Rapamycin
Publikováno: Neděle, 05.08. 2007 - 13:40:49
Téma: prof Patočka


Rapamycin, lék z Velikonočního ostrova

Jiří Patočka

Velikonoční ostrov je znám především díky monumentálním sochám moai, které vytesali ze sopečného tufu na svahu sopky Rano Raraku jeho dávní obyvatelé, a jejichž věhlas rozšířil do celého světa norský cestovatel a spisovatel Thor Heyerdahl. Velikonoční ostrov, v jazyce Polynésanů zvaný Rapa Nui, je ale také místem, kde byla v roce 1964 nalezena v půdních vzorcích aktinomyceta Streptomyces hygroscopicus, mikroorganismus podobný bakteriím V 70. letech minulého století hledali výzkumní pracovníci mnoha farmaceutických firem nové producenty antibiotik a někteří z nich zavítali až na tento osamocený ostrov uprostřed vod Tichého oceánu, na kterém vznikla jedna z nejpodivuhodnějších civilizací.



Ze vzorku bahna sebraného na ostrově byla vykultivována půdní aktinomyceta, která produkovala makrocyklický lakton nazvaný jeho objeviteli podle ostrova rapamycin. Rapamycin byl zpočátku považován za účinné protiplísňové antibiotikum, ale - podobně jako u cyklosporinu - jeho praktickému uplatnění zabránilo zjištění výrazné toxicity. V roce 1991 byla objevena imunosupresivní aktivita rapamycinu a ta se pak stala jeho nejdůležitější vlastností, využívanou ve farmakologií. Rapamycin přerušuje buněčný cyklus T lymfocytů, a to v době jejich přechodu z G1 fáze do S fáze tím, že inhibuje interleukinem zprostředkovaný signál. Rapamycin brání aktivaci lymfocytů blokádou enzymu zvaného TOR (target of rapamycine). Klinické studie u pacientů po transplantaci ledviny potvrdily vysokou imunosupresivní účinnost této látky. V současné době probíhá ověřování nových indikačních oblastí rapamycinu v různých kombinacích s jinými léky.
V posledních deseti letech se stalo novým výzkumným směrem studium schopnosti rapamycinu inhibovat proliferaci buněk hladkých svalů cévní stěny, kterou jiná imunosupresiva neovlivňují. K patologické proliferaci buněk svalů cévní stěny dochází např. v nádorech, při diabetické retinopatii, artritidě aj., ale také po angioplastice a zavedení stentu. Ta vzniká v několika měsících po výkonu přibližně u 20 až 40 procent pacientů a zůstává vážným problémem. Její vznik má omezit podávání protidestičkových, antikoagulačních a některých dalších léků, případně ozařování, ale žádný z těchto postupů není dostatečně účinný. Studie na skupině 30 pacientů s anginou pectoris, kterým byla provedena angioplastika se zavedením stentu, s úspěchem ověřila, že ve stentech potažených rapamycinem nedochází k hyperplazii intimy. Po dobu osmiměsíčního sledování nevznikla restenóza nebo trombotický uzávěr stentu u žádného pacienta. Předpokládá se, že metoda bude využívána při implantaci stentu do koronárních či i periferních arterií. Unikátní schopnost rapamycinu bránit proliferaci buněk hladkých svalů cévní stěny by mohla podstatným způsobem zvýšit dobu přežívání pacientů po transplantaci srdce čí ledvin.
V rapamycinu, který byl nalezen před více než 40 lety jako produkt jednobuněčného organismu žijícího na tom nejzapadlejším koutu světa, objevila moderní medicína užitečný nástroj pro boj s civilizačními chorobami.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=127