Č

Nová šance pro kuřáky se jmenuje vareniklin

Jiří Patočka, Bohumír Plucar

Naučit se kouřit je velmi snadné, odnaučit se tento zlozvyk je velmi obtížné. O tom, jak snadné to je svědčí fakt, že naprostá většina kuřáků se naučí kouřit již v ranném věku. O tom, jak obtížné je s kouřením přestat, svědčí fakt, že jen málokomu se to do konce života podaří. Současná generace s kouřením začíná obvykle ve věku kolem 12 (chlapci) – 13 (dívky) let. Na akutní negativní účinky kouření, jako je nauzea a gastrointestinální obtíže, vzniká u většiny kuřáků brzy tolerance a tak jim nic nebrání v tom aby se v kouření zdokonalovali. Jako prvá vzniká sociální závislost. Kuřák většinou kouří ve společnosti, kouření je spojeno s určitým rituálem zapalování, nabízení cigarety, manipulacemi s cigaretou apod. Kouření je naučené chování, které si kuřák pravidelně, několikrát denně, po mnoho let procvičuje, a tak je dobře ovládá. Protože cigareta se stává nedílnou součástí jeho života, vyvíjí se u něj postupně psychická závislost na cigaretě. U většiny kuřáků se pak do dvou let vyvíjí fyzická drogová závislost na nikotinu a z kuřáka se stává pacient. Neexistuje žádná jiná droga, kterou by bylo možné tak často a zcela legálně aplikovat.

Článek je též dostupný na stránkách Vesmíru

Na nikotinu je závislých asi 85 % kuřáků. Za závislého je považován člověk, který kouří denně nejméně 10 cigaret a po probuzení si do hodiny zapaluje první cigaretu. Snadnost vzniku závislosti na nikotinu je u každého člověka individuální a je dána stavbou receptorů v mozku. Asi z 50 % je dědičná (Kontakt 8, 355, 2006/2). Zbavit se této závislosti je obtížné, stejně jako u jiných návykových drog. Asi 80 % dospělých kuřáků si přeje přestat kouřit a minimálně polovina z nich to každoročně zkouší. Bez účinné pomoci však takové pokusy znamenají 98% pravděpodobnost relapsu.

Farmakologická léčba závislosti na nikotinu je v současné době založena na podávání nikotinu z jiného zdroje než z cigarety, tedy klasická náhradní léčba nikotinem. Nikotin je v ČR k dostání v lékárnách bez předpisu ve formě žvýkaček, náplastí a inhalátoru. Metoda je založena potlačení abstinenčních příznaků (nikomu nezabrání kouřit!) a měla by trvat 3 měsíce i déle. Druhá používaná metoda je založena na podávání antidepresiva bupropionu. Toto antidepresivum je vázáno na recept, musí je tedy předepsat lékař, ale může je předepsat kterýkoliv praktický lékař. Tato léčba je vhodná pro silně závislé kuřáky a je možné ji kombinovat s libovolnou formou nikotinu. Také tato léčba by měla trvat nejméně dva, lépe tři měsíce, někdy i déle. Poslední výzkumy však napovídají, že nikotin se může aktivně podílet na rozvoji plicní rakoviny u kuřáků (Vesmír 85, 713, 2006/12).

Nyní se nabízí nový účinný lék, vareniklin. Vareniklin je parciální agonista nikotinových receptorů typu alfa₄beta₂ a zdá se být zatím nejúčinnějším preparátem v terapii závislosti na nikotinu (CNS Drugs 20, 945, 2006/11). Jeho účinnost se udává kolem 21-45 %. I když vareniklin není zázračným lékem a jeho účinnost nepřekračuje 50 %, jedná se o zatím nejúspěšnější lék. Vareniklin je zvláštní v tom, že není náhražkou, ale působí na specifické nikotinové receptory, které v kuřákovi vyvolávají intenzivní potřebu si zapálit. Vareniklin způsobuje dopaminovou stimulaci, která snižuje abstinenční příznaky. Antagonistický vliv vareniklinu navíc blokuje pocit odměny po nikotinu a je prevencí případného relapsu.