Jilmy
a ethnomedicína
Jiří
Patočka
Jilm (Ulmus), starší název břest, je rod opadavých anebo částečně opadavých listnatých stromů nebo keřů z čeledi jilmovité (Ulmaceae). Zahrnuje asi 35 druhů rostoucích v severním mírném pásmu Evropy, Asie a Ameriky.
Na území ČR jsou domácí 3 druhy jilmů: v teplejších oblastech roste jilm vaz (Ulmus laevis) a jilm habrolistý (Ulmus minor), v pahorkatině a podhorských krajích jilm horský zvaný též drsný (Ulmus glabra). Jilmy v minulosti tvořily významnou surovinu pro řadu přípravků lidového léčitelstí všude tam, kde tyto stromy rostly (Lans, 2019). V evropském prostředí již Theofrastos dosvědčuje, že kolem roku 111 před naším letopočtem se jilm využíval jako prostředek k hojení a mírnění bolestí při otevřených ranách a při kožních nemocech. Dioskorides doporučoval používání jilmu na léčbu kožních nemocí a Galenos si cenil adstrigentního účinku jilmových listů. Jilm byl také považován za užitečný při léčbě bahenní zimnice, revmatických bolestí, léčbě zánětů lymfatických uzlin, rakoviny a některých nervových onemocnění. Odvar z kůry kořene byl doporučován k léčení nervových záchvatů.
Jilm horský je opadavý, až 40 m vysoký strom s šedohnědou borkou. Ta je v mládí hladká, ve stáří rozpraskaná. Jilmové dřevo je pevné a trvanlivé, užívá se ve stavebnictví a k výrobě nábytku. Jilm horský má střídavé, krátce řapíkaté, drsně chlupaté a na okraji zubaté listy. Květy vyrůstají v květenstvích po 15 až 30, jsou krátce stopkaté, 4 až 5četné, okvětní lístky na okraji jsou rezavě brvité. Tyčinky výrazně vyčnívají z květu. Plodem je křídlatá nažka se semenem umístěným přibližně ve středu. Kvete ještě před rašením listů v březnu až květnu. Jilm horský roste na vlhkých, humózních a výživných půdách. Vyhovují mu spíše stinná stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí (Bussmann, 2020). Jilm horský se dožívá věku 400 až 500 let.
Jilm horský z Jeseníků (údolí potoka Malá Morava). Foto: Jiří Patočka
V rámci populace existují velké rozdíly ve fenologických znacích jilmu horského, v souladu s klimatem (Myking a Skrøppa, 2007). Fytochemické studie odhalily, že dřevo, kůra a listy jilmu horského obsahují řadu zajímavých látek jako např. 3-hydroxy-8-isopropyl-5-methyl-2-naftaldehyd či jeho7-methoxy-5,6,7,8-tetrahydro derivát, 7-hydroxycadalen (Bengt et al., 1968), nebo řadu seskviterpnickckých fytoalexinů (Burden a Kemp. 2013).
Dříve byly různé části jilmu horského hojně využívány ve veterinární medicíně a v lidovém léčitelství, ale podobně jako v jiných případech, byly přírodní léky postupně vytlačeny léky syntetickými (Ribeiro et al., 2018). Znovu začíná být objevován jejich prebiotický potenciál (Peterson et al., 2018).
Literatura
Burden RS, Kemp MS. Sesquiterpene phytoalexins from Ulmus glabra. Sesquiterpene phytoalexins from Ulmus glabra. 2013; 23(2): 383-385.
Bussmann R.W. et al. Ulmus glabra Huds. Ulmaceae. In: Batsatsashvili K., Kikvidze Z., Bussmann R. (eds) Ethnobotany of the Mountain Regions of Far Eastern Europe. Ethnobotany of Mountain Regions. Springer, Cham., 2020.
doi.org/10.1007/978-3-319-77088-8_137-2Lans C. Do recent research studies validate the medicinal plants used in British Columbia, Canada for pet diseases and wild animals taken into temporary care? J Ethnopharmacol. 2019; 236: 366-392.
doi: 10.1016/j.jep.2019.02.030.Myking T, Skrøppa T. Variation in phenology and height increment of northern Ulmus glabra populations: Implications for conservation, Scandinavian J Forest Res,. 2007; 22(5): 369-374,
doi: 10.1080/02827580701672121Peterson CT, Sharma V, Uchitel S, Denniston K, Chopra D, Mills PJ, Peterson SN. Prebiotic Potential of Herbal Medicines Used in Digestive Health and Disease. J Altern Complement Med. 2018; 24(7): 656-665.
doi: 10.1089/acm.2017.0422.Ribeiro A, Abreu RMV, Dias MM, Barreiro MF, Ferreira ICFR. Antiangiogenic compounds: well-established drugs versus emerging natural molecules. Cancer Lett. 2018; 415: 86-105.
doi: 10.1016/j.canlet.2017.12.006.
