Kačenka česká a profesor Krombholz
Publikováno: Čtvrtek, 25.11. 2021 - 15:41:21
Téma: prof Patočka


Kačenka česká a profesor Krombholz

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Patrik Olekšák

          Kačenka česká (Verpa bohemica (Krombh.) J. Schröt. 1893, syn. Ptychoverpa bohemica, Morchella bohemica nebo Mitrophora bohemica) je vřeckovýtrusá houba z čeledi smržovitých (Morchellaceae), která je považována za jednu z nejchutnějších hub. Její kuchyňské využití je velmi všestranné. Je vhodná pro kulinářské účely, protože svou příjemnou chutí a vůní připomíná lanýže. Podobá se smržům, od nichž se liší volným kloboučkem nasazeným na třeň. U nás patří mezi nejoblíbenější jarní houby. Roste místy dosti hojně v březnu až květnu v listnatých nebo smíšených lesích, nejčastěji pod osikami, ale také pod střemchami, třešněmi, jeřáby apod. Má ráda teplejší oblasti a zásadité půdy.

Kačenka česká (Verpa bohemica). Foto: houbař Véna



     Pokud by se někdo na základě českého jména domníval, že se jedná o typicky českou houbu, hluboce by se mýlil. Slovenský název houby je smrčkovec český. Kačenka česká roste v celém mírném pásmu severní polokoule a najdeme ji nejen v Evropě (Ványolós et al., 2014), ale také např. v Himalájích (Shameem et al., 2017), kde je nejen oblíbenou potravinou, ale také ceněným lékem v terapii nemocí močového ústrojí (Pala et al., 2013). Kačenka česká je bohatým zdrojem dvou farmakologicky významných sloučenin: lovastatinu a ergothioneinu (Lin et al., 2013). Lovastatin je přírodní látka nacházející se v nízkých koncentracích v některých potravinách, která působí jako lék užívaný ke snížení hladiny cholesterolu u pacientů s hypercholesterolemií a ke snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění (Singh a Sashidhara, 2017). Ergothionein (thiohistidylbetain ) je látka nacházející se v nepatrném množství ve tkáních savců, kde hraje úlohu antioxidantu (Servillo et al., 2017). Možná jsou to právě tyto dvě látky, lovastatin a ergothionein, které se na léčivých účincích kačenky české podílejí. 
     Jak přišla kačenka česká ke svému jménu?  
     Kačenka česká (Verpa bohemica) byla poprvé popsána a pojmenována českým botanikem a mykologem J. V. Krombholzem ve spisu Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme (Věrná vyobrazení a popisy jedlých, škodlivých a podezřelých hub) a druhové jméno dostala snad proto, že se s ní Krombholtz setkal v Praze, kde ji koupil na tržišti. Kde však přišla houba ke svému českému rodovému jménu kačenka, zůstává tajemstvím. Vždyť latinské podstatné jméno Verpa znamená penis!
     Důvod, proč dal Krombholz houbě druhové jméno „česká“, vysvětluje náš přední mykolog Jiří Baier takto: „Jednou šel pan profesor Prahou a uviděl na trhu babku, která měla před sebou plno hub – kačenek. Nevěděl, co to je, v lese je nikdy neviděl. Doma u mikroskopu zjistil, že jde o nový, dosud nepopsaný druh s neobvykle velkými výtrusy. Protože houbu objevil v Praze, nazval ji bohemica. V zahraničí se to odborníkům vůbec nelíbí.“
     Houba tvoří 6 až 15 cm vysoké plodnice s drobnějším (1 až 5 cm) nepravidelným kloboukem kuželovitého nebo zvonovitého tvaru. Jeho svraskalý, laločnatě žebernatý povrch má žlutohnědou až hnědou barvu, na rozdíl od třeně, který je krémově bílý. Kačenky se řadí mezi smržovité houby a od samotných smržů se liší připojením klobouku ke třeni. Smrže mají klobouk srostlý s třeněm a celé plodnice a jsou duté, zatímco u kačenky je klobouk připojen pouze na vrcholu třeně, který je v mládí vyplněný vatovitou tkání. Zprvu je kačenka dlouho přisedlá krátkým třeněm k substrátu, ale poté se rychle vytáhne do výšky. Z mikroskopických znaků jsou nezvykle velké, hladké a eliptické výtrusy, bez olejové kapky, dosahující rozměrů až 45–87 × 15– 22 μm.
      Kačenka česká patří k velmi oblíbeným a vyhledávaným jarním druhům hub. Chuť kačenky je charakteristická a nenapodobitelná. Někteří lidé jsou však na tuto houbu alergičtí. O četnosti jedinců senzitivních na tuto houbu se vedou spory. V odborné literatuře jsou alergické reakce na kačenku popisovány jen zřídka, a tak se usuzuje, že četnost je nízká. Cílenými dotazy na různých výstavách a přednáškách jsme však zjistili, že lidí alergických na kačenku není zase tak málo. Pokud by vám bylo po kačenkách špatně, patříte do skupiny lidí alergických na tuto houbu a rozhodně je již podruhé nekonzumujte (Patočka a Burle, 2013).
    Není dostatečně doloženo, zda může kačenka při nedostatečné tepelné úpravě vyvolat toxický neurologický syndrom, který je znám po konzumaci smržů. Tento syndrom je charakterizován třesem, poruchami rovnováhy a koordinace pohybů, závratěmi, nejistou chůzí a gastrointestinálními obtížemi. Příčinou jedovatosti smržovitých hub jsou pravděpodobně látky podobné gyromitrinu a zejména jejich metabolity, deriváty neurotoxického hydrazinu. Existuje podezření, že podobné deriváty hydrazinu produkuje i kačenka. Příznaky otravy hydraziny zahrnují těžké žaludeční křeče, ztrátu svalové koordinace a poškození jater. Opatrnost při tepelné úpravě smržovitých hub a jejich konzumaci je proto na místě. Nejnovější studie upozorňuje na to, že množství lidí, kteří trpí po požití jídel připravených z kačenky není zanedbatelné a spíše doporučuje kačenky nekonzumovat (Lagrange a Vernoux, 2020).
Poznámka
Poznámka
     Se jménem Krombholz, ve zkratce (Krombh.), se mykologové setkávají poměrně často, nejen u kačenky české. Podívejme se tedy, kdo se pod tímto jménem skrývá. Julius Vincenc von Krombholz (1782 - 1843) se narodil v Horní Polici na Českolipsku. Rodné městečko však brzy opustil a Gymnázium již studoval v Praze. V roce 1803 vystudoval lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1814 získal také doktorát. Roku 1828 byl jmenován profesorem speciální patologie a terapie na UK, s kterou spojil celý svůj vědecký život. V době napoleonských válek (1813–1814) pečoval o raněné a staral se též o nemocné v době cholerové epidemie v Praze v roce 1831, kdy vykonával funkci ředitele všech cholerových nemocnic. V roce 1831 se stal rektorem UK a založil nadaci pro nemajetné studenty. Roku 1837 byl za své lékařské a pedagogické zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Kromě medicíny se věnoval botanice a zejména mykologii. Byl autorem prvního mykologického atlasu u nás. 
     Jako lékař a vysokoškolský učitel byl Krombholz vysoce uznávaným odborníkem a všemi studenty milovaným profesorem. Když v roce 1843 zemřel, byl to pro Prahu velký den smutku. Univerzita mu vystrojila velkolepý pohřeb a Krombholzovu rakev neslo Prahou osmačtyřicet posluchačů medicíny pražské univerzity. Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech a jeho mumifikované srdce je dodnes uloženo na I. interní klinice UK v Praze jako vzácná památka. V roce 2011 byla na jeho rodném domě v Horní Polici instalována pamětní deska.
Literatura
Lagrange E, Vernoux JP. Warning on False or True Morels and Button Mushrooms with Potential Toxicity Linked to Hydrazinic Toxins: An Update. Toxins (Basel). 2020; 12(8): 482. doi: 10.3390/toxins12080482.
Lin SY, Chen YK, Yu HT, Barseghyan GS, Asatiani MD, Wasser SP, Mau JL. Comparative study of contents of several bioactive components in fruiting bodies and mycelia of culinary-medicinal mushrooms. Int J Med. Mushrooms, 2013; 15(3): 315-323.
Pala SA, Wani AH, Bhat MY. Ethnomycological studies of some wild medicinal and edible mushrooms in the Kashmir Himalayas (India). Int J Med. Mushrooms, 2013; 15(2): 211-220.
Patočka J, Burle V. Kačenka česká. Vesmír 2013; 92(12): 692. 
Servillo L, DʼOnofrio N, Balestrieri ML. Ergothioneine Antioxidant Function: From Chemistry to Cardiovascular Therapeutic Potential. J Cardiovasc Pharmacol. 2017; 69(4): 183-191.
Shameem N, Kamili AN, Ahmad M, Masoodi FA, Parray JA. Antimicrobial activity of crude fractions and morel compounds from wild edible mushrooms of North western Himalaya. Microbial Pathogenesis, 2017; 105: 356-360.
Singh SP, Sashidhara KV. Lipid lowering agents of natural origin: An account of some promising chemotypes. Eur J Med Chem. 2017; 140: 331-348.
Ványolós A, Orbán‐Gyapai O, Hohmann J. Xanthine Oxidase Inhibitory Activity of Hungarian Wild‐Growing Mushrooms. Phytotherapy Research, 2014; 28(8): 1204-1210.






Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1204