Podbílek
šupinatý
Jiří
Patočka, Milada Mičánková
Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria (L.) Legrand) je vytrvalá parazitická rostlina bez chlorofylu z čeledi zárazovité (Orobanchaceae), která parazituje na kořenech stromů, převážně listnatých. Z masitého a bílými šupinami pokrytého oddenku vyrůstá až 25 cm vysoká bylina s přímou lodyhou, narůžovělými lístky a světle nachovými květy, které tvoří jednostranný hrozen. Kvete v březnu až květnu a plodem je tobolka (Webb, 1972). Rozšíření je situováno do Evropy, kde roste od jihu Skandinávie až po Středozemí, ostrůvkovitě pak také na Kavkaze, Krymu, Sýrii a Kašmíru (Boko et al., 2020). V ČR roste roztroušeně na celém území, poněkud častější je na Moravě a ve východních Čechách. Podbílek najdeme ve vlhkých listnatých či smíšených lesích, v zaříznutých lesních údolích, v okolí lesních potoků a na vlhčích humózních půdách, od nížin až do hor. Podbílek šupinatý obsahuje jedovaté glykosidy a několik dalších bioaktivních látek (Grabias et al., 1993; Malaník et al., 2019).
Foto: Milada Mičánková
V lidovém léčitelství se podbílek používá při vodnatelnosti, otocích, cirhóze jater, hepatitidě, onemocněních žlučovodů a žlučníku, při onemocnění ledvin, u myomu dělohy a dalších gynekologických onemocněních žen, při neplodnosti, prostatitidě, osteomyelitidě a obezitě. Uplatnění nachází především v Rusku, v ostatních částech světa není tato rostlina v lidovém léčitelství prakticky používána. Chemické složení L. squamaria nebylo dosud dostatečně studováno. Až dosud byly z rostliny izolovány fenylethanoidové glykosidy, iridiodické glykosidy aucubin a 6'-O-glukopyranosyl-aucubin, melampyrosid, 6'-O-glukopyranosyl-melampyrosid, D-mannitol, β-sitosterol a další biologicky aktivní látky (Malaník et al., 2019). Dále byly v rostlině nalezeny jednoduché cukry: glukóza a fruktóza (Bokov a Kuleshova, 2021).
Literatura
Bokov DO, Barkalova VE, Suslikova MA, Sokhin DM, Kakhramanova SD, Rendyuk TD, Strelyaeva AV, Antsyshkina AM, Balobanova NP, Prostodusheva TV, Grikh VV, Krasnyuk II1 (junior), Marakhova AI, and Moiseev DV. Lathraea squamaria L. (Orobanchaceae): A Review of its Botany, Phytochemistry, Traditional Uses and Pharmacology. Pharmacognosy J. 2020; 12(3): 667-673.
Bokov DO, Kuleshova ES. Phytochemical composition and medicinal use of common toothwort (Lathraea squamaria L.). Med Pharm J 2021; 23(4): 51-54. Article in Russian.
Grabias B, Ofterdinger-Daegel S, Światek L, Korowska A. Iridoid glycosides from Lathraea squamaria. Phytochemistry 1993; 32(6): 1489-1491.
Malaník M, Daňková I, Pokorná M, Gazdová M, Dall’Acqua S, Šmelkal K. Iridoid aglycones from the underground parts of Lathraea. Biochem Syst Ecol. 2019; 86: 103928.
Webb DA. Lathraea L. In: Tutin TG, Heywoo VH, Burges NA, Moore DM, Valentine DH, Walters SM, Webb DA. (Eds.), Flora Europaea, 1972, Vol. 3: 281. Cambridge University Press, Cambridge.
