Silenka nadmutá a její bioaktivní látky
Publikováno: Sobota, 03.02. 2018 - 11:14:26
Téma: prof Patočka


Silenka nadmutá a její bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Silenka nadmutá je hojně rozšířenou rostlinou, kterou najdeme na lukách, pastvinách, mezích a na krajích světlých lesů v celé Eurasii a druhotně i v Severní Americe. Kolonizuje i další oblasti, kde se stává běžným plevelem, ale neexistují žádné důkazy o přímém spojení mezi neolitickou expanzí zemědělství a současnými genetickými rozmanitostmi Silene vulgaris v Evropě (Rivera et al., 2005; Sebasky et al., 2016). V ČR roste na celém území od nížin po horské oblastí. Silenka je velmi proměnlivý druh, v literatuře najdeme několik poddruhů, které se liší velikostí listu, typicky nafouklého květního kalichu a barvou květu, který může být bílý až růžový. Na našem území se vyskytují dva poddruhy. Kromě hojného nominátního poddruhu je to ještě silenka nadmutá obrovská (Silene vulgaris subsp. antelopum), která roste roztroušeně až vzácně na jižní Moravě a některých teplých oblastech Čech.



     Silenka nadmutá je hojně rozšířenou rostlinou, kterou najdeme na lukách, pastvinách, mezích a na krajích světlých lesů v celé Eurasii a druhotně i v Severní Americe. Kolonizuje i další oblasti, kde se stává běžným plevelem, ale neexistují žádné důkazy o přímém spojení mezi neolitickou expanzí zemědělství a současnými genetickými rozmanitostmi S. vulgaris v Evropě (Rivera et al., 2005; Sebasky et al., 2016). V ČR roste na celém území od nížin po horské oblastí. Silenka je velmi proměnlivý druh, v literatuře najdeme několik poddruhů, které se liší velikostí listu, typicky nafouklého květního kalichu a barvou květu, který může být bílý až růžový. Na našem území se vyskytují dva poddruhy. Kromě hojného nominátního poddruhu je to ještě silenka nadmutá obrovská (Silene vulgaris subsp. antelopum), která roste roztroušeně až vzácně na jižní Moravě a některých teplých oblastech Čech.
     Rostlina je používána v lidovém léčitelství (Tuttolomondo et al., 2014), ale v ČR není silenka oficiální drogou a i v lidovém léčitelství je užívána spíše zřídka. Její obliba roste směrem na východ a např. na Ukrajině je velmi populární. Drogou je kvetoucí nať, která se sbírá celé léto v odpoledních hodinách. Má močopudné účinky, ale málokdy se podává samotná. Většinou se přidává do směsí s podobně působícími bylinami. Osvědčila se i jako bylina proti průjmu. Dříve se užívala i zevně ve formě kašovitých obkladů na popáleniny, opuchliny a na špatně se hojící rány. 
     
     Z kořenů silenky nadmuté byly již dříve izolovány tři triterpenoidní saponiny s názvem silenosidy A-C (Glensk et al., 1999). Jejich struktury byly objasněny spektrálními a chemickými metodami jako (2S,3R,5R,9R,10R,13R,14S,17S)-17-[(2R,3R)-2,6-dihydroxy-6-methyl-3-[(2R,3R,4S,5R,6R)-3,4,5-trihydroxy-6-(hydroxymethyl)oxan-2-yl]oxyheptan-2-yl]-2,3,14-trihydroxy-10,13-dimethyl-2,3,4,5,9,11,12,15,16,17-dekahydro-1H-cyklopenta[a]phenanthren-6-on (silenosid A), (2S,3R,5R,9R,10R,13R,14S,17S)-2,14-dihydroxy-10,13-dimethyl-3-[(2S,3R,4S,5R,6R)-3,4,5-trihydroxy-6-(hydroxymethyl)oxan-2-yl]oxy-17-[(2R,3R)-2,3,6-trihydroxy-6-methylheptan-2-yl]-2,3,4,5,9,11,12,15,16,17-dekahydro-1H-cyklopenta[a]phenanthren-6-on (silenosid B) a (1S,2R,3R,5R,9R,10R,13R,17S)-17-[(2R,3R)-2,6-dihydroxy-6-methyl-3-[(2R,3R,4S,5R,6R)-3,4,5-trihydroxy-6-(hydroxymethyl)oxan-2-yl]oxyheptan-2-yl]-1,2,3,14-tetrahydroxy-10,13-dimethyl-2,3,4,5,9,11,12,15,16,17-dekahydro-1H-cyklopenta[a]fenanthren-6-on (silenosid C). Triterpenodní saponiny se dají získat i z kořenových kultur rostliny (Bushneva et al., 2006), což je z hlediska jejich dostupnosti výhodnější než příprava z kořenů rostliny. Silenosidy se chovají jako steroidní hormony a vykazují anabolickou aktivitu (Syrov et al., 2001). Fytosteroidy představují významnou skupinu přírodních látek, které je pro rod Silene velmi typická. V současné době je již známa více než stovka těchto látek, izolovaných z různých druhů silenek (Mamadalieva, 2012), s širokým spektrem biologických aktivit (Báthori a Pongrácz, 2005). 
     Hydroponické kultury silenky nadmuté jsou vhodné i pro produkci dalších biologicky aktivních metabolitů této rostliny. Takto byly např. izolovány  polysacharidy (Günter EA, Ovodov, 2002. 2003). Ruští autoři tímto způsobem izolovali arabonogallaktan a pektin, který byl nazván silenan (Bushneva et al., 2006) a že složení těchto polysacharidů se dá řídit použitím ultrafialového zdroje světla o vlnové délce 280-315 nm (Günter  a Ovodov, 2007) nebo přidáním enzymů α-L-arabinofuranosidázy  nebo β-galaktozidázy do média (Günter et al., 2007). Změny ve složení polysacharidů mění i jejich biologickou aktivity, tedy jejich antiaoxidační vlastnosti (Günter et al., 2009).
     Hlavními složkami pektinu resp. pektinové frakce izolované z kultury silenky nadmuté byly zbytky kyseliny D-galakturonové, galaktózy, arabinózy, rhamnózy a proteinů. Použitím iontově výměnné chromatografie, ultrafiltrace a kyselé a enzymatické hydrolýzy bylo ukázáno, že tato frakce obsahuje směs molekul lineárního pektinu, rozvětveného pektinového polysacharidu a pektin-proteinového polymeru. Fragment lineárního řetězce galakturonanu činil více než polovinu celého řetězce sacharidového silenanu. Rozvětvená oblast makromolekuly je reprezentována rhamnogalakturonanem I. Pektinový proteinový polymer se skládá hlavně z bílkovinných a slabě rozvětvených fragmentů pektinu s molekulovou hmotností vyšší než 300 kDa (Günter  a Ovodov, 2011). Vápenaté soli pektinu ze silenky nadmuté tvoří hydrofobní gely, jejichž strukturu a fyzikálně-chemické vlastnosti lze měnit změnou pH či přídavkem některých látek (Günter et al., 2014, 2015), což může mít významné praktické aplikace.
Literatura
Báthori M, Pongrácz Z. (2005). Phytoecdysteroids-from isolation to their effects on humans. Current Med Chem. 2005; 12(2): 153-172.
Bushneva OA, Ovodova RG, Shashkov AS, Chizhov AO, Günter EA, Ovodov YS. Structural studies of arabinogalactan and pectin from Silene vulgaris (M.) G. Callus. Biochemistry (Mosc). 2006;7 1(6): 644-651.
Glensk M, Wray V, Nimtz M, Schöpke T. Silenosides A-C, triterpenoid saponins from Silene vulgaris. J Nat Prod. 1999; 62(5): 717-721.
Günter EA, Borisenkov MF, Ovodov IuS. [The effects of ultraviolet irradiation upon structure and antioxidant activity of silenan from bladder campion callus].  Prikl Biokhim Mikrobiol. 2009; 45(4): 470-475. Russian.
Günter EA, Ovodov YS. An alternate carbon source for enhancing production of polysaccharides by Silene vulgaris callus. Carbohydr Res. 2002; 337(18): 1641-1645.
Günter EA, Ovodov YS. [Pectin substances of the callus culture of Silene vulgaris (M.) G]. Prikl Biokhim Mikrobiol. 2011; 47(1): 90-94.
Günter EA, Ovodov YS. Production of polysaccharides by Silene vulgaris callus culture depending on carbohydrates of the medium. Biochemistry (Mosc). 2003; 68(8): 882-889.
Günter EA, Ovodov YS. [The effect of ultraviolet radiation on the growth and polysaccharide composition of a callus culture of Silene vulgaris]. Prikl Biokhim Mikrobiol. 2007; 43(4): 518-526. Russian.
Günter EA, Popeyko OV, Markov PA, Martinson EA, Litvinets SG, Durnev EA, Popov SV, Ovodov YS. Swelling and morphology of calcium pectinate gel beads obtained from Silene vulgaris callus modified pectins. Carbohydr Polym. 2014; 103: 550-557.
Günter EA, Popeyko OV, Ovodov YS. Modification of polysaccharides from callus culture of Silene vulgaris (M.) G. using carbohydrases in vitro. Biochemistry (Mosc). 2007; 72(9): 1008-1015.
Günter EA, Shkryl YN, Popeyko OV, Veremeichik GN, Bulgakov VP. Cell-wall polysaccharide composition and glycanase activity of Silene vulgaris callus transformed with rolB and rolC genes. Carbohydr Polym. 2015; 118: 52-59.
Kim YB, Reed DW, Covello PS. Production of Triterpenoid Sapogenins in Hairy Root Cultures of Silene vulgaris. Nat Prod Commun. 2015; 10(11): 1919-1922.
Mamadalieva NZ. Phytoecdysteroids from Silene plants: distribution, diversity and biological (antitumour, antibacterial and antioxidant) activities. Boletín Latinoamericano y del Caribe de Plantas Medicinales y Aromáticas,  2012; 11(6): 474-497.
Rivera D, Obon C, Inocencio C, Heinrich M, Verde A, Fajardo J, Llorach R. The  ethnobotanical study of local Mediterranean food plants as medicinal resources in Southern Spain. J Physiol Pharmacol. 2005; 56 Suppl 1: 97-114.
Sebasky ME, Keller SR, Taylor DR. Investigating past range dynamics for a weed of cultivation, Silene vulgaris. Ecol Evol. 2016; 6(14): 4800-4811.
Syrov VN, Saatov Z, Sagdullaev SS, Mamatkhanov AU. Study of the Structure–Anabolic Activity Relationship for Phytoecdysteroids Extracted from Some Plants of Central Asia. Pharm Chem J. 2001; 35(12): 667-671.
Tuttolomondo T, Licata M, Leto C, Bonsangue G, Letizia Gargano M, Venturella G, La Bella S. Popular uses of wild plant species for medicinal purposes in the Nebrodi Regional Park (North-Eastern Sicily, Italy). J Ethnopharmacol. 2014; 157: 21-37.






Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1039