Pojďme na májovky. Už rostou!

Hana Juříčková, Radoslav Patočka

     Čirůvka májovka  (Calocybe gambosa), je jedlá houba patřící do čeledi Tricholomataceae. Tato houba je známá svým charakteristickým vzhledem a časným jarním růstem. Obvykle se objevuje v lesích koncem dubna, ale letos začala růst o měsíc dříve. Májovka má světlý až nažloutlý klobouk okrouhlého tvaru s miskovitým profilem, který může dosáhnout průměru až 12 centimetrů. Pod kloboukem má bílé lupeny, které později začínají žloutnout. Celá houba má mírně nasládlou vůni. Klíčovou pachovou složkou čerstvých plodnic čirůvky májovky je (E)-non-2-enal spolu s (E)-non-2-en-1-olem, v sušených plodnicích dominuje jako pachová sloučenina  kyselina 3-methylbutanová. Kvalita vůně komerčně dostupných sušených plodnic májovky  se tedy výrazně liší od kvality čerstvě nasbíraných exemplářů (Kleofas et al., 2015).

Bohatá úroda čirůvky májovky (Calocybe gambosa). Foto: Hana Juříčková.

Zvonek vousatý: sekundární metabolity

 Zdeňka Navrátilová, Romana Jelínková, Jiří Patočka

     Zvonek vousatý (Campanula barbata L.) je dvouletá bylina z čeledi zvonkovitých (Campanulaceae). Rostliny jsou pokryté dlouhými chlupy, dorůstají výšky 10–40 cm. Mají přímé nebo krátce vystoupavé lodyhy, kopinaté listy a stopkaté květy jednotlivé nebo v jednostranném hroznu, které kvetou od července do srpna. Koruna je trubkovitě zvonkovitá, má bledě modrou barvu a vně i uvnitř je dlouze chlupatá. Vzácně se tento druh vyskytuje v bíle kvetoucí formě. Plodem je rezavě hnědá tobolka. Zvonek vousatý roste na podhorských a horských loukách v Alpách, Karpatech a v Norsku, v ČR pouze v Hrubém Jeseníku a na Králickém Sněžníku. Dostal se tak do znaku Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Zvonek vousatý je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (Kovanda, 2000; Finkenzeller, 2007). Z výsledku mapování z roku 2014 je patrné, že oproti předchozím létům se počty jedinců na lokalitách snížily (Šilllerová. 2014).

Kvetoucí zvonek vousatý, rostoucí na stráni pod Kralickým sněžníkem. CHKO Jeseníky. Foto: Ing. Romana Jelínková, Ph.D.

Sukulenty v Brně

Radoslav Patočka

Sukulenty najdeme v suchých tropických a subtropických oblastech jako jsou stepi, polopouště a pouště. Najdeme je ale také v Brně ve sklenících Botanické zahrady PřF MU od 9. do 16. září 2022 na výstavě sukulentů a jiných exotických rostlin. Přijďte se podívat, denně od 9:00 do 17:30.                                                                                                                                        

Fotograf a milovník přírody Josef Frynta

Radoslav Patočka

     S fotografiemi Josefa Frynty se na serveru TOXICOLOGY čtenáři setkávají poměrně často. Většinou se jedná o Fotografie dne nebo o snímky v odborných článcích, a to nejen na TOXICOLOGY nebo na webu iFAUNA, ale i v časopisech jako je Vesmír, Sféra nebo Botanika. Jeho záběry rostlin a živočichů vynikají nejen technickou kvalitou, ale i nápaditostí a celkovou kompozicí. Prozrazují citlivý vztah k přírodě a hluboce vyvinuté estetické cítění fotografa, který se svému koníčku věnuje již od útlého mládí. Nejsou to však jen snímky rostlin a přírody, kterým se Josef Frynta věnuje. Jsou to také kulturní památky, o čemž svědčí i právě probíhající výstava jeho fotografií na zámku Rokytnice v Orlických horách.

Vstavač kukačka: rostlina roku 2021

Barbora Plašilová, Radoslav Patočka

     Vstavač kukačka (Orchis morio) je drobnější, ale velice krásná orchidej z čeledi vstavačovitých. V minulosti byl vstavač kukačka jedním z nejhojnějších druhů vstavačů v Čechách a na Moravě, ale ani on se nevyhnul negativním zásahům člověka do krajiny. Úbytek začal být pozorován již v druhé polovině 20. století a k roku 1980 byl v Čechách i na Moravě zaznamenán 60% úbytek historických lokalit. Úbytek však stále pokračuje a z některých oblastí již tato orchidej zcela vymizela. Vstavač kukačka (O. morio) je podle prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb. i podle Červeného seznamu IUCN označován jako silně ohrožený druh (Štípková a Kindlmann, 2021).

Kvetoucí vstavač kukačka (Orchis morio) v CHKO Slavkovský les. Foto: Ing. Barbora Plašilová

Terčovník(y) ještě jednou

RP

Přál jsem si pár čtenářů, kteří by nám mohli slovem i obrazem přiblížit tajemný svět lišejníků. Sotva jsem přání vyslovil, hned se splnilo. Jeden čtenář se přihlásil. Ale chce zůstat v anonymitě. Přečtěte si co píše a zjistíte proč …

Článek s titulkem „Ještě jednou terčovník zední“ mě zaujal především konstatováním autora, že lišejníky, byť se s nimi setkáváme takřka na každém kroku, stojí stranou zájmu. „Byl bych moc rád, kdyby se našlo pár čtenářů, kteří by byli ochotni nám ten tajemný svět lišejníků trochu přiblížit. Slovem i obrazem,“ vyzývá.

Antidepresivně účinné látky šišáku bajkalského (Scutellaria baicalensis)

Zdeňka Navrátilová, Jiří Patočka

      Deprese je závažná a dlouhotrvající porucha psychiky, která se u člověka projevuje snížením až vymizením schopnosti prožívat radost a potěšení, pokleslými náladami a patologickým smutkem. Depresivní člověk trpní neschopností cítit potěšení (ahedonie), ve všem vidí zmar, beznaděj a bezvýchodnost, má nedostatek motivace, trpí pocity bezcennosti a viny za vlastní neschopnost a k tomu se váže úzkost a osamocenost, malá sebedůvěra, zvýšená únava, zhoršená pozornost a neschopnost soustředění. Jedná se o velmi závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav.  Reakce člověka postiženého depresí může mít u různých lidí různý průběh.  Člověk může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, jindy zase utlumený, unavený, tichý a klidný, často nemá sílu udělat  ani tu nejméně náročnou činnost.  Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a lidé s depresí se mohou svému okolí jevit jako cyničtí jedinci. Deprese se také může projevovat poruchami paměti (Martell et al, 2001).

Vlčí mák: Bylina spánku a symbol nového života a válečných veteránů

MUDr. Bohumír Plucar

              Mák vlčí  -  Papaver rhoeas - je jednoletá, hustě štětinatá, 20 – 90 cm vysoká bylina. Spodní listy má řapíkaté, horní téměř přisedlé, podlouhlé. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách, korunní lístky jsou červené, na bázi často s tmavofialovou až černou skvrnou. Plodem je 1 – 2cm dlouhá vejcovitá tobolka. Je to docela častý plevel v obilných polích, dále roste na okrajích cest, rumištích, úhorech a dalších podobných, lidmi ovlivněných stanovištích. Roste převážně v nižších polohách na slunných místech. Vlčí mák je všeobecně známá květina, která má mnoho krásných lidových názvů, jako ohníček, červánčí, Maková panenka, panenka, pleskánek a další. Ovšem mák, který známe třeba z makových buchet, není vyroben ze semen tohoto druhu, nýbrž jeho příbuzného máku setého, ze kterého se vyrábí také opium. Sušené korunní lístky vlčího máku se využívají v lidovém léčitelství i v lékařství.

Proč mají (některé) kočky rády šantu?

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Popis rostliny
      Šanta kočičí (Nepeta cataria L.) je vytrvalá bylina z čeledi Lamiaceae (hluchavkovité). Stejně jako další druhy této čeledi obsahuje i šanta velké množství aromatických látek. Rostliny jsou 30-70 cm vysoké, mají čtyřhranné pýřité lodyhy. Listy jsou vstřícné, s trojúhelníkovou čepelí, na okraji nepravidelně pilovité, pýřité. Květy jsou v koncových lichoklasech, nažloutle bílé nebo namodralé či nafialovělé.
      Šanta pochází z jižní Evropy a jihozápadní Asie a je tedy v ČR nepůvodní, ale následkem dřívějšího hojného pěstování se vyskytuje roztroušeně po celém území. Roste v obcích, na rumištích a na okrajích polních cest. Šanta se vyskytuje v řadě kultivarů liších se barvou květů i vůní. Na zahrádkách se pěstují dalších druhy: Nepeta grandiflora a N. racemosa a hybridní taxon Nepeta x faasenii, vzniklý pravděpodobně zkřížením N. racemosa a N. nepetella. Rostliny se pěstují jako nenáročné trvalky a skalničky a místy mohou zplaňovat (Štěpánek, 2000).

Foto M. Ducháček

Vitamín D v centru pozornosti

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

     Vitamín D je spojován především s prevencí křivice (Bischoff-Ferrari et al. 2004). V posledních letech se však v odborném tisku objevují zprávy, které upozorňují na to, že úloha tohoto vitaminu je mnohem širší. Ukazuje se, že vitamín D má v lidském těle dalekosáhlé účinky, které přesahují jeho úlohu vitamínu (Moyad 2008). Dodávání vitamínu D jako doplňku výživy dokáže snížit riziko a výskyt mnoha vážných onemocnění, jako jsou rakovina (Abbas et al. 2008), cukrovka (Hyppönen et al. 2001; Pittas et al. 2007), infarkt myokardu (Dobnig et al.  2008; Giovannucci et al. 2008) aj. V současné populaci můžeme pozorovat mnohé příznaky nedostatku vitamínu D, což souvisí se změnou našeho životního stylu (Cordain et al. 2005). Svůj podíl na tom má i osvěta, která šíří strach z pobytu na slunci a nebezpečí rakoviny kůže.