Aureoverticillactam: zachrání tento mořský makrolaktam produkci banánů?

 Jiří Patočka

     Aureoverticillactam je makrocyklický 22-člený laktam, který byl izolován z bakterie Streptomyces aureoverticillantus, nalezené v blíže neurčeném mořském sedimentu (Mitchell et al., 2004). Tato cyklická molekula byla objevena v rámci screeningového programu, jehož cílem bylo najít nové antibakteriální a protinádorové látky v mořských mikroorganismech (Kim et al., 2006).

Streptovirudiny

Jiří Patočka

     Streptovirudiny jsou koplexem látek izolovaných z kultur Stretomycety Streptomyces griseoflavus (Krainsky). Antibiotický komplex označený jako streptovirudin byl izolován z extraktů jak mycelia, tak z kultivačního filtrátu. Je to bílý amorfní materiál, který se skládá z deseti blízce příbuzných složek, včetně streptovirudinů A, B, C, D a E. Komplex streptovirudinu vykazuje antibiotickou aktivitu proti grampozitivním bakteriím, mykobakteriím a různým DNA- a RNA-virům (Thrum et al., 1975). Antibiotický komplex se skládá ze dvou hlavních skupin: I - A1, B1, C1, D1, E1 a II - A2, B2, C2, D2, E2, z nichž každý má antivirovou aktivitu (Tonew et al., 1975).

Chrpy a jejich bioaktivní látky

Jiří Patočka, Milena Patočková

    Chrpa (Centaurea) je rod kvetoucích rostlin čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).  Jsou to robustní plevelné rostliny, jejichž listy jsou u některých druhů ostnaté a obvykle hluboce rozdělené do protáhlých lalůčků. Květenství jsou různorodé barvy, od intenzivní modré, červené a žluté, až po jakoukoli směs těchto barev, až po bílou. Chrpy se vyskytují pouze na sever od rovníku, většinou ve východní polokouli. Druhově bohaté jsou zejména na Blízkém východě a okolních regionech (Fond et al., 2009).

Chrpa modrá (Centaurea cyanus L). Foto: Ing. M. Patočková

Hořké principy hřibu medotrpkého

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Hřib medotrpký (Caloboletus radicans (Pers.) Vizzini 2014) je nepříliš hojná houba z čeledi hřibovitých. Houba je řazena do skupiny barevných a modrajících hřibů. Pro výrazně hořkou chuť je nepoživatelný a někdy je uváděn i jako slabě jedovatý (Kubička et al., 1980). Roste v teplých listnatých lesích, od nížin až po pahorkatiny. Výrazným poznávacím znakem je žluté zabarvení třeně a bílý, až světle hnědý povrch klobouku (Hagara et al., 2005).

     Hřib medotrpký má klobouk o rozměrech 60 - 160 mm, který je v mládí bílý až šedavě bílý a plstnatý. Starší plodnice plstnatou vrstvu ztrácejí a mají béžový, krémový až nahnědle skvrnitý vzhled. Rourky jsou v mládí světle žluté, později citronově žluté a u starších plodnic získávají žlutoolivový nebo žlutookrový odstín. Na řezu či otlaku modrají. Třeň bývá na povrchu citronově žlutý a stářím bledne. V horní části se často objevuje červené nebo hnědočervené tečkování nebo načervenalý prstencový pásek. Výtrusy mají rozměr 11 - 14 × 4,5 - 6 µm. Jsou elipsovité, na povrchu hladké. Vůně je za čerstva nevýrazná, ve stáří plodnice páchnou po fenolu. Chuť dužniny je nepříjemně hořká. Vzhledově je hřib medotrpký dosti podobný vzácnému a zákonem chráněnému hřibu Fechtnerovu (Butyriboletus fechtneri).

Hřib medotrpký. Naleziště: Veverská Bítýška, okr. Brno-venkov. Foto. R. Patočka

Euglenofycin: ichtyotoxin krásnoočka krvavého a možnosti jeho využití v medicíně

Jiří Patočka

     Euglenofycin je toxin, který produkuje krásnoočko krvavé (Euglena sanguinea), jednobuněčný bičíkatý organismus na pomezí mezi prvoky a řasami, který je v současné době řazen do kmene Euglenozoa, říše Excavata. Když jsou krásnoočka delší dobu ve tmě bez možnosti fotosyntézy, dokážou se živit organickými částicemi. Blízko místa, ze kterého vyrůstá bičík, má krásnoočko útvar zvaný stigma – červenou světločivnou skvrnu, jejíž pomocí registruje, odkud přichází světlo. Červená barva E. sanguinea je způsobena přítomností astaxanthinu a při velkém množství těchto organismů se jimi voda barví do červena. Krásnoočko krvavé produkuje látku zvanou euglenofycin, která je složena z piperidinového kruhu se dvěma postranními řetězci, z nichž jeden má konjugovaný systém. Euglenofycin je silně ichtyotoxický a funguje jako obranná látka krásnoočka před predátory (Zimba et al, 2016, 2010).

Aloisie trojlistá: v tradičním lidovém léčitelství i moderní medicíně, v kosmetice i v domácnosti

Jiří Patočka, Hana Jeřábková

     Aloisie trojlistá (Aloysia triphylla, starší jméno Lippia citriodora) je léčivá rostlina z čeledi sporýšovitých (Verbenaceae).  Rostlina má podlouhlé, kopinaté listy a drobné světle fialové květy. Plodem je peckovice. Je původem z Jižní Ameriky (Chile, Argentina, Uruguayi a Peru) a ve své vlasti dorůstá až do výšky dvou metrů i více. Do Evropy byla dovezena v 17. století do botanické zahrady v Madridu a první evropský botanik, který aloisii popsal, byl Philiber Commerson. Popis rostliny byl publikován v knize Parte Práctica de Botánica, kterou napsal přírodovědec, lékař a botanik Španěl Antonio Palau y Verdera a byla vydána v Madridu v 8 svazcích v letech 1784 – 1788. Český botanický název rostliny - klapourek citrovonný - zavedl do literatury profesor Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, Jan Svatopluk Presl, v roce 1846. Rostlina byla pěstována nejprve v okolí Středozemního moře, později se její pěstování rozšířilo po celé Evropě. Dnes je známa jednak jako okrasná rostlina, jednak jako rostlinná droga. Má typicky citronovou vůni a je známá též pod jménem citronová verbena. Jako „verbena“ je známa zejména ve španělsky mluvících zemích.

Nadia potvrzuje, že Aloisie trojlistá má svěží citronovou vůni. Foto: Hanka Jeřábková

Mansouramyciny: cytotoxické mořské isochinolinchinony

Jiří Patočka

     Mansouramyciny A - C jsou deriváty isochinolinchinonu, které byly izolovány z blíže neidentifikované mořské Streptomycety (izolát Mei37) extrakcí ethylacetátem, spolu s již dříve známým 3-methyl-7-(methylamino)-5,8-isochinolinindionem (Hawas et al., 200; Wang et al., 2021).

Dapdiamidy: tripeptidová antibiotika

Jiří Patočka

     Dapdiamidy jsou tripeptidová antibiotika (Dawlaty et al., 2010) nalezená v gramnegativní bakterii Pantoea agglomerans. Tato bakterie je všudypřítomná a běžně bývá izolovaná z povrchů rostlin, z jejich plodů, semen či zvířecích nebo lidských výkalů a nalezena byla dokonce i ve včelích úlech (Loncaric et al., 2009).  Až dosud bylo nalezeno 5 dapdiamidů (A až E), jejichž nezvyklá neribozomální biosyntéza byla studována v laboratoři prof. Christophera T. Walshe na Katedře biologické chemie a molekulární farmakologie na Harvardské univerzitě v Bostonu (Hollenhorst et al., (2009, 2010, 201). Všechny aminokyseliny tvořící molekuly dapdiamidů jsou neproteinogenního typu (Walsh et al., 2013).

Diazepinomycin: cytotoxin mořského pláštěnce Didemnum proliferum

Jiří Patočka

     Diazepinomycin je biologicky aktivní metabolit mořského pláštěnce Didemnum proliferum z řádu Micromonospora sp. (Charan et al., 2004). Z biosyntetického hlediska představuje diazepinomycin „hybridní“ molekulu složenou ze tří odlišných molekul: benzochinonu, antranilátu a farnesyl difosfáu, z nichž každý je syntetizován samostatně. Látka je zajímavým příkladem konvergence tří různých metabolických drah za vzniku jedné konkrétní molekuly.

Microcionamidy, cytotoxické peptidy filipínské mořské houby Clathria abietina 

Jiří  Patočka

       Clathria abietina je druh mořské houby, jejíž vědecký název byl poprvé publikován v roce 1814 Lamarckem. Houba patří do rodu Clathria a do čeledi Microcionidae. Z hub rodu Clarhria již bylo izolováno několik bioaktivních látek, z nichž nejznámější je clathriamid, hexapeptid poprvé nalezený v brazilské endemické mořské houbě Clathria nicoleae v roce 2013, odebrané z hloubky 55 m v ústí řeky Amazonky (Freire et al., 2019).