Vláknitá houba Periconia glaucocephala a její bioaktivní sekundární  metabolity

Jiří Patočka

     Periconia jsou vláknité houby z čeledi Periconiaceae. Posledních 50 let probíhá intenzivní průzkum jejich sekundárních metabolitů vhodných pro farmakologické účely. V těchto houbách bylo objeveno velké množství bioaktivních látek, jako jsou terpenoidy, polyketidy, cytochalasany, makrosfelidy, cyklopenteny, sacharidy, různé aromatické sloučeniny a řada dalších zajímavých sloučenin (Teles et al., 2006).

Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) v tradiční a současné medicíně

 Jana Matějíčková, Jiří Patočka 

     Tento článek shrnuje informace o všech aspektech biologie bažanky vytrvalé, které jsou důležité pro pochopení jejích ekologických charakteristik a využití léčivých látek.

     Ačkoliv bažanka vytrvalá patří mezi rostliny čeledi pryšcovitých, její buňky neobsahují latexové mléko. Bažanka vytrvalá je dvoudomá, klonální, vytrvalá rostlina našich lesů. Vyhledává sedimentární vápence, břidlice, jíly a sutě. Je velmi tolerantní k nízkému osvětlení. Můžesicerůst i v nezastíněných podmínkách, ale vyšší hustoty světelného toku mají za následek nižší biomasu výhonků. Bažanka vytrvalá je považována za indikátor starých lesů (Jefferson 2008).Výskyt bažanky vytrvalé je eurokavkazský. Vyskytuje se v celé Evropě od Skandinávie (po 66° severní šířky v Norsku) přes Středomoří a střední Evropu, severní Afriku a Kavkaz až po Írán a ruské hranice na východě. Druhotně se vyskytuje v Austrálii. Výškový rozsah bažanky sahá od hladiny moře do nadmořských výšek 1600 někde dokonce do 2000 m (Jefferson 2008).

      Kromě bažanky vytrvalé, která je u nás původní a hojná, se u na území České republiky vyskytuje bažanka vejčitá (Mercurialis ovata), která je silně ohroženým druhem v ČR. Druhotně se pak můžeme v naší přírodě setkat také se zavlečenou bažankou roční (Mercurialis annua), která se k nám dostala neúmyslně a je vnímána jako obtížný polní plevel.

Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Krásnoporka žemlička (Albatrellus confluens): Bioaktivní látky

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Krásnoporka žemlička (Albatrellus confluens syn. Albatrellopsis confluens) je houba z čeledi Pyronemataceae. Je typickým zástupcem rodu Albatrellus, který obsahuje přibližně 30 druhů. Krásnoporka žemlička je zajímavá svým zvláštním vzhledem a ekologií. Její plodnice mají tvar talíře nebo misky. Barva plodnice je obvykle oranžová až červená, což jí dává výrazný vzhled, kterým se odlišuje od mnoha jiných druhů hub. Samotné plodnice jsou relativně malé, obvykle dosahují průměru několika centimetrů. Tato houba se vyskytuje ve vlhkých lesích, zejména pod listnatými stromy, jako jsou buky nebo duby. Je známo, že vytváří mykorhizní symbiózu s kořeny těchto stromů, což znamená, že žije v symbiotickém vztahu s jejich kořeny a zajišťuje jim určité výhody ve výměně živin. Pokud jde o využití krásnoporky v kuchyni, je obvykle považována za nepoživatelnou nebo dokonce mírně jedovatou (Oohashi et al., 1993). I když některé zdroje uvádějí, že je možné ji konzumovat po důkladném povaření, většina mykologů její sběr a konzumaci nedoporučuje kvůli možnému riziku záměny s jinými jedovatými druhy (Pérez-Moreno  & Martínez, 2014).  Krásnoporka žemlička není příliš známá v medicíně, alespoň z hlediska významných lékařských vlastností. Existuje však stále rostoucí zájem o potenciální léčivé účinky různých druhů hub, žemličku nevyjímaje. A. confluens je zajímavým příkladem houby s výrazným vzhledem a specifickou ekologií, což ji činí zajímavým objektem studia také pro mykology i pro ty, kdo se zajímají o přírodu a ekologii lesních ekosystémů.

Houževnatec šupinatý (Lentinus lepidus): Taxonomie, ekologie a využití

Jiří Patočka, Jana Matějíčková, Václav Hanák, Radoslav Patočka

     Houževnatec šupinatý (Lentinus lepidus) je druh dřevokazné houby z čeledi štítovkovitých (Polyporaceae) a řádu houbotvarých (Polyporales). Tento fascinující druh má význam v oblasti mykologie, ekologie a využití v potravinářství a medicíně (Fabros et al., 2022). V následujícím článku se zaměříme na klíčové rysy houževnatce šupinatého, jeho taxonomii, ekologii a možnosti jeho využití.

     Houževnatec šupinatý patří do rodu Lentinus, který zahrnuje několik dalších druhů, známých pro svou schopnost rozkládat dřevní materiál (Wallis-Tayler, 1914). Tento druh houby je charakterizován svými plodnicemi, které mají tvar vějíře a dorůstají až do velikosti 10 cm. Jeho povrch je pokrytý šupinatými strukturami, které daly druhu jméno. Barva plodnic se pohybuje od světle hnědé po oranžovo-hnědou. Houževnatec šupinatý je saprofytická houba, což znamená, že se živí rozkládajícím se organickým materiálem, zejména dřevní hmotou. Jeho schopnost rozkládat lignin, složku dřeva, je významná pro ekologické procesy v lesních ekosystémech. Houba je často nalezena na odumřelém dřevě, kmenech stromů nebo větvích, kde pokračuje v rozkladu a přeměňuje dřevní materiál na živiny, které jsou následně dostupné pro další organismy. Houževnatec šupinatý je rozšířený v různých typech lesních prostředí, včetně listnatých i jehličnatých lesů. Jeho výskyt je doložen v různých částech světa, včetně Severní Ameriky, Evropy a Asie. Houba je jedlá (González et al., 2020).

Houževnatec šupinatý (Lentinus lepidus). Foto: Ing. Václav Hanák

Akazaoxim, nové antibiotikum z mořských bakterií rodu Micromonospora

Jiří Patočka

     Micromonospora je rod bakterií z čeledi Micromonosporaceae, který je součástí kmene Actinobacteria (Morgan et al., 2023). Tyto bakterie jsou známy svou schopností produkovat různé bioaktivní látky, včetně antibiotik a dalších sekundárních metabolitů, které mají významný výzkumný a lékařský potenciál. Bioaktivní produkty jsou získávány z různých kmenů Micromonospora a mají široké spektrum účinku proti různým patogenům, což z nich činí důležitý zdroj léčivých látek. Mezi nejznámější produkty bakterií rodu Micromonospora patří například gentamicin - antibiotikum používané k léčbě bakteriálních infekcí (Gump, 1972), rifamycin - antibiotikum používané k léčbě tuberkulózy a jiných bakteriálních infekcí (Floss  & Yu, 2005), bleomycin - chemoterapeutikum používané k léčbě některých typů rakoviny (Hecht, 2000) nebo apramycin - antibiotikum používané zejména ve veterinární medicíně k léčbě bakteriálních infekcí zvířat (Di Bonaventura et al., 2022). Micromonospory se vyskytují v různých prostředích, včetně půdy, vody a různých rostlinných substrátů. Mohou být izolovány z různých geografických oblastí a mají schopnost adaptovat se na různé podmínky.

 Akazaoxim

Radiosuminy, neobvyklé dipeptidy sinice Microcystis aeruginosa

Jiří Patočka

     Microcystis aeruginosa Kützing je druh sladkovodní sinice, často nacházený v prostředích, jako jsou jezera, přehrady a rybníky, která se může díky eutrofizaci vod nebývale přemnožit a vytvářet na hladinách vody „vodní květ“. To může způsobit škody ekonomického a ekologického dosahu. Sinice produkují řadu neurotoxinů a peptidových hepatotoxinů, jako je microcystin a cyanopeptolin. Také M. aeruginosa produkuje početné toxiny, zejména různé kongenery microcystinu (Oberholster et al., 2004), přičemž microcystin-LR je nejčastější (Dai et al., 2019). Spektrum toxinů této sinice je však velmi široké a stále se rozrůstá (Botes et al., 1982; Zervou et al., 2020).

     Případy vzniku „vodního květu“ jsou hlášeny po celém světě a v posledních desetiletích k nim dochází stále častěji a intenzivněji v důsledku klimatických změn a vysokých vstupů živin do sladkých vod z antropogenní činnosti. Přemnožené sinice uvolňují do vody své toxické sekundární metabolity, známé jako cyanotoxiny, spolu s dalšími bioaktivními metabolity. Tyto látky jsou známé svou toxickou povahou a mohou mít negativní dopad na životní prostředí a zdraví lidí a zvířat. Vzhledem k jejich negativním dopadům na vodní ekosystémy a veřejné zdraví je naléhavá potřeba detekovat a identifikovat známé i neznámé metabolity sinic v povrchových vodách (Welker et al., 2006).

Anandamid: Endogenní kanditát na molekulární klíč k pohodě a blaženosti

 Jiří Patočka, Matěj Malík, Patrik Olekšák

     Anandamid (N-arachidonoyl-ethanolamin, AEA) je jedním ze zajímavých objevů v oblasti neurobiologie a biochemie. Jedná se o endogenní neurotransmiter, patřící do skupiny endokanabinoidů, které mají významný vliv na funkci nervového systému a homeostázu organismu (Maccarron & Finazzi-Agro, 2003). Endokanabinoidy jsou chemické látky, které působí na kanabinoidní receptory v mozku a dalších částech centrálního nervového systému. Anandamid je jedním z hlavních endokanabinoidů objevených v lidském těle. Název "anandamid" pochází ze sanskrtského slova "ananda", což znamená blaženost, a "amid", což odkazuje na jeho chemickou strukturu. Tato sloučenina byla poprvé objevena v roce 1992 a od té doby probíhá intenzivní výzkum jejích účinků a významu pro lidské zdraví a pohodu. Anandamid je známý svými relaxačními a analgetickými vlastnostmi a hraje klíčovou roli v regulaci různých fyziologických funkcí, včetně nálady, paměti, spánku a chuti k jídlu. Je to endogenní látka, což znamená, že ji tělo vytváří samo.

Svidina obecná (Periploca graeca L.) a její protinádorově účinný steroidní glykosid periplocin

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

      Svidina obecná, též svidina řecká (Periploca graeca L.), je rostlina z čeledi toješťovité  (Apocynaceae), jejíž domovinou je jihovýchodní Evropa a západní Asie. Tato ovíjivá a opadavá rostlina dorůstá výšky až 4 metry. Má zelené, vstřícné, celokrajné, vejčitě kopinaté až eliptické listy a drobné červenofialové květy, které se objevují přibližně od června do července. Plodem je tobolka, což je suchý plod se dvěma chlopněmi, který se otevírá a uvolňuje semena. Semena svidiny obecné jsou obklopena bílými vlákny a mají chmýří, což jim umožňuje snadné šíření větrem. Rostlina roní jedovaté mléko, jehož hlavní toxickou složkou je steroidní glykosid periplocin. Periplocin byl nalezen i v dalších druzích rodu Periploca, z nichž některé jsou součástí tradiční čínské medicíny, jako např. Periploca sepium (Zhang et al., 2022). 

Svidina obecná (Periploca  graeca). Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

Kozáci a křemenáče, houby rodu Leccinum a jejich bioaktivní metabolity

Radoslav Patočka, Jiří Patočka, Jana Matějíčková, Milada Mičánková, Hana Juříčková

     Leccinum je rod hub z čeledi hřibovitých a řádu hřibotvarých (Den Bakker et al., 2004). V češtině jsou pro houby rodu Leccinum používané houbařské názvy křemenáč a kozák řídící se barvou klobouku. Druhy s rezavým či oranžovým kloboukem jsou nazývány křemenáče, ostatní označujeme jako kozáky. Kromě názvů kozák a křemenáč se často setkáváme s místními a historickými názvy jako je janek, špičník, křemeňák, osičník a další (Kalac, 2016). Houby rodu Leccinum se většinou vyskytují v mírném podnebním pásmu na severní polokouli, včetně Evropy, Severní Ameriky a Asie. Tyto houby mají charakteristický vzhled, který zahrnuje masitý klobouk a krátký, silný třeň. 

Foto: Hana Juříčková

Citrusiny: Protizánětlivé peptidy ve slupkách citrusů unshiu

Jiří Patočka

     Citrus unshiu Markovich (Rutaceae), známý také jako mandarinka Satsuma nebo mandarinka japonská, je druh citrusového ovoce. Pochází z Japonska a patří do skupiny mandarinek. Toto citrusové ovoce je bez pecek, snadno se loupe a je jedním z nejčastěji konzumovaných plodů v Koreji. V Japonsku se tento strom stal populární v období Meiji a na západ byl zavlečen z japonského regionu Satsuma v roce 1878. Dnes se citrus unshiu pěstuje především na ostrově Jeju v Koreji a v jižních oblastech Číny a Japonska. Ovoce je oblíbené pro svou osvěžující a lahodnou chuť. Toto ovoce má také několik pozitivních účinků na lidské zdraví (Sudo et al., 2021).