Vernonia amygdalina: bioaktivní látky a uplatnění v současné medicíně

Jiří Patočka

     Vernonia je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi hvězdicovité (Asteraceae).  Rod byl pojmenován podle anglického botanika Williama Vernona. Jsou to většinou keře, rostoucí na všech kontinentech.  Je známo kolem tisícovky druhů vernonií, z nichž některé druhy představují nepříjemný plevel, jiné jsou jedlé a mají ekonomický význam.  Několik druhů, např. V. calvoana, V. colorata nebo V. amygdalina, se konzumuje jako listová zelenina. 

      Africký druh Vernonia amygdalina má hořké listy a je součástí jídelníčku v řadě západoafrických a středoafrických zemí.  Mezi nejznámější pochoutky, pro něž je tato surovina klíčová, patří nigerijská polévka Ofe Onugbu nebo dušený pokrm Ndolé, který je často označován jako národní jídlo Kamerunu. V. amygdalina se používá také v tradiční bylinné medicíně.  Sušené listy tohoto keře jsou vyváženy několika africkými zeměmi a lze je zakoupit v obchodech s potravinami. U mnoha afrických etnických skupin je tato rostlina také používána při léčbě malárie, schistosomiázy, úplavice a několika střevních parazitů. V Ghaně se mladé listy používají při léčbě zánětlivých onemocnění. V Nigérii se zase větvičky z této rostliny používají jako žvýkací tyčinky pro dentální hygienu. Rostlinu také vyhledávají šimpanzi, když se potřebují zbavit střevních parazitů (Huffman a Seifu, 1989).

Sambaba obecná: plevel nebezpečný pro přírodu i pro člověka

Jiří Patočka

     Sambaba obecná (Parthenium hysterophorus) je druh kvetoucí rostliny z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), která je domácí v amerických tropech. Je to invazivní druh, který je dnes běžný také v Indii, Austrálii a některých oblastech Afriky (Haseler, 1976). Napadá pastviny a zemědělskou půdu a způsobuje často katastrofální ztrátu výnosu. V některých oblastech existují velká množství této rostliny, která ovlivňují živočišnou a rostlinnou výrobu a lidské zdraví (Adkins a Shabbir, 2014). Rostlina produkuje alopatické chemikálie, které potlačují růst jiných rostlin, a produkuje také alergeny, které významně ovlivňují život lidi a hospodářských zvířat (Adkins a Sowerby, 1996). Kontakt s rostlinou způsobuje u lidí dermatitidu a respirační poruchu, u skotu a domácích zvířat dermatitidu (Handa et al., 2001). Hlavní látkou odpovědnou za tyto účinky je parthenin, který je nebezpečnou přírodní toxickou látkou. Parthenin je také zodpovědný za hořkou chuť mléka hospodářských zvířat, když je jejich krmivo znečištěno listy sambaby (Herz a Watanabe, 1959).

Chrpy a jejich bioaktivní látky

Jiří Patočka

    Chrpa (Centaurea) je rod kvetoucích rostlin čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).  Jsou to robustní plevelné rostliny, jejichž listy jsou u některých druhů ostnaté a obvykle hluboce rozdělené do protáhlých lalůčků. Květenství jsou různorodé barvy, od intenzivní modré, červené a žluté, až po jakoukoli směs těchto barev, až po bílou. Chrpy se vyskytují pouze na sever od rovníku, většinou ve východní polokouli. Druhově bohaté jsou zejména na Blízkém východě a okolních regionech (Fond et al., 2009). 

Oliginol: polyfenol z liči

Jiří Patočka

     Oligonol je polyfenol s nízkou molekulovou hmotností, získaný z ovoce liči. Liči je plodem stálezeleného stromu původem z Číny, jehož latinský název je Litchi chinensis. Je to majestátní strom, dorůstající 15-20 m, který se dožívá i více 200 let (http://burle.blog.cz/en/2001/znate-lici). Jedlý plod liči má řadu biologických účinků, např. působí protizánětlivě při různých chorobných stavech, ale má také protinádorové účinky a je to prostředek, který zpomaluje stárnutí. Strom a jeho plody jsou proto v posledních letech intenzivně studovány západní medínou. Jednou ze zajímavých látek, které byly z liči izolovány a u nichž byla studována biologická aktivita, je oligonol. Oligonol není toxický a nemá mutagenní účinky a je proto doporučován jako doplněk stravy a pro použití jako doplňková látka ve farmaceutických a kosmetických aplikacích (Fujii et al., 2007).

Pámelník bílý: bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Pámelník (Symphoricarpos) je rod rostlin z čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae). Rod má v současné době 53 známých druhů, z nichž některé se vysazují jako okrasné keře do živých plotů (Hieke a Pick, 1978). Často pěstovaným pámelníkem našich zahrad a parků je pámelník bílý (Symphoricarpos albus), původem ze Severní Ameriky. V České republice zdomácněl jako hojně vysazovaná okrasná dřevina, známá též jako pámelník hroznatý. Je to až 2,5 m vysoký opadavý keř s krátce řapíkatými listy a růžově-bílými květy, které vyrůstají v koncových nebo úžlabních hroznech nebo svazečcích. Květy jsou velmi bohaté na nektar a jsou hodně navštěvovány včelami. Rostlina kvete v červnu až září a po odkvětu se začínají vyvíjet asi 1 cm velké, bílé až narůžovělé bobule se 2 semeny. Ty se objevují na podzim a na rostlině zůstávají celou zimu. Bobule obsahují houbovitou dužninu, která je oblíbenou potravou některých ptáků. Pro člověka jsou však jedovaté. Otravy byly pozorovány zejména u dětí (Lewis, 1979), u nichž se po požití mohou objevit bolesti břicha a zvracení, v těžších případech i závažnější poruchy žaludku či tenkého střeva. Dříve byl kořen a bobule pámelníku používány také v lidovém léčitelství (Turner a Hebda, 1990).

http://burle.blog.cz/2002/pamelnik-bily-co-mozna-nevite

Blennion: zelený pigment ryzce zeleného

Jiří Patočka

     Ryzec zelený (Lactarius blennius) je středně velká houba z čeledi holubinkovité (Russulaceae), která roste v bučinách celé Evropy. Většina mykologů se domnívá, že houba je jedlá, i když nevalné chuti, někteří ji ale považují za jedovatou. Otravy ale nejsou známy. Houba neláká ke sběru ani k jídlu. Je slizká a produkuje velké množství bílého mléka, které na vzduchu šedne. Mléko i dužnina jsou nejprve mírně, ale po chvíli silně palčivé.

Skimmianin - furochinolinový alkaloid

Jiří Patočka

     Skimmianin (4,7,8-trimethoxyfuro [2,3-b] chinolin) je přírodní alkaloid ze skupiny furochinolinových alkaloidů. Tyto alkaloidy jsou produkovány rostlinami čeledi routovité (Rutaceae), jako např. Dictamnus dasycarpus, Zanthoxylum nitidum nebo Zanthoxylum simulans. Skimmianin byl poprvé izolován japonskými autory v roce 1904 ze skimie japonské (Skimmia japonica), ale jeho struktura byla objasněna až o 25 let později (Asahina et al., 1930 podle Matsuo a Kasida, 1966).

Bohyška jitrocelová: bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Bohyška jitrocelová (Hosta plantaginea) je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae) podčeledi agávovité (Agavoideae).  Jedná se o vytrvalou, asi 30-50 cm vysokou rostlinu. Listy tvoří přízemní růžici s 20-40 cm dlouhými řapíky. Čepel je vejčitá až vejčitě srdčitá, asi 14-25 cm dlouhá a 6-16 cm široká. Květenstvím je jednostranný hrozen, v kterém je každý květ podepřen 2 listeny. Okvětí je bílé až nafialovělé a květy příjemně voní (Dostál, 1989).

Gomesin: antimikrobiálně účinný peptid z jedu brazilského sklípkana Acanthoscurria gomesiana

Jiří Patočka

Gomesin je polypeptidický toxin brazilského pavouka Acanthoscurria gomesiana (Mello-Leitão, 1923), jehož české jméno je sklípkan Gomézův. Tento pavouk byl objeven v Brazílii v roce 1923 a jeho jed byl intenzivně studován (Lorenzini et al., 2006; Moreira et al., 2007). Gomesin je linární peptid obsahující 18 aminokyselin (ZCRRLCYKQRCVTYCRGR) s mol. hmotností 2270,4 Da  (Silva et al., 2000). Tento peptid vykazuje výraznou sekvenční podobnost s antimikrobiálními peptidy jiných členovců, jako je tachyplesin nebo polyphemusin krabů a androctonin škorpionů (Corzo et al., 2001). Jistou podobnost vykazuje také s protegriny, antimikrobiálními peptidy prasečích leukocytů (Lorenzini et al., 2003). Gomesin obsahuje dva disulfidické můstky mezi cysteiny 2 a 15 a cysteiny 6 a 11. Má strukturu beta-skládaného listu (Fázio et al., 2006).

Brazilský sklípkan Acanthoscurria gomesiana. Foto: Philippe Bullet. https://www.researchgate.net/publication/47463347_A_powerful_antimicrobial_peptide_isolated_from_the_Brazilian_tarantula_spider_Acanthoscurria_gomesiana/figures?lo=1

Pomiferin – isoflavon z plodů Maclura pomifera

Jiří Patočka

     Pomiferin je prenylovaný flavonoid, který byl izolován u plodů stromu zvaného maklura oranžová (Maclura pomifera) známá jako indiánský pomeranč (Tsao et al., 2003). Je to dvoudomý, opadavý strom, pocházející ze středních a jižních oblastí USA. Strom je jediným druhem monotypického rodu Maclura z čeledi morušovníkovitých. Je zajímavé, že své jméno nenese po žádném botanikovi, ale získal je po americkém geologovi Wiliamu Maclurovi.