Sandramycin: bis-interkalátor DNA

Jiří Patočka

     Sandramycin je protinádorové antibiotikum, objevené Matsonem a Bushem (1989) jako metabolit produkčního organismu Nocardioides sp. (ATCC39419), který byl izolován z odebraného vzorku půdy v Mexiku. Sandramycin je dekacyklický depsipeptid (Matson et al., 1993), strukturně blízký depsipeptidúm luzopeptinům A, B, C a D (Taevernier et al., 2017).

Ačokča (Cyclanthera pedata), nová funkční potravina?

Jiří Patočka, Milena Patočková

     Ačokča (Cyclanthera pedata) je liánovitá rostlina z rodu Cyclanthera z čeledi tykvovité, původem  z Jižní Ameriky. Pěstuje se pro své nezralé plody a listy, které se používají jako zelenina. Její vejčité lusky mají v kuchyni všestranné použití a lze je konzumovat i syrové (Skalická et al., 2012). Zatímco v zemích jako je Mexiko nebo Peru se pěstuje ve velkém množství, v Evropě je skoro neznámá (Lira-Saade, 1995). Protože je vzhledem podobná paprice a chutí zase okurce, vžil se pro ní také název "paprikookurka" či "mexická okurka". V Mexiku je nazývána "pepino hueco" (dutá okurka).

Cytosporony, cytostatické metabolity endofytických hub

Jiří Patočka

      Cytosporony jsou polyfenolické přírodní látky, které byly izolovány z endofytických hub (Brady et al., 2000; Takano t al., 2014). Cytosporony B a D byly izoloványz endofytické houby Leucostoma persoonii (Nitschke) Höhn. (běloterčka řešetláková) (Beau et al., 2012). Tato parazitická houba vytváří bílé tečky na kůře suchých větví stromů čeledi růžovitých (Rosaceae).  Způsobuje opadávání větviček a znehodnocuje ovoce. Vážně omezuje životnost a produktivitu broskví a může mít za následek ztrátu celého stromu. Houba také napadá třešně, višně, meruňky a švestky.

Icariin: flavonoid mnoha tváří

Jiří Patočka

     Icariin je flavonoid, 8-prenylovaný derivát kaemferol-3,7-O-diglukosidu. Sloučenina byla izolována z několika druhů rostlin z rodu Epimedium (Liu et al., 2006) jejichž výtažky jsou pokládány za účinné afrodiziakální prostředky a používají se v tradiční čínské medicíně ke zvýšení erektilní funkce (Makarova et al., 2007). V poslední době je icariin předmětem zájmu západní medicíny, která předpokládá, že by mohl být využitelný k léčbě impotence, ale i v dalších indikacích (Pan et al., 2007b; Zheng et al., 2008; Xiao et al., 2016; Algandaby  et al., 2017; Cao et al., 2017; Gu et al., 2017; Qiao et al., 2017). 

Masenka poduškovitá (Hypocrea pulvinata) a její bioaktivní metabolity

Jiří Patočka

    Masenka poduškovitá (Hypocrea pulvinata Fuckel 1870) je parazitická houba z řádu Hypocreales - masenkotvaré, čeleď Hypocreaceae - masenkovité (Chaverri a Samuels, 2003). Roste hojně po celý rok na celém území ČR, a to téměř výhradně na starých plodnicích chorošů jako je březovník obecný (Piptoporus betulinus) nebo troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola). Vytváří na nich typické poduškovité plodnice nepravidelného tvaru, o průměru 1–20 mm. Plodnice jsou z počátku tenké, postupně až 2 mm vysoké  a slévají se do větších ploch. V mládí jsou bělavé, postupně světle okrově žluté až světle hnědé. Výtrusný prach je bílý.

Bioaktivní metabolity mořských hub: callipeltin A

Jiří Patočka

     Callipeltin A je cyklický depsidekapeptid, izolovaný z novokaledonské mořské, blíže neidentifikované houby Callipelta spp. (Trevisi et al., 2000). Je to makrocyklický lakton obsahující čtyři aminokyseliny v konfiguraci L: Ala, Leu, Thr (2 zbytky); Jeden (Arg) v konfiguraci D; Dvě N-methylaminokyseliny, N-MeAla a N-MeGln; Methoxy-tyrosin, 3,4-dimethyl-l-glutamin a 4-amino-7-guanidino-2,3-dihydroxypentanová kyselina (AGDHE), formálně odvozená od L-Arg. 

Nannocystin A: Inhibitor elongačního faktoru 1

Jiří Patočka

          Nannocystin A je 21-členný makrocyklický depsipeptid, objevený u Myxomycety blíže neidentifikovaného druhu Nannocystic sp. Tato přírodní látka má ve své molekule 9 stereocenter, takže zjištění její absolutní konfigurace byl náročný problém (Hoffmann et al., 2015). Chemická struktura nannocystinu A a jeho stereochemie byly potvrzeny totální syntézou (Liao et al., 2016; Yang et al., 2016).

Biologicky aktivní metabolity myxobakterií: rhizopodin a deriváty

Jiří Patočka

     Myxobakterie jsou ve většině případů půdní bakterie, z nichž mnohé druhy dokážou koordinovat chování jednotlivých buněk ve prospěch celé komunity. Samostatné bakterie nejsou zdánlivě ničím výjimečné, ale jakmile se rozmnoží do většího počtu, prudce změní své chování. Mění se zejména jejich stravovací návyky a z mírumilovných rozkladačů zbytků se stávají obávaní lovci. Obklopí svou kořist a svými enzymy ji rychle rozloží na výživný bujon. Takové dravé chování je mezi bakteriemi velkou výjimkou a posouvá myxobakterie na samý vrchol mikroskopické potravní pyramidy. Při nedostatku potravy se některé bakterie přemění na spory, což jsou velice odolná spící stádia bakterie, schopná přežívat v tomto stavu velmi dlouho dobu. Ve stadiu spor jsou schopna  s pomocí větru nebo vody cestovat na velké vzdálenosti a rozšiřovat tak teritorium svého působení. Myxobakterie také produkují mnoho průmyslově i medicínsky významných chemických látek a jejich výzkum přináší nové poznatky o chemicky i biologicky zajímavých přírodních látkách.

Bioaktivní látky mořských mikroorganismů: padanamidy

Jiří Patočka

     Mikroorganismy žijící ve světových oceánech představují obrovský a zatím převážně neprobádaný svět plný biologické rozmanitosti, který může přinést nové látky ze skupiny bioaktivních sekundárních metabolitů. Ty by mohly být nasazeny v náročném klinickém boji proti rezistenci na antibiotika. V rámci probíhajících programů zaměřených na objevování nových přírodních produktů produkovaných izolovanými mikroorganismy, byly v laboratorních kulturách Streptomycet nalezených v mořských sedimentech (isolát RJA2928) Padana Nahua  na Papui Nové Guinei, nalezeny dva nové nezvyklé peptidy.

Bioaktivní p-terfenylové bioaktivní látky plesňákovitých hub: Thelephora vialis

Jiří Patočka

     Čeleď hub Thelephoraceae (pleasňákovité) zahrnuje 14 rodů vyšších stopkovýtrusých hub, z nichž rod plesňák (Thelephora) je zajímavý zejména tvarem svých plodnic. Z plesňáků rostoucích v našich lesích je to např. plesňák zemní (T. terrestris), karafiátový (T. caryophyllea) nebo zápašný (T. palmata). Plesňáky rostou v červnu až listopadu ve všech typech lesů na pařezech, větvičkách, hrabance, v mechu i na holé zemi a svým vzhledem se často podobají lišejníkům (Hagara et al.,2010). Rozhodně se však nepodobají známým jedlým houbám.