Aloisie trojlistá: v tradičním lidovém léčitelství i moderní medicíně, v kosmetice i v domácnosti

Jiří Patočka, Hana Jeřábková

     Aloisie trojlistá (Aloysia triphylla, starší jméno Lippia citriodora) je léčivá rostlina z čeledi sporýšovitých (Verbenaceae).  Rostlina má podlouhlé, kopinaté listy a drobné světle fialové květy. Plodem je peckovice. Je původem z Jižní Ameriky (Chile, Argentina, Uruguayi a Peru) a ve své vlasti dorůstá až do výšky dvou metrů i více. Do Evropy byla dovezena v 17. století do botanické zahrady v Madridu a první evropský botanik, který aloisii popsal, byl Philiber Commerson. Popis rostliny byl publikován v knize Parte Práctica de Botánica, kterou napsal přírodovědec, lékař a botanik Španěl Antonio Palau y Verdera a byla vydána v Madridu v 8 svazcích v letech 1784 – 1788. Český botanický název rostliny - klapourek citrovonný - zavedl do literatury profesor Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, Jan Svatopluk Presl, v roce 1846. Rostlina byla pěstována nejprve v okolí Středozemního moře, později se její pěstování rozšířilo po celé Evropě. Dnes je známa jednak jako okrasná rostlina, jednak jako rostlinná droga. Má typicky citronovou vůni a je známá též pod jménem citronová verbena. Jako „verbena“ je známa zejména ve španělsky mluvících zemích.

Nadia potvrzuje, že Aloisie trojlistá má svěží citronovou vůni. Foto: Hanka Jeřábková

Mansouramyciny: cytotoxické mořské isochinolinchinony

Jiří Patočka

     Mansouramyciny A - C jsou deriváty isochinolinchinonu, které byly izolovány z blíže neidentifikované mořské Streptomycety (izolát Mei37) extrakcí ethylacetátem, spolu s již dříve známým 3-methyl-7-(methylamino)-5,8-isochinolinindionem (Hawas et al., 200; Wang et al., 2021).

Dapdiamidy: tripeptidová antibiotika

Jiří Patočka

     Dapdiamidy jsou tripeptidová antibiotika (Dawlaty et al., 2010) nalezená v gramnegativní bakterii Pantoea agglomerans. Tato bakterie je všudypřítomná a běžně bývá izolovaná z povrchů rostlin, z jejich plodů, semen či zvířecích nebo lidských výkalů a nalezena byla dokonce i ve včelích úlech (Loncaric et al., 2009).  Až dosud bylo nalezeno 5 dapdiamidů (A až E), jejichž nezvyklá neribozomální biosyntéza byla studována v laboratoři prof. Christophera T. Walshe na Katedře biologické chemie a molekulární farmakologie na Harvardské univerzitě v Bostonu (Hollenhorst et al., (2009, 2010, 201). Všechny aminokyseliny tvořící molekuly dapdiamidů jsou neproteinogenního typu (Walsh et al., 2013).

Diazepinomycin: cytotoxin mořského pláštěnce Didemnum proliferum

Jiří Patočka

     Diazepinomycin je biologicky aktivní metabolit mořského pláštěnce Didemnum proliferum z řádu Micromonospora sp. (Charan et al., 2004). Z biosyntetického hlediska představuje diazepinomycin „hybridní“ molekulu složenou ze tří odlišných molekul: benzochinonu, antranilátu a farnesyl difosfáu, z nichž každý je syntetizován samostatně. Látka je zajímavým příkladem konvergence tří různých metabolických drah za vzniku jedné konkrétní molekuly.

Microcionamidy, cytotoxické peptidy filipínské mořské houby Clathria abietina 

Jiří  Patočka

       Clathria abietina je druh mořské houby, jejíž vědecký název byl poprvé publikován v roce 1814 Lamarckem. Houba patří do rodu Clathria a do čeledi Microcionidae. Z hub rodu Clarhria již bylo izolováno několik bioaktivních látek, z nichž nejznámější je clathriamid, hexapeptid poprvé nalezený v brazilské endemické mořské houbě Clathria nicoleae v roce 2013, odebrané z hloubky 55 m v ústí řeky Amazonky (Freire et al., 2019).

Mupirocin, antibiotikum účinné proti grampozitivním bakteriím

Jiří Patočka

     Mupirocin je směsí několika strukturně příbuzných nonanových kyselin z bakterie Pseudomonas fluoreascens, mezi nimiž převažuje kyselina pseudomonová A (Fuller et al., 1971). P. fluorescens je běžná tyčinkovitá gramnegativní bakterie s několika bičíky.

Podbílek šupinatý

Jiří Patočka, Milada Mičánková

     Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria (L.) Legrand) je vytrvalá parazitická rostlina bez chlorofylu z čeledi zárazovité (Orobanchaceae), která parazituje na kořenech stromů, převážně listnatých. Z masitého a bílými šupinami pokrytého oddenku vyrůstá až 25 cm vysoká bylina s přímou lodyhou, narůžovělými lístky a světle nachovými květy, které tvoří jednostranný hrozen. Kvete v březnu až květnu a plodem je tobolka (Webb, 1972). Rozšíření je situováno do Evropy, kde roste od jihu Skandinávie až po Středozemí, ostrůvkovitě pak také na Kavkaze, Krymu, Sýrii a Kašmíru (Boko et al., 2020). V ČR roste roztroušeně na celém území, poněkud častější je na Moravě a ve východních Čechách. Podbílek najdeme ve vlhkých listnatých či smíšených lesích, v zaříznutých lesních údolích, v okolí lesních potoků a na vlhčích humózních půdách, od nížin až do hor. Podbílek šupinatý obsahuje jedovaté glykosidy a několik dalších bioaktivních látek (Grabias et al., 1993; Malaník et al., 2019).

Foto: Milada Mičánková

Padanamidy: mořské antimikrobiální peptidy ještě jednou

Jiří Patočka

Dva vysoce modifikované lineární tetrapeptidy,  padanamid A a padanamid B byly izolovány  z kultury Streptomyces sp. (izolát RJA2928), jejichž vzorky byly odebrány z mořských sedimentů v blízkosti průlivu Padana Nahua v Papui-Nové Guinei (Williams et al., 2011). 

     Padanamidy jsou syntetizovány neribozomálním peptidovým systémem. Je zajímavé, že pro biosyntézu padanamidu A je rozhodující gen karbamoyltransferázy (padQ), pro biosynthesu padanamidu B je však postradatelný.  Zajímavé také je, že  padanamidy  neobsahují ani jednu proteinogenní aminokyselinu. Mezi neobvyklé aminokyseliny patří zejména dvě heterocyklické aminokyseliny: (S)-3-amino-2-oxopyrrolidin-1-karboxamid (S-Aopc) a (S)-3-aminopiperidin-2,6-dion (S-Apd). Obě tyto atypické aminkyseliny se nacházejí na C-konci obou padanamidů (Du et al., 29013). Oba padanamidy již byly také připraveny synteticky v laboratoři (Long et al, 2013). 

Fasciculoly, hořké principy třepenitky svazčité

Jiří Patočka

     Třepenitka svazčitá (Naematoloma fasciculare) je houba z řádu lupenotvaré  (Agaricales) který zahrnuje přes 4000 druhů, asi čtvrtinu z celkového počtu známých druhů rouškatých hub. Třepenitka svazčitá roste hojně od časného jara až do pozdního podzimu a pokud je zima mírná, roste téměř po celý rok. Nachází se v početných trsech na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů. Často roste na pařezech a jejich kořenovém systému pod zemí. Zdánlivě pak vyrůstá ze země, ale zdrojem živin je v půdě skrytá dřevní hmota kořenů. Houba je jedovatá a extrémně hořká. Pokrm z ní připravený je nejedlý, proto zůstává záhadou, proč se v některých zemích (Rusko, Japonsko,  Korea) otráví touto houbou tolik lidí (Mortara a Mortinetti, 1955; Suzuki et al., 1983; Kohn a Moťovská, 1997).

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.): jedovaté steroidní saponiny

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.) je vytrvalá lesní bylina s plazivým oddenkem, která se vyskytuje v boreálních a mírných oblastech Evropy, většinou ve starých lesích na humózních vápenatých půdách. Její výskyt je lesníky považován za indikátor příznivé formy rozkladu humusu, a podobně jako mařinka vonná a kopytník evropský (se kterými vraní oko často vyrůstá), je uváděno za spolehlivý ukazatel vhodných stanovišť pro pěstování buku. Paris quadrifolia je rhizomatózní geofyt. Rozmnožuje se jak vegetativně, tak semeny. Dorůstá výšky 10-40 cm, má široce eliptické či široce obvejčité listy ve čtyřčetném přeslenu. Vzácně je možné se setkat v přírodě i jedinci s 3-, 5-, 6-, i 8-mi četnými přesleny. Rostlina má jeden vrcholový květ a květy jsou opylovány větrem. Opylení hmyzem je velmi vzácné. Kvete v květnu až červnu. Plodem je kulovitá, černomodrá dužnatá bobule se čtyřmi dutinami vyplněnými semeny. Šíření semen je silně omezené a rychlost šíření se pohybuje mezi 0,21 a 0,33 m za rok (Jacquemyn a Brys, 2008).

Foto: Radoslav Patočka