Bioaktivní látky houby hnojníku třpytivého

Jiří Patočka,  Zdeňka Navrátilová, Josef Frynta

     Houby jsou ceněny po celém světě pro svoji nutriční hodnotu a léčivé vlastnosti. Mají nízký obsah tuku, vysoký obsah bílkovin a vitaminů, obsahují množství minerálů a stopových prvků, a zanedbatelný není ani vysoký obsah vlákniny. Houby jsou ale také producenty mnoha bioaktivních molekul a cenných enzymů s různými terapeutickými účinky (Wasser, 2002; Wasser, 2010).  Proto jsou zvažovány jako perspektivní zdroje nových biotechnologických produktů využitelných v mnoha oborech lidské činnosti (Badalyan, 2014).

     Efektivní studium  bioaktivních látek z takových zdrojů, jako jsou houby, se rozvíjelo  ruku v ruce s rozvojem separačních metod a moderní bioanalýzy, ale naprostá většina hub nebyla dosud z tohoto pohledu vůbec studována. Každá houba, která se stane předmětem zájmu takového studia, je pro bioorganické chemiky velmi zajímavá. Takovou houbou je i hnojník třpytivý, o jehož bioaktivních látkách toho dosud víme jen velmi málo.

Scytonemin: fotoprotektivní pigment cyanobakterií alias

nejrozšířenější opalovací krém sinic

Jiří Patočka

     Scytonemin  je extracelulární pigment, který byl nalezen v cyanobakterii (sinici)  Chlorogloeopsis sp. kmen O-89-Cgs. Scytonemin je fotoprotektivní látka, která chrání sinici před ultrafialovým zářením UV-A (Garcia-Pichel et al., 1992, 1993a). Naměřený faktor ochrany proti slunečnímu záření v jednotlivých buňkách byl 0,3. Fotoprotektivní látka zabránila 3 z 10 fotonů zasáhnout potenciální cytoplazmatické cíle (Garcia-Pichel et al., 1993b). Při posuzování toho, jak je radiační poškození spojeno s buněčným dělením, bylo prokázáno, že scytonemin funguje jako radiační štít i na zastíněných místech (Pentecost, 1993; Ferroni et al., 2010), ale syntéza scytoneminu je iniciována působením světla, stejně jako extrémními podmínkami, v kterých sinice roste (Vítek et al., 2016).

Pygmaniliny, další bioaktivní metabolity mořského pobřežního lišejníku Lichina pygmaea

Jiří Patočka

       Lišejníky (Lichenes) jsou symbiotické organismy, na jejich stavbě se podílí dva zcela rozdílné organismy. Jedním z nich je houba (obvykle vřeckovýtrusá), tzv. mykobiont, druhým organismem je zelená řasa nebo sinice, tzv. fotobiont. Lišejníkem, který roste v extrémních podmínkách na březích Atlantku, je Lichina pygmaea (Peveling, 1972). Roste na místech pravidelně zaplavovaných přílivem (Raven et al., 1990) a je zdrojem četných bioaktivních látek, potenciálně využitelných v medicíně (Le Pogam et al., 2015; Parrot et al., 2015). Lze předpokládat, že takovými látkami by mohly být i nedávno objevené deriváty fenylmočoviny - pygmanilin A a B (Mahajan et al., 2017).

Fytoestrogeny arganového oleje

Jiří Patočka

     Arganový olej je pro své blahodárné účinky na lidské zdraví již po staletí vyhledávaným cenným artiklem, který nachází své uplatnění v gastronomii, přírodní léčbě a kosmetice. Je to rostlinný olej z jader argánie trnité (Argania spinosa) a je hojně používán v tradiční kuchyni jihozápadního Maroka, kde argánie roste (Khallouki et al., 2003).. V současnosti je arganový olej jedním z nejdražších a nejcennějších olejů používaných v kosmetickém průmyslu (Charrouf a Guillaume, 2008; Guillaume a Charrouf, 2011a,b). Arganový olej je rovněž významnou funkční potravinou, ale pro jeho vzácnost je jeho konzumace omezena jen na malý počet lidí (Guillaume a Charrouf, 2016; Lizard et al., 2017). Objem výroby arganového oleje je velmi omezený. Podle oficiálních údajů se vyrobí jen 4 milióny litrů arganového oleje ročně, což je zanedbatelné množství. Např. olivového oleje se vyrobí až 1,8 miliardy litrů.

Černooká Zuzana (Thunbergia alata): bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Černooká Zuzana (Thunbergia alata) je rostlina z čeledi paznehtníkovité (Azcanthaceae), původem z východní Afriky, která se naturalizovala i v jiných částech světa. Pěstuje se jako okrasná rostlina v zahradách a má-li vhodnou oporu dokáže se pnout až do výšky téměř 3 metrů. Listy mají tvar šipky nebo srdce. Květy mají pět okvětních lístků a objevují se po celou vegetační dobu. Mají typickou oranžovou barvu s charakteristickým tmavým bodem ve středu, ačkoli různé odrůdy mohou být červené, oranžové, červeno-oranžové, bílé, světle nebo jasně žluté. Kvete během června až října (Valíček, 2002). Černá skvrna uprostřed květu dala rostlině jméno nejen v češtině, ale i v angličtině (Black-eyed Susan, Black-Eyed Susan Vine) nebo francouzštině (Suzanne aux yeux noirs). Plodem je tobolka s černými, kulatými semeny, která jsou po odkvětu z rostliny vystřelována.

Foto: Daniel Kružík

Areniciny: Co nového?

Jiří Patočka

     Když byly z imunitních buněk (coelomocytů) mořského mnohoštětinatého červa Arenicola marina (pískovník rybářský) izolovány dva peptidy o 21 aminokyselinách, nazvané areniciny (Ovchinnikova et al., 2004) a prokázána jejich antibakteriální aktivitu u gram-positivních i gram-negativních bakterií a také u plísní (Park a Lee 2009), byly areniciny brzy zařazeny do seznamu nejvýznamnějších farmakologicky účinných látek mořského původu, od nichž bylo očekáváno, že mohou najít reálné uplatnění v humánní medicíně (Mayer et al. 2007). 

Bioaktivní látky vyšších hub: Trsnatec lupenitý.

Jiří Patočka

    Trsnatec lupenitý, Grifola frondosa (Fr) S.F. Gray je chorošovitá houba z čeledi vějířovcovitých (Meripilaceae), která obyčejně vyrůstá na bázi dubů, lze jej však nalézt i na dalších listnáčích a na pařezech odumřelých stromů. Roste koncem léta a na podzim a je poměrně vzácný. Plodnice vytváří mohutné trsy, které jsou tvořeny silným bělavým či světle šedým třeněm a velkým množstvím srostlých klobouků. Klobouky jsou na okrajích vrásčité a mají průměr zhruba 3–7 cm. Plodnice dosahuje šířky až 100 cm a váhy i několika desítek kilogramů. Trsnatec lupenitý lze pěstovat i v umělých kulturách (Suárez Arango a Nieto, 2013).

Bioaktivní látky Ageratum conyzoides L.

Jiří Patočka

      Ageratum conyzoides L. (nestařec hnidákovitý) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) pocházející z tropické Ameriky (Okunade, 2002). Zatímco v Brazílii je považována za užitečnou rostlinu, v mnoha oblastech světa je naopak považována za invazivní plevel (Bhatt et al., 2011). V ČR je pěstována jako okrasná rostlina, hojně navštěvovaná včelami. Dorůstá výšky kolem 50 - 70 cm a můžeme se s ní setkat na mnoha zahrádkách v ČR. 

Meridin a ascididemin: stabilizátory G-kvadruplexů a inhibitory telomerázy

Jiří Patočka

     Základním a nejznámějším typem sekundární struktury nukleových kyselin jsou šroubovice a vlásenky. Existují však i další typy sekundární struktury nukleových kyselin, mezi které patří G-kvadruplexy, které se vyskytují v DNA i RNA v oblastech bohatých na purinovou bázi guanin. Spojením čtyř guaninových bází tzv. Hoogstenovým párováním vznikne planární G-kvartet. Každý guanin v tomto G-kvartetu  je akceptorem a donorem dvou vodíkových vazeb. Uspořádáním několika takových G-kvartetů nad sebou vznikne G-kvadruplex. Struktura G-kvadruplexu je stabilizována pomocí jednomocných kationtů,  nejčastěji K⁺ (Kwok a Merrick, 2017).

Bioaktivní metabolity mořských řas: dehydrothyrsiferol

Jiří Patočka

     Dehydrothyrsiferol (DHT) je mořský terpenoid, který byl izolován z kanárské červené řasy Laurencia viridis sp. nov (Ceramiales, Rhodomelaceae), spolu s velkým množství  strukturálně velmi podobných látek, které lze souhrnně charakterizovat jako polyetherické triterpenoidy nebo oxaskvalenoidy (Cen-Pachecoet al., 2010; 2011). Testování jejich biologické aktivity prokázalo, že látky jsou zejména cytotoxické (Cen-Pacheco et al., 2011, 2015; Pacheco et al., 2011).