Vibsatin, diterpenoid kaliny modroplodé
Jiří Patočka
Kalina modroplodá (Viburnum tinus) je stálezelený keř, dosahující výšky 1 až 6 metrů, který roste na stinných vlhkých místech v neopadavých lesích a křovinách celého Středomoří. V jižní Evropě je pěstována v různých kultivarech jako okrasný keř. V našich podmínkách kalina modroplodá vymrzá, lze ji však pěstovat jako kbelíkovou rostlinu - přes léto venku a na zimu v chladné světlé místnosti.
Kalina (Viburnum) je rod rostlin patřící do čeledi pižmovkovité (Adoxaceae). Rod kalina zahrnuje asi 200 až 250 druhů. Je rozšířen především v mírném a subtropickém pásu severní polokoule, dále se vyskytuje v jihovýchodní Asii a v horách tropické Ameriky. Jsou to dřeviny s jednoduchými vstřícnými listy. V české květeně jsou zastoupeny 2 druhy: kalina obecná (V. opulus) a kalina tušalaj (V. lantana). Třetím evropský druhem je stálezelená kalina modroplodá (V. tinus) (Slavík, 1997).
Kaliny jsou součástí tradiční lidové medicíny mnoha zemí (Lokar a Poldini, 1988; Novaretti a Lemordant, 1990; Sezik et al., 2001; Leporatti a Ivancheva, 2003). Hlavními obsahovými, biologicky aktivními látkami kalin, jsou terpeny a terpenoidy (Wang et al., 2008), flavonoidní glykosidy (Kikuchi et al., 1995), fenolické látky (Zhu et al., 2005a,b) a fytosteroly (Rios et al., 2001). Mnohdy se jedná o zajímavé chemické struktury a tak je tomu také u diterpenoidu s bicyklo[4.2.1]nonanovým skeletem, který byl nalezen v listech a vetvičkách kaliny modroplodé. Její listy jsou velmi hořké a odvar z nich je používán jako spasmolytikum a sedativum (Cometa et al., 1998). Nalezený diterpenoid má chirální molekulu a v rostlině je přítomen ve dvou stereoisomerech, které byly nazvány vibsatin A (3S-isomer) a vibsatin B (3R-isomer). Oba stereoisomery mají neuritogenní účinek (Gao et al., 2014).
Literatura
Cometa MF, Mazzanti G, Tomassini L. Sedative and spasmolytic effects of Viburnum tinus L. and its major pure compounds. Phytotherapy Res. 1998; 12(S1).
Gao X, Shao LD, Dong LB, Cheng X, Wu XD, Liu F, Jiang WW, Peng LY, He J, Zhao QS. Vibsatins A and B, two new tetranorvibsane-type diterpenoids from Viburnum tinus cv. variegatus. Org Lett. 2014; 16(3): 980-983.
Kikuchi M., Matsuda N, Sugimoto T. Flavonoid Glycosides from Leaves of Viburnum awabuki, A Fish Poison Plant (Natural Medicine Note). 生薬學雜誌, 1995; 49(2): 219.
Leporatti ML, Ivancheva S. Preliminary comparative analysis of medicinal plants used in the traditional medicine of Bulgaria and Italy. J Ethnopharmacol. 2003; 87(2): 123-142.
Lokar LC, Poldini L. Herbal remedies in the traditional medicine of the Venezia Giulia region (North East Italy). J Ethnopharmacol. 1988; 22(3): 231-279.
Novaretti R, Lemordant D. Plants in the traditional medicine of the Ubaye valley. J Ethnopharmacol. 1990; 30(1): 1-34.
Rios MY, González-Morales A, Villarreal ML. Sterols, triterpenes and biflavonoids of Viburnum jucundum and cytotoxic activity of ursolic acid. Planta Medica, 2001; 67(07), 683-684.
Sezik E, Yeşilada E, Honda G, Takaishi Y, Takeda Y, Tanaka T. Traditional medicine in Turkey X. Folk medicine in central Anatolia. J Ethnopharmacol. 2001; 75(2): 95-115.
Slavík B. (Ed.). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.
Wang LQ, Chen YG, Xu JJ, Liu Y, Li XM, Zhao Y. Compounds from Viburnum species and their biological activities. Chemistry Biodiversity, 2008; 5(9): 1879-1899.
Zhu X, Dong X, Wang Y, Ju P, Luo S. Phenolic compounds from Viburnum cylindricum. Helvetica Chimica Acta, 2005a; 88(2): 339-342.
Zhu X, Wang Q, Wang Y, Ju P, Luo S. Two new phenolic glycosides from {Viburnum cylindricum}(Caprifoliaceae). Acta Botanica Yunnanica, 2005b; 28(1), 91-94.
