Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 380 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články studentů KRT: Genotoxické látky v životním prostředí a potravinách
Publikováno: Čtvrtek, 02.02. 2017 - 13:03:51 Od: Prof. Patocka
Krizová radiobiologie a toxikologie

Genotoxické látky v životním prostředí a potravinách

Bc. Michaela Lojková

Zdravotně sociální fakulta,  Jihočeská univerzita  v Českých Budějovicích

       Genotoxické  látky jsou chemické substance, které mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu genetických poškození.  Mutagenní látky způsobují změnu genetického kódu buněk nukleové kyseliny) a vzniklá mutace je trvalá. Je to dědičná změna v molekule DNA. Genotoxicita je jedním z projevů toxického účinku látek (Patočka, 2005). Patří mezi nejzávažnější a tedy také nejsledovanější toxické účinky látek. Látky, které způsobují genotoxicitu, jsou také označovány jako genotoxiny (Zimmerman, 1982; Kabil, 1991)  a jejich účinek na živé organismy souvisí souviset s karcinogenezí a teratogenezí (Vokurka, 2007) i když ne každá karcinogenní nebo teratogenní látka musí být nutně genotoxická  (Závacká, 2012).



     Karcinogeneze je vznik zhoubného bujení.  Je to proces, při kterém se kumulují poruchy některých genů. Tím se naruší běžná funkce proteinů, které se podílejí na diferenciaci a dělení buňky. Vyvolávající příčinou karcinogeneze mohou být faktory chemické (různé chemikálie), fyzikální (ionizační, rentgenové, ultrafialové záření v rozmezí délek 290 – 320 nm), biologické (onkogenní viry - adenoviry,  herpesviry a retroviry) a genetické (Stratil, 2004; Sezimová, 2006). 
     Karcinogeny, které působí na genetický materiál, můžeme označit jako genotoxické karcinogeny. Jsou však i karcinogeny, které nepůsobí na genetický materiál. Jsou to tak zvané epigenetické karcinogeny, které nepoškozují přímo genetický materiál, ale působí jinak. Například modifikují hormonální rovnováhu v organismu (extrogeny) nebo snižují obranyschopnost organismu (to jsou například látky s imunosupresivním účinkem.  Takové látky se neřadí mezi genotoxické karcinogeny (Stratil, 2004; Sezimová, 2006; Rozsypal, 2013).
     Teratogeneze je proces, kdy dochází vlivem látek tzv. teratogenů k poruchám prenatálního vývoje dítěte. Následkem těchto poruch jsou vývojové vady dítěte. Na proces teratogeneze má vliv i fyzický stav matky. Teratogenní účinky mají chemické látky (organická rozpouštědla, těžké kovy, PCB, drogy – pervitin, léčiva – cytostatika, antibiotika, antiepileptika), fyzikální faktory (vysoká teplota, mechanické částice a hlavně různé druhy ionizujícího záření - gama záření), biologické (původci nejrůznějších infekcí, např. zarděnek nebo syfylitidy) (Rosypal 2003).
VÝSKYT GENOTOXICKÝCH LÁTEK V OVZDUŠÍ
Znečištění ovzduší představuje jeden z hlavních environmentálních problémů současnosti. Důvodem je především bohatě rozvinutý průmysl. Polutanty, tedy látky znečišťující ovzduší,  působí na lidský organismus buď v původní, nebo změněné formě anebo jsou přeneseny od primárních zdrojů znečištění do jiných složek životního prostředí. V ovzduší je veliké množství chemických látek, z nichž desítky mají genotoxické účinky. Mnohé tyto látky se vyskytují ve stavu plynném, ale mohou ulpívat i na povrchu tuhých částic. Mnoho látek s genotoxickým účinkem se do atmosféry dostane zejména z primárních zdrojů, jako je spalování fosilních paliv nebo používání pesticidů. Dále se ale tyto látky mohou dostávat do ovzduší vytěkáním těchto látek z půdy.
Nejznámějšími genotoxickými látkami v ovzduší jsou již polycyklické aromatické uhlovodíky, vznikající kouřením cigaret, spalováním pohonných hmot či spalováním fosilních paliv. V atmosféře je však mnoho dalších látek, které působí genotoxicky. Patří mezi ně například formaldehyd, tetrachlorethylen, chrom, nikl, arsen, a mnoho dalších látek (Sezimová, 2006; Malachová, 1993; Topinka, 2010).
VÝSKYT GENOTOXICKÝCH LÁTEK V PŮDĚ
Půda je přírodní útvar vzniklý z povrchových zvětralin zemské kůry a dále z organických zbytků, na které působily půdotvorné faktory. Půda je životním prostředím půdních organismů a také stanovištěm rostoucí vegetace. Může fungovat jako úložiště, ale také jako zdroj potencionálně rizikových látek, včetně těch genotoxických (Ministerstvo ŽP, 2007).
V dnešní době je kvalita půdy značně ovlivněná kontamináty životního prostředí průmyslových odpadů. Samočisticí schopnost půdy nestíhá regulovat velké množství průmyslových odpadů a to vede k významnému snižování kvality půdy. Půda obsahuje mnohem větší kvantum genotoxických látek než další složky životního prostředí. Kromě průmyslového odpadu je půda značně znečišťována pesticidy, kaly z čističek odpadních vod a také úniky z úložišť popílku (Sezimová, 2006; Malachová, 1993; Topinka, 2010).
VÝSKYT GENOTOXICKÝCH LÁTEK VE VODĚ
Jedním důvodem znečištění povrchové i podzemní vody je to, že do vody se dostanou látky z ovzduší a z půdy. Genotoxické látky, které se vyskytují v půdě nebo ovzduší, se tedy dostávají i do vody. Hlavním zdrojem znečištění vodních toků jsou hlavně chemikálie z odpadních vod, průmyslu a zemědělství. Jedná se především o dusíkatá hnojiva, herbicidy, těžké kovy, insekticidy, fungicidy a tak podobně (Sezimová, 2006).
Ke kontaminaci pitné vody může docházet několika způsoby. Zdrojem kontaminace můžou být například přírodní látky v důsledku nadměrného čerpání vody nebo také v důsledku čerpání vody z velkých hloubek, tím může být voda znečištěna arzénem, který má jasně genotoxické účinky. Dále může být pitná voda znečištěna průmyslově vyráběnými látkami, jako jsou pesticidy, organická rozpouštědla nebo dusičnany. Genotoxické látky mohou v pitné vodě vzniknout také jako vedlejší produkt při dezinfekci vody. Tak se mohou ve vodě objevit například látky, jako je tetrachlorethylen nebo chloroform.  (Sezimová, 2006)
Veliká pozornost na znečištění genotoxickými látkami by se měla věnovat i povrchovým vodám, protože budou stále častěji využívány i jako zdroj pitné vody z důvodu ubývání vhodných podzemních zdrojů vod (Sezimová, 2006).
VÝSKYT GENOTOXICKÝCH LÁTEK V POTRAVĚ
Genotoxické látky se vyskytují v potravinách buď jako přirozené složky, kontaminanty, nebo vznikají v potravinách při jejich tepelné úpravě. 
V potravinách se můžou vyskytovat zbytky hnojiv a pesticidů a různé jedovaté látky jako jsou těžké kovy, organochlorové sloučeniny apod. Některé silné mutageny vznikají při přípravě jídla vařením, smažením, pečením, grilováním a uzením.  Při vysokých teplotách se v potravinách vytváří polycyklické aromatické uhlovodíky. V případě nízkých teplot mohou v potravinách vzniknout aminokyseliny s mutagenními účinky a pyrolyzáty proteinů (Stratil, 2004).  
Polycyklické aromatické uhlovodíky
Polycyklické aromatické uhlovodíky vznikají při nedokonalém spalování organických materiálů, jako je dřevo, uhlí nebo pohonné hmoty. Dále vznikají při působení vysokých teplot na potraviny, například při grilování, pečení či smažení. Polycyklické aromatické uhlovodíky jsou součástí cigaretového kouře, uhlí, sazí a dehtu, kde mají prokazatelně karcinogenní účinek. Najdeme je v potravinách, které se zpracovávají ve vyšších teplotách. Jsou to například uzené potraviny, kde platí, že čím tmavší uzenina je, tím víc karcinogenních sloučenin obsahuje. Nejvíce rizikové jsou uzeniny vyuzené v domácích udírnách. Dále se polycyklické aromatické uhlovodíky vyskytují v pražené zrnkové kávě, kávovinách a karamelizovaném cukru. Polycyklické aromatické uhlovodíky se ale do potravin dostávají i ze vzduchu spadem, kdy ulpívají na obilovinách, zelenině a ovoci (Stratil, 2004).
Polychlorované uhlovodíky
Do skupiny látek, které nazýváme polychlorované uhlovodíky, řadíme především polychlorované bifenyly a látky nazývané dioxiny (Horák, 1999).
Polychlorované bifenyly
Polychlorované bifenyly jsou zdraví vysoce škodlivé látky. Tvoří významnou třídu kontaminantů životního prostředí. Identifikovány byly téměř ve všech složkách globálního ekosystému. Kontaminace je způsobená dřívější dlouhodobou a rozsáhlou aplikací těchto látek, kdy ještě nebyly známy účinky těchto látek v ekosystému (Horák, 1999).
Dioxiny
Dioxiny zahrnují látky, které se dělí do dvou skupin. Jsou to polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF). Dioxiny vznikají jako vedlejší produkt při spalování fosilních paliv a odpadů. Do prostředí jsou také uvolňovány během průmyslové výroby hlavně v chemickém, textilním či papírenském průmyslu.
Do potravy se dostávají prostřednictvím potravního řetězce. Především z vody se dostanou nejprve do rybího masa a tuku, odkud se mohou dostat přímo k člověku. Rybí maso a tuk se používá také jako přísada krmivových směsí hospodářských zvířat, odkud se dioxiny dostanou do masa a mléka. Dioxiny mohou vstupovat do potravin také přes objemovou píci hovězího dobytka, kam se dioxiny dostanou z ovzduší (Petrlík, 2014).
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ:
HORÁK, Tomáš a kol. Polychlorované bifenyly a polycyklické aromatické uhlovodíky v pivu. Kvasný průmysl[online].1999 [cit. 2016-11-18], 45(6), 161. Dostupné na: http://kvasnyprumysl.cz/pdfs/kpr/1999/06/02.pdf
KABIL, Al-Sabti. Handbookof genotoxic effects and fish chromosomes. Ljubljana: Kabil Al Sabti, 1991. ISBN 86-80023-17-5.
MALACHOVÁ, Kateřina. Mutagenita a karcinogenita kontaminat životního prostředí. Ostrava: Ostravská univerzita, 1993, 108 s. ISBN 80-7042-707-8.
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR [online]. 2007 [cit. 2016-11-16]. Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/definice_pudy
PATOČKA, Jiří. Základy toxikologie (Kapitoly I-III). [online]. 2005 [cit. 2016-11-18]. Dostupné na: http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=10)
PETRLÍK, Jindřich a Petr VÁLEK. Dioxiny (PCDD/PCDF). Arnika. [online] 2014 [cit. 2016-11-16]. Dostupné na: http://arnika.org/dioxiny-pcdd-pcdf
ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003, 797 s. ISBN 80-718-3268-5.
SEZIMOVÁ, Hana. Hodnocení genotoxických účinků kontaminant životního prostředí. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2006, 151 s. ISBN 80-248-1041-7.
STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV PRAHA. Zdravotní rizika kontaminace půdy městských aglomerací: Odborná zpráva za rok 2005 [online]. 2006 [cit. 2016-11-15]. Dostupné z:  http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/odborne_zpravy/OZ_05/puda_05.pdf 
STRATIL, Pavel a  Vlastimil KUBÁŇ. Princip karcinogeneze a přírodní karcinogenní sloučeniny v potravinách. Chemické listy. 2004, roč. 98 [cit. 2016-11-21]. ISSN 1213-7103. Dostupné z: http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2004_07_02.pdf
TOPINKA, Jan a kol. Genotoxicita a změny genotvé exprese indukované prachovými částicemi v lidských buněčných liniích. Ochrana ovzduší: Dvouměsíčník České asociace pro prevenci znečišťování ovzduší. Praha, 2010, roč. 22, č. 5-2, s. 8-13. ISSN 1211-0337.
VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Velký lékařský slovník. 7. aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf, 2007, 1069 s. ISBN 978-80-7345-130-1.
ZÁVACKÁ, Ivona. Hodnocení profesionální expozice genotoxickým faktorům ve vztahu k nádorovým onemocněním. Olomouc, 2012. Doktorská disertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci. [online]. 2012 [cit. 2016-11-15]. Dostupné na: https://theses.cz/id/ydcr56/00179151-790863328.pdf
ZIMMERMANN, K. Friedrich. Can we determine mutagenicity of only a mutagenic potential. Mutation Research. 1982. 92 (1-2): p. 3-7. ISSN 1383-5718.
 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Krizová radiobiologie a toxikologie
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Krizová radiobiologie a toxikologie:
Pozor na paracetamol!


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 7

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

Krizová radiobiologie a toxikologie





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.12 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace