Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 4214 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články studentů KRT: Kde se berou toxické látky v potravinách?
Publikováno: Úterý, 20.12. 2016 - 09:16:57 Od: Prof. Patocka
Krizová radiobiologie a toxikologie

Kde se berou toxické látky v potravinách?

Bc. Irena Pichlová

Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích

Na lidský organismus působí během života řada různých faktorů. Mohou to být například vzduch, světlo, voda či půda. Avšak potraviny patří mezi nejvýznamnější faktory působící na lidské zdraví. V potravinách se kromě zdraví prospěšných látek objevují i látky toxické. Tyto látky rozdělujeme na přirozeně toxické, antinutriční a cizorodé. Cizorodé látky se do potravy dostávají buď úmyslně (aditiva), nebo neúmyslně z životního prostředí (kontaminanty) (19). Zdrojem kontaminantů, které se dostaly do potravy neúmyslně je nejčastěji spad ze znečištěného ovzduší, půda, kontaminovaná voda, dále výroba, balení a transport potravin, ale i havárie. Do nezávadné potravy mohou být také cizorodé látky přimíchány úmyslně, za účelem zvýšení její kvality. Tyto látky se nazývají přídatné neboli aditiva (10).



Působení a vstupní brány toxických látek 
Každá látka má schopnost poškozovat lidský organismus. Míru toxicity chemických látek ovlivňuje celá řada faktorů. Obecně platí, že toxicita látek závisí na dávce látky, která do organismu vstupuje, a na jejím rozložení v čase. Dalšími faktory ovlivňujícími toxicitu jsou například doba trvání expozice či frekvence (14). Limity nejzávažnějších cizorodých látek pro jednotlivé potraviny jsou vypsány v právních normách (23). Účinek toxických látek na zdraví člověka se může u různých jedinců projevovat různými příznaky. U vnímavých jedinců se toxikologické působení škodlivých látek projevuje výrazněji, než je tomu u běžné populace. Příčinou těchto nepříznivých účinků mohou být například genetické vlivy, alergie, věk, zdravotní stav člověka a také vstupní brána cizorodé látky (7). Nejčastějšími branami vstupu toxických látek z potravy do organismu jsou sliznice alimentárního a respiračního ústrojí a kůže (9).
Otravy
Akutní otrava se projevuje při jednorázové dávce.  Ve většině případů se jedná o vyšší koncentraci dané toxické látky (18).
Chronická otrava nastává při působení opakovaných dávek, v různých časových expozicích. Nízké koncentrace přijatých toxických látek se v organismu kumulují a jsou příčinou nespecifických zdravotních potíží. Průběh chronických otrav je závažnější, než u akutních, neboť se projevují až po dlouhé době latence, kterým předchází poměrně dlouhé období bez jakýchkoli příznaků otravy (17). 
Na rychlost vstřebávání látky v organismu má vliv rozpustnost noxy ve vodě či v tucích, rozpustné ve vodě se vstřebávají rychleji, než ty které jsou rozpustné v tucích (18). Průběh otrav závisí hlavně na funkci jater a ledvin. Poruchy jater snižují biotransformaci látek, defekty ledvin mají za následek zpomalení vylučování toxických látek a jejich metabolitů z organismu (7).
Dávka
Pro jednotlivé látky byl kvůli škodlivým účinkům na zdraví stanoven akceptovatelný denní příjem (ADI) a tolerovatelný denní příjem (TDI). Akceptovatelný denní příjem (ADI) znamená, že můžeme množství určité látky konzumovat denně po celý svůj život, bez jakéhokoli dopadu na naše zdraví. Hodnoty ADI jsou založeny na vědeckých poznatcích, včetně dlouhodobých pokusů na zvířatech. Tolerovatelný denní příjem (TDI) představuje množství látky, kterou můžeme denně během života zkonzumovat, aniž by to mělo negativní vliv na naše zdraví (12). Rozdíl mezi ADI a TDI je ten, že ADI se týká látek, které jsou do potravin úmyslně přidávány za jistým účelem, to jsou například ochucovadla, konzervanty nebo barviva. Kdežto TDI je množství chemické látky, která se dostala do potraviny neúmyslně, byla tedy kontaminována z prostředí například kontaminovaná půda těžkými kovy (8). 
Antinutriční látky
Jsou přirozenou složkou potravin roseného původu. Tyto látky snižují nutriční hodnotu potravin, dále negativně ovlivňují stravitelnost potravin a využitelnost základních živin. Antinutriční látky mají vliv na aktivitu enzymů, minerálních látek a vitaminů. To má za následek poškození organismu, vznik různých onemocnění a dietetických poruch. Děti jsou na účinky těchto látek daleko náchylnější, než dospělí lidé. U těhotných žen a jedinců, kteří žijí ve značném stresu, se může projevit zvýšená citlivost na antinutriční látky (6).
Inhibitory enzymů
Jsou také nazývány jako antienzymy a inhibují trávicí enzymy. Dělíme je na dvě skupiny, a to inhibitory proteas (antiproteasy) a inhibitory sacharas. Přičemž inhibitory proteas jsou významnější skupinou (19).
 Inhibitory proteas jsou polypeptidy či proteiny se schopností snižování aktivity trávicích enzymů proteas. Jsou známy skupiny inhibitorů podle proteasy, na kterou působí. První skupinou jsou inhibitory serinových proteas (trypsinu, chymotrypsinu, elastasy). Jejich funkcí je chránit rostlinu. Druhou skupinou jsou inhibitory cysteinových proteas (u bramboru, avokáda, papáji). Další skupiny jsou například inhibitory metalo-karboxypeptidas (u brambor a rajčat) a inhibitory aspartátových proteas a metaloproteas, které jsou doposud málo prozkoumány (4). Inhibitory také rozeznáváme podle enzymů, na který působí. Hlavní jsou trávicí enzymy, přesněji pepsin, trypsin a chymotrypsin. Trypsinové inhibitory se vyskytují zejména v luštěninách a obilovinách (žito, proso). Negativním účinkem inhibitorů proteas je především zpomalení růstu pankreatu, dochází tedy k hypertrofii pankreatu (19). Inhibitory sacharas najdeme v obilovinách a cereálních výrobcích (pšenice, žito, čirok, oves, fazole). U člověka způsobují průjmy a zvracení (19). 
Velice známou látkou řadící se do inhibitorů enzymů je ricin. Je to vysoce toxická látka, která zapříčiňuje odumírání buněk. Smrtelná dávka této látky je pouhých 70-500 mikrogramů. Ricin se získává ze semen skočce obecného. Vyrábí se z něj olej pro výrobu mýdel, barviv, vosků, brzdových kapalin atd. Kvůli jeho toxicitě se hledá jiný zdroj (9).
Antiminerálie
Nebo také látky interferující s metabolismem minerálních látek. Nejvýznačnějšími zástupci těchto sloučenin jsou kyselina šťavelová, kyselina fytová, rytin a glukosinoláty (19). 
  Kyselina šťavelová se nachází v zelenině, především ve špenátu (600-2000mg ve 100g čerstvé hmoty), v rebarboře (400-1600mg) a v mangoldu (500-1500mg). V menším množství je obsažena také v červené řepě, pohance, laskavci neboli amarantu a v quinoe (merlíku). Najdeme ji ale i v instantní kávě a čaji. Kyselina šťavelová se v zelenině vyskytuje ve formě šťavelanů (oxalatů). To jsou draselné, sodné a vápenaté soli. Přičemž negativní vliv na zdraví mají soli vápenaté (šťavelan vápenatý), jelikož je ve vodě nerozpustný a usazuje se v ledvinách a trávicím traktu. Může dojít ke vzniku ledvinových kamenů (13). Z potravy je částečně odbouráván varem. Obsah kyseliny šťavelové v zelenině je ovlivněn i hnojením, odrůdou či obdobím sklizně (6). 
 Glukosinoláty jsou glykosidy, které se vyskytují v rostlinách ve formě draselných solí. Hojně se vyskytují u brukvovitých rostlin. Nejvíce jsou obsaženy v zelí, květáku, brokolici, růžičkové kapustě, kedlubně, ředkvích, křenu a v méně konzumovaných kaparech a semenech papáji melounové. Škodlivé látky zapříčiňují pálivou chuť u brukvovité zeleniny. Při varu se ze zeleniny vyluhuje 30-40% glykosinalátu. V mražené zelenině jich je jen 50%. Produkty glykosynalátů znemožňují příjem jódu, což vede k tvorbě strumy, problémům s dýcháním či polykáním (6). 
Antivitaminy
Nebo také antagonisté vitaminů, jsou látky, které znemožňují katalytický účinek vitaminů. Blokují přeměnu provitaminů na vitaminy, což může vést až k jejich nedostatku (hypovitaminóze). Extrémní stav je avitaminóza, kdy určitý vitamin v organismu zcela chybí (20). 
Antagonista vitaminu A je lipogenasa (lipoxidasa) a vyskytuje se v semenech sóji. Antagonista vitaminu K jsou kumariny. Využívá se v lécích proti srážlivosti krve. Antagonisti vitaminu B1 neboli thiaminu jsou enzymy thiaminázy a nachází se v syrovém mase sladkovodních ryb a mlžů, ve vnitřnostech, dále také v borůvkách, červeném rybízu nebo hlávkovém zelí (19). Nedostatek vitaminu B1 se projevuje únavou, nechutenstvím a podrážděností. V horších případech může dojít ke vzniku zánětů, anémii nebo srdečním poruchám (20).
Přírodní toxické látky
Jsou přirozenou součástí potravin. Nalezneme je jak v potravinách rostlinného původu, tak i v potravinách živočišného původu. Tyto látky vytváří rostliny i živočichové z důvodu své ochrany. Některé přírodní toxiny jsou zdraví prospěšné, ale jen v malé míře (antimalarikum chinin- farmaceutický průmysl) (22). 
Alkaloidy
Jsou přirozeně toxické látky rostlinného původu. Jsou to bazické organické sloučeniny většinou obsahující heterocykly s atomy dusíku. Vznikají metabolickou přeměnou aminokyselin. Často bývají alkaloidy pevné krystalické látky bez barvy a zápachu, jsou dobře rozpustné v alkoholu a etheru. Rostliny obsahující alkaloidy mívají hořkou chuť, čímž se chrání před zvířaty (6). Je známo více než 4000 alkaloidů a mezi nejznámější patří především morfium, chinin (chinovník), nikotin, kofein (kávová a kakaová semena a listy čajovníku), atropin (rulík zlomocný), kokain, piperin (černý pepř), kapsaicin (chilli papričky). Alkaloidy se většinou nacházejí v kořenech, semenech či plodech vyšších rostlin (5). 
Z nejvýznamnějších alkaloidů bych ráda zmínila solanin vyskytující se v lilkovitých rostlinách, zejména v jejich zelených částech. Způsobuje zvracení, žaludeční křeče, průjmy, bolest hlavy, může dojít i k hemolýze a krvácení. Hromadí se v játrech a ledvinách. Je to přírodní pesticid. Další jsou alkaloidy kávy, kakaa a čaje (purinové alkaloidy). Tyto alkaloidy jsou nejrozšířenější v potravinách. Do této skupiny patří kofein, teofyllin a teobromin. Kvalitní káva obsahuje přibližně 80 mg kofeinu. Pravý čaj obsahuje také kofein ale i teobromin, avšak kofeinu má podstatně méně, než káva. Kakao obsahuje také kofein a teobromin. Kofein snižuje vstřebávání vápníku ve střevě a má povzbudivé účinky, působí močopudně a vysoké dávky zrychlují tepovou frekvenci. Teobromin i teofyllin působí také povzbudivě, ale pouze slabě. Další známé alkaloidy jsou alkaloidy papriky, které mají slabé antioxidační účinky, stimulují trávení, avšak ve vysokých koncentracích je toxický a mutagenní. Chininové alkaloidy jsou používány jako antimalarikum a antipyretikum (15), (21). 
Glykosidy
Skládají se z cukerné a necukerné složky. Jsou to bezbarvé látky rozpustné ve vodě i v alkoholu. Velice známé jsou kyanogenní glykosidy. Rostliny si tyto látky tvoří opět ke své ochraně. Glykosidy se hojně vyskytují v cévnatých rostlinách, dále se vyskytují v tropických rostlinách, jako je maniok, fazol měsíční a bambus. U nás se s touto látkou častěji setkáme v peckách broskví, meruněk, švestek a v bezinkách, lnu, bramborách (chalkonin, solanin), rajčatech (tomatin) či břečťanu (hederin).Tyto látky nejsou sami o sobě toxické. Stávají se toxickými v době, kdy dojde k jejich rozkladu a začne vznikat kyanovodík, ten je charakteristický hořkomandlovou vůní. Kyanovodík ohrožuje nervový systém a srdce. Při požití malé dávky se dostavuje tlukot srdce, úzkost, svalová slabost a bolest hlavy. Při vysokých dávkách dojde ke ztuhlosti končetin, cyanose, křečím, hlubokému bezvědomí až ke smrti (6), (22). 
Saponiny
Jsou to bezdusíkaté glykosidy. Mají hořkou chuť, pění a rozkládají červené krvinky. Používají se jako emulgátory, antioxidanty a pěnotvorné látky při výrobě šampónů a přípravků na vlasy. Nacházejí se v léčivých rostlinách, jako jsou ženšen, lékořice, tymián, šalvěj atd., avšak největší množství saponinů obsahuje řepa, špenát, fazole, sója, cizrna, hrách a čočka. Většina saponinů jsou netoxické látky, některé mají dokonce příznivé účinky, ale ve vysokých dávkách některé poškozují játra, dráždí trávicí trakt, může dojít až k selhání dýchání a bezvědomí. Nabobtnáním a varem se množství saponinů v rostlinách snižuje (6), (13). 
Lektiny
Jsou důležitou skupinou biologicky aktivních proteinů. Lektiny obsahují převážně v syrové fazole, ale i všechny syrové luštěniny, dále v oříšky a banány.  Způsobují bolesti a křeče žaludku, průjmy a zvracení. Nejnebezpečnější jsou lektiny již výše zmiňovaných fazolí měsíčních. Slabě toxické jsou lektiny v čočce, sóje a hrachu a zcela netoxické jsou v rajčatech nebo cibulovitých rostlinách (13), (22). 
Mykotoxiny
Jsou to sekundární metabolity vyprodukované vláknitými houbam (plísněmi). Tyto houby napadají často obiloviny. Nejvíce je tvoří houby rodu Penicillium, Aspergillus a Fusarium, avšak ne všechny kmeny těchto rodů tvoří mykotoxiny. Tyto lýtky poškozují játra a ledviny. Penicillium a Aspergillus tvoří například ochratoxin A nacházející se v kávě, koření, sušeném ovoci a vínu. Deoxynivalenol a nivalenol jsou produkty hub rodu Fusarium (21). 
Alergeny
Jsou to přirozeně toxické látky rostlinného i živočišného původu. Tyto látky vyvolávají alergickou reakci. Náš organismus se proti nim brání různým způsobem. Může to být vyrážka, otoky, kýchání atd. V této době jsou nejčastějšími alergeny lepek, který je obsažen v obilovinách, ořechy zejména arašídy či sójová bílkovina. Alergickou reakcí na lepek je průjem a bolesti břicha, na arašídy spíše ekzém. Za alergeny můžeme považovat i potravinářská barviva a konzervanty. Ze živočišných alergenů můžeme především zmínit mléko a vaječný bílek. Mléko a mléčné výrobky vyvolávají průjmy nebo naopak zácpu a vaječný bílek způsobuje vyrážky (19). 
Toxiny ryb, korýšů a měkkýšů
Tyto látky také spadají do přirozeně toxických látek živočišného původu. Nejvýznamnějšími toxickými látkami této skupiny jsou histamin, tetrodoxin a jeho analoga, saxitoxin, palytoxin a další. Tetrodoxin působí na nervovou soustavu a je například obsažen v rybě fugu. Saxitoxin je také látka působící na nervovou soustavu a nachází se ve tkáních krabů a ústřic (16). 
Cizorodé látky
Jak již bylo zmíněno, jsou to látky, které se dostávají do potravin buď neúmyslně ze životního prostředí, nebo úmyslně za účelem zvýšení její kvality.
U kontaminujících látek, jde o látky anorganické a to především o toxické kovy (olovo, kadmium, rtuť), dále také o dusičnany, dusitany, arsen nebo hliník. Do potravy se mohou také dostat látky organické, což jsou především chlorované sloučeniny, alifatické i aromatické (PCB-polychlorované bifenyly, dioxiny, polyaromatické uhlovodíky, estery kyseliny ftalové). Častěji dochází k otravám chronickým, avšak u některých látek může dojít i akutním otravám. Tyto otravy jsou ale spíše náhodné. Nejčastěji dochází k akutním otravám olovem a dusičnany (12), (23). 
Olovo
Již v nízkých dávkách působí olovo neurotoxicky a narušuje neuropsychický vývoj u dětí, což se projevuje zejména sníženým IQa  nepříznivý vliv má i na imunitní systém. U těhotných žen může dojít k předčasnému odtoku plodové vody. U dospělých jedinců může dojít ke vzniku neurotoxických poruch a vysokému krevnímu tlaku. K chronickým otravám dochází často přechodem olova z obalových materiálů, z glazur a smaltů nebo pájení konzerv. Z obalových materiálů se uvolňuje do potravy při styku s kyselými roztoky, jako jsou například džusy (1), (23). 
Kadmium
Tento kov poškozuje játra, ledviny a pohlavní orgány, také má teratogenní a rakovinotvorné účinky. Ovlivňuje metabolismus vápníku a způsobuje řídnutí kostí. Podíl příjmu kadmia inhalací u kuřáků je srovnatelný s příjmem kadmia potravou. Do potravy se dostává například z fosfátových hnojiv. V Japonsku byla popsána nemoc Itai- Itai (bolí-bolí), což je intoxikace kadmiem. Kadmium se dostávalo do rýže, jelikož byla zavlažovaná vodou z řek, které byly kontaminovány kadmiem z těžebních závodů (12). 
Rtuť
Rtuť je kumulativní jed, tudíž se vylučuje z organismu velice pomalu. Hromadí se v ledvinách a játrech. Poškozuje centrální nervový systém, trávicí ústrojí, zrak, hmat a chuť. Do potravy se dostává s přirozených zdrojů, ale i působením člověka. Nejvíce u nás přispěl ke kontaminaci potravy rtutí dříve používaný přípravek k moření obilí (Argonal). V Japonsku v 50. letech byla popsána Minamatská nemoc, která se projevovala svalovými křečemi, bolestí hlavy, ztrátou paměti a poruchami sluchu a zraku. V zálivu Minamata došlo k otravě obyvatelstva  metylrtutí z ryb. Chemický závod na plastické hmoty vypouštěl toxické sloučeniny rtuti  do vody, kde došlo ke znečištění planktonu, kterým se ryby živily (23). 
Dusičnany
Vyskytují se v zelenině, uzeninách, ale i pitné vodě. Jsou redukovány na dusitany. Ty mají karcinogenní účinky (12). 
Polychlorované bifenyly (PCB)
Tyto látky se používaly do barev, inkoustů, plastů, laků a jako pesticidy. Od 80. let se pro škodlivé účinky na zdraví od těchto látek upouští. Koncentrace PCB v životním prostředí klesá. Mohou se ale dostat do potravy s vyšším obsahem tuku, jelikož tyto látky se kumulují v zvířecím tuku. Možným zdrojem PCB jsou tedy masné a mléčné výrobky a hlavně ryby a zvěřina. PCB snižují imunitu, poškozují játra a hormonální soustavu, dále zvyšují cholesterol, způsobují u žen poruchy menstruačního cyklu a patří mezi karcinogeny podezřelé pro člověka (12), (23). 
Ftaláty
Jsou to estery kyseliny ftalové. Nerozpouštějí se vodě, ale v tuku ano. Způsobují nespavost, poškození jater a ledvin, jsou teratogenní a karcinogenní. Používají se v kosmetice, v insekticidech nebo barvách a také jako změkčovadla PVC. V potravinářství se z nich vyrábí obaly a tácky (11). 
Přídatné neboli aditivní látky se přidávají do potravy záměrně při její výrobě, zpracovaní skladování či balení. Tyto látky by měly být pro člověka neškodné, což ale není tak docela pravda. Při častém užívaní aditiv dochází k negativním účinkům na zdraví. Aditiva jsou na potravinách značeny kódem, vždy začínajícím písmenem E, dále následují tří nebo čtyřmístné číslo. Aditiva najdeme téměř v každé potravině a staly se hrozbou. U senzibilních lidí způsobují vznik alergií, ale ne všechny aditiva jsou pro člověka toxické, některé jsou zcela neškodné. Použití aditivních látek je zcela zakázáno do nezpracovaných surovin (med, čaj, káva, máslo, těstoviny, cukr, minerální vody, mléčné a zakysané výrobky). Přídatné látky se používají do potravin za účelem prodloužení trvanlivosti, upravení barvy, textury, aroma a dále za účelem zvýšení biologické hodnoty. V současnosti je evidováno 2500 látek, v potravinářství je využito přibližně 350 látek (2).
Aditiva jsou členěny na druhy nebo do kategorií. 
Antioxidanty
Prodlužují trvanlivost potravin (žluknutí). Chrání je před vzdušným kyslíkem. Do této skupiny patří látky označené E 300- 321 (E300- kyselina askorbová, E325- mléčnan sodný, E330- kyselina citronová). Dále se antioxidanty dělí na přírodní a syntetické. Přírodní E300, E330 a syntetické E30-propylgalát a E311-oktylgalát (2). 
Barviva
Látky udělující potravině barvu. Do této skupiny patří látky označené E100- E182. Například E100- kurkumin, E173- hliník, E174-stříbro. Nejpodezřelejší barviva podle Evropské unie jsou E102- tartrazin, E104-chinolinová žluť, E110- žluť SY, E122- azorubín, E124- ponceau 4R, E129- červeň allura AC. Tyto látky se nacházejí především v cukrovinkách, v energetických nápojích, v pudinku, v tyčinkách müsli a lahůdkách. Přisuzuje se jim vznik alergií, astmatu, kopřivky a hyperaktivity (2). 
Sladidla
Dávají potravinám sladkou chuť a nepatří mezi monosacharidy a disacharidy. Mají za úkol nahradit přírodní sladidla a med. Klasifikují se na přírodní (thaumatin), syntetická identická s přírodními (cukerné alkoholy) a syntetická (sacharin, aspartam). Dále se klasifikují na výživová (cukerné alkoholy) a nevýživová (sacharin, aspartam a spousta dalších) (2).
Konzervanty
Látky, které chrání potraviny před zkázou způsobenou mikroorganismy. Do této skupiny patří látky označené E200- E290. Například E200- kyselina sorbová, E210- kyselina benzoová E220- oxid siřičitý, E260- kyselina octová. Nejpoužívanější je E200 a E210 (3). 
Dalšími aditivy jsou emulgátory, okyselující látky, zahušťovadla, želírující látky, stabilizátory, modifikované škroby, látky zvýrazňující chuť a vůni, kypřící látky atd (3). 
Závěr
Toxických látek v potravinách je ohromné množství. Moi snahou bylo zmínit ty nejdůležitější a v potravě se nejčastěji vyskytující.
ZDROJE
1. Arnika. Těžké kovy. [online]. 2014 [cit. 2016-11-20]. Dostupné z: http://arnika.org/
2. BABIČKA, Luboš. Přídatné látky v potravinách: publikace České technologické platformy pro potraviny. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2012. ISBN 978-80-905096-3-4.
3. Bez konzervantů. [online]. 2009 [cit. 2016- 11- 20]. Dostupné z: http://www.bezkonzervantu.cz
4. HRAŠKA, M., S. RAKOUSKÝ a V. ČURN. Inhibitory proteas, mechanismy účinku a perspektivy jejich využití v transgenozi rostlin. Chemické listy. Praha: Česká společnost chemická, 2006. ISSN 0009-2770.
5. Chemie pro začátečníky. Alkaloidy. [online]. 2005 [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://xantina.hyperlink.cz
6. KALAČ, Pavel. Organická chemie přírodních látek a kontaminantů. České Budějovice: Jihočeská Univerzita, 2001. ISBN 80- 7040- 520- 1.
7. KLUSOŇ, Petr. Toxikologie. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, 2014. ISBN 978-80-7414-811-8.
8. KVASNIČKOVÁ, Alexandra. Akceptovatelný a tolerovatelný denní příjem chemické látky. Informační centrum bezpečnosti potravin [online]. 2011 [cit. 2016-11-18]. Dostupné z: www.bezpecnostpotravin.cz
9. PATOČKA, Jiří. Vojenská toxikologie. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0608-3.
10. PATOČKA, Jiří. Nutriční toxikologie. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2008. ISBN 978-80-7394-055-3.
11. PETRLÍK, Jindřích a Petr VÁLEK. Arnika. Ftaláty. [online]. 2014 [cit. 2016-11-20]. Dostupné z: http://arnika.org/ftalaty
12. PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK (eds.). Manuál prevence v lékařské praxi. Praha: Fortuna, 2001. Národní program zdraví. ISBN 80-7071-194-9.
13. PRUGAR, Jaroslav. Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, 2008. ISBN 978- 80- 86576- 28- 2.
14. SEZIMOVÁ, Hana, Kateřina MALACHOVÁ a Zuzana RYBKOVÁ. Toxikologie a genotoxikologie. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2015. ISBN 978-80-7464-740-6.
15. STRATIL, Pavel. abc zdravé výživy 2. díl. Brno: P. Stratil, 1998. ISBN 80-900029-86.
16. STRUNECKÁ, Anna a Jiří PATOČKA. Doba jedová. Praha: Triton, 2011. ISBN 978-80-7387-602-9.
17. ŠTEFAN, Jiří a Jan MACH. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0931-7.
18. ŠTEFAN, Jiří a Jiří HLADÍK. Soudní lékařství a jeho moderní trendy. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3594-8.
19. VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin: Díl 2. Rozšířené a přepracacované 3. vyd. Tábor: OSSIS, 2009. ISBN 978-80-86659-17-6.
20. VELÍŠEK, Jan a Karel CEJPEK. Biosynthesis of food components. Tábor: OSSIS, 2008. ISBN 978-80-86659-12-1.
21. VELÍŠEK, Jan a Jana HAJŠLOVÁ. Chemie potravin. 3. vyd. Tábor: OSSIS, 2009. ISBN 978-80-86659-17-6.
22. Víš co jíš. Toxické látky v potravinách. [online]. 2012 [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://www.viscojis.cz/teens/index.php?option=com_content&view=article&id=162:141&catid =93:toxicke-latky-v-potravinach&Itemid=143.
23. TUČEK, Milan a Alena SLÁMOVÁ. Hygiena a epidemiologie pro bakaláře. V Praze: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2136-4.
 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Krizová radiobiologie a toxikologie
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Krizová radiobiologie a toxikologie:
Pozor na paracetamol!


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 4

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

Krizová radiobiologie a toxikologie





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace