|
Publikováno: Neděle, 04.03. 2007 - 08:22:27 Od: Prof. Patocka
|
|
|
Jedovaté světlušky
Mgr.
Petr Hanák, PhD
Přítomnost
jedovaté látky v tělech rostlin nebo živočichů, zvláště pak členovců, není něčím výjimečným.
S tím spojená nepoživatelnost je
pro jejího nositele dobrou ochranou před predátory.
Pomocí krmných pokusů s drozdy (Hylocichla ustulata a Hylocichla guttata) odchycenými ve volné přírodě a krmenými pak v zajetí různými druhy hmyzu bylo vystopováno několik „nechutných“ druhů, které tito ptáci odmítali a buďto se jim zcela vyhýbali, nebo je vyplivovali po ochutnání, případně je vyvrhli, pokud došlo k ojedinělému pozření. Ve výčtu takovéhoto hmyzu se vedle očekávaných druhů jako například majkovitých brouků objevily také dva druhy severoamerických světlušek – Photinus marginellus a Photinus ignitus. S cílem izolovat látku, která takto světlušky před predátory chrání, byl z nich připraven extrakt, který byl po vakuovém zahuštění analyzován chromatografií na tenké vrstvě. Takto získaný pruh absorbující v UV oblasti spektra byl znovu chromatograficky dělen. Z druhého dělení vzešly tři komponenty nově izolované látky, pojmenované lucibufagin A a C a minoritní komponenta - lucibufagin B. Struktura molekul lucibufaginu stanovená pomocí NMR spektroskopie odpovídá steroidním pyronům, které se řadí do skupiny kardiotonik označovaných jako bufadienolidy. Jako příklady látek náležejících do této skupiny jsou uváděny bufalin – jedovatá látka ropuch a nebo scilarin, látka přítomná v ladoňkách. Lucibufaginy (A, B a C) ze světlušek rodu Photinus byly dále testovány tím způsobem, že jimi byly potírány larvy moučných červů a ty předkládány drozdům v obdobném krmném pokusu jako byl původní s různými druhy hmyzu. Nyní tedy drozdi vybírali mezi neošetřenými a nebo lucibufaginem postříkanými larvami. I přesto, že množství lucibufaginu na moučném červu bylo poloviční, než jeho obsah v jednom exempláři světlušky, i v tomto pokusu bylo jednoznačně statisticky prokázáno odmítání takto „dochucených“ červů. Tím byla prokázána zodpovědnost (přinejmenším částečná) lucibufaginu za nepoživatelnost světlušek.
Mozaika světluščích toxinů na bázi steroidů byla znovu doplněna v nedávné době díky snížení detekčního limitu NMR spektroskopie. Z poměrně vzácného denního druhu světlušek Lucidota atra byl analyzován vzorek hemolymfy. Již první data ukázala na přítomnost podobných steroidních pyronů jako u druhů P. marginellus a P. ignitus. Po nezbytném rozdělení hrubého extraktu hemolymfy chromatografií (tentokrát vysokotlakou) bylo pomocí NMR popsáno 12 nových steroidních pyronů, které se však poněkud lišily od dříve popsaných tří lucibufaginů, a které tedy rozšiřují diverzitu chemických látek v této skupině.
Literatura Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 75, 905 – 908, 1978 Proc. Natl. Acad. Sci. USA. 94, 9723-9728, 1997 J. Am. Chem. Soc. 127, 10810 – 10811, 2005
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
Přihlásit se |
|
|
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
|
|
|
|
Související odkazy |
|
|
|
Hodnocení článku |
|
|
|
Průměrné hodnocení: 4.85 Účastníků: 21
|
|
|
|
Možnosti |
|
|
|