Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 4395 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články studentů KRT: Antioxidanty v lidské výživě
Publikováno: Čtvrtek, 11.02. 2016 - 12:36:55 Od: Prof. Patocka
Krizová radiobiologie a toxikologie

Antioxidanty v lidské výživě

Bc. Silvie Ondráčková

1. Úvod
        Výživa je jedním z hlavních faktorů vnějšího prostředí a uplatňuje se jak při vzniku, tak v prevenci onemocnění. (7) Správné stravovací návyky získává každý člověk již od ranného dětství, kdy je odkázán převážně na péči matky a od ní pak základy stravovacích zvyklostí přejímá. Další ovlivnění stravování nastává ve školních zařízeních, jako jsou mateřská škola, základní škola, střední škola či vysoká škola. Další vliv na jedince má jeho nejbližší okolí, kamarádi, přátelé, média. Nemalý vliv mohou mít prodělaná onemocnění jeho samotného nebo někoho z blízkých, pokud součástí terapie byl léčebný výživový režim. Správnou volbou výživy lze předcházet řadě nemocí, zejména těm civilizačním. Stále přibývají odborné studie, které prokazují dlouhodobý vliv stravovacích návyků na celkový zdravotní stav jedinců. Proto je velmi důležité dbát na správné stravovací zvyklosti již od dětství. (7)



        Biologickou neboli nutriční hodnotu stravy určuje množství a druh jednotlivých základních složek stravy, tedy bílkovin, tuků, sacharidů, vitamínů, minerálů, vlákniny a tekutin a některých dalších významných součástí potravin, které konzumujeme. Jsou to například bioflavonoidy, různé přírodní antioxidanty, koenzym Q10, atd. (2)


2. Volné radikály, jejich vznik a účinky
      Různé druhy stresorů (emoční, biologické, fyzické či chemické povahy), které působí na náš organismus, vyvolávají v našem těle vznik velkého množství volných radikálů, tzv. oxidační stres. (3)
       Antioxidační systémy v těle mají za úkol chránit organismus před nadbytkem volných kyslíkových radikálů. Rovnováha mezi volnými radikály a antioxidanty udržuje zdraví. Nadbytek volných radikálů je škodlivý, ale část z nich umí náš organismus využívat a potřebuje je, protože mají i své fyziologické funkce. Pomáhají například rozrušovat membránu vajíčka při průniku spermie. Ve fagocytujících buňkách jsou volné radikály vlastním baktericidním činidlem a dokážou zabíjet také nádorové buňky. Fungují jako lokální hormony, mediátory zánětlivé reakce a druhý posel („second messenger“) v intracelulární signalizaci.(1)
        Volné kyslíkové radikály nebo také reaktivní formy kyslíku (ROS – reactive oxygen species) vznikají běžně v metabolismu, nadměrně pak při zánětech, traumatech a dalších chorobách. Na tvorbě volných radikálů se podílejí také vnější vlivy, například působení toxických sloučenin znečištěného životního prostředí, působení ultrafialového záření, jehož intenzita roste v důsledku narušování ozonosféry, napadení mikroorganismy, cigaretový kouř, přílišná tělesná námaha, nevhodné skladování a přepalování tuku atd. (3)
       Reaktivita volných radikálů je vysoká, mají tendenci se prakticky okamžitě slučovat, čímž vytvářejí další a další radikály. Důsledky vzniku velkého množství radikálů jsou pro organismus vždy negativní. Může se jednat o oxidace bílkovin, mutace DNA, vznik karcinomu kdekoliv v organismu, oxidace látek tukové povahy jako jsou lipoproteiny, fosfolipidy, cholesterol, z toho plynoucí aterogeneze a karcinomy tlustého střeva. Volné radikály podporují stárnutí, vznik očních chorob (např. šedý zákal), vznik zánětů, plicních, kožních a neurodegenerativních chorob (např. Parkinsonova a Alzheimerova choroba), poruchy imunity, podporují virové infekce, mají vliv na mužskou neplodnost.
              Existuje přirozená ochrana organismu. Její úroveň (čili úroveň naší antioxidační kapacity) je ale nastavena na naše předky, kteří měli zcela odlišný styl života. Nepoužívali auta a výtahy, nekouřili, měli celkově více pohybu, méně stresu, jedli více zeleniny a nasycené živočišné tuky, které jsou stabilnější vůči oxidaci. Navíc čím je člověk starší, tím méně přirozených antioxidantů jeho organismus produkuje. Proto současnému člověku tato úroveň antioxidační ochrany nestačí a je zapotřebí dodávat antioxidanty zvenčí.   (2, 3, 6)
           Jako volné radikály označujeme molekuly, atomy nebo ionty schopné krátkodobě samostatné existence a obsahující alespoň jeden nepárový elektron, například superoxidový anion, hydroxylový, alkylperoxylový a peroxylový radikál, dalšími reaktivními formami kyslíku (neradikály) jsou singletový kyslík, peroxid vodíku, ozón a kyselina chlorná.
          Kromě těchto forem existují i reaktivní formy dusíku (RNS – reactive nitrogen species), kam patří oxid dusnatý, oxid dusičitý jako radikály a nitrosonium, nitroxyl, oxid dusitý, nitronium, peroxynitrit, kyselina dusitá, oxid dusičitý a alkylperoxynitrit jako neradikály.
    Procesy likvidace reaktivních forem kyslíku a dusíku se nazývají lapání, zhášení, zametání. Proto se antioxidantům také říká zhášeče nebo zametače volných radikálů. (1)


3. Druhy antioxidantů, jejich význam a působení
            Některé antioxidanty si tělo vytváří samo (např. enzymy, koenzymy, apod.), jiné se musí tělu dodávat a označujeme je jako esenciální (např. vitaminy, různé biologicky aktivní látky).
       Antioxidanty můžeme rozdělit na přirozené (v přírodě nebo dané potravině se přirozeně vyskytující) a syntetické (uměle vytvořené). Syntetické antioxidanty jsou povolovány jen do těch potravin, které by bez jejich přídavku byly oxidací značně poškozovány, např. rostlinné oleje žluknutím. (3)
       Výrazné antioxidační účinky mají vitamíny E, C, A, beta-karoten, koenzym Q, flavonoidy. Z běžných látek je to albumin, bilirubin a kyselina močová, dále metaloproteiny feritin, transferin a ceruloplazmin, z enzymových systémů to jsou enzymy opravného mechanismu DNA, superoxiddismutáza, obsahující zinek, měď, mangan, glutathionperoxidáza obsahující selen a kataláza.
          Nejvíce antioxidantů najdeme v ovoci a zelenině. Ochranné účinky proti oxidaci mají také látky řady druhů koření, především rozmarýnu, šalvěje, tymiánu, majoránky, dobromysli (oregana), ovesné mouky, cibule, čaje a řady dalších rostlin. (5)
          Antioxidační systémy se vzájemně regenerují a doplňují a reakce probíhají jak v hydrofilním tak lipofilním prostředí. Dodávání jednoho antioxidantu v nadbytku by nesplnilo očekávání, pro komplexní ochranné působení je potřeba celého spektra antioxidantů. (1, 3)     
    Podle mechanismu působení můžeme antioxidanty rozdělit na enzymy (superoxiddismutáza, glutathionperoxidáza, kataláza), chelátory volných iontů Fe2+ a Cu2+ a scavengery (vitamin E, C, beta-karoten, vitamin A, thioly, fenolické oxidanty).(3)


ENZYMY
          Superoxiddismutáza – je to enzym, který přeměňuje superoxidový radikál na peroxid vodíku. Obsahuje síru a existují dva druhy tohoto enzymu :
•    cytoplazmatický typ – obsahuje měď a zinek jako aktivní centrum enzymu
•    mitochondriální typ – obsahuje mangan
Tento enzym chrání především kůži před poškozením zářením a jinými negativními vlivy. Používá se jako lék u sklerodermie, zhrubění a zjizvení kůže. Pomáhá také při využívání zinku, mědi a hořčíku, ale zůstává nečinný, pokud tyto minerály chybějí. Hlavním zdrojem tohoto enzymu je hluchý oves, brokolice, kapusta, zelí a pýr plazivý. (3, 6)
         Glutathionperoxidáza – enzym obsahující selen a zpracovává dále peroxid vodíku.
         Kataláza – také tento enzym rozkládá peroxid vodíku.(3)


CHELACE VOLNÝCH IONTŮ Fe2+ a Cu2+
    Tyto kovy jsou v extra a intracelulárním prostředí ve velmi nízké koncentraci, pokud se ale jejich koncentrace zvýší, mohou se stát intenzívním zdrojem tvorby volných kyslíkových radikálů. Železo se uvolňuje z ferritinu a transferinu, zejména za kyselého pH (kolem 6,0), ale také z hemoglobinu při krvácení do tkání. Měď je vázána na albumin a ceruloplazmin, tato bílkovina je nejvýznamnější antioxidační látkou plazmy. (3)


SCAVENGERY
         Tento výraz pochází z anglického scavenge (mést, zametat). Tyto látky reagují s volnými radikály a vytváří jinou radikálovou látku, která už není tak toxická. Touto činností tlumí a rozmělňují zhoubnou aktivitu volných kyslíkových radikálů. (3)
           Vitamin E – je v tuku rozpustný vitamin. Tvoří jej skupina čtyř tokoferolů, které se značí alfa- až delta- a čtyř alfa- až delta-tokotrieonů. Nejčastější je alfa-tokoferol. Má vysokou afinitu k superoxidovému a hydroxylovému radikálu a lipidickým peroxidům. Vitamin E chrání především membránovou složku fosfolipidů, napomáhá v prevenci očního zákalu, zvyšuje schopnosti imunitního systému a tím potlačování vzniku rakoviny. Dále snižuje riziko srdečního infarktu. Doporučený denní příjem vitaminu E pro dospělého člověka je 10-15 mg. Pro účinnou ochranu proti srdečně cévním chorobám musí být příjem vyšší, asi 40-100 mg. Nejvýznamnějším zdrojem jsou rostlinné oleje, zejména oleje z obilných klíčků, olej sójový, slunečnicový, řepkový. Vitamin E se pak vyskytuje také v menších množstvích v pšeničné mouce, v másle, vejcích, rybách, v sádle, rýži, jablcích, špenátu, pomerančích, játrech a sýrech. Řada potravních tuků se vitaminem E ještě obohacuje, tzv. fortifikuje. Ke ztrátám dochází při rafinaci surových olejů, při smažení, pečení a za přítomnosti kyslíku. (3, 4, 8)   
    Vitamin A – vyskytuje se jen v živočišných potravinách a jeho provitaminy (karotenoidy, betakaroten) získáváme z rostlin. Najdeme jej v tukové složce potravin živočišného původu, hlavně v játrech a másle. Přídavkem vitaminu A se obohacují ztužené pokrmové tuky. Provitaminy alfa a beta-karoten tlumí růst rakovinných buněk a chrání proti jejich rozmnožování. Důležitou úlohu má v procesu vidění a působí také na růst a diferenciaci epitelových buněk na sliznicích, kůži a buněk krvetvorných.(1, 4, 8)
    Vitamin C (kyselina L-askorbová) – je ve vodě rozpustný vitamin. Většina zvířat a rostlin si sama syntetizuje tento vitamin, člověk to ale nedokáže a musí jej přijímat z potravy. Kromě antioxidační aktivity proti volným radikálům potlačuje také produkci nitraminů, které jsou kancerogenní. Zvyšuje aktivitu imunitního systému a jeho působení nejen proti infekcím, ale i proti rakovinným buňkám, které se dostanou do krevního oběhu. Zabraňuje oxidaci LDL cholesterolu, čímž chrání proti ischemické srdeční chorobě. Mezi hlavní zdroje vitaminu C patří šípek, rakytník, růžičková kapusta, citrusy (limetka, citrón, pomeranč, grapefruit), brambory, rajčata, papája, brokolice, černý rybíz, zelí, jahody, květák, kiwi, špenát, mrkev, brusinky, česnek, ředkvička, celer, cibule, okurka. Při tepelném zpracování potravin dochází k úbytku vitaminu C. Vařením se ničí až 60% vitaminu C, sušením 50%, šetrnější je dušení v páře, nejšetrnější je mražení. Doporučená denní dávka vitaminu C je 75 mg. V případě oslabení organismu je tato dávka vyšší.(3, 4, 8)
Karotenoidy
    Karotenoidy vytvářejí rostliny, řasy, houby a mikroorganismy a dnes je jich známo kolem 800. Živočichové je syntetizovat neumí, karotenoidy přijaté potravou pouze ve svém organismu ukládají a chemicky přeměňují. Po chemické stránce se jedná většinou o ve vodě rozpustná barviva, obsažená v červeném, oranžovém a zeleném ovoci a zelenině.
    Karotenoidy se dají rozdělit na primární a sekundární. Primární karotenoidy jsou v zelených částech rostlin, likvidují rizikové radikály, chrání fotosyntetický aparát  před poškozením v důsledku příliš intenzivního slunečního záření. Karotenoidy sekundární jsou barviva plodů a květů. Nejznámější skupinou karotenoidů jsou karoteny, z nichž nejrozšířenější je beta-karoten. Karoteny alfa a gama se vyskytují v menší míře. Beta-karoten inhibuje lipidickou peroxidaci a to i při vysokém tlaku O2 v arteriální krvi. Uplatňuje se tak u reperfuzních syndromů při infarktu myokardu. Také posiluje imunitní systém a snižuje riziko očního zákalu. Alfa karoten se podle potřeby organismu transformuje ve vitamin A, působí účinně v ochraně kůže, očí, jater, plicní tkáně. Mezi další významné antioxidanty z řad karotenoidů patří lykopen, kapsatin, zeaxantin, lutein, kryptoxantiny, violaxantin, neoxantin. Pomáhají při prevenci nádorových onemocnění kůže způsobených vlivem ultrafialového záření, některé potlačují růst různých druhů nádorů, chrání oči před volnými radikály.
    Doporučený příjem beta-karotenu v potravě jsou 2-4 mg denně.
    Karoteny jsou při technologických a kuchyňských úpravách poměrně stálé, pokud nejsou vystaveny působení vzduchu a slunečního světla. Snadno se odbourávají během sušení a při skladování sušeného ovoce a zeleniny. V tenkém střevě se vstřebávají lépe z tepelně upravených potravin než ze syrových.
    Beta-karoten je obsažen nejvíce v mrkvi, petrželi, kopru, špenátu, červené paprice, celerové nati, meruňkách, brokolici, póru, hlávkovém salátu, v menší míře pak v kapustě, salátové okurce, rajčatech, žluté a zelené paprice, švestkách, rybízu, angreštu, borůvkách.
    Pro alfa-karoten je nejbohatším zdrojem vařená mrkev a dýně.
    Lutein se nejvíce vyskytuje v kadeřavé petrželi, celerové nati, kopru, špenátu, brokolici, póru, hlávkovém salátu, v menším množství v kapustě, salátové okurce, paprice, švestkách, borůvkách.
    Lykopen je zastoupen nejvíce ve vodním melounu a rajčatech.
    Zeaxantin se nachází v řeřichách, špenátu, řepě buráku, listech čekanky a ibišku.  (3, 5)

Fenolické antioxidanty
    Patří sem fenoly, fenolické kyseliny a jejich estery a glykosidy, lignany, flavonoidy, katechiny, některé třísloviny. Jejich antioxidační úloha není zatím pokládána za příliš významnou, neboť se řada z nich vyskytuje pouze v nízkých koncentracích.
    Do skupiny flavonoidů patří kolem deseti tisíc látek. Mnoho z nich je obsaženo v rostlinách, které člověk nekonzumuje, nebo jsou jejich obsahy velmi nízké a biologická účinnost je tudíž nevýznamná. Biologicky aktivní flavonoidy se označují bioflavonoidy a některé z nich mají až 50krát větší antioxidační aktivitu než vitamin C a E. Speciálně bioflavonoidy v tmavočervených hroznech jsou až 1000krát účinnější v potlačování oxidace LDL cholesterolu než vitamin E.  V potravinách se nejvíce vyskytují kvercetin a kemferol (tyto obsahují nejvíce antioxidačních látek) , resveratrol, rutin, sylimarin méně myricetin, luteolin a apigentin. Jako volné jsou tyto složky v potravinách přítomny jen v malé míře. Podstatná část je vázána na různé cukry ve formě glykosidů. Tyto látky jsou rozpustné ve vodě a mají nejčastěji žlutou barvu. Antioxidační účinky flavonoidů se dají rozdělit na dva typy:
1.typ - reagují s volnými radikály , 2.typ - váží rizikové kovy do neúčinných komplexů.     Jsou účinnými antikarcinogenními složkami a uplatňují se v rámci prevence srdečně cévních chorob. Jejich obsah v rostlinách je podmíněn intenzitou slunečního záření (s rostoucí intenzitou roste jejich obsah). Dosud nebyl stanoven doporučený minimální příjem, který by měl zdravotní přínos.
    Kvercetin a kemferol jsou obsaženy v některých druzích ovoce, hlavně čerstvém. Nejvíce flavonoidů je v jablkách, čaji a cibuli, přičemž nejvyšší obsah je ve slupkách červených odrůd cibule a v kapustě. (3, 6)
    Dalším významným antioxidantem z řad flavonoidů je rutin, který má také velmi příznivé účinky na pružnost a propustnost krevních kapilár a zvyšuje využitelnost kyseliny askorbové (vitaminu C) z potravy. Cenným zdrojem rutinu jsou pohanka a šípky.
    Resveratrol snižuje riziko infarktu a cévní mozkové příhody tím, že tlumí krevní srážlivost a zabraňuje tvorbě sraženin, také omezuje tvorbu LDL cholesterolu a blokuje růst nádorových buněk. Jeho hlavním zdrojem jsou slupka a jádra vinných hroznů.(6)
    Skupina katechinů je zastoupena nejvíce v čaji, pak také v kakau a ovoci. V čaji je několik katechinů a mezi nimi existuje synergické působení. Za nejvýznamnější látku z této skupiny můžeme označit epigallokatechingallát. Jeho antioxidační účinnost je asi dvacetinásobně vyšší než  u vitaminu C. Najdeme jej především v čaji zeleném a černém. Katechiny chrání před poškozením buněčné DNA, tlumí začátek arteriosklerózy, pomáhají v prevenci zubního kazu a krvácení dásní, zabraňují v bakteriálním růstu kmenům stafylokoků rezistentních na penicilin, působí pozitivně na hladinu cholesterolu v krvi. (3, 6)
    Další látky příbuzné k flavonoidům jsou isoflavony. Nacházejí se v sójových bobech a jiné zelenině. V těle se podle potřeby mění na fytoestrogeny (rostlinné produkty po chemické stránce podobné v těle vyráběným hormonům). Působí na potlačování růstu rakovinných buněk, snižují hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, působí preventivně proti ischemické chorobě srdeční. Nejznámějšími zástupci jsou genistein a daidzein.(6)
    Z jednodušších fenolových sloučenin lze ještě zmínit fenolové kyseliny, např. kyselina gallová, která je obsažena v pivu, vínu, zelenině, ovoci. Významný je také thymol a karvakrol, ty najdeme v tymiánu, mateřídoušce, oreganu a jiných druzích kořeních, dále rosmarinová kyselina v rozmarýně lékařské a šalvěji lékařské a verbaskosid v olivě evropské a divizně lékařské. (2)


Thioly    
    Dělíme je na nízkomolekulární (cystein) a vysokomolekulární (albumin). Zdrojem jsou glukosinoláty z křížaté (brukvovité) zeleniny. (3)
Ubichinon – 10 (Koenzym Q 10)
    Je jedním z nejlepších antioxidantů. Napomáhá obnovit vitamin E, obě látky pak pracují společně. Uplatňuje se v prevenci srdečních chorob, posiluje imunitní systém a potlačuje krvácení z dásní. Zdroje bohaté na ubichinon– 10 jsou sardinky, makrela, arašídy, pistácie, sójové boby, vlašské ořechy, sezamové semínko, některé druhy masa, luštěniny, zelenina, vejce, mléčné produkty.  (3, 6)


4. Závěr
    Současné poznatky z výzkumu nádorových, srdečně cévních a zánětlivých chorob potvrzují, že tato onemocnění blízce souvisejí s regulací oxidačních pochodů v živých buňkách. Kyslík je jedním ze základních prvků klíčových pro udržení života. Pokud ale množství jeho sloučenin v podobě volných radikálů překročí potřebu buněk v organismu, může mít škodlivé účinky.  
    V oblasti antioxidantů se jedná o širokou a velice perspektivní skupinu látek. Odborníci se shodují na tom, že účinnost antioxidantů přijímaných přirozenou cestou, např. v čaji, ovoci a zelenině, je výrazně vyšší než při stejné dávce podané v podobě potravinového doplňku. Poslední výzkumy také ukazují, že u některých antioxidantů dochází při dlouhodobém užívání v podobě potravinového doplňku k tzv. zvratu antioxidantů. Je to stav, kdy se antioxidační účinek změní v prooxidační, čili vysoce nežádoucí. Tato vlastnost byla pozorována u beta-karotenů, vitamínu E, vitamínu C a flavonoidů. U antioxidantů, které byly přijímány přirozenou cestou, žádný takový stav zaznamenán nebyl.


5. Seznam použité literatury
1.    GROFOVÁ, Zuzana. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 237 s. ISBN 978-80-247-1868-2.
2.    CHRPOVÁ, Diana. S výživou zdravě po celý rok. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 133 s. ISBN 978-80-247-2512-3.
3.    KASTNEROVÁ, Markéta. Poradce zdravého životního stylu. 1. vyd. České Budějovice: Nová Forma, 2012, 378 s. ISBN 978-80-7453-250-4.
4.    KLIMEŠOVÁ, Iva a Jiří STELZER. Fyziologie výživy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 177 s. ISBN 978-80-244-3280-9.
5.    KOPEC, Karel. Zelenina ve výživě člověka. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 159 s. ISBN 978-80-247-2845-2.
6.    MINDELL, Earl a Hester MUNDIS. Nová vitaminová bible: vitaminy, minerální látky, antioxidanty, léčivé rostliny, doplňky stravy, léčebné účinky potravin i léky používané v homeopatii. Vyd. 3. Praha: Ikar, 2010, 572 s. ISBN 978-80-249-1419-0.
7.    PROVAZNÍK, Kamil. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 1998. ISBN 80-7071-080-2.
8.    TOMANDL, Josef. Základy lékařské chemie a biochemie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 212 s. ISBN 978-80-210-6973-2.


Seznam použitých zkratek

ROS – reactive oxygen species
RNS – reactive nitrogen species
DNA - deoxyribonukleová kyselina
LDL cholesterol - low density lipoprotein (nízkodenzitní lipoprotein)

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Krizová radiobiologie a toxikologie
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Krizová radiobiologie a toxikologie:
Pozor na paracetamol!


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 4

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

Krizová radiobiologie a toxikologie





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace