Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 4643 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články studentů KRT: Makronutrienty
Publikováno: Neděle, 03.01. 2016 - 09:37:15 Od: Prof. Patocka
Krizová radiobiologie a toxikologie

Makronutrienty

Bc. Terezie Jelínková    

       Makronutrienty, jsou látky, do kterých se řadí sacharidy, proteiny a lipidy. Jedná se o látky, jež jsou nositeli energie, proto jsou někdy označovány jako kalorifery. Doporučený denní příjem těchto látek tedy tzv. „energetický trojpoměr základních živin“ by měl být následovný: 12-15 % z energetického příjmu by měly zajišťovat proteiny, maximálně 30 % lipidy a 55- 65 % sacharidy (1). 

CHCETE-LI OTEVŘÍT PREZENTACI, KLIKNĚTE ZDE



Sacharidy (cukry)

     Sacharidy látky, jež jsou pojmenovány mnoha názvy. V minulosti byly mylně nazývány karbohydráty nebo uhlovodany. V dnešní době široká veřejnost nejčastěji používá označení názvem cukry (2). Jsou považovány za základní a nepostradatelné přírodní látky jak v rostlinných, tak i živočišných organismech. Některé rostliny, tedy ty zelené, jsou schopny během fotosyntézy vytvářet sacharidy. Ostatní organismy, včetně člověka, přijímají cukry pomocí potravy a zajišťují tak jejich dostatek. Sacharidy v lidském organismu zastávají mnoho funkcí. Jsou považovány za stavební součástibuněk tvořící chrupavky a vazy.  Dále se objevují v některých biologicky aktivních látkách, mezi něž patří některé hormony (3). Také zastávají ve výživě člověka velmi důležitou roli, jelikož zajišťují 50-80 % energetické potřeby jedince (4). Jejich energetická hodnota představuje přibližně 16,8 kJ /g (5). Při výběru potravin je důležité si uvědomit, že až z 90 % má potrava rostlinného původu vyšší obsah sacharidů, než potrava původu živočišného (6). V potravě jsou rozlišovány následující formy sacharidů: monosacharidy, disacharidy a polysacharidy (7, 6).  Na zmíněné formy se cukry mohou dělit také z hlediska počtu cukerných jednotek (6).  Následující tabulka znázorňuje právě toto dělení.

      Nejvíce se vyskytujícími monosacharidy v potravě jsou bezpochyby D-glukóza (hroznový či škrobový cukr), D-fruktóza (levulóza - ovocný cukr) (8). D glukóza je využívána k vyrábění lihu z brambor nebo obilí, jelikož velmi snadno podléhá kvašení. Díky této schopnosti se využívá také k mléčnému kvašení. Při tomto procesu vzniká kyselina mléčná, jež se využívá u kysaného zelí. Naopak kyselina mléčná má nežádoucí účinky při svalové námaze, protože způsobuje svalové křeče. Hroznový cukr lze průmyslově vyrobit hydrolýzou škrobu. D fruktóza je podle zkoušky sladkosti považována za nejsladší cukr. Tvoří také součást medu. Ten z 75 % tvoří glukóza a fruktóza v poměru 1:1 a z 20 % voda (9). Jak D-glukóza, tak i D-fruktóza jsou obsažené v ovoci, kde se jejich obsah odvíjí od druhu ovoce, stupni zralosti, podmínkách skladování a druhu zpracování (8). Dále monosacharidy, také nalezneme v již zmíněném medu, luštěninách, vaječném bílku, zelenině a víně (4, 8).
Sacharóza, laktóza a maltóza jsou nejvýznamnější oligosacharidy (10). Řepný, třtinový cukr, je jiné označení sacharózy. Vyskytuje se ve všech rostlinách, kde plní funkci látky, která zajišťuje transport sacharidů do orgánů, kde je přetvářena na škrob, popřípadě je ukládána ve formě sacharózy. Sacharóza se získává z cukrové řepy a cukrové třtiny. Laktóza je jiným názvem označována jako mléčný cukr. Mléko savců obsahuje 4-7 % mléčného cukru a proto také mléko zastává roli vydatného zdroje energie. Jen pro zajímavost kravské mléko obsahuje přibližně 4,8 % laktózy, oproti tomu lidské mléko obsahuje 6 % laktózy (8).
      Díky schopnosti polysacharidů štěpit se lidskými sacharidázami, jsme schopni rozdělit je na využitelné a nevyužitelné. Nejvíce jsou pak využívány mořské řasy, modifikované škroby a celulózy, jež zastávají funkci zahušťovadla. Celosvětově se nejvíce využívá agar, lokusová guma, arabská guma, xantin, pektin, modifikovaná celulózy a karagenan (8). Pokud hovoříme o polysacharidech, neměli bychom opomenout škrob, celulózu, chitin a glykogen. Škrob je zásobním polysacharidem rostlin, který se vytváří během fotosyntézy. Nejčastěji se ukládá v semenech, hlízách a oddencích. Vyrábí se z něho obalový papír a lepenky, sádrokartonové desky a do mnoha dalších produktů.   Zaměříme-li se obecně na zdroje cukrů, zjistíme, že relativně velké množství sacharidů je obsaženo v ořeších, mléce, tvarohu, jogurtech, ovoci, pečivu, obilovinách, bramborách a rýži. Naopak velmi nízké až nulové množství se vyskytuje v mase a masných výrobcích, sýrech, vejcích a ve většině zeleniny (11).

Proteiny (bílkoviny)
     Proteiny, sacharidy, lipidy společně tvoří makronutrienty. Samotné bílkoviny obsahují uhlík, vodík, kyslík, dusík, většina také síru a fosfor nebo kovové prvky (4,12). Slouží jako méně významný zdroj energie oproti sacharidům a lipidům, při správně složené stravě totiž dodávají pouze 10-15 % energie při extrémní zátěži (13). Proteiny tvoří aminokyseliny, které určují jejich jedinečnost. V přírodě se vyskytuje 20 amynokyselin, z nichž je pro člověka 9 esenciálních (leucin, valin, fenylalanin, izoleucin, lysin, metionin, tryptofan, treonin a v dětském věku se také přidává semiesenciální aminokyselin histidin) (10, 14). Jelikož tělo není schopno tyto aminokyseliny vytvářet, musí být přijímány z potravin živočišného či rostlinného původu v poměru 1:1 (13, 15).
Komplexní (živočišné) proteiny jsou obsaženy v červeném, drůbežím a rybím mase, vejcích, mléce a sýrech. Nekompletní (rostlinné) proteiny najdeme v hrachu, ořechách, fazolích, semenech, zelenině, obilí. (15).
Doporučený denní příjem proteinů při minimální fyzické aktivitě se pohybuje okolo 0,5 g/kg/den, toto množství pokrývá bazální ztráty, ke kterým dochází důsledkem základních metabolických procesů v organismu. Pro standardní denní činnost organismu je nutné přijímat tzv. funkční minimum, to činí 0,8-1 g/kg/den. Při zvýšené tělesné aktivitě (dospívání, těhotenství, kojení, nemoc a následná rekonvalescence) se zvyšuje příjem proteinů na 1,5-2 g/kg/den.(13).

Lipidy (tuky)
          Organické sloučeniny zvané tuky, plní nepostradatelné funkce v lidském těle. Zastávají funkci zásobních energetických jednotek a patří do stavební součásti buněčných membrán (8). Opomenout bychom neměli termoregulační schopnost lipidů. V neposlední řadě také zajišťují mechanickou ochranu organismu a jsou nepostradatelné pro vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K) ( 10, 16). Nejen ze zmíněných důvodů jsou lipidy nenahraditelnou složkou stravy, ale také jsou důležité pro tvorbu některých hormonů například kortikoidů, pohlavních hormonů a to androgenu, estrogenu, gestagenu, dále žlučových kyselin a další důležitých látek (4).
     Tuky můžeme rozdělit dle několika kritérií. Jsme schopni rozdělit lipidy na živočišné a rostlinné, podle obsažených mastných kyselin na nasycené a nenasycené. Do nasycených mastných kyselin jsou řazeny kyselina palmitová, máselná, stearová, kristová (17). Jsou schopny ovlivňovat jak celkovou hladinu cholesterolu, tak i LDL cholesterolu v krvi. Odborníci doporučují, aby lidé z hlediska prevence kardiovaskulárních onemocnění snížili příjem nasycenych mastných kyselin na méně než 7 % (18).
Pro přehlednost je v textu umístěna tabulka, která ukazuje, v jakých potravinách jsou obsažené jednotlivé nasycené mastné kyseliny.

V ČR dochází v posledních letech k dvojnásobně zvýšené konzumaci nasycených mastných kyselin. Proto také SAFA vydala doporučení, která by měla vést ke snížení příjmu nasycených mastných kyselin. Tak například bychom měli:
    vybírat libové maso a odstranění viditelného tuku, odstranit kůži z drůbeže, maso je lépe dusit a vařit než smažit.
    omezovat spotřebu uzenin, koláčů a dalších druhů pečiva s vysokým obsahem tuku
    vybírat mléčné produkty se sníženým obsahem tuku.
    dávat přednost rostlinným olejům (bohatým na nenasycené mastné kyseliny, jako je slunečnicový, řepkový nebo olivový)
    Strava bohatá na ovoce, zeleninu a sacharidické potraviny (rýže, těstoviny, brambory), dávat přednost postupům úpravy s nízkým obsahem tuku (vaření a dušení) (18)
Nenasycené mastné kyseliny jsou molekulami mastných kyselin, které osahují alespoň jednu dvojnou vazbu a podle její polohy se dělí na cis a trans nenasycené mastné kyseliny. V potravinách jsou pak nejčastěji obsažené cis nenasycené mastné kyseliny. Za to trans nenasycené mastné kyseliny vznikají následně v potravě ze
3 hlavních důvodů:
    bakteriální transformací nenasycených mastných kyselin v bachoru přežvýkavců – krav a ovcí (přecházejí do tuku a mléka)
    průmyslovou hydrogenací – ztužováním olejů při výrobě pomazánkových tuků a tuků pro kuchyňskou úpravu pokrmů
    zahříváním olejů na vysokou teplotu při smažení

     Přítomné jsou také v hovězím a skopovém tuku, mléce, ve výrobcích ze zmíněných mas, v některých ztužených tucích, v pekárenských výrobcích a smažených výrobcích (18).
     Obecně jsou lipidy obsaženy ve všech živočišných produktech: mléko, vejce, sádlo, maso (17). Mezi nenasycené mastné kyseliny patří například kyselina olejová, eruková, palmitoolejová, linolová, linoleová, arachidonová (54,77). Hlavním zdrojem výše zmíněných nenasycených mastných kyselin jsou převážně rostlinné oleje. Jako příklad můžeme uvést olej slunečnicový, sezamový a olivový. (17).
Doporučený denní příjem lipidů, v poměru 1/3 živočišné tuky a 2/3 rostlinné tuky, by neměl převýšit 30 % energetického příjmu. Důležité je hlídat hladinu přijatého cholesterolu, který by neměl překročit hranici 300-400 mg za den. Zmíněné slouží jako prevence aterosklerózy a kardiovaskulárních chorob (76).

ZDROJE:
1.    SVAČINA, Štěpán. Klinická dietologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 381 s. ISBN 978-80-247-2256-6.
2.    VÍTEK, Libor. Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 148 s. Zdraví. ISBN 978-80-247-2247-4.
3.    Blatná, J., Dostálová, J., Perlín, C., Tláskal, P., Výživa na začátku 21. století aneb o výživě aktuálně a se zárukou, Praha: Výživa servis s.r.o., 2005
4.    PROVAZNÍK, K., and L. Komárek. Manuál prevence v lékařské praxi. Souborné vydání. Univerzita Karlova–3. Lékařská fakulta a Státní zdravotní ústav Praha. Vydalo nakladatelství Fortuna. ISBN 80-7168-942-4, 2004.
5.    VRÁNOVÁ, Dagmar a Milan MAROUNEK. Chronická onemocnění a doporučená výživová opatření: učebnice pro studenty ČZU v Praze. Vyd. 1. Olomouc: ANAG, 2013. ISBN 978-80-7263-788-1.
6.    HAVLÍK, Jaroslav a Milan MAROUNEK. Živiny a živinové potřeby člověka: učebnice pro studenty ČZU v Praze. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2012. ISBN 978-80-213-2269-1.
7.    HOLEČEK, Milan. Regulace metabolizmu cukrů, tuků, bílkovin a aminokyselin. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1562-7.
8.    SVAČINA, Štěpán. Klinická dietologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2256-6.
9.    Mojebiochemie: Biochemie:Sacharidy. www.mojebiochemie.cz [online]. 2015 [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: http://www.mojechemie.cz/Biochemie:Sacharidy
10.    GROFOVÁ, Zuzana. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, [8] s. barev. obr. příl. Sestra. ISBN 9788024718682 .
11.    KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2011. Zdraví & životní styl. ISBN 9788024734330 .
12.    STRÁNSKÝ, Miroslav a Lydie RYŠAVÁ. Fyziologie a patofyziologie výživy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2010. ISBN 978-80-7394-241-0.
13.    MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2715-8.
14.    MÜLLEROVÁ, Dana a Anna AUJEZDSKÁ. Hygiena, preventivní lékařství a veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2510-2.
15.    ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3213-8.
16.    MOUREK, Jindřich. Fyziologie: učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3918-2.
17.    STŘEDA, Leoš. Univerzita hubnutí. 2. vyd. (1. ve www.euroinstitutu.eu). Praha: www.euroinstitut.eu, 2009, [8] s. příl. ISBN 978-80-87372-00-5.
18.    FÓRUM ZDRAVÉ VÝŽIVY: Lipidy (tuky). FÓRUM ZDRAVÉ VÝŽIVY [online]. 2015 [cit. 2015-11-30].

 

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Krizová radiobiologie a toxikologie
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Krizová radiobiologie a toxikologie:
Pozor na paracetamol!


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 9

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

Krizová radiobiologie a toxikologie





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace