Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 11859 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články studentů KRT: Jedy vyšších hub
Publikováno: Sobota, 26.12. 2015 - 09:50:33 Od: Prof. Patocka
Krizová radiobiologie a toxikologie

Jedy vyšších hub

Bc. Iva Husová DiS.

     Sběr hub je rozšířený odpradávna a již Egypťané, Římané, národy Dálného východu a také slovanské národy uměli z hub připravovat různé druhy pokrmů a tak si obohatit a zpestřit jídelníček. I v současné době patří houbařství mezi velmi oblíbené činnosti, ale bohužel sebou přináší velké množství nástrah v podobě intoxikace v důsledku nedostatečných znalostí o jednotlivých druzích hub. (1)        

CHCETE-LI OTEVŘÍT PREZENTACI, KLIKNĚTE ZDE



    Každý, kdo sbírá houby, musí dokonale znát druhy, které sbírá, a kromě toho musí bezpečně poznat hlavní jedovaté houby. Všechny otravy houbami jsou zbytečné, neboť stačí znalost hub, aby se jim zabránilo. Ročně bývá hlášeno několik desítek otrav houbami, avšak v České republice neexistuje centrální registr mykointoxikací a část otrav uniká zdravotnickým statistikám kvůli nepřesně stanovené nebo nedostatečné diagnostice. (2)      K otravě houbami dochází, jak již bylo uvedeno, nejčastěji z důvodu neznalosti jednotlivých druhů hub nebo také vlivem nešťastné náhody, jejímž důsledkem mohou být i trvalá poškození zdraví a v některých případech i smrt. Z toxikologického hlediska dělíme houby na jedlé, škodlivé a smrtelně jedovaté. (3)


1.    Přehled nejvýznamnějších jedovatých hub
    Jedovatých a podmíněně jedovatých hub roste v České přes 100 druhů. V minulosti se udávalo 50-60 druhů, ale byly objeveny jedy u dalších hub, jak se podrobněji studovaly. Mezi nejvýznamnější jedovaté houby, které se vyskytují v České republice, patří zejména muchomůrka zelená, která je považována za druhou nejjedovatější houbu na světě. Mochomůrka zelená se v našich podmínkách vyskytuje v hojném množství a je možné ji nalézt zejména pod listnatými stromy, se kterými žije v symbióze. Vůbec nejjedovatější houbou je Galerina sulcipeps-čepičatka rostoucí běžně na Jávě, jejíž obsah toxinů amanitinů je 3-5 krát větší než u muchomůrky zelené. (4) Na území České republiky se vyskytuje také odrůda muchomůrky zelené a to muchomůrka bílá, dále muchomůrka jízlivá, muchomůrka jarní, muchomůrka červená, mochomůrka tygrovaná, dále pak hřib satan, pavučinec plyšový, závojenka olovová, hnojník inkoustový nebo i lysohlávky. Výše vyjmenované jsou pouze nejjedovatější houby. V lesích je možné však najít množství dalších druhů hub, které mohou navíc i v kombinaci s faktory zevního prostředí a zdravotním stavem konzumenta vyvolat závažnou otravu.(5)                            

2.    Rozdělení jedovatých hub

    Jedovaté houby lze v zásadě rozdělit do dvou hlavních skupin a to jedovaté mikromycety, což jsou houby, zejména plísně, které produkují jedovaté toxické látky zvané mykotoxiny. Druhou skupinu, které je seminární práce věnována, tvoří jedovaté makromycety, tedy houby vytvářející plodnice a jejich jedy. Intoxikace houbami lze rozdělit na základě různých hledisek. Primární rozdělení je na otravy pravé, ke kterým dochází po požití jedovatých hub a otravy nepravé, které způsobují nevhodně upravené, nesprávně skladované nebo zkažené houby jedlé.(6) Toxiny makromycetů můžeme rozdělit podle účinku a chemického složení. Řadíme sem:

2.1 Hepatonefrotoxický syndrom

    Otravy houbami tohoto typu patří mezi jedny z nejzávažnějších a s největší úmrtností. Mezi hlavní původce tohoto typu otrav patří muchomůrka zelená, hlíznatá, jarní a také otravy ucháčem obecným. Podobné jedovaté látky byly také nalezeny v v plodnicích některých drobných druhů bedel (například bedla chřapáčová) a v dalších 12 druzích. Stopové koncentrace byly nalezeny i v hřibu obecném. (7) Otrava probíhá ve dvou klinicky odlišných fázích. První fáze trvající 1-2 dny se projevuje únavou, bolestmi hlavy, závratěmi, pocitem naplněného žaludku a nevolností. Otravu dále charakterizuje úporné zvracení a bolesti v oblasti žaludku a jater. Druhá fáze je charakterizována poškozením funkce jater, objevuje se žloutenka, játra jsou citlivá na dotek, zvětšená a tuhá. (8) Po pěti až deseti dnech postižená osoba obvykle umírá na následky selhání funkčnosti jater. (9)
    Mezi jedovaté látky, které způsobují tento typ otravy, řadíme dvě hlavní skupiny jedů a to anatoxiny a falotoxiny. Amanitin je velmi odolný, působení jeho jedu se nesníží ani varem, například muchomůrky zelené mají i po deseti letech zcela nezměněné jedovaté účinky. (4) Do skupiny jedovatých látek o vyšší toxicitě tj. anatoxinů, řadíme α-, β-, γ-, ε- amanitin a amanin. Z kategorie méně toxických jedů je to ještě například faloidin, falisacin, falisin, falacin faloin a falin. (6) Toxicita anatoxinů je o něco vyšší než toxicita falotoxinů
(LD50 myš: amanitin 0,3-0,4 mg/kg, faloidin 2-5 mg/kg). Nebezpečné pro člověka jsou zejména amatoxiny (především α a β- amanitiny), protože aflatoxiny aplikované perorálně jsou neúčinné (nepronikají z trávicího traktu, účinky se projeví při parenterální aplikaci). Letální dávka α-amanitinu pro člověka je 0,1 mg/kg. Ve 100g syrové muchomůrky zelené je průměrně 10 mg faloidinu, 8 mg α-amanitinu a 5 mg β-amanitinu. Ke smrtelné otravě člověka postačí přibližně 50 g houby, přičemž jedna plodnice váží v průměru mezi 30-40 gramy. (10)
Toxiny lze poměrně snadno stanovit chromatograficky ve zbytcích jídla nebo odpadu z přípravy houbového pokrmu. Po požití přestávají být toxiny poměrně rychle analyticky snadno dostupné. V moči popř. v krvi je lze stanovit metodou RIA nebo HPLC, avšak tyto metody nejsou pro toxiny muchomůrky zelené běžně k dispozici. Běžně se provádí sledování spor ve zvratcích a výplaších trávicí trubice, pokud nejsou spory odpovídajícího tvaru a velikosti nalezeny, přechází se na méně náročnou léčbu. Léčba spočívá především v opakovaných výplaších nebo permanentní laváži trávicí trubice, megadávkách penicilínu (až deset milionů jednotek za den) a podávání léků, které ochraňují jaterní parenchym. V poslední době je testováno i podávání různých materiálů absorbujících toxiny ve střevě. Při včasném záchytu intoxikace má význam hemoperfuse, což je odstranění toxinů z krve speciálně upraveným aktivním uhlím. Léčba je poměrně finančně nákladná, u středně těžké otravy se jedná o několik desítek tisíc korun. (7) Úmrtnost je v současné době cca 15%, v dřívějších letech se úmrtnost pohybovala kolem 60%. (1)

2.2 Nefrotoxický syndrom

    Jedná se také o těžkou otravu, která vede často ke smrti a vykazuje jistou podobnost s faloidním syndromem. Původcem těchto otrav jsou některé druhy pavučinců, zejména pak pavučinec plyšový, který byl po dlouhou dobu považován za neškodnou houbu, tedy přesně řečeno do roku 1962, kdy způsobil v Polsku mnoho otrav. Pavučinec plyšový je drobnější skořicově hnědá houba, nelákající příliš ke sběru, nicméně vyskytující se na značné části našeho území. (7) Pavučinec příbuzný a pavučinec skvělý jsou dalšími druhy jedovatých pavučinců. (11)
    Pro tento typ otravy je charakteristická poměrně dlouhá doba latence, která se pohybuje mezi 1-3 týdny. V první fázi se během jednoho dne mohou projevit nespecifické zažívací obtíže, neutišitelný pocit žízně, migréna, později se objeví silné bolesti břicha, pocit chladu v končetinách a bolesti v zádech. Druhá fáze se projevuje selháváním ledvin a to až po 2-3 týdnech od požití houby. Často se právě kvůli takto dlouhé době latence ani na otravu neurotoxickou houbou nepomyslí. Charakteristické jsou projevy akutního ale i chronického poškození ledvin pod obrazem nekrotizující nefrózy a intersticiální nefritidy. Mezi trvalé následky nezřídka dochází tedy k nezvratnému poškození ledvin, ale může se dostavit i sekundární poškození jater a mortalita dosahuje až 10%. Vzhledem k dlouhé době latence je diagnóza značně obtížná. Otrava si samozřejmě vyžaduje hospitalizaci a algoritmus léčby je stejný jako u jiných nekronefrózách, především zaléčení urémie, dialýza krve a doplnění extracelulární tekutiny a deficit erytrocytů ve formě transfúze. Efekt je tím větší, čím dříve se léčba zahájí. Závažné případy končí selháním ledvin a transplantací ledvin. (10)
    Hlavní toxickou látkou je bispyridiniový derivát orelanin, který je dobře rozpustný ve vodě, je relativně termostabilní (rozkládá se až při 150°C ) a zůstává i v sušené houbě. Orelanin způsobuje poškození ledvinných tubulů, což může vést k degenerativním až nekrotickým změnám, nedostatečnosti ledvin a úmrtí. Orelanin taktéž inhibuje syntézu RNA a DNA ledvinových buněk. Intoxikaci může způsobit pouhých 50-100 g houby. (10)

2.3 Muskarinový syndrom
Tento syndrom lze vypozorovat po požití strmělek, např. strmělky odbarvené, dále také u velkých druhů vláknic a dalších lupenatých hub jako je třeba i velmi známá muchomůrka červená. (9)
    Hlavní toxickou látkou těchto hub je alkaloid muskarin, který vyvolává zvýšený tonus parasympatiku. Doba latence se pohybuje mezi 15-20 minutami od požití houby. U postižené osoby se objevuje výrazné pocení, slinění, slzení, poruchy srdečního rytmu, může se objevit bolest břicha, průjem a zvracení. Nápadným příznakem je zúžení zorniček až na velikost špendlíkové hlavičky. Smrt nastává zejména v důsledku zhroucení krevního oběhu. Účinek toxinu lze poměrně snadno zablokovat podáním atropinu, je ale důležité, aby ošetřující lékař pomyslel na možnost této otravy. Smrtelné otravy jsou popsány zejména při požití vláknice načervenalé, která je poměrně statná a obsahuje velké množství toxinu. (7) Muskarin byl prvním izolovaným houbovým jedem. Původně byl izolován z muchomůrky červené, ale v současné době víme, že tato houba obsahuje ve skutečnosti muskarinu pouze malé množství a její jedovatost způsobují jiné jedy. Muskarin jako jediný houbový jed vyvolává tzv. PLS syndrom (slinění, slzení, pocení). Po požití jedovaté houby dochází k úzdravě během 6-24 hodin, ale těžké otravy vyžadují zhruba 7 denní nemocniční léčbu. (6)

2.4 Otravy s postižením trávicí trubice
    Do této skupiny patří otravy houbami, jejichž jedy dráždí sliznici zažívacího traktu a způsobují dyspepsie z exogenní příčiny a v závažnějších případech i záněty. (10) Podráždění gastrointestinálního traktu se projevuje jako nauzea, vomitus, průjem, koliky a bolesti břicha. Ve většině případů se výše uvedené příznaky projeví již několik hodin po požití hub. U zdravých jedinců tyto příznaky po několika dnech pominou. Problémem jsou komplikace, které mohou nastat u oslabených jedinců, starších osob a dětí a způsobit tak ojediněle i smrt postižené osoby. (9) Podle oblasti výskytu syndromů můžeme uvedené dyspepsie rozdělit do tří skupin. Dyspepsie žaludeční způsobuje hřib satan, který obsahuje relativně termostabilní dosud neznámou toxickou látku. K otravě údajně stačí kousek plodnice o velikosti vlašského ořechu, která vyvolává explosivní zvracení. Další houby, které způsobují žaludeční dyspepsii, jsou žampion zápašný a žampion perličkový. Hlavní účinnou látkou těchto hub je p-hydroxybenzendiazoniový ion, kterému se připisuje inhibiční aktivita ribonukleoziddifosfátreduktázy. Tento ion není nejspíš příliš termostabilní, neboť vhodně tepelně upravené zápašné žampiony může řada lidí konzumovat bez potíží. Mezi další účinné látky těchto hub patří agarikon, γ-glutamizafonol a xanthodermin, u nichž lze kvůli přítomnosti vazby N-N také předpokládat toxické účinky a to jak akutní, tak i chronické, kancerogenní, teratogenní a i mutagenní. (10)
    Jako druhou skupinu dyspepsií označujeme dyspepsie žaludečně střevní, které jsou způsobeny jedovatými holubinkami, ryzcemi a několika druhy závojenek (závojenka olovová, jarní, vmáčklá). Toxiny holubinek a ryzců vyvolávají dráždění žaludku a tenkého střeva a mohou způsobit zánět. Mezi příznaky patří více či méně intenzivní zvracení, koliky a průjem, léčba je symptomatická. Obraz otravy způsobený závojenkami nejprve připomíná otravu muchomůrkou zelenou., ale nástup účinků je však mnohem časnější a to již 2-4 hodiny po konzumaci. Mezi projevy patří zejména kolikovité bolesti břicha, průjmy a zvracení, dále se dostavuje dehydratace, demineralizace a v nejtěžších případech i oběhové selhání organismu a syndrom tubulární nedostatečnosti. K úmrtí ale dochází jen cca v 1% případů a to spíše u oslabených osob, dětí a starších pacientů. (10)
    Třetím typem jsou dyspepsie tračníkové, které jsou způsobeny kuřátky sličnými. Tyto výrazné a poměrně známé houby obsahují ve vodě dobře rozpustný jed, který působí selektivně na sliznici tlustého střeva a takto vyvolává průjem trvající kolem 24 hodin. Otrava má většinou lehký průběh a léčba je pouze symptomatická. (10)

2.5 Antabusový syndrom
    Antabusový (koprinový) syndrom vyvolává požití hnojníku inkoustového v kombinaci s alkoholem, kdy vzniká intolerance etanolu. Houba díky této vlastnosti získala označení „protialkoholická houba“ a sama o sobě jedovatá není. (9) Účinnou látkou vyvolávající tento syndrom je koprinin. (1) Jestliže postižená osoba požila alkohol v rozmezí 12-24 hodin od konzumace hnojníku, dostavují se vegetativní potíže, nevolnost, nauzea až mdloby. Principem je zablokování druhého stupně oxidace etanolu v organismu a tím dojde ke hromadění acetaldehydu v organismu a k vyvolání uvedených obtíží. (7)
    Otrava koprinem se projevuje zejména brněním a otékáním horních končetin, kovovou pachutí v ústech, tachykardií a bolestí v okolí perikardu. Nejsilnější potíže nastávají tehdy, je-li houba požita současně s alkoholem nebo připravena například na víně.  Léčba obvykle není nutná, příznaky po určité době odezní samy. V těžších případech je vhodné, aby postižená osoba inhalovala kyslík.(12)

2.6 Halucinogenní syndrom
    Halucinace se mohou vyskytovat při otravě celou řadou hub. Mezi houby, které obsahují toxiny působící selektivně na CNS a vyvolávají halucinace, patří zejména muchomůrka červená, muchomůrka tygrovaná a velká skupina psilocybinových a psilocinových hub. (10) Otrava muchomůrkou červenou a příbuznými druhy vyvolává stav podobný alkoholickému opojení, který může být doprovázen i halucinacemi. Avšak pravý halucinogenní syndrom se objevuje po požití několika druhů rodů kropenatec a lysohlávka. Tyto houby obsahují psilocybin a jeho derivát psilocyn, jejichž účinek je velmi podobný účinku drogy LSD. Mezi projevy patří zpočátku příjemná nálada, bezdůvodný smích a v konečném stadiu působení jedu spánek. Příznaky odezní většinou za 6-10 hodin a léčba není nutná. (12)

2.7 Parafaloidní syndrom (syndrom ucháče)
    Tento typ otravy se vyskytuje po požití ucháče obecného, ale může být způsobena i některými druhy smržů a čechratek. (9) Toxin ucháče obecného se nazývá gyromitrin. Ucháč obecný byl dlouhou dobu považován za jedlou houbu a otrava se může i nemusí po požití této houby dostavit. Ucháč obecný patří mezi první jarní houby a lidé si jej mohou splést se smrži, které v té době taktéž rostou. Otrava je nevypočitatelná, co se nástupu účinku týče. Letální dávka gyromitrinu pro zdravého dospělého člověka je údajně obsažena v 300-400 gramech syrové houby. (10) Otrava se nejprve projevuje bolestmi hlavy, zvracením a průjmem. Po pár dnech tyto obtíže odezní a následně dochází k poškození jater a hemolýze. Ve vážných případech může tato otrava skončit i smrtí postižené osoby. (9)

2.8 Pseudootravy
    Jako poslední typ otravy můžeme označit tzv. pseudootravy. První možností vzniku pseudootravy je požití většího množství jedlých hub, které u mnohých osob může vést k poruchám zažívacího systému, neboť houby jsou obtížně stravitelné. Taktéž jsou náchylnější ke zkažení než zelenina a tak se u nich mohou projevit zdravotní potíže při nevhodném uskladnění a následném požití těchto hub. Dalším zdrojem zdravotních problémů po požití hub mohou být nakumulované cizorodé látky, které se do hub mohou dostat z lesních postřiků. Z hlediska dlouhodobějšího poškození zdraví je významná schopnost hub kumulovat těžké kovy. V minulosti byly zejména houby rostoucí kolem silnic kontaminovány olovem, v současné době mohou na pozemcích hnojených strojenými hnojivy být plodnice hub kontaminovány kadmiem. Dalším problémem jsou oblasti postižené radioaktivní stopou a houby, které zde rostou, mohou obsahovat vysoké koncentrace radionuklidů (Černobyl, u nás např. Mydlovary). (10)

3.    Závěr
Při otravě houbami nebo při vážném podezření je jako nejlepší řešení volat ihned RZP nebo postiženou osobu převést do nemocnice. Samy můžeme pomoci tak, že u postižené osoby vyvoláváme zvracení, podávat větší množství tekutin (mléko, voda, minerální voda) a pokud je možno, tak podat živočišné uhlí. Také je důležité zajistit vzorek hub, který postižená osoba zkonzumovala, aby bylo možné určit druh, který otravu způsobil a tak zahájit adekvátní léčbu. Jako ochrana před jedovatými houbami platí jediná zásada: Podle botanických znaků se musíme naučit dobře znát jedlé houby, které sbíráme a stejně dobře rozeznat jedovaté druhy, za něž bychom je mohli zaměnit. (1)

4.    Použité zdroje
1)    SMOTLACHA, Miroslav. Smotlachův atlas hub: oficiální příručka pro určování jedlých a jedovatých hub. České vyd. 4., upr., V Ottově nakladatelství 1. Praha: Cesty, 1999, 271 s. ISBN 80-7181-311-7
2)    STOPIAKOVÁ, Mgr. Zuzana a PhDr. Katarína FÚROVÁ. Intoxikace houbami. Medicína a zdravotnictví [online]. ÚVN Ružomberok: KARIM, 2009 [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/intoxikace-houbami-444796
3)    VELÍŠEK, Jan a Jana HAJŠLOVÁ. Chemie potravin. Rozš. a přeprac. 3. vyd. Tábor: OSSIS, 2009, xxii, 580 s. ISBN 9788086659176.
4)    GARNWEIDNER E.. Houby: jedlé houby, jejich jedovatí dvojníci a nejedlé houby ve střední Evropě : určování, poznávání, sbírání. České vyd. 1. Praha: Svojtka & Co, 1999. ISBN 9788072371808.
5)    SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. České vyd.1. Praha: Cesty, 2002, 304 s. ISBN 80-7181-675-2
6)    HRDINA, Vratislav. Přírodní toxiny a jedy. 1. vyd. Praha: Galén, 2004, xvi, 302 s. ISBN 80-246-0823-5.
7)    Mykotoxiny: Toxiny makromycetů. Masarykova Universita: Lékařská fakulta [online]. Brno: MU Brno, 2003, 1.2.2003 [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://www.med.muni.cz/predmety/preventivni/MYKOTW/houby/houbtox.htm
8)    PATOČKA, prof. RNDr. Jiří. Gyromitrin – hlavní toxický princip houby ucháče obecného. Věda.cz [online]. Praha: MathAn, 2009, 8.7.2009 [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://www.veda.cz/article.do?articleId=47853
9)    BIELLI, Ettore. Houby: obsáhlý rádce pro určování a sběr hub. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2001, 224 s. Velký průvodce přírodou. ISBN 80-242-0548-3
10)    Jedy vyšších hub: Houbové jedy [online]. Praha: Toxikon, 2007, 1.7.2007 [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: www.biotox.cz
11)    JANKOVSKÝ, Libor. Viry, prokaryota, řasy, houby a lišejníky: přehled systému, fylogeneze a ekologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, 154 s. ISBN 80-210-1555-1
12)    MANN, J. Jedy, drogy, léky. 1. vyd. Praha: Academia, 1996, 203 s. ISBN 80-200-0508-0
 

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Krizová radiobiologie a toxikologie
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Krizová radiobiologie a toxikologie:
Pozor na paracetamol!


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 10

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

Krizová radiobiologie a toxikologie





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace