Sloučenina má řadu zajímavých biologických vlastností, včetně jeho širokospektrálního toxického účinku na plevele, na něž působí jako kontaktní herbicid. Počáteční studie poukázaly na podobnosti v reakci u rostlin ošetřených sarmentinem a ošetřených jiným bioherbicidem, kyselinou pelargonovou (Stöhr et al., 2001). Další studie však prokázaly, že herbicidní účinek sarmentinu je velmi komplikovaný a podílí se na něm množství mechanismů (Dayan et al., 2015). Sarmentin byl u většiny testovaných rostlin 10 až 30krát účinnějším herbicidem než kyselina pelargonová. Na jeho fytotoxicitě se pravděpodobně podílí i skutečnost, že funguje jako inhibitor fotosystému II (PSII) a na thylakoidních membránách soutěží o vazebné místo s plastochinonem. Není bez zajímavosti, že sarmentin má určitou strukturální podobnost s krotonoyl-CoA, substrátem enoyl-ACP reduktázy, což je klíčový enzym v počátečních krocích syntézy mastných kyselin. Inhibitory tohoto enzymu, jako je např. triclosan, způsobují rychlou ztrátu integrity membrány ve tmě. Sarmentin inhibuje aktivitu enoyl AKT reduktázy s hodnotou I50 18,3 μM. Proto se jeví herbicidní účinnost sarmentinu jako komplexní proces, spojený s několika mechanismy účinku (Dayan et al., 2015) a mohl by být využit při likvidaci plevele (Huang a Asolkar, 2013, 2014).
     Sarmentin vykazuje  řadu účinků i u živočichů (Asolkar et al., 2015). Je také cytotoxický (Chen et al., 2002; Hussain et al., 2009) a má antiagregační aktivitu (Li et al., 2007). Látka má dobrou orální biologickou dostupnost (Hussain et al., 2011) a mohla by najít uplatnění i jinde než v zemědělství (Damanhouri et al., 2014).