Medicinální houby, kterých je asi deset druhů, jsou podle provedených výzkumů schopné nastartovat v lidském organizmu jeho autoaktivační a regenerační procesy a v i v moderní medicíně je jim přičítán velký význam (Giavasis, 2014; Gupta et al., 2014; Ivanova et al., 2014; Wasser, 2014).
     Mezi medicinální houby patří i rezavec štětinatý (Inonotus hispidus), fytopatogenní houba z čeledi kožovkovité (Hymenochaetaceae) řádu kožovkotvaré (Hymenochaetales) (Balandaykin et al., 2015). Tato parazitická houba roste na kmenech listnáčů a způsobuje bílou hnilobu, která proniká do střední části kmene od místa vzniku infekce. U nás roste hojně na živých i odumřelých kmenech a větvích zejména jabloní, ořešáků, jasanů nebo moruší. Je to dobře poznatelný druh podle velkých a na svrchní straně hrubě štětinatých plodnic, které mají průměr až 30 cm a jsou bokem přirostlé k substrátu. Houba v mládi gutuje, tj. vylučuje kapky tekutiny. Dužnina je rezavě hnědá, v mládí šťavnatá, ale později tuhá. Jednoleté plodnice se objevují v letních měsících, ale přetrvávají až do příštího roku.
     Mezi nejvýznamnější biologicky účinné látky rezavce štětinatého patří dvě fenolické látky, hispolon a hispidin, které vykazují silnou antivirovou aktivitu (Awadh Ali et al., 2003). V houbě byly objeveny také přírodní antioxidanty, nazvané inonotusiny (A a B) a množství dalších fenolických látek (Zan et al., 2011).
     Hispolon, nalezený také v ohnivci brázditém (Phellinus linteus) je cytotoxin vyvolávající apoptózu (Chen et al., 2006, 2008; Huang et al., 2011), který má také analgetické a protizánětlivé účinky (Chang et al., 2011) a účinky antiproliferativní (Lu et al., 2009). Chrání také jaterní buňky před oxidativním stresem (Huang et al., 2012). Hispolon je intenzivně studovanou látkou od níž se očekává potenciální využití v medicíně (Chien et al., 2012), zejména v onkologii (Hsiao et al., 2013; Chen et al., 2013, 2014; Hsieh et al., 2014; Wu et al., 2014; Yang et al., 2014; Jang et al., 2015). Hispolon se proto stal i vítanou modelovou sloučeninou pro syntézu analogů, které by mohly mít ještě výhodnější farmakokinetické a farmakodynamické vlastnosti než samotná přírodní látka (Jang et al., 2015).
     Podobně jako hispolon, také hispidin má antioxidační, cytotoxické a protinádorové účinky (Lee et al., 2011; Zan et al., 2011; Chen et al., 2012; Kim et al., 2014; Lim et al., 2014; Shao et al., 2014), ale je také např. inhibitorem enzymu beta-sekretázy, který se podílí na tvorbě beta-amyloidu (Park et al., 2004). Také synteticky připravené deriváty hispidinu vykazují zajímavé farmakologické účinky (Risal et al., 2012).
     Farmakologické informace o inonotusinech A a B jsou omezeny na konstatování, že obě látky jsou antioxidanty a inonotusin A má slabou cytotoxicitu u buněčné linie lidského plicního karcinomu (MCF-7) s IC50 19,6 μM (Zan et al., 2011). Další informace o těchto látkách byly zatím publikovány pouze v japonštině (http://journals.im.ac.cn/wswxtbcn/ch/reader/create_pdf.aspx?file_no=tb14061219&year_id=2014&quarter_id=6&flag=1).