Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc - Diagnostika a šetření otrav s důrazem na ethanol

Diagnostika a šetření otrav s důrazem na ethanol

Bc. Barbora Doležalová

Forenzní toxikologie je toxikologie aplikovaná pro právní účely. Identifikuje a kvantifikuje toxické látky a jejich metabolity a vysvětluje příčiny poškození organismu popř. úmrtí. S forenzní toxikologií se můžeme často setkat také v případě otrav, které jsou předmětem trestných činů (Levine, 1999).

     V případě diagnostiky otrav je možné vyjít z informací zajištěných v průběhu vyšetřování, kam můžeme zařadit například povolání, koníčky, prostředí, ale také anamnézy, ordinované léky apod. V případě, že byl otrávený vyšetřen lékařem nebo jeho příznaky byly popsány na základě výpovědi svědků, hraje v diagnostice zdravotnická dokumentace důležitou roli. Pokud se jedná o mrtvého, je potřeba při prohlídce místa nálezu mrtvoly hledat obaly od léků, injekční stříkačky, věnovat pozornost zbytkům jídla, abnormálnímu pachu či obsahu nádob. V případě ohledání mrtvého těla se zaměřujeme na místa jako je okolí úst, oční zornice, barva kůže případně posmrtné skvrny (Vorel, 1999).
     Některé projevy akutní otravy lze pozorovat během pitvy, protože jsou makroskopické. Tak je tomu např. v případě otrav oxidem uhelnatým nebo krezoly, ale lze též pozorovat objevy necharakteristické, například při otravách alkaloidy nebo léky. V případě, že nález není jasný, musíme využít laboratorní vyšetření, kam můžeme zařadit RTG, makroenzymatické vyšetření, histologické vyšetření aj. Neméně důležitou součástí je toxikologické vyšetření biologického materiálu, díky němuž se určí druh a koncentrace jedu v dané tkáni. Následně se získaná hladina porovnává s koncentracemi terapeutickými, toxickými a letálními. (Vorel, 1999)
Ethanol
     Ethanolové otravy jsou velmi časté. V urgentních situacích je potřeba často zjistit příčinu bezvědomí, aby bylo možné včasně terapeuticky zasáhnout. V nejasných případech je důležité odlišit otravu etanolem od mnohem nebezpečnějších alkoholových nox, jako je metanol či glykoly (Balíková, 2007)
     Ethanol je dobře rozpustný ve vodě i v tucích, prostupuje tak snadno do membrány a rychle se dostává do krevního oběhu. Na CNS působí jako narkotikum a letální dávka pro dospělého člověka je variabilní. Fatální případy jsou známy nad hodnotu 3 promile, avšak i v tomto případě se najdou jedinci, kteří jsou schopni zvládnout i 6 nebo 7 promile. (Balíková, 2007)
V rámci forenzní toxikologie se někdy posuzuje také zastoupení přísad, které mohou být příznačné pro chuť nápoje, pro posouzení věrohodnosti výpovědi obžalovaného resp. původu nápoje. Přidružené stopy jiných alkoholů (mathanol) přetrvávají v krvi déle než etanol a mohou dokazovat pití v předchozí době. Forenzní metoda pro stanovení hladiny etanolu je plynová chromatografie. Pro klinické účely se někdy používá enzymatická metoda, která však není považována za dostatečně specifickou. Dopravní policie používá terénní stanovení koncentrace etanolu ve vydechovaném vzduchu. Přepočet na krevní hladinu předpokládá individuálně nezávislý poměr vydechovaného vzduchu versus krev, což je ve skutečnosti poněkud proměnlivé (Balíková, 2007).
     Setkat se však kromě otrav etanolem můžeme také s otravami metanolem, izopropanolem (např. Okena, Iron) nebo glykoly (Fridex). Použití Fridexu jsme mohli sledovat také v nedávné době. V Českých Budějovicích přimíchala matka své dceři tuto jedovatou látku do jogurtu. Naprosto nepochopitelný čin, za který byla matka odsouzena. Děvčátko naštěstí, díky včasnému zásahu otce, přežilo (Tröster, 2015).
Důkaz ethanolu
    Odběr krve ke zjišťování koncentrace ethanolu u živých osob provádí zásadně zdravotnický personál a k desinfekci nesmí být použit roztok obsahující ethanol. Je nutné vždy vyšetřovanou osobu zvážit a změřit, zaznamenat den, hodinu a minutu odběru (Vorel, 1999). Důkaz ethanolu při pitvě se provádí odebráním žilní krve z dolních končetin. Také se odebírá moč a eventuálně mozkomíšní či tkáňový mok. V některých situacích se laboratorně zjišťuje přítomnost ethanolu v mozku a plicích (Vorel, 1999).
Použité zdroje
Balíková M. Forenzní a klinická toxikologie: Laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-284-9.
Levine B. (Ed.). Principles of forensic toxicology (Vol. 2). American association for clinical chemistry, 1999.
Tröster M. Otrava fridexem: Dívenka boj o svůj život vyhrála. 2015. Dostupné na: http://www.denik.cz/z_domova/divenka-boj-o-svuj-zivot-vyhrala-20140124-bx5o.html
Vorel F. a kol. Soudní lékařství. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-728-1.


	Přihlásit se nebo Registrovat	Domů · Prof. Patočka · Student ART · Student RA · Student KRT · Doktorand · Fórum