Berberin je kvarterní amin z protoberberinové skupiny isochinolinových alkaloidů. Je to jeden z nejdéle známých a nejrozšířenějších alkaloidů (Phillipson et al., 1985). Čínské medicíně byl znám léčebný účinek dřišťálu již kolem roku 3000 před naším letopočtem (Kuang, 2012). Čistý berberin izolovaný z dřišťálového dřeva je žlutá krystalická látka s b.t. 145 °C a kromě medicinálního použití našel uplatnění také jako barvivo, kterým se barvily tkaniny, kůže a dřevo. Berberin se spolu s některými podobnými alkaloidy hojně vyskytuje u rostlin z čeledi dřišťálovité (Berberidaceae) a pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Jeho nejbohatším zdrojem u nás je dřišťál obecný (Berberis vulgaris), až 3 metry vysoký, jedovatý, trnitý keř s trojčetnými trny (Haupt, 2003). Ďřišťál má hladkou bělavě zelenou kůru a hluboce rýhované slámově žluté větve. Má menší opadavé listy. Kvete v dubnu až květnu zlatožlutými květy, které intenzivně voní. Plodem jsou asi 1 cm dlouhé bobule elipsovitého tvaru. Jsou karmínově červené a mají kyselou chuť. Jsou však jedlá. Semena jsou hnědá a mírně zploštělá (Slavík, 1995).
      Dřišťál obecný byl v minulosti také v Evropě využíval v lidovém léčitelství. Z kořene se vyráběla tinktura a odvar z listů či kůry se používal na léčbu očních zánětů či vnitřně při onemocněních jater. Z červených plodů se dělávaly marmelády a ze dřeva extrahovaný berberin byl používán k barvení ovčí vlny a kůže.
     V posledních 10 až 15 letech je berberinu věnována mimořádná pozornost biomedicíny. V řadě studií bylo prokázáno, že berberin vykazuje širokou škálu biologických aktivit a že jeho farmakologické účinky jsou v souladu s jeho využitím v lidovém léčitelství. Možnosti jeho využití v moderní medicíně jsou zejména v boji s bakteriálními průjmy (Chen et al., 2014b), diabetem 2. typu (Han et al., 2011; Li et al., 2014), hypercholesterolémií (Wang et al., 2014b), různými záněty (Chen et al., 2014a; Zhang et al., 2014, chorobami srdce (Lau et al., 2001) a neurodegenerativními chorobami (Chen et al., 2014a ; Jiang et al., 2015).
     Experimentálně byla prokázána schopnost berberinu potlačovat růst nádorových buněk u rakoviny prsu (Tan et al., 2014; Xie et al., 2015), prostaty (Wang et al., 2012; Lu et al., 2015), slinivky břišní (Leng et al., 2004) či leukémie (Liu et al., 2012). V tradiční čínské medicíně je využití berberinu u různých forem zhoubného bujení velice rozšířeno (Wang et al., 2014a) a současné výsledky jeho testování napovídají, že i moderní medicína by v berberinu mohla najít nový typ účinného léku proti rakovině.
     Berberin, podobně jako naprostá většina alkaloidů, je jedovatá látka. Jeho akutní toxicita (LD50) u myši při perorálním podání je 329 mg/kg, při subkutánním podání 18 mg/kg a u potkana při intraperitoneálním podání 500 mg/kg (Toxnet). Berberin ve větších dávkách utlumuje činnost dýchací a nervové soustavy, což může vést k ochrnutí a ve výjimečných případech i ke smrti (Gosselin et al., 1976).