Moderní farmaceutický průzkum prokázal v mrkvovém stromě řadu biologicky účinných fytochemikálií ze skupiny lignanů (Kupchan et al., 1973; Taafrout et al., 1984; Wickramaratne et al., 1993) a saponinů (Lavaud et al., 1992), potenciálně využitelných v medicíně. Jsou to zejména antileukemicky účinné lignanové laktony steganacin a steganangin (Kupchan et al., 1973) a další steganové látky přírodního i syntetického původu (Taafrout et al., 1984; Meragelman et al., 2001).
     Steganacin má antimitotické účinky, inhibuje polymeraci tubulinu a také způsobuje pomalou depolymeraci mikrotubulů. Inhibuje vazbu kolchicinu na tubulin, a tím se podobá podofylotoxinu, který také kompetitivně inhibuje vazbu kolchicinu na tuto biomakromolekulu (Wang et al., 1977). Vazba steganacinu na kolchicinové vazebné místo tubulinu je podmíněna existencí trimethoxybenzenového motivu, který je přítomen také v kolchicinu (Schiff et al., 1978; Zavala et al., 1980; Nguyen et al., 2005).
     Prvá totální syntéza racemického steganacinu byla uskutečněna v roce 1976 (Kende a Liebeskind, 1976) a od té doby bylo popsáno ještě mnoho dalších syntéz (Becker et al., 1977; Ishiguro et al., 1985; Tomioka et al., 1986; Beryozkina et al., 2006; Joncour et al., 2007; Yalcouye et al., 2014).