Přírodní heptan-2-on je přítomen v řadě sýrů s tzv. modrou plísní (Penicillium roqueforti), kde tvoří podstatnou část jejich aromatické chuti a vůně (Pionnier et al., 2004). Pravda, většinou je přítomen spolu s dalšími ketony o menším (butan-2-on a pentan-2-on) či větším počtu uhlíků (oktan-2-on, nonan-2-on a další) a právě rozdílné zastoupení těchto ketonů má za následek, že  každý z těch „modrých sýrů“ voní a chutná trochu jinak. Ať už se jedná o francouzský Roquefort či Bleu d'Auvergne, italskou Gorgonzolu, španělský Cabrales Asturias či Gamonedo Blue, nebo českou Nivu. Heptan-2-on u všech těchto sýrů hraje významnou či dokonce vůdčí úlohu, protože jim dodává typické a zcela nezastupitelné aroma, pro které tyto sýry jedni milují a druzí bytostně nesnáší.
     Typickým příkladem je britský sýr Stilton Blue. Na Britských ostrovech se vyráběl již za římské nadvlády, ale největšího rozšíření se dočkal až v 17. století, kdy se začal vyrábět s kravského mléka, které vytlačilo ostatní druhy mléka. O sýru Stilton s modrou plísní uvnitř se poprvé zmiňuje Daniel Defoe. Poznal jej při svém putování Anglií a Walesem a jeho chuť si velmi oblíbil. I když se Stilton, o kterém se hovoří jako o králi sýrů, nikdy ve vesnici Stilton nevyráběl, je to dnes jediný anglický sýr chráněný ochrannou známkou vystavenou Asociací stiltonských sýrařů.
     Až pocítíte potřebu dovědět se o „oplzlém stiltonu“ a o síle jeho „vůně“ trochu více informací, přečtěte si román anglického spisovatele Jerome Klapka Jerome s názvem Tři muži ve člunu (o psu nemluvě). Jeho český překlad od J. Z. Nováka najdete na linku http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=3&ved=0CCsQFjAC&url=http%3A%2F%2Fwww.cb.cz%2Fpraha2%2Fnacteno%2Ftri_muzi_ve_clunu.doc&ei=rCKEVNe0BMbJOde7gbAF&usg=AFQjCNGpeIsv8JZwP62IWn92mvHMczDDGA&sig2=7vK04j709EMivZMlOMI6IQ

     Kniha zachycuje humorné příhody a nehody, které autor zažil při sjíždění řeky Temže ve společnosti svých dvou přátel George a Harrise a svého psa Montmorencyho. V jedné z kapitol knihy autor píše právě o sýrech, jejichž aroma vytváří zejména heptan-2-on. „Jeden můj přítel zakoupil v Liverpoolu páreček sýrů. Byly to výtečné sýry, vyzrále a uležené, s vůní o síle dvou set koní, na niž bylo možno vystavit záruku, že dostřelí do vzdálenosti čtyř a půl kilometru a na vzdálenost dvou set metrů srazí k zemi člověka“. Když byl autor knihy požádán, aby vzal sýry s sebou do Londýna a předal jeho přítelkyni, netušil, jak těžký úkol na sebe bere. Nejen že přítelkyně sýry nechtěla a odmítla je převzít, ale pro jejich nesnesitelný zápach je nechtěl ani nikdo jiný. Po mnoha peripetiích je nakonec musel odvést do jednoho přímořského města a tam je tajně zakopat na pobřeží. Je jistě zajímavé, že toto město, které do té doby téměř nikdo neznal, se po zakopání sýrů stalo proslulým. Lidé slabí na prsa a souchotináři se tam hrnuli ještě po mnoho let a všichni se podivovali tomu, jak je tam silný a zdravý vzduch. I místní obyvatelé nechápali jak je možné, že si toho nikdy předtím nevšimli.
     Heptan-2-on produkuje nejen plíseň Penicillium roqueforti, ale také některé další organismy, u nichž tento keton hraje úlohu semiochemikálie. U mravenců Iridomyrmex pruinosus, Atta texana nebo Conomyrma pyramica hraje úlohu poplachového feromonu (Blum, 1969) a podobnou úlohu má zřejmě také u včely medonosné (Apis mellifera) (Forney a Markovetz, 1971). U chrostíků rodu Rhyacophila zase funguje heptan-2-on jako sexuální feromon (Larsson a Hansson 1998; Löfstedt et al., 2008). Ve vyšších koncentracích se chová heptan-2-on jako jedovatá látka a v této úloze je spolu s nonan-2-onem součástí jedu asijských škorpionů rodu Typopeltis (Yogi a Haupt, 1977).
     Naopak v nepatrných koncentracích byl heptan-2-on nalezen jako součást těkavých látek vznikajících při kuchyňské úpravě některých jídel, např. vepřového masa smaženého na másle (Ramírez et al., 2004) a je také jednou z nejčastěji nacházených těkavých chemikálií v ovzduší našich domovů (Araki et al., 2009). Tento keton je řazen do kategorie tzv. MVOC látek (Microbial Volatile Organic Compounds), chemikálií produkovaných různými mikroorganismy. Těmto látkám je v poslední době věnována značná pozornost, protože se mohou podílet na tzv. syndromu nezdravých budov (SBS, Sick Building Syndrom) a mohou být příčinou některých zdravotních problémů spojených s pobytem v uzavřených prostorách (Bernstein et al., 2008; Araki et al., 2010; Polizzi et al., 2012). Nejen syntetické látky, ale i látky přírodního původu se mohou podílet na vzniku SBS a významným způsobem ovlivňovat environmentální zdraví (Patočka, Zölzer, 2013).