Škumpa je původem ze Severní Ameriky, ale u nás se často vysazuje jako okrasná dřevina do zahrad a městských parků. Když unikne do přírody, stává se z ní invazní rostlina (Frynta 2008). Celá rostlina je jedovatá, ale otravy nejsou příliš časté a závažné (Ippen 1983). Na rozdíl od severoamerického kontinentu, kde jsou rostliny rodu Toxicodendron zastoupeny třemi druhy – Toxicodendron radicans (poison ivy), Toxicodendron diversilobum (Poison oak) a Toxicodendron vernix (Poison sumac), jsou otravy na denním pořádku. Každoročně se s toxickým účinkem těchto dřevin setkají miliony lidí, zejména v podobě dermatitid, přestože vědomosti o jejich nebezpečnosti jsou dobře známy (Froberg et al. 2004) a učí se o nich všechny děti již ve škole.
       Stromy a keře rodu Toxicodendron při poranění roní latex, olejovitou mízu zvanou urushiol, která může být  pro člověka velmi nebezpečná. Zejména vnímaví jedinci jsou při styku nechráněné kůže s různými částmi těchto rostlin ve velkém nebezpečí. Urushiol vyvolává kontaktní dermatitidu (Kalish 1991), která může mít mnoho klinických projevů: od zarudnutí kůže až po mokvavé a špatně se hojící puchýře, ne nepodobné těm, jaké způsobuje bojová otravná látka yperit (Patočka a Frynta, 2008). Velmi nebezpečné je vdechnutí par nebo kapiček urushiolu, stejně jako rozžvýkání listů rostlin, které urushiol produkují (Epstein 1994). Po chemické stránce je urushiol komplikovanou směsí mnoha organických látek, z nichž toxikologicky nejvýznamnější jsou 3-alkyl-pyrokatecholy, zvané urushioly. Je jich známo několik a liší se délkou a charakterem alkylu v poloze 3. Mechanismus toxického účinku urushiolů spočívá v jejich chemické vazbě na proteiny, které poté mění své imunologické vlastnosti a organismus je rozpoznává jako cizorodé bílkoviny (Liberato et al. 1981). Ty jsou potom likvidovány T-lymfocyty. Je tedy velmi podobný mechanismu, který se uplatňuje také při toxicitě yperitů (Patočka et al., 2004). Urushioly jsou také cytotoxické a vyvolávají apopotózu přes signalizační dráhu p53 (Kim et al., 2013) a působí rovněž jako nesppecifické inhibitory SIRT (Ryckewaert et al., 2014).