Kokořík má lysé, obloukovitě zakřivené lodyhy, z nichž vyrůstají směrem vzhůru střídavě holé, oválné listy. Pod lodyhou visí v řadě za sebou válcovité bílé květy, na konci zakončené šesticí nazelenalých okvětních cípů. Květy jemně voní a obsahují řadu těkavých farmakologicky účinných látek (Zhao et al., 2014). Kokořík kvete v květnu a červnu a po odkvětu vytvoří bobule, které jsou v době zralosti celé černé. Mají odporně hořkou chuť a jsou jedovaté, jako ostatně celá rostlina. Rostlina obsahuje podobné jedovaté steroidní glykosidy a saponiny jako blízce příbuzná konvalinka (Choi a Park, 2002; Bai et al., 2014) a jedovatý lektin (Liu et al., 2010).
     Dříve se kokoříku užívalo v léčitelství, ale dnes je považován za překonanou a vzhledem k nejasné toxicitě i za rizikovou léčivku. Vnitřní užití přípravků z kokoříku sledovalo vyšší tvorbu moči a uklidnění organismu. Zevně se používal na záněty kůže, zhnisané rány a při revmatismu. V čínské lidové medicíně je kokořík stále využíván (Xi et al., 2008) a současné výzkumy ukazují, že jeho lektin by pro svou schopnost vyvolávat apoptózu mohl najít využití i v moderní medicíně (Li et al., 2014). V současné době probíhá intenzivní farmakologický výzkum této rostliny a řada studií poukazuje na zajímavé účinky, např. urychlené hojení ran (Mughrabi et al., 2014).