Rostlina pochází z deštného pralesa indonéského ostrova Sumatra, kde byla objevena v roce 1878, a o deset let později ji mohli obdivovat návštěvníci Královské botanické zahrady v Kew. Postupně se pěstování zmijovce titánského ujaly i další botanické zahrady, ale úspěšnost kvetení je žalostně nízká. Nejčastěji kvetl v botanické zahradě Univerzity v Bonnu, kde je pěstován již více než 70 let. Za tu dobu tam kvetl celkem 14krát. V Česku se to zatím povedlo pouze v Liberci. Poprvé před třemi lety a podruhé v tomto roce. 

     Botanických znalostí o rostlině bylo dlouho jen velmi málo. Teprve v 90. letech minulého století se podařilo provést dostatek  experimentů a shromáždit potřebné znalosti o biologii této exotické rostliny. Ve svém domácím prostředí se zmijovec titánský pěstuje jako užitková plodina. Tato exotická rostlina z čeledi arónovitých má velkou podzemní hlízu s vysokým obsahem škrobu, která je po uvaření jedlá. Hlízy se na Sumatře údajně používají jako naše brambory. Druh je na Sumatře ohrožen kromě sběru také destrukcí biotopu a úbytkem zoborožců, kteří se starají o distribuci jeho semen.  

      Desítky kilogramů těžká hlíza sbírá několik let sílu, aby z ní vyrašilo obrovské palicovité květenství vysoké až tři metry, obklopené velikým řasnatým listencem. Vývoj květenství trvá několik týdnů. Nejdříve z hlízy vyraší zárodek řapíku listu a tlustá protáhlá květní palice zvaná spadix. Ta je obalena do ochranného listenu zvaného toulec, který se po dozrání květů rozvine. Jakmile se toulec rozvine, začnou na spodní části kvést samičí kvítky a později kvítky samčí, umístěné nad nimi. V tomto období vydává květenství velmi intenzivní nepříjemný zá-.pach hnijícího masa, čímž láká mouchy, které květy opylují (Hejnowicz a Barthlott, 2005; Ježek, 2007). Odpudivý zápach je výsledkem produkce řady těkavých organických sloučenin. Hlavním malodorantem je dimethyltrisulfid (Shirashu et al., 2010; Fujioka et al., 2012) páchnoucí jako limburský sýr. Přesně takový, jaký popisuje anglický spisovatel Jerome Klapka Jerome v románu Tři muži ve člunu (o psu nemluvě): „Jeho zápach měl sílu dvou set koní, táhl se zaručeně do vzdálenosti tří mil a byl schopen porazit člověka na dvě stě yardů“. Zbavit se takového zápachu, nota bene sýrů, nebylo snadné, ale nakonec se povedlo. Autor románu to popisuje takto: „Můj přítel se jich konečně zbavil tak, že je odvezl do jednoho přímořského města a zakopal je na pobřeží. Toto místo se pak stalo proslulým. Návštěvníci říkali, že si ještě nikdy nevšimli, jak je tam silný vzduch, a lidé slabí na prsa a souchotináři se tam hrnuli ještě po mnoho let“.

     Odér dimethyltrisulfidu je u zmijovce doplněn desítkami dalších chemických substancí, z nichž mnohé voní také velmi zajímavě: dimethyldisulfid jako hadovka smrdutá, trimethylamin jako hnijící ryba, kyselina isovalerová jako zpocené ponožky, fenol jako dezinfekce na veřejných záchodcích. Květenství začíná „vonět“ s přicházejícím večerem a jeho intenzita se zvyšuje, jak se blíží půlnoc. Současně se spadix začíná zahřívat. Biochemickými procesy uvolněná energie ohřívá tuto část květu tak, že povrchová teplota dosáhne hodnoty 36 °C, zatímco teplota okolí je téměř o 10 °C nižší (Korotkova a Barthlott, 2009; Lamprecht a Seymour, 2010). Tento proces je označován jako termogeneze.