Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc

Havárie v Bhópálu aneb „Indický Černobyl“

Zdeněk Hon, Jaroslava Kaňková

Zdravotně sociální fakulta JU v Českých Budějovicích

Před 22 lety se v indickém Bhópálu odehrála největší chemická havárie 20. století. K havárii došlo během noci z 2. na 3. prosince 1984 v chemické továrně americké společnosti Union Carbide Corporation, která se specializovala na výrobu pesticidů, zejména na rizikový Sevin. Příčinou chemické havárie byla neřízená polymerace způsobená vniknutím vody do zásobníku se 40 m3 metylisokyanátu. Vniknutí vody do zásobníku způsobilo hydrolýzu fosgenu (používaného ke stabilizaci lehce polymerujícího metylisokyanátu) za vzniku chlorovodíku, který okamžitě inicioval vysoce exotermní reakci. Po prudkém vzrůstu teploty se zvýšil tlak v zásobníku, uvolnil se pojistný tlakový ventil a prasklo betonové opouzdření. Během jedné hodiny uniklo ze zásobníku do okolí kolem 20–30 tun metylisokyanátu a dalších nebezpečných toxických látek (1, 2, 3).

Methylisokyanát – CH3NCO
Hlavní chemickou látkou, která představovala riziko pro obyvatele Bhópálu byla látka methylisokyanát, která způsobila množství otrav a závažná poškození zdraví obyvatelstva. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (TECDOC) je methylisokyanát kapalina se zvlášť vysokou toxicitou (4). Bod varu této nebezpečné kapaliny činí 38 °C, její páry jsou těžší než vzduch a proto má sklon držet se u země (5). Má vysokou akutní toxicitu při inhalaci a již od koncentrace 2 ppm je methylisokyanát registrován lidským čichem. Vystavení kůže a jiných lokálních tkání účinkům methylisokyanátu vede okamžitě k jejich destrukci (6).

Následky chemické havárie
Nepříznivé povětrnostní podmínky způsobily velmi rozsáhlé zamoření území kolem chemické továrny. Smrtelné účinky toxických látek byly pozorovány na lidech až do vzdálenosti 2,5 km a závažné, nikoliv smrtelné účinky byly pozorovány až do vzdálenosti 4 km od chemické továrny (7).
Onu tragickou noc ve městě Bhópál s 800 000 obyvateli byla toxickými látkami zasažena celá 1/3 osob (8). Odhaduje se, že na následky havárie bylo zdravotně ošetřeno 100 000 osob, z toho 50 000 osob bylo nutné hospitalizovat a 3 800 osob zemřelo (9).

Příčiny havárie a velkého množství obětí
Všeobecně existuje shoda v tom, že chemická továrna byla provozována hluboko pod bezpečnostními standardy běžnými ve vyspělých zemích západní Evropy a to je všeobecně považováno za jednu z hlavních příčin havárie (8). Bezpečnostní systémy v chemické továrně zčásti nefungovaly a zčásti byly vypnuty z důvodů oprav a úsporných opatření. Nebyl vypracován havarijní plán pro případ chemické havárie a navíc lidé žijící poblíž chemické továrny nebyli informováni jak se chovat v případě chemické havárie.

Utrpení obětí pokračuje
Společnost Union Carbide Corporation opustila ihned po katastrofě továrnu, ale zanechala v ní obrovské množství nebezpečných chemických látek. Nedávné výzkumy ukázaly, že místo havárie a jeho okolí je stále kontaminováno vysoce toxickými látkami. Byly zjištěny nezajištěné skládky jedovatých pesticidů a dalších nebezpečných odpadů rozptýlených po celém areálu. Analýzy prokázaly závažnou kontaminaci půdy i podzemních zásob pitné vody těžkými kovy a chlorovanými chemikáliemi. Ve vzorcích půdy byly nalezeny například rtuť, olovo, nikl, měď, chrom, hexachlorcyklohexan, chlorbenzeny a další nebezpečné látky, které ještě dnes ohrožují zdraví obyvatelů v Bhópálu (10).

Tragédie v Bhópálu šokovala celý svět
Faktem zůstává, že rozsahem obětí a rozsahem zamoření životního prostředí se jedná o nejrozsáhlejší chemickou katastrofu a proto je důležité se z dané závažné havárie co možná nejvíce poučit. Mnoho zemí od té doby zpřísnilo své předpisy týkající se chemické bezpečnosti a ochrany životního prostředí.
V České republice platí celá řada legislativních norem, které řeší problematiku prevence, ochrany a likvidace dopadů závažné havárie. Významné jsou také řady českých státním norem, směrnic, zákonů a vyhlášek, které upravují a regulují většinu průmyslových činností a snižují tak riziko vzniku chemické havárie.

Literatura:

1. Ochrana člověka za mimořádných událostí. Příručka pro učitele základních a středních škol. MV- generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Praha, 2003. ISBN 80-86640-08-6.

2. A FOA Briefing Book on Chemical Weapons – threat, effects and protection, Number 16, 1992.

3. FOI Briefing Book on Chemical Weapons – threat, effects and protection, Number 2, 2002.

4. Manual for the classification and prioritization of risks due to major accidents in process and related industrie (IAEA – TECDOC – 727 REV.1), IAEA, Vienna 1996.

5. MARHOLD, J. Přehled průmyslové toxikologie, Svazek 2, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, Praha 1986.

6. New Jersey Department of Health and Senior Services - Hazardous Substance Fact Sheet - April 1996.

7. MIKA O. Chemická havárie v Bhopálu 1984 (stručná případová studie), Sborník konference Medicína katastrof, 23. - 25. června 2003, Ego Zlín, 4 strany.

8. MIKA O., SABO J. Nejzávažnější chemická havárie 20. století, 112, 2004, 3(12), s. 22-23.

9. BROUGHTON E. The Bhopal disaster and its aftermath: a review. Environ Health. 4, 6, 2005.

10. LABUNSKA I. et al. The Bhopal Legacy. Greenpeace, 1999, 110 p. ISBN 90-73361-59-1.


	Přihlásit se nebo Registrovat	Domů · Prof. Patočka · Student ART · Student RA · Student KRT · Doktorand · Fórum