Jedovatý ricin stále hrozí

Jiří Patočka

            Ricin je extrémně toxická látka. Smrtelná dávka pro člověka je cca 500 mikrogramů (0,5 mg) při polknutí, ale při jiných způsobech podání, jako např. nitrožilním nebo při vdechnutím aerosolu ricinu, je toto množství ještě mnohem nižší. Při injekční aplikaci je to asi 70 mikrogramů (0,07 mg) (Patočka a Středa, 2006). Pro jeho extrémní toxicitu o něm bylo uvažováno jako o možné chemické zbrani a ricin je na seznamu nebezpečných látek, na něž se vztahuje mezinárodní Úmluva o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní. V současné době představuje ricin reálné riziko zneužití, dostane-li se do rukou extrémistů či teroristů (Patočka, 2004; Anderson, 2012). Získává se extrakcí vodou ze semen skočce obecného. Získaný extrakt se filtruje, neutralizuje a vysráží přidáním síranu sodného. Po další filtraci se "koláč" z filtru znovu rozpustí, zbytkového síranu sodného se zbaví flotací rozmícháním v chloridu uhličitém a poté vysuší při teplotách do 60 °C. Takto připravený amorfní prášek je vhodný k plnění do munice (Spivak a Hendrickson, 2005).
     Ricin je tzv. ribosomální jed. Mechanismus jeho toxického účinku spočívá v tom, že se po vstupu do buňky váže na buněčné organely zvané ribosomy a blokuje jejich fyziologickou funkci (Kolkutin a Vereskunov, 2004). V ribosomech probíhá tzv. proteosyntéza, syntéza nových bílkovin, nezbytně nutných pro každou buňku. Tím, že ribosomy nemohou plnit svou funkci, buňka hyne (Barbier et al., 2012; May et al., 2013). Rychlost i průběh otravy ricinem je silně závislý na místě vstupu jedu do organismu. Průběh otravy ricinem je relativně pomalý. Klinický obraz otravy u člověka v počátcích připomíná chřipku. Je doprovázen teplotou a bolestmi svalů. Dalšími příznaky jsou bolesti břicha, průjem, obtížné dýchání až dušení. Postupně dochází k poškození jater, ledvin a sleziny. Smrt nastává v důsledku selhání vnitřních orgánů (Balali-Mood et al., 2013).
    Nejefektivnější způsob otravy člověka ricinem spočívá v injekčním podání jeho vodného roztoku nebo vdechováním jeho aerosolu – čím menší budou částečky aerosolu, tím rychlejší a účinnější bude otrava. Podání ricinu ústy je méně efektivní, přes neporušenou kůži ricin neproniká vůbec (Patočka, 2001).
     Pravděpodobně nejznámějším zneužitím ricinu jako jedu je usmrcení bulharského novináře G.I. Markova bulharskou tajnou službou, ke které došlo v Londýně v roce 1978. Ta je známa jako tzv. „deštníková vražda“, protože ricin byl ukryt v jehle umístěné v deštníku, kterým jej bodl neznámý muž, když Markov čekal na zastávce autobusu (Crompton a Gall, 1980; Papaloucas et al., 2008).

Literatura
Anderson PD. Bioterrorism: toxins as weapons. J Pharm Pract. 2012; 25(2): 121-129.
Balali-Mood M, Moshiri M, Etemad L. Medical aspects of bio-terrorism. Toxicon. 2013 Jan 20. pii: S0041-0101(13)00023-8. doi: 10.1016/j.toxicon.2013.01.005. [Epub ahead of print]
Barbier J, Bouclier C, Johannes L, Gillet D. Inhibitors of the cellular trafficking of ricin. Toxins (Basel). 2012; 4(1): 15-27.
Crompton R, Gall D. Georgi Markov - death in a pellet. Med Leg J. 1980; 48(2): 51-62.
Garland T, Bailey EM. Toxins of concern to animals and people. Rev Sci Tech. 2006; 25(1): 341-351.
Kolkutin VV, Vereskunov AM. Toxicological characteristics of ricin. [Article in Russian] Sud Med Ekspert. 2004; 47(6): 42-45.
May KL, Yan Q, Tumer NE. Targeting ricin to the ribosome. Toxicon. 2013 Feb 20. pii: S0041-0101(13)00062-7. doi: 10.1016/j.toxicon.2013.02.001. [Epub ahead of print]
Papaloucas M, Papaloucas C, Stergioulas A. Ricin and the assassination of Georgi Markov. Pak J Biol Sci. 2008; 11(19) :2370-2371.
Patočka J. Abrin and ricin – two dangerous popisonous proteins. ASA Newsletter 2001; 85(4): 20-22.
Patočka J. a kol. Vojenská toxikologie. Grada Publishing, 2004, 178 s.
Patočka J, Středa L. Protein biotoxins of military significance. Acta Medica (Hradec Kralove). 2006; 49(1): 3-11.
Spivak L, Hendrickson RG. Ricin. Crit Care Clin. 2005; 21(4): 815-824, viii.