Káva je hojně konzumovaný nápoj, obvykle podávaný horký a
připravovaný z pražených zrn kávovníku. Viděno prizmatem peněz, představuje
káva druhou nejvýznamnější obchodní komoditu na světě, před níž je už jen
nafta. Látky obsažené v kávě mají na zdraví lidí jen relativně malý účinek, ale
veřejnost o nich často široce diskutuje. Káva je pro lidstvo nejvýznamnějším
zdrojem kofeinu, látky se stimulačním účinkem. Kofein je nejpoužívanější
psychoaktivní „drogou“ a pravděpodobně nejrozšířenějším stumulantem ve sportu.
Pro-spěšnost a nebezpečnost kávy byla a ještě dlouho bude široce studovaným a
diskutovaným problémem. Předpokládá se např., že káva zvyšuje nebezpečí
hypertenze. Smyslem tohoto článku je ukázat, jak na pití kávy pohlíží
toxikolog.
Úvod
Kávou obvykle
rozumíme horký nápoj z pražených zrn kávovníku,
ale také prášek, který se k vý-robě tohoto nápoje používá. Těžko bychom hledali
člověka, který kávu nezná. Nápoj, na jehož
přípravu máme mnoho receptů, mnoho rituálů a také řadu rozporuplných názoru na jeho prospěšnost či škodli-vost ve vztahu k lidskému zdraví, je již dlouhou
dobu naším blízkým společníkem (5). Kávu pijeme doma i na cestách, v
kavárnách, v letadle, ráno, večer i v noci, pijeme ji v zaměstnání, pijeme ji
jed-nou či vícekrát denně. Mnozí se na svůj šálek kávy těšíme a dokážeme jej
vychutnat, nebo ji naopak pijeme automaticky a bezmyšlenkovitě. Káva a její
pěstování, pražení, prodej a příprava zaměstnává velké množství lidí a je
socio-ekonomicky velmi významnou komoditou, kterou v celosvětovém měřítku
předstihne jen obchod s ropou a ropnými pro-dukty. Na pěstování a zpracování
kávy a v mnoha navazujících odvětvích se na
celém světě podílí více než 20 milionů lidí. Na kávu lze pohlížet z
mnoha hledisek. Kávu lze vidět očima
historika, etnografa, ekonoma,
botanika či farmakologa. Podívejme se, jak vidí kávu toxikolog.
Trocha historie
Historie kávy je prastará.
Kávová zrna znali lidé v Etiopii a Arábii již kolem roku 550 př. n. l.
Původ kávy ale zůstával dlouho nejasný. Dokonce jej neznal ani velký botanik Carl Linné, který ji kla-sifikoval jako „kávu arabskou“ (Coffea arabica L.). Mylně se
totiž domníval, že pochází z Arábie. Ve skutečnosti
pochází z východní Afriky, z okolí Velkých jezer, někde z hornaté
oblasti etiopské provincie Kaffa. Tam se ještě v současné době nachází divoce rostoucí keře kávovníku (6). Mnoho přímoř-ských
národů vydávajících se na námořní výpravy však poprvé ochutnalo kávu právě v
Arábii. Odtud se také začala vyvážet do Evropy. Aby si udržela svoje výhradní
právo na pěstování, zakázala vývoz klíčivých semen. V roce 1517 však Turci
propašo-ali kávu z Arábie do Turecka.
Pěstování kávy, kte-ré bylo až do konce 18. století výsadou obyvatel
Arabského poloostrova, se postupně rozšířilo i do jiných oblastí světa.
Zásluhu na tom mají zejména Holanďané, kteří na počátku 17. století tajně
pře-vezli zelená kávová semena z Jemenu a začali kávu pěstovat ve svých
zámořských koloniích. V krátké době počali kultivovat první keře kávovníku na
Cejlonu, v Indii a na Jávě. Roku 1720 Francouz Chevalier Gabriel Mathieu de Clieu tajně převezl na ostrov
Martinique první kávovník, který nejspíše dal základ klonu milionu kávových
keřů rostoucích dnes ve Střední Americe a v oblasti Karibiku. Na rozšíření
pěstování kávovníku do ostatních ob-lastí světa se významně podíleli také
Angličané a Španělé ve svých koloniích (3).
Pití kávy se na rozdíl od jejího pěstování roz-šířilo mimo
oblast Arabského poloostrova do blíz-kých zemí orientu již v 15. století. V
jednotlivých městech vznikaly hojně navštěvované kavárny. Pití kávy se v
Turecku stalo vášní a odtud se tento zvyk postupně rozšířil i do ostatních
evropských zemí. Ačkoli šlo nejdříve o velká
přístavní města, do konce 17. století se podávání kávy v kavárnách
výraz-ně rozšířilo i do vnitrozemí a stalo
se běžným téměř ve všech zemích Evropy. První pražská kavárna byla
otevřena roku 1714 pod Malostranskou Mos-teckou věží. Pití kávy tak proniklo i
do českých zemí a pojem „turecká káva“ nebo „turek“ se stal nedílnou součástí naší kultury. Dnes pijeme kávu hořkou,
sladkou, horkou i ledově studenou.
Technologie pěstování, pražení a přípravy kávy
Káva je obvykle horký nápoj z plodů kávovníku. Označuje také prášek získávaný
mletím pražených plodů (bobulí) kávovníku, který se k výrobě nápoje používá.
Kávovník je keř subtropického a tropické-ho podnebného pásma, vyžaduje teplé a
vlhké pod-nebí se stálými teplotami mezi 18 až 22 °C. Keříky kávovníku
kvetou bílými voňavými a jasmínu po-dobnými
květy, jež se rychle mění v zárodky plodů.
Ty v závislosti na odrůdě a poloze plantáže průběž-ně dozrávají za 6 až
9 měsíců po odkvětu, přičemž vznikají kulaté či oválné plodnice, podobající se
velikostí třešni. Tyto kávové bobule jsou zpočátku zelené, postupně žloutnou a
červenají, až se koneč-ně zabarvují jemně do fialova. Skládají se z povr-chové
kožovité slupky, nasládlé šťavnaté dužniny a pergamenovité slupky, obalující dvě
kávová zrna (semena). Někdy se vyvine pouze jedno zrno vejčitého tvaru (perlová káva), které se však kvalitou
ne-liší od ostatních. Každé semeno je
ještě obaleno vol-ným osemením, zvaným stříbřitá blanka. Zrna ká-vovníku
dozrávají postupně a kvalitou nejlepší pro sklizeň jsou plodnice v době, kdy
zčervenají (25).
Na celém světě existuje kolem 50 druhů kávov-níku, obchoduje se však jen se zrny 4 z nich:
kávov-ník arabský (Coffea arabica)
– s nižším obsahem kofeinu (0,7–1,4 %), pochází z Etiopie; kávovník robusta
(Coffea robusta canephora) – s vysokým
obsahem kofeinu (2,2–2,4 %), pochází z Jávy; ká-vovník Dawevrey (Coffea excelsa), pochází
hlavně z Brazílie, a kávovník liberijský (Coffea liberica)
s velkými zrny a trpkou chutí, který
se pěstuje v Li-bérii a používá se hlavně ve směsích. V současné době
patří mezi největší producenty kávy země Latinské
Ameriky, zejména Brazílie, Kolumbie, Guate-mala a Mexiko. Z afrických
zemí je to především Angola a Uganda, z jiných zemí Jáva.
Čerstvá kávová zrna jsou
zelená, bez vůně a chuti. Charakteristickou
vůni a chuť získávají teprve pra-žením. Děje
se tak ve speciálních strojích za pomoci horkého vzduchu a stálého
promíchávání zrn. Káva se musí po upražení rychle zchladit, aby se zacho-val obsah éterických olejů. Praží se na různé
stupně podle požadavků odběratelů. Protože káva snadno přijímá cizí
pachy, které mohou nepříznivě ovlivnit její jakost, musí se zabalit do 48 hodin
od upražení, musí se skladovat odděleně, v původních obalech, na čistých
dřevěných podložkách. V poslední době je oblíbená tzv. rozpustná nebo instantní
káva, která je sušeným práškem získávaným extrakcí pomletých kávových zrn. Pro speciální účely se složitou
vý-robní cestou získává i káva se sníženým obsahem kofeinu, která si přitom zachovává co nejvíce svých typických
vonných a chuťových vlastností (10).
Pro přípravu kávy je
nutné pražená zrna umlít. Používají se k tomu kávomlýnky tříštivé, s
rotující-mi noži na hřídeli nebo s drtiči, kde lze nastavit požadovanou
hrubost. Mletí má být pomalé, aby se káva nepřehřála a neztratila své jemné
aroma. Prá-šek se plní do spotřebitelských
obalů v ochranné atmosféře, často vakuově.
Chemické složení kávy
Káva je složitou směsí řady definovaných i nede-finovaných látek,
jejichž poměr závisí jak na druhu a původu kávy, tak na způsobu pražení.
Nejdůležitějšími látkami kávy jsou kofein (0,5–2,6 %), kyseli-ny kávová a chinová (10 %), kyselina chlorogenová
(4–6 %), polysacharidy (25–30 %), proteiny
(13 %), tuky a vosky (0,1–0,8 %), voda (10–13 %) a mine-rální látky (4
%), zejména draslík, hořčík, vápník, fosfor,
mangan a železo (8). Kofein je dusíkatá he-terocyklická sloučenina, derivát xanthinu (1,3,7-trimethylxanthin),
která se nachází nejen v kávě, ale i v dalších více než šedesáti rostlinných
produktech, mezi něž patří i čajové lístky. Čistý kofein je bílý hebký prášek
nebo tvoří lesklé jehličky, hořké chuti. Množství kofeinu v běžném šálku kávy
(0,5 až 1,5 dl)
se pohybuje od 0,05 g
do 0,2 g.
Farmakologie kofeinu
Roku 1820 objevil
vratislavský chemik Friedlib Ferdinand Runge v kávě alkaloid, který byl
později nazván kofein, a popsal jeho účinky
na lidský orga-nismus. Kofein je farmakologicky nejvýznamnější látkou v
kávě (23). Vstřebává se v tenkém střevě a distribuuje se celkem rovnoměrně ve
všech orgá-nech a tělesných tekutinách. Nejvyšší koncentrace kofeinu je v těle
dosaženo asi 30 min po požití kávy (14). Metabolizuje se v játrech na více než
25 různých látek, které jsou posléze vyloučeny močí. Kofein je metabolizován izoenzymem CYP1A2 a je také kompetitivním
inhibitorem tohoto enzymu (2). Polovina vstřebaného kofeinu se vyloučí u dětí
za 2,5 hodiny, u dospělých za 3–7 hodin.
Vylučování je podstatně zpomaleno u těhotných a u žen užívají-cích
hormonální antikoncepci, naopak je zrychleno u
kuřáků. Káva přes všeobecně rozšířené mínění ne-má vliv na stavy vzniklé
po požití alkoholu (tj. vystřízlivění), ale dokonce ani nezrychluje
odbourá-vání alkoholu. Právě naopak odbourávání alkoholu zpomaluje a tím
zpomaluje i jeho vylučování (15). Po kávě se člověk sice probere, ale
nevystřízliví! Konzumace kávy zvyšuje
základní látkovou přemě-nu o několik procent a tím i energetickou
spotřebu o 80–150 kalorií, avšak na tělesnou hmotnost má tento zvýšený energetický výdej jen minimální
vliv. Jako domácí protředek nachází káva uplatnění při některých
zdravotních potížích, např. srdeční slabosti,
kolapsových stavech, bolestech hlavy, neural-giích, migreně nebo
astmatických záchvatech. Nejvíce kávy se ovšem vypije pro její budivý účinek a
povzbuzující účinek na CNS.
Káva slouží díky kofeinu jako mírně povzbuzu-jící prostředek
vyvolávající pocit vitality a lepšího zvládnuti duševních i fyzických úkonů.
Psychostimulační účinky kofeinu jsou
založeny na jeho schop-nosti snížit adenosinovou transmisi v mozku (7).
Káva zahání únavu nebo ji napomáhá lépe překonávat, potlačuje spánek, činí jej
povrchním a pře-rývaným. Povzbudivý účinek může být však velmi rozdílný a
závislý na množství a způsobu přípravy kávy, na individuální snášenlivosti a
řadě dalších faktorů. Proto může šálek kávy jak povzbudit, tak i uspat. Zvláště
ve stáří lze pozorovat paradoxní úči-nek,
kdy po vypití jednoho nebo dvou šálků spí star-ší lidé lépe než bez
kávy.
Podle nových studií snižuje několik šálků kávy denně riziko vzniku Parkinsonovy choroby (9). Kofein
ovlivňuje pravděpodobně oblasti mozku, které produkují dopamin, látku, jež
chrání proti této cho-robě. Parkinsonova choroba je onemocnění
charak-terizované svalovou ztuhlostí, třesem a omezením pohybu. Vědci se
domnívají, že alkaloidy jako ko-fein a teobromin (rovněž obsažený v kávě a
kakau) blokují adenosinové receptory a blokují dopaminergní neurodegeneraci
(11).
Toxikologie kofeinu
Káva je prakticky
netoxická, za smrtelnou dávku se považuje až dávka kolem 10 g kofeinu, což od-povídá
100–200
šálkům. Dlouhodobý vysoký kon-zum může
způsobit neklid, nervozitu, podrážděnost, nespavost, zrychlenou a
nepravidelnou srdeční čin-nost,
psychomotorický neklid apod. Tyto poruchy se mohou u přecitlivělých osob
projevit již po 250 mg kofeinu (2–4 šálky), u osob zvyklých na kofein po dávce asi 1 g (8–16 šálků). Otázkou zůstává, zda mů-že
vzniknout fyzická nebo psychická závislost na kávu. Náhlé přerušení konzumu
kávy může u osob zvyklých pít silnou kávu vést k abstinenčním pří-znakům, kupř. podrážděnosti, neklidu, třesu,
únavě a silným bolestem hlavy (4).
Protože kofein působí přímo na srdce a krevní oběh, dává se
pití kávy do souvislosti s onemocněními srdce a cév. Tyto obavy jsou však
neopodstat-něné. Výsledky řady studií ukázaly (22), že mírný konzum kávy (3–5 šálků
denně) nemá žádný vliv na srdce a krevní oběh. Ani krevní tlak, ani srdeční činnost se dlouhodobě nemění. U osob, které nejsou
zvyklé na konzum kávy, dochází ke krátkému zvý-šení krevního tlaku, které se
pohybuje v rámci přirozeného denního kolísání a odeznívá s odbouráváním
kofeinu v organismu. U osob zvyklých na ko-fein nedochází ke zvýšení krevního
tlaku vůbec. Srdeční činnost zůstává při mírném konzumu dokonce i u osob se
srdečními chorobami nezměněna. Při silném konzumu kávy (více než 6 šálků denně)
se musí v závislosti na individuální citlivosti počí-tat s občasnými mírnými
poruchami srdečního ryt-mu (1). Nedávno provedená rozsáhlá metaanalýza 16
studií shromážděných od ledna 1966 do ledna 2003 na celkem na 1010 responderech
prokázala, že pravidelné pití kávy zvyšuje systolický krevní tlak v průměru o
2,04 mmHg a diastolický krevní tlak o 0,73 mmHg. Vliv na srdeční frekvenci byl
zanedbatelný (18).
Kofein zmenšuje svalovou únavu a vzbuzuje schopnost vyššího výkonu. Už poměrně malé množ-ství kofeinu 3 mg/kg tělesné hmotnosti (100 mg kofeinu
je asi jeden šálek kávy) příznivě působí při cvičení (20). Kofein napomáhá k
uvolňování těles-ného tuku jako paliva pro
procvičování svalů, takže mohou déle pracovat, než se unaví.
Dlouhodobé požívání většího
množství silné kávy (cca 6 šálků)
může podle některých medicínských studií zvyšovat riziko výskytu
ischemické choroby srdeční a infarktu myokardu. Dalšími negativními projevy
jsou bolest žaludku (překyselení) a problé-my s ledvinami, protože se jedná o diuretikum.
Na-íc velké množství kofeinu může mít tzv.
útlumový efekt. Dále kofein zvyšuje odbourávání vápníku z těla, proto by
každý, kdo pije alespoň dvě kávy denně, měl taky vypít sklenici mléka nebo
sníst jogurt pro doplnění vápníku. V
současné době neexistují důkazy o tom, že kofein způsobuje rakovinu,
žaludeční vředy, vysoký krevní tlak nebo vážnou srdeční arytmii.
Za bezpečné je považováno množství kofeinu 400 mg/den, což
odpovídá množství 6 mg/kg pro člověka s hmotností 65 kg. Tato denní dávka není
spojena s žádnými projevy toxicity, s kardiovasku-lárními účinky, vlivem na
kalcifikaci kostí, změnami chování,
výskytem rakoviny a poruchami plodnosti. Rizikovější skupinou se jeví
děti a ženy ve fertilním věku, u nichž se za bezpečnou denní dáv-ku považuje
300 mg kofeinu (17).
Šálek kávy obsahuje v závislosti na způsobu přípravy 60–120 mg
kofeinu, káva zbavená kofeinu obsahuje tohoto alkaloidu asi 3 mg. Za rozumné denní množství se považuje cca 300 mg kofeinu,
což jsou asi tři šálky kávy. Po vypití pěti šálků silné kávy během
krátké doby může dojít k celkové
nervosvalové předrážděnosti, neklidu a třesu, poruchám trávení,
zrychlení či nepravidelnostem srdeční činnosti a nespavosti. Ve velkých dávkách
vede k pocitu podráždění, ne-klidu, nespavosti, ztrátě energie, popř. i křečím.
Akutní otrava se projevuje
pocitem úzkosti, zrychlením pulsu, neklidem, nespavostí, bolestmi
hlavy, závratěmi. Mohou se objevit i přeludy a halucinace, trvalé nucení na
močení. Při dlouhodobém požívání většího množství látek s kofeinem vzniká chronická otrava, při které jsou poruchy trávení,
nechutenství, nucení na zvracení,
trvalý neklid, nesou-středěnnost, roztěkanost, nespavost. Časté jsou
dě-sivé sny a stavy úzkosti. Častý u akutní otravy bývá třes rukou nebo i
celého těla, špatné vidění, záškuby ve svalech. Nálada je stísněná až
depresivní, většinou značně úzkostná. Při intoxikaci je třeba zabezpečit
větrání, umístit do stabilizované polohy, vyvolat zvracení.
Smrtelná dávka kofeinu činní při orálním užití 150 mg/kg, asi
10g, přepočítáno na kávy 50–200 šálků. Nejvyšší dávka, kterou člověk přežil,
byla 24 gramů
kofeinu. Nejnižší dávka, kterou nepřežil, je 3,2 gramy, ovšem
nitrožilně.
Citlivost na účinky kofeinu je individuální, na-víc se velmi
rychle vyvíjí tolerance a citlivost dětí na kofein se neliší od citlivosti
dospělých.
Také pití kávy je návykové.
Na kofein se vytváří závislost (kofeinismus). Osoby, které kávu užívají dlouhodobě ve
vyšších dávkách, mohou při přeru-šení
konzumace pociťovat abstinenční příznaky (somatickou závislost),
projevující se neklidem až úz-kostí, jindy výraznějšími poruchami spánku nebo útlumem. Psychická závislost se vytváří téměř
vždy, a když člověk nemá kávu, dostavuje se pocit, že mu něco schází, vzniká touha po nápoji. Příznakům
se dá předejít postupným snižováním dávek během několika dní. Doporučená
rychlost je ubírat půl šálku denně.
Abstinenční příznaky jsou způsobeny pře-citlivělostí organismu na adenosin. Bolesti hlavy mohou být způsobeny poklesem krevního
tlaku a můžou trvat až pět dní (19).
Odvykání by sice nemělo být obtížné, ale pro-tože pití kávy se
vedle povzbuzujícího účinku stalo i společenskou záležitostí, vznikají někdy
problémy. K úspěšnému odvykání by měla
postačit úprava celkové životosprávy.
Přestože nejsou podrobnosti
ještě dostatečně zná-my, dá se předpokládat, že nadměrný konzum kávy
nepřispívá ke zdraví. Neměli bychom zapomenout, že káva není vhodná k zahnání žízně, s pitím kávy je spíše spojena duševní pohoda. Je proto účelné,
množ-ství kávy přizpůsobit individuální snášenlivosti a osobnímu
požitku. Přibližně tři kávy denně našemu zdraví neuškodí.
Kofein v medicíně
Z kávy se získává kofein také pro lékařské účely. Využívá se
především jako terapeutická přísada do analgetických a antipyretických směsí. V
injekční formě se aplikuje k povzbuzení dechu a krev-ního oběhu při
horečnatých stavech a u infekčních onemocnění. Užívá se také jako protijed při
otravách narkotiky, alkoholem a jinými drogami (13).
Zdá se, že pití kávy je spojeno se snížením ri-zika vzniku
diabetu 2. typu, ale mechanismus není znám. Na skupině 2112 žen bylo zjištěno,
že u žen, které pily 4 a
více šálků normální kávy obsahující kofein, byla nalezena zvýšená hladina C-peptidu,
který je markerem sekrece inzulinu, zatímco u žen, které pily kávu bez kofeinu,
byly hladiny plazmového C-peptidu stejné
jako u kontrolní skupiny (26).
Farmakologie a toxikologie ostatních obsahových látek kávy
Omezit se pouze na účinky kofeinu na lidský organismus by bylo nesprávné. Káva je směsí mno-ha
látek, které mohou vyvolat nejrozmanitější fyziologické
reakce. Dřívější nálezy, že diterpeny ob-sažené v kávě mohou zvýšit
krevní cholesterol, ne-byly pozdějšími
výzkumy potvrzeny (24), ale chole-sterol
není v této souvislosti jedinou „nebezpečnou“ látkou v krvi. Také
zvýšená koncentrace homocys-teinu zvyšuje riziko pro srdeční infarkt a mozko-vou mrtvici. Šetření ukázala, že osoby s častým
konzumem kávy mají podstatně zvýšený homocystein v krvi. Která látka
zvýšení způsobuje, není zatím známo, je však obsažena i ve filtrované kávě
(21). Jedna z významných složek kávy, kyselina kávová, má podobně
jako jiné polyfenoly antiapoptický účinek a působí též jako vychytávač volných
radikálů (12).
Závěr
Posoudit všechny škodlivé i
užitečné účinky pití kávy a kofeinu na lidské zdraví je velmi obtížné.
Na toto téma bylo ve světě publikováno více než 100 000 studií a přesto není
dodnes uspokojivě vy-řešen problém, zda nám pití kávy prospívá, či škodí. Z
pohledu toxikologa je každá cizorodá látka (xenobiotikum), která se dostane do
lidského těla, tedy i kofein, chápána jako
jed. Již od dob Paracelsa je však
známo, že z chemické substance dělá jed teprve dávka (16). Z pohledu
běžného občana je pití kávy především společenskou záležitostí, při níž prožije
příjemné chvíle se svými přáteli či se svým „koníčkem“
a uspokojí určité vžité rituály, bez nichž by byl život nudný a fádní. Z
pohledu lékaře je kofein důležitým farmakem, bez něhož se současná lékařská
věda nemůže obejít.
Literatura
BONNET, M., et al. Effects of caffeine on heart
rate and QT variability during sleep. Depress. Anxiety, 2005, vol. 22,
p. 150–155.
BRODERICK, PJ. – BENJAMIN, AB. – DENIS, LW. Caffeine and psychiatric medication interactions:
a review. J. Okla. State Med. Assoc., 2005, vol. 98, p. 380–384.
CASTLE, TJ. –
NIELSEN, J. The Great Coffee Book. USA, California, Ten Speed
Press, 1999. 152 p.
DALVI, RR. Acute and chronic toxicity of
caffeine: a re-view. Vet. Hum. Toxicol., 1986, vol. 28, p. 144–150.
DOREA, JG. – da COSTA, TH. Is coffee a
functional food? Br. J. Nutr., 2005, vol. 9, p. 773–782.
ELLIS, F.
Peasant Economics: Farm Households and Agra-rian Development. 2nd ed. United Kingdom, Cambridge,
2000.
FISONE, G. –
BORGKVIST, A. – USIELLO, A. Caffeine as
a psychomotor stimulant: mechanism of action. Cell. Mol. Life
Sci., 2004, vol. 61, p. 857–872.
FRANCA, AS. –
MENDONCA, JCF. – OLIVEIRA, SD.
Composition of green and roasted coffees of different cup qualities. LWT – Food Sci. Technik, 2005,
vol. 38, p. 709–715.
FREDHOLM, BB. Connection between caffeine,
adeno-sine receptors and dopamine. Coffee reduces the risk of Parkinson
disease. [Article in Swedish] Lakartidningen, 2004, vol. 101, p. 2552–2555.
GOKUALKRISHNAN,
S. – CHANDRARAJ, K. – GUM-MADI, SN. Microbial and enzymatic methods for
the re-moval of caffeine. Enzyme Microbiol. Technik, 2005, vol. 37, p.
225–232.
CHEN, JF. The adenosine A(2A) receptor as an
attractive target for Parkinson's disease treatment. Drug. News Per-spect.,
2003, vol. 16, p. 597–604.
KHANDUJA,
KL., et al. Anti-apoptotic activity of caffeic acid, ellagic acid and
ferulic acid in normal human peri-pheral
blood mononuclear cells: A Bcl-2 independent me-chanism. Biochim. Biophys. Acta, Jan 17, 2006 [Epub ahead
of print].
LODER, E. Fixed drug combinations for the acute
treat-ment of migraine: place in therapy. CNS Drugs, 2005, vol. 19, p.
769–784.
MAGKOS, F. –
KAVOURAS, SA. Caffeine use in sports, pharmacokinetics
in man, and cellular mechanisms of action. Crit. Rev. Food Sci. Nutr.,
2005, vol. 45, p. 535–562.
MARCZINSKI,
CA. – FILLMORE, MT. Dissociative anta-gonistic
effects of caffeine on alcohol-induced impairment of behavioral control. Exp. Clin.
Psychopharmacol., 2003, vol. 11, p. 228–236.
MAXOVÁ, D. –
PATOČKA, J. Paracelsus a jeho význam pro současnost. Kontakt,
2004, roč. 6, s. 230–235.
NAWROT, P., et al. Effects of caffeine on human
health. Food Addit. Contam., 2003, vol. 20, p. 1–30.
NOORDZIJ, M.,
et al. Blood pressure response to chronic intake of coffee and caffeine: a meta-analysis of randomized
controlled trials. J. Hypertens, 2005, vol. 23, p. 921–928.
NOTARIUS, CF. –
MORRIS, BL. – FLORAS, JS. Caf-feine attenuates early post-exercise hypotension
in middle-
-aged subjects. Am. J. Hypertens.,
2006, vol. 19, p. 184–188.
PALUSKA, SA.
Caffeine and exercise. Curr. Sports Med. Rep., 2003, vol.
2, p. 213–219.
PANAGIOTAKOS, DB., et al. The association
between coffee consumption and plasma total
homocysteine levels: the “ATTICA” study. Heart Vessels., 2004,
vol. 19, p. 280–286.
SUDANO, I., et al. Cardiovascular effects of
coffee: is it a risk factor? Prog. Cardiovasc. Nurs., 2005, vol. 20, p.
65–69.
TIMSON, J.
Caffeine. Mut. Res. Rev. Genet. Toxicol., 1977, vol. 47, p. 1–52.
VAN DUSSELDORP,
M. – KATAN, MB. –DEMECKER, PN. Effect of decaffeinated versus regular
coffee on se-rum lipoproteins. A 12-week double-blind trial. Am. J. Epidemiol.,
1990, vol. 132, p. 33–40.
WINTGENS, JN.
(Eds.) Coffee: Growing, Processing, Sus-tainable Production. A Guidebook for Growers, Processors, Traders, and Researchers. Germany, Weinheim,
Wiley-VCH Verlag GmbH & Co., 2004. ISBN 3527307311.
WU, T., et
al. Caffeinated coffee, decaffeinated coffee, and caffeine in relation
to plasma C-peptide levels, a marker of insulin
secretion, in U.S. women. Diabetes Care, 2005, vol. 28, p.
1390–1396.