Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 2062 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články studentů KRT: Virus Ebola a bioterorismus
Publikováno: Čtvrtek, 21.07. 2005 - 13:39:52 Od: Prof. Patocka
Krizová radiobiologie a toxikologie

Virus Ebola a bioterorismus

Zuzana Skalická

Viry vyvolávající hemorhagickou horečku představují potenciální agens pro biologickou válku, protože jsou schopné přenosu pomocí aerosolu, mají vysokou morbiditu a mortalitu při vzniku infekce a schopnost masivní replikace v buněčných kulturách. V práci je popsán virus Ebola a hemorhagická horečka kterou způsobuje. Virus Ebola je jedním z nejvražednějších virů, jaké člověk zná.




Virus Ebola a bioterorismus
Ebola virus and bioterrorism

Zuzana Skalická
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice
Článek byl publikován v časopise Kontakt 7(1-2), 138-140, 2005

Summary
Viruses causing hemorrhagic fever are potential agents for the biological war, since they can be transferres with the help of an aerosol, and they exert high morbidity and mortality after the origination of infection and capability of mass replication in cell cultures. In the work, the Ebola virus and hemorrhagic fever cause by this virus are described. Thend. Ebola virus is one of the most fatal viruses known to the man..

Keywords: Ebola virus, Hemorrhagic fever, Bioterrorism

Souhrn
Viry vyvolávající hemorhagickou horečku představují potenciální agens pro biologickou válku, protože jsou schopné přenosu pomocí aerosolu, mají vysokou morbiditu a mortalitu při vzniku infekce a schopnost masivní replikace v buněčných kulturách. V práci je popsán virus Ebola a hemorhagická horečka kterou způsobuje. Virus Ebola je jedním z nejvražednějších virů, jaké člověk zná.

Klíčová slova: Virus Ebola, Hemorhagická horečka, Bioterorismus


Úvod
Pod pojmem horečka Ebola se skrývá závažné infekční onemocnění, jehož původcem je virus Ebola. Své jméno získal podle malé řeky v Zaire (nyní Kongo), kde choroba propukla v sedmdesátých letech minulého století a na člověka byla přenesena pravděpodobně z opic. Hemorhagická horečka vyvolaná virem Ebola patří mezi nejnebezpečnější známá lidská onemocnění, s letalitou 50-90% (Feldmann et al. 2004).
Virus Ebola patří do skupiny filovirů s obalenou RNA. Tyto viry mají nitkovitý tvar s průměrnou délkou partikule kolem 920 nm a dosud jsou známy čtyři podtypy tohoto viru: Ebola Zaire, Ebola Sudan ,Ebola Reston a Ebola Cote d’Ivoire (Feldmann et al. 1993). Jedním z nejničivějších kmenů viru Ebola Zaire patří kmen Mayinga, pojmenovaný po řádové sestře, které byl tento kmen viru izolován z krve (Jaax et al. 1996). Virus Ebola patří mezi viry, které jsou považovány za potencionální biologickou zbraň teroristů (Polesky a Bhatia 2003).

Vražedný virus

Virus Ebola je jedním z nejvražednějších virů, jaké člověk zná. Přestože je znám teprve krátkou dobu, vyvolal v afrických zemích celou řadu epidemií. První dvě dokumentované epidemie Eboly proběhly téměř současně v roce 1976 v městě Maridi (jižní Súdán), kde onemocnělo 284 lidí z nichž 53 % zemřelo (Baron et al. 1983) a v městě Yambuku (severní oblast Zaire, dnes Demokratická republika Kongo), kde onemocnělo 318 lidí, z nichž 88 % zemřelo (Sureau 1989). Od té doby bylo zaznamenáno dalších několik menších či větších epidemií, z nichž poslední propukla koncem roku 2000 v Ugandě. Bylo při ní nakaženo 425 lidí, z nichž 224 zemřelo (Lamunu et al. 2004). Tato epidemie měla tragické následky i pro zdravotnický personál nemocnice v Gulu. Nakazilo se zde celkem 26 jejich zaměstnanců (15 zdravotních sester, 1 lékař, 1 sanitář a 1 řidič sanitky), z nichž 18 zemřelo (Měrka 2001).
Epidemiologie Eboly není dosud zcela objasněna. Není dosud znám ani zdroj, ani mechanismus přenosu nákazy. V obdobích mezi jednotlivými epidemiemi přežívá virus pravděpodobně mezi malými savci tropických pralesů a roli vektorů plní některé druhy krev sajícího hmyzu. Zdrojem Eboly nejsou opice, ty jsou pouze jeho přenašeči. Bylo také vysloveno podezření, že nositeli viru by mohli být kaloni a netopýři, ale navzdory intenzivnímu hledání, nikdy nebyl nalezen jediný kaloň nebo netopýr, který by měl v krvi buď samotný virus nebo protilátky proti němu (Van Cakenberghe et al. 1999). Inkubační doba hemorhagické horečky se pohybuje od 2 do 21 dní, obvykle 3 až 7 dní. Mezi prvé příznaky patří bolení břicha, bolest kloubů, horečka, svalová bolest, bolesti hlavy, schvácenost, zvracení, průjem (Zabavichene a Chepurnov 2004).
Co vlastně tento virus v našem organismu dělá? Čím je tak nebezpečny? Virus Ebola napadá kromě kosterních svalů a kostí všechny orgány a tkáně těla. Proniká velmi snadno do buněk přes membránu, kde zabuduje svoji RNA do ribosomů napadené buňky a v tuto chvíli již dochází k nekontrolované produkci dalších virů.
V krevním oběhu postiženého se začnou usazovat krevní sraženiny a tok krve cévami se proto zpomaluje. Tyto shluky se postupně zvětšují a po určité době se rozpadají na drobné shluky krevních tělísek, která pronikají do kapilár a rychle je ucpávají. Krevní sraženiny se šíří do všech orgánů těla a způsobují nekrózu tkání v mozku, játrech, ledvinách, plicích, střevech, varlatech, v prsních žlázách a všude v kožní tkáni. Objevují se červené skvrny, nazývané petechie, které jsou způsobeny krvácením z krevních vlásečnic v kůži. Virus Ebola napadá také pojivové tkáně a množí se také v kolagenu, důležitém proteinu, který udržuje stavební strukturu tkání. Sedm proteinů viru Ebola rozkládá stavební proteiny tkání dosud neznámými enzymatickými mechanismy (Yang et al. 2000). Kolagen v tkáních postupně ztrácí pružnost a mění se v houbovitou hmotu. Podkožní vrstvy rychle odumírají a mění se v kašovitou hmotu. Kůže je pokryta bílými puchýřky a malými červenými skvrnami, tzv. makropapulární vyrážkou. Povrch kůže začíná praskat a z trhlin odkapává sražená krev. Červené skvrny postupně rostou a slévají se v rozsáhlé krevní podlitiny. Kůže se postupně mění v kašovitou hmotu.
Virus také napadá tkáně vnitřních orgánů. Dochází k nekróze jater a k jejich rozpadu. Ledviny ztrácejí funkci, protože jejich tkáň se plní krevní sraženinou s mrtvými buňkami. Organismus je v důsledku selhání ledvin intoxikován močovinou. Slezina se působením viru mění ve velkou krevní sraženinu. Střeva se patrně zcela zaplní sraženou krví. Odumírá jejich vnitřní výstelka a odlupuje se. Odchází konečníkem společně se sraženou krví.
Sperma postižených mužů je vysoce infekční. U žen dochází k silnému vaginálnímu krvácení. Pokud je žena těhotná, dochází ke spontánnímu potratu, kdy plod je sám virem infikován. Novorozenec se rodí již infikován a záhy umírá.
Smrt postiženého nastává v důsledku selhání všech životně důležitých orgánů. Tělo mrtvého se začíná okamžitě rozkládat. Vnitřní orgány se rozkládají do beztvaré kaše, pojivové tkáně začínají měknout. Tekutina z mrtvého těla je vysoce infekční.
Diagnostika hemorhagické horečky viru Ebola je velice individuální u jednotlivých infikovaných. Diagnostika nakažených po několika málo dnech je obtížná a nespecifická pro Ebola virus, často podobná jiným nemocem, které se vyskytují mnohem častěji. Nejranější symptomy jsou krvavé červené oči a vyrážka na kůži (Lowenstein 2004).
Laboratorní diagnostické metody Ebola viru je průkaz IgM protilátek metodou ELISA (Lucht et al. 2004). Je také možná izolace viru z krve, jaterní a ledvinové tkáně a na tkáňových kulturách buněk z ovčích ledvin nebo na morčatech (Toner et al. 2004).
Možnost nakažení trvá po celou dobu, dokud jsou v sekretech a v krvi pacientů aktivní viry. Vnímavost k tomuto onemocnění je všeobecná.
Léčba Eboly je pouze podpůrná. Skládá se z infuzí elektrolytů, doplňování tekutiny a léčbě přidružených komplikujících infekcí. Pokud jsou po ruce specializované léky, resp. rekonvalescentní imunoglobulin je možné jej podat do 7 dnů, později je léčba neúčinná. Při vývoji vakcíny sice již bylo dosaženo některých úspěchů, skutečně použitelný lék však stále neexistuje (Gibbs 2004).
Profylaxe. Očkovací látka není k dispozici, jistou účinnost mohou mít protivirové léky, např. Ribavirin. Profylaxe spočívá v zamezení přímého kontaktu s krví a tělesnými tekutinami nemocného. Laboratorní práce s tímto virem představuje extrémní biologické riziko a lze ji proto provádět pouze na pracovištích vybavených nejvyšším možným stupněm biologické ochrany (BSL 4).

Ebola a bioterorismus

Virus Ebola je považován za biologické agens, které by mohlo být zneužito teroristy (Macela et al. 2002; Han et al. 2003), podobně jako pravé neštovice (Bronze a Greenfield, 2003). Ochrana před filoviry je totiž mimořádné obtížná a díky jejich vysoké virulenci by mohly být následky jejich použití katastrofální (Bray 2003).


Poděkování: Tato práce vznikla jako pokračování semestrální práce. Děkuji prof. RNDr. Jiřímu Patočkovi, DrSc., za poskytnutí studijních materiálů a za cennou pomoc při zpracování rukopisu a doc. RNDr. Vladimíru Měrkovi, CSc. za kritické připomínky.

Literatura


Baron RC, McCormick JB, Zubeir OA.1983: Ebola virus disease in southern Sudan: hospital dissemination and intrafamilial spread. Bull. World Health Organ. 61: 997-1003.

Bray M. 2003: Defense against filoviruses used as biological weapons. Antiviral Res. 57: 53-60.

Bronze MS, Greenfield RA. 2003: Therapeutic options for diseases due to potential viral agents of bioterrorism. Curr Opin Investig Drugs 4: 172-178.

Feldmann H, Klenk HD, Sanchez A 1993: Molecular biology and evolution of filoviruses. Arch Virol Suppl. 7: 81-100.

Feldmann H, Wahl-Jensen V, Jones SM, Stroher U 2004: Ebola virus ecology: a continuing mystery. Trends Microbiol 12: 433-437.

Gibbs WW 2004: An uncertain defense. How do you test that a human Ebola vaccine works? You don't. Sci Am. 291:20, 24.

Han SZ, Alfano MC, Psoter WJ, Rekow ED 2003. Bioterrorism and catastrophe response - A quick-reference guide to resources. J Am Dental Assoc 3003: 134: 745-752.

Jaax NK, Davis KJ, Geisbert TJ, Vogel P, JAaaxGP, Topper M, Jahrling PB. 1996: Lethal experimental infection of rhesus monkeys with Ebola-Zaire (Mayinga) virus by the oral and conjunctival route of exposure. Arch Pathol Lab Med. 20: 140-155.

Lamunu M, Lutwama JJ, Kamugisha J, Opio A, Nambooze J, Ndayimirije N, Okware S. 2004: Containing a haemorrhagic fever epidemic: the Ebola experience in Uganda (October 2000-January 2001). Int J Infect Dis. 8: 27-37.

Lowenstein R 2004: Deadly viral syndrome mimics. Emerg Med Clin North Am 22: 1051-1065, ix-x.

Lucht A, Grunow R, Otterbein C, Moller P, Feldmann H, Becker S 2004: Production of monoclonal antibodies and development of an antigen capture ELISA directed against the envelope glycoprotein GP of Ebola virus. Med Microbiol Immunol (Berl). 193: 181-187.

Macela A. a kol. 2002: Vysoce riziková biologická agens. Nakl. Azin, Praha.

Měrka J. 2001: Ebola, málo známá a příliš exotická infekce? Zprav Voj Farm 11: 8-9.

Polesky A, Bhatia G 2003: Ebola hemorrhagic fever in the era of bioterrorism. Semin Respir Infect 18: 206-215.

Sureau PH.1989: Firsthand clinical observations of hemorrhagic manifestations in Ebola hemorrhagic fever in Zaire. Rev Infect Dis. 11 Suppl 4:S790-S793.

Towner et al. 2004: Rapid diagnosis of Ebola hemorrhagic fever by reverse transcription-PCR in an outbreak setting and assessment of patient viral load as a predictor of outcome. J Virol 78: 4330-4341.

Van Cakenberghe V, De Vree F, Leirs H 1999: On a collection of bats (Chiroptera) from Kikwit, Democratic Republic of the Congo Mammalia 63: 291-322.

Yang ZY, Duckers HJ, Sullivan NJ, SanchezA, Nabel EG, NabelGJ 2000: Identification of the Ebola virus glycoprotein as the main viral determinant of vascular cell cytotoxicity and injury. Nat Med 6:88 6-889.

Zabavichene NM, Chepurnov AA 2004: Dynamics of complement hemolytic activity in experimental Ebola infection (Article in Russian) Vopr Virusol 49: 21-25.


Adresa:
Bc. Zuzana Skalická
studentka magisterského studijního programu Krizová radiobiologie a toxikologie
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice

E-mail: zuzana.skalicka@centrum.cz

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Krizová radiobiologie a toxikologie
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Krizová radiobiologie a toxikologie:
Pozor na paracetamol!


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 4.76
Účastníků: 13

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

Krizová radiobiologie a toxikologie





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.09 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace