Publikováno: Středa, 10.08. 2011 - 10:09:57 Od: Prof. Patocka
Kolotočník ozdobný: obsahové látky
Jiří Patočka, Jiří
Jakl
Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) je statná, vytrvalá, 70 až 200 cm vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) s přímou lodyhou, která je v horní části chudě větvená. Listy má srdčitě vejčité, vroubkovaně pilovité a na rubu pýřité. Horní listy jsou přisedlé, dolní a přízemní řapíkaté. Úbory žloutkově žluté (Jelitto, 1976; Kubát 2002). Pro svůj velký a nápadný "květ" je rostlina v anglicky mluvících zemích známa jako " large yellow ox-eye". Latinské jméno Telekia navrhl německý botanik Johann Baumgarten jako poděkování uherskému šlechtici hraběti Telekimu, který sponzoroval jeho botanické výzkumy. Kvete v červnu až srpnu. Kolotočník je pěstován jako okrasná rostlina. Snadno však zplaňuje a šíří se v okolí zahrad a parků, podél vodních toků, na lesních mýtinách, v příkopech a horských loukách. V horských oblastech šíření takového druhu může mít závažné důsledky, protože horské oblasti byly dosud ve srovnání s nižšími polohami důsledků rostlinných invazí relativně ušetřeny (Pyšek et al. 2010). Dává přednost slunným stanovištím, ale s dostatkem vláhy. Šíří se plody (nažky) a udržuje oddenky, je schopen silného lokálního rozšíření (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Dnes je kolotočník považován v některých částech světa za invazní rostlinu (Borisova, 2010; Moravcová et al., 2010).
Kolotočník je karpatská rostlina, původní v horách jižní a východní Evropy a na Kavkaze (Jager, 1976). V přírodě roste i v jihovýchodních Alpách, v balkánských pohořích a v Malé Asii (Hendrych, 1972; Dobolyi, 1983; Safranko, 1978; Kirtoka a Istratii, 1990). Nejčastěji se s ním můžeme setkat jako s pěstovanou okrasnou rostlinou na zahradách, k dispozici je ovšem množství atraktivnějších druhů podobného vzhledu. Listy působí při dotyku alergickou reakci. To je ještě posíleno tím, že lákají k využití jako nouzová náhrada toaletního papíru (Mlíkovský et Stýblo, 2006). Po stránce chemického složení je rostlina poměrně dobře prozkoumána (Rustambekov et al., 1989). Hlavními obsahovými látkami nadzemních částí kolotočníku jsou seskviterpenickým laktony, charakterizované jako eudesmanolidy a xanthanolidy (Bohlmann et al., 1981a,b), které působí jako scavengery hydroxylových radikálů, ale nemají žádný vliv na peroxidaci lipidů (Jodynis-Liebert et al., 1999). Způsobují depleci glutathionu v játrech a zvyšují aktivitu jaterní glutathionperoxidázy, glutathion reduktázy a katalázy a naopak snižují aktivitu jaterní superoxiddismutázy (Jodynis-Liebert et al., 2000). Mezi nejúčinnější seskviterpenické laktony patřil linifolin, helenalin, mexicanin 1 a telekin. U citlivých osob může kolotočník po dotyku vyvolávat na pokožce alergickou reakci (Paulsen et al., 2001). V petrol-etherových extraktech květů a listů byly nalezeny kyseliny palmitová, linolová a olejová, zatímco v nati byla nalezena pouze kyselina kaproová (Orhan a Sener, 2003). Největší množství mastných kyselin bylo nalezeno v kořenech rostliny (Mamedov et al., 1994). V ethanolových extraktech nadzemních částí rostliny byl nalezen beta-sitosterol a stigmasterol přibližně ve stejném poměru (Deliorman et al., 2002). Destilací s vodní parou byla z nadzemních částí rostliny získána olejivitá frakce v níž bylo nalezeno 140 různých substancí. Hlavními komponentami byly (E,Z)-farnesol (12.0%), (E)-nerolidol (10.2%), β-karyofyllen (5.4%), karyofyllen oxid (4.5%), intermedeol (4.2%) a alantolakton (4.1%). Více než čtyři pětiny z nalezených olejů tvořila terpenická frakce (15.9% monoterpenoidů, 64.7% sesquiterpenoidů). V oleji z kořenů převládal eudesmol (Niko et al., 2010).
Literatura Bohlmann F, Jakupovic J, Schuster A. Further eudesmanolides and xantholides from Telekia speciosa. Phytochemistry 1981a; 20(8): 1891-1893. Bohlmann F, Jakupovic J, Müller L., Schuster A. Naturally occuring cyclopropenone derivatives. Angewandte Chemie Int Ed 1981b; 20(3): 292-293. Borisova FA. Patterns of invasive plant species distribution in the upper Voga basin. Russ J Biol Invasions 2010; 2(1): 1-5. DOI: 10.1134/S2075111711010024 Deliorman D, Ergun F, Koyuncu M. Sterols of Telekia speciosa. Chem Natur Comp 2002; 38(2): 201. Dobolyi ZK. The cenological relations of Telekia speciosa (Schreb.) Baumg. in the Carpathian Mts. and the Balkan Peninsula (Compositae). Ann Hist Nat Mus Natl Hung 1983; 75: 71-96. Hendrych R. K výskytu Telekia speciosa vo Vel'kej Fatre. (Zum Vorkommen von Telekia speciosa im Gebirge Vel'ka Fatra). Preslia 1972; 44(2): 178-184. Jager EJ. Areal und Ausbreitungsgeschichte des Neophyten Telekia speciosa (Schreb.) Baumg Mitt Flor Kart Halle 2. 1976; (2): 40-44. Jelitto CR. Telekia speciosa. Palmengarten 1976; 40(2): 63 – 64. Jodynis-Liebert J, Murias M, B³oszyk E. Effect of sesquiterpene lactones on antioxidant enzymes and some drug-metabolizing enzymes in rat liver and kidney. Planta Med. 2000; 66(3): 199-205. Jodynis-Liebert J, Murias M, B³oszyk E. Effect of several sesquiterpene lactones on lipid peroxidation and glutathione level. Planta Med; 65(4): 320-324. Kirtoka VA, Istratii AI. Telekiya prekrasnaya, Telekia speciosa (Schreb.) Baumg. (Asteraceae) v Moldove. Izv Akad Nauk Moldav SSR, Biol Khim 1990; 4(247): 62-64. Mamedov SS, Rustambekov RB, Veliev MA. Composition of the fatty acids of Telekia speciosa. Chem Natur Comp 1994; 30(3): 406. Moravcová L, Pyšek P, Jarošík V, Havlíčková V, Zákravský P. Reproductive characteristics of neophyte in the Czech Republic: trails of inavasive and non-invasive species. Preslia 2010; 82: 365-390. Orhan I, Sener B. Comparative fatty acid analysis of Telekia speciosa. Chem Nat Comp 2003; 39(3): 244-245. Paulsen E, Andersen KE, Hausen BM. Sensitization and cross-reaction patterns in Danish Compositae-allergic patients. Contact Dermatitis. 2001; 45(4): 197-204. Radulovic N, Blagojevic P, Palic R, Zlatkovic B. Volatiles of Telekia speciosa (Schreb) Baumg. (Asteraceae) from Serbia. J Ess Oil Res 2010; 22(3): 250-254. Rustambekov RB, Gadzhieva TG, Mamedov SS. Components of Telekia speciosa. Khim Prir Soed 1988; 5:766-767. (On-line available at: http://resources.metapress.com/pdf-preview.axd?code=lv361266200kv82m&size=largest) Safranko E. 1978 Dalšia lokalita Telekia speciosa (Schreb.) Baumg. v Slánskych vrchoch. (Further locality of Telekia speciosa (Schreb.) Baumg. in Slanske vrchy.) Acta Bot Slov Acad Sci Slov, A, Taxon Geobot 1978; 4: 205 – 207. Pyšek P, Jarošík V, Pergl J, Wild J. Nepůvodní druhy rostlin pronikají do vyšších nadmořských výšek. 2010. (On-line available at: http://www.natur.cuni.cz/faculty/aktuality/nepuvodni-druhy-rostlin-pronikaji-do-vyssich-nadmorskych-vysek) Mlíkovský J, Stýblo P. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. 2006; ČSOP, Praha. Kubát et al. Klíč ke květeně České republiky 2002; Academia, Praha.
Přihlásit se
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
