Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 10619 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: Jak rychle roste žampion polní?
Publikováno: Středa, 11.08. 2010 - 20:45:31 Od: prof. Patocka
prof Patočka

Jak rychle roste žampion polní?

Jiří Patočka

 

      Žampión polní (Agaricus campester) nebo též pečárka polní je houba z čeledi pečárkovitých (Agaricaceae), která roste na polích, lukách a pastvinách, a to zejména tam, kde je půda dobře prohnojena pasoucím se dobytkem. Objevuje se zpravidla ve skupinách nebo kruzích, hlavně po vydatnějších deštích, od května do října, nejvíce v červenci a srpnu. Roste poměrně rychle, jak je vidět z přiložených fotografií.



     Žampion polní je jedlá a chutná houba a je nejvíce sbíraným druhem žampionů. Houba je v  kuchyni všestranně použitelná jak čerstvá, tak konzervovaná. Pro přípravu pokrmů z žampionů existuje nepřeberné množství kuchařských předpisů. Velké, již rozprostřené plodnice lze připravit jako vídeňský řízek (podobně jako bedly), mladší plodnice můžeme plnit různými náplněmi a zapékat. Mladé plodnice se dají nakládat do octového nálevu, starší se mohou usušit, rozdrtit na prášek a používat jako koření. Záměna žampionu za jedovaté muchomůrky je možná, ale málo pravděpodobná. Pravděpodobnější je záměna za mírně jedovatou pečárku zápašnou (Agaricus xanthodermus).
     Žampiony obsahují také řadu biologicky aktivních a toxických látek, které ale pro konzumenty nepředstavují nebezpečí, protože tepelnou úpravou se zcela rozkládají na neškodné produkty. Potenciálně škodlivé je pouze požívání žampionů v syrovém stavu. Je to zejména agaritin (1-(γ-L-glutamyl)-2-[(4-(hydroxymethyl)fenyl]-hydrazin) (Anonym 1983), který má potenciálně  karcinogenní a mutagenní účinky. Ty ale byly prokázány pouze v testech in vitro (Friedrich et al. 1984; Hashida et al. 1990), u zvířat nebyl karcinogenní účinek vůbec prokázán (Toth a Sornson 1984) nebo jen velmi malý (Shephard et al. 1995). Přes veškerou snahu však není stále zcela jasné, zda je či není agaritin karcinogenní (Walton et al. 1997a). Zdá se, že k projevení jeho toxicity je nutná jistá bioaktivace (Walton et al. 1997b). Existují také práce které dokazují, že za mutagenicitu a karcinogenitu žampionů není zodpovědný agaritin (Paparaskeva et al. 1991), ale nějaké jiné látky, pravděpodobně fenoly nebo chinony (Papaparaskeva-Petrides et al. 1993).
    
     Nevyřešená otázka karcinogenity a mutagenicity agaritinu je velmi znepokojivá (Pilegaard et al. 1997), protože žampiony tvoří ne nepodstatnou součást lidského jídelníčku a agaritin je obsažen i v pěstovaných žampionech (Agaricus bisporus), i když snad v menším množství než v těch které rostou v přírodě. Jak zjistili čeští autoři (Schulzová et al. 2002), koncentrace agaritinu v pěstovaných žampionech se pohybuje mezi 165 až 457 mg kg a v průběhu skladování se značně mění, protože se jedná o velmi nestabilní látku (Hajslová et al. 2002).
     Z dalších biologicky aktivních látek byl v žampionech nalezen agaridoxin (3,4-dihydroxy (gama-L-glutamyl)-anilid) (Szent-Gyorgyi et al. 1976), katecholamin působící jako alfa1-agonista savčí adenylátcyklázy (Wheeler et al. 1982) a zřejmě i řadu dalších látek, které však byly dosud nedostatečně popsány ani po chemické ani farmakologické stránce.

Literatura
Anonym. Agaritine (L-glutamic acid-5-[2-(4-hydroxymethyl)-phenylhydrazide]). IARC Monogr Eval Carcinog Risk Chem Hum. 1983; 31: 63-69.¨
Friederich U, Fischer B, Lüthy J, Hann D, Schlatter C, Würgler FE. The mutagenic activity of agaritine--a constituent of the cultivated mushroom Agaricus bisporus--and its derivatives detected with the Salmonella/mammalian microsome assay (Ames Test). Z Lebensm Unters Forsch. 1986; 183: 85-89.
Hajslová J, Hájková L, Schulzová V, Frandsen H, Gry J, Andersson HC. Stability of agaritine - a natural toxicant of Agaricus mushrooms. Food Addit Contam. 2002; 19: 1028-1033.
Hashida C, Hayashi K, Jie L, Haga S, Sakurai M, Shimizu H. Quantities of agaritine in mushrooms (Agaricus bisporus) and the carcinogenicity of mushroom methanol extracts on the mouse bladder epithelium [Article in Japanese] Nippon Koshu Eisei Zasshi. 1990; 37: 400-405.
Papaparaskeva C, Ioannides C, Walker R. Agaritine does not mediate the mutagenicity of the edible mushroom Agaricus bisporus. Mutagenesis. 1991; 6: 213-217.
Papaparaskeva-Petrides C, Ioannides C, Walker R. Contribution of phenolic and quinonoid structures in the mutagenicity of the edible mushroom Agaricus bisporus. Food Chem Toxicol. 1993; 31: 561-567.
Pilegaard K, Kristiansen E, Meyer OA, Gry J. Failure of the cultivated mushroom (Agaricus bisporus) to induce tumors in the A/J mouse lung tumor model. Cancer Lett. 1997; 120:79-85.
Shephard SE, Gunz D, Schlatter C. Genotoxicity of agaritine in the lacI transgenic mouse mutation assay: evaluation of the health risk of mushroom consumption. Food Chem Toxicol. 1995; 33: 257-264.
Schulzová V, Hajslová J, Peroutka R, Gry J, Andersson HC. Influence of storage and household processing on the agaritine content of the cultivated Agaricus mushroom. Food Addit Contam. 2002; 19: 853-862.
Szent-Gyorgyi A, Chung RH, Boyajian MJ, Tishler M, Arison BH, Schoenewaldt EF, Wittick JJ. Agaridoxin, a mushroom metabolite. Isolation, structure, and synthesis. J Org Chem. 1976; 41: 1603-1606.
Toth B, Sornson H. Lack of carcinogenicity of agaritine by subcutaneous administration in mice. Mycopathologia. 1984; 85: 75-79.
Walton K, Coombs MM, Catterall FS, Walker R, Ioannides C. Bioactivation of the mushroom hydrazine, agaritine, to intermediates that bind covalently to proteins and induce mutations in the Ames test. Carcinogenesis. 1997a; 18: 1603-1608.
Walton K, Coombs MM, Walker R, Ioannides C.  Bioactivation of mushroom hydrazines to mutagenic products by mammalian and fungal enzymes. Mutat Res. 1997b; 381: 131-139.
Wheeler M, Tishler M, Bitensky MW. Agaridoxin: a fungal catecholamine which acts as an alpha 1 agonist of mammalian  hypothalamic adenylate cyclase. Brain Res. 1982; 231: 387-398.
 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 29

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

prof Patočka





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.09 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace