Helmovka
leponohá: nejedlá houba
Jiří Patočka, Milena Patočková,
Radoslav Patočka
Helmovky (Mycena) představují velký rod menších lupenitých saprotrofních hub, který zahrnuje kolem 500 druhů po celém světě. Vyznačují se malým kuželovitým nebo zvonkovitým kloboukem a tenkým a křehkým třeněm. Většina z nich je šedá nebo hnědá, ale několik druhů má i jasnější barvy. U mnoha helmovek je klobouk průsvitný, často i pruhovaný a občas má zakřivený okraj. Některé druhy při poškození plodnice vylučují latex a mnoho druhů má nepříjemný zápach. Některé páchnou jako chlor, jiné jako kyselina dusičná jiné zase jako ředkev (Spoerke, 1994). Velké množství helmovek je bioluminiscenčních a v noci svítí různými barvami (Desjardin et al., 2007). Taxonomie těchto hub je složitá. Navzájem jsou jednotlivé druhy obtížně identifikovatelné a některé lze odlišit pouze mikroskopicky, např. podle tvaru cystidií, což jsou velké buňky na povrchu lupenů. Protože mají velmi rozmanitý tvar i zbarvení, jsou často pro určitý druh jedinečné. Některé druhy jsou jedlé, zatímco jiné obsahují toxiny, ale poživatelnost většiny není známa. Helmovky jsou příliš malé na to, aby vzbudily zájem praktických houbařů a byly využity při přípravě pokrmů.
Foto: Ing. Milena Patočková
Helmovka leponohá (Mycena inclinata (Fr.) Quél.) je roztroušeně se vyskytující helmovka, která roste od července do listopadu, roztroušeně, místy hojně, na tlejících pařezech a kmenech dubů (Quercus). Jen výjimečně také na jiných listnáčích. Vytváří obvykle nápadné bohaté trsy, často s desítkami plodnic. Dobře rozpoznatelná je podle dvoubarvého, často nažloutlého třeně a moučné vůně. Nažloutlý třeň může mít i helmovka žlutonohá (Mycena renati), která také roste na dřevě listnáčů, ale ta však silně zapáchá po kyselině dusičné. Záměna je možná také s helmovkou tuhonohou (Mycena galericulata, která má rovněž hladký třeň, avšak většinou bez žlutých odstínů a nezubaté ostří klobouku (Treu, 1996).
Helmovka leponohá má klobouk 10–40 mm široký, nejprve tupě kuželovitý, později široce zvoncovitý až ploše sklenutý se středovým hrbolkem. Povrch je rýhovaný až do středu, hladký a za vlhka slizký. Barva klobouku je značně proměnlivá: šedobéžová, šedorůžová, rezavě hnědá až hnědá, ale ve středu je vždy tmavší. Okraj má průsvitný. Lupeny jsou středně husté, 1–2 mm široké a mají rovné ostří. Jsou přirostlé ke třeni nebo jsou mírně sbíhavé a prokládané kratšími lupeny. U mladých plodnic jsou bělavé, později našedlé nebo narůžovělé. Třeň je 40–100 mm dlouhý a 1–4 mm tlustý, válcovitý a uprostřed dutý. Pod kloboukem je bělavý, na středu zlatožlutý a u báze červenohnědý. V mládí je vločkovitě ojíněný, později hladký. Dužina má špinavě bělavou až šedožlutou barvu, je tenká a vodnatá. Chuť je slabě okurková a vůně nasládle chemická, kterou někteří autoři přirovnávají k vůni mýdla, svíčky nebo zatuchlé mouky. Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou vejčité nebo oválné, hladké, amyloidní, velké 8–11 x 5–6 µm.
Helmovka leponohá akumuluje v plodnicích relativně velké množství železa a niklu. V houbách sbíraných v Turecku, v provincii Ordu, byly naměřeny hladiny Fe 628 mg/kg a niklu (21,6 mg/kg) (Mendil et al., 2005). Je také producentem měď obsahujícího enzymu lakázy (Steffen et al., 2007). Zatím však nebyl u helmovky leponohé zaznamenán žádný léčivý účinek (Badalyan et al., 2019).
Literatura
Badalyan SM, Borhani A. Medicinal, Nutritional, and Cosmetic Values of Macrofungi Distributed in Mazandaran Province of Northern Iran (Review). Int J Med Mushrooms. 2019; 21(11): 1099-1106.
doi: 10.1615/IntJMedMushrooms.2019032743.
Desjardi, DE, Capelari M, Stevani C. Bioluminescent Mycena species from São Paulo, Brazil. Mycologia, 2007; 99(2): 317-331.
Mendil D, Uluözlü ÖD, Tüzen M, Hasdemir E, Sarı H. Trace metal levels in mushroom samples from Ordu, Turkey. Food Chemistry, 2005; 91(3): 463-467.
Spoerke DG. Mushroom odors. Handbook of mushroom poisoning. Diagnosis and treatment. CRC Press, Boca Raton, FL, 1994; 399-418.
Steffen KT, Cajthaml T, Snajdr J, Baldrian P. Differential degradation of oak (Quercus petraea) leaf litter by litter-decomposing basidiomycetes. Res Microbiol. 2007; 158(5): 447-55.
doi: 10.1016/j.resmic.2007.04.002.
Treu R. (1996). Mycena inclinata. D
