Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 5057 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: Hořec žlutý: prospívá trávení
Publikováno: Neděle, 07.08. 2022 - 09:27:11 Od: Prof. Patocka
prof Patočka

Hořec žlutý: prospívá trávení

Jiří Patočka, Patrik Olekšák, Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Hořec žlutý (Gentiana lutea L.) (Gentianaceae) je druh hořce se žlutými květy, který se vyskytuje v horách střední a jižní Evropy. Je to statná, 50 až 110 cm vysoká vytrvalá bylina s nevětvenou přímou olistěnou lodyhou s nápadnými listy, vejčitého tvaru. Listy jsou až 30 cm dlouhé. Lodyha je tlustá a dutá. Dolní lodyžní listy jsou krátce řapíkaté, horní jsou přisedlé a mají výraznou žilnatinu, tvořenou 5 až 7 souběžnými žilkami. Květenství je vrcholové, květy jsou pětičetné, oboupohlavné. Kalich je nepravidelný, s jedním zářezem sahajícím téměř až k bázi a s krátkými cípy. Koruna je jasně žlutá, s kratičkou trubkou a asi 2 až 3 cm dlouhými úzkými cípy. Nitky tyčinek jsou přirostlé k bázi koruny. Prašníky srůstají okolo čnělky do tvaru trubičky. Semena jsou světle hnědá, asi 3 mm dlouhá (Prakash et al., 2017).

Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Není bez zajímavosti, že z osmi druhů rodu hořec, které rostou na území ČR, mají květy zbarveny jinak než modře či modrofialově pouze dva. Kromě hořce žlutého je to ještě jeden, extrémně vzácný, horský druh - hořec tečkovaný (Gentiana punctata L.) - patřící k nejvzácnějším rostlinám české květeny.



     Hořec žlutý má dlouhou historii. K podpoře chuti k jídlu jej používali již staří Egypťané, Řekové i Římané. Hořec se také často využíval při trávicích potížích a ve středověku byl velmi populární. Albert Veliký o něm ve svém Bylináři píše: "Roste hojněji v horách a na stinných a vlhkých místech. Nazývají jej Gentiana, protože prvním, kdo účinnost sil jeho odhalil, byl bájný (ilyrský) král Gentium." Také dva velcí lékaři antiky, Galén a Dioscorides, na něj nedali dopustit. Jeho kořen považovali za jeden z nejsilnějších hořkých léků a přičítali mu velkou čisticí sílu. Ve starověku byl také ceněn jako blahodárný prostředek na játra a žaludek a byl využíván k léčení chronického astmatu (Gokhale, 2008). Hildegarda z Bingenu o jeho účincích píše: "Kdo horkost má v žaludku, ten nechť encián práškovaný v teplém víně často pije, a jeho žaludek bude od horkosti očištěn" (Moulinier, 1993).
V České republice, ani na Slovensku, není hořec žlutý původní. V prvé polovině 20. století však byl uměle vysazován v Krkonoších, v Krušných a Orlických horách, na Šumavě a v Hrubém Jeseníku pro farmaceutické potřeby a jako surovina pro výrobu žaludečních likérů. Na některých místech se přirozeně rozmnožuje. Rostlina je využívána ve farmacii, v lidovém léčitelství a při výrobě hořkých likérů. Pro tyto účely jsou používány sušené kořeny a oddenky rostliny, které se sklízí na podzim a suší pro pozdější použití. Kořen hořce (Radix Gentianae Luteae ) má dlouhou historii používání jako bylinná hořčina a jako složka mnoha patentovaných léků (Hartmann a Siemerling, 1777). Zdá se, že větší proslulosti doznal hořec žlutý při výrobě likérů, než při výrobě léků. Ve Francii se používá k výrobě řady hořkých likérů, včetně speciálního likéru a aperitivu zvaného Avèze (Couderc, 1973). Extrakty z kořene hořce najdeme také v americkém nealkoholickém nápoji Moxie a právě této rostlině je přisuzována jeho jedinečná chuť (Tucker, 2000). 
     Hlavními biologicky účinnými složkami drogy jsou hořké sekoiridoidní monoterpeny včetně gentiopikrosidu (gentiopicrinu), swerosidu a jeho acylglukosidového derivátu, amarogentinu, který je ze všech sloučenin nejvíce hořký. Z dalších, méně významných látek to je gentisin a isogentisin, gentianóza a gentiosid, alkaloid gentianin a stopy silice. Reprezentativní struktury sekoiridoidních monoterpenů jsou uvedeny níže:
      Farmakologický průzkum hořce žlutého prokázal jeho nízkou antimikrobiální aktivitu (Gottshall  et al., 1949; Recio et al., 1971), která korelovala s obsahem fenolů a flavonoidů (Baba a Malik, 2014), ale extrakty inhibovaly růst Aspergillus fumigatus, A. niger, Botrytis cinerea, Fusarium oxysporum a Penicillium digitatum in vitro (Božunoviæ et al., 2018).
Gentiopicrosid je sekoiridoidní sloučenina izolovaná z Gentiana lutea, která se v čínštině nazývá Qin Jiao, a je jedním z nejběžnějších rostlinných léků používaných v Číně. Vykazuje antivirovou, protizánětlivou, analgetickou, antihepatotoxickou a choleretickou aktivitu (Wu et al., 2017).
     Swerosid je jednou z obsahových látek hořce žlutého, ale je to také bioaktivní rostlinná látka izolovaná z Fructus Corni, který byl dříve široce používán pro léčbu osteoporózy v tradiční čínské medicíně (TCM). V některých oblastech Asie je herbal Fructus Corni, tento lidový lék s dlouhou historií bezpečného používání, stále aplikován k léčbě osteoporózy u post-menopauzálních žen nebo starších mužů. Nedávná studie potvrdila, že swerosid je při léčbě osteoporózy stále velmi účinným a bezpečným přírodním produktem (Sun et al., 2013). 
     Amarogentin je jednou z látek s nejintenzivnější hořkou chutí, jaká je známa (Korte, 1955). Je to také velmi silný inhibitor topoizomerázy DNA typu I parazitického prvoka Leishmania (Ray et al., 1996) a jedním z nadějných přírodních léků Leishmaniózy (Bekhit et al., 2018; Raimundo et al., 2022), kterou trpí více než 150 milionů lidí na celém světě, zejména v subtropických oblastech. V současnosti používané synteticky připravené léky jsou spojeny s některými nevýhodami, jako je rezistence a cytotoxicita, které omezují šance na účinnou léčbu. 
Pomocí modelování in silico byl amarogentin vytypován jako velmi silný potenciální inhibitor SARS-CoV-2 RdRp. Amarogantin vykazoval významně vyšší skóre vazebné energie proti příslušným proteinům SARS-CoV-2 ve srovnání s relevantními léky, které jsou v současnosti vyvíjeny (Kar et al., 2022). 
Literatura
Baba SA, Malik SA. Evaluation of antioxidant and antibacterial activity of methanolic extracts of Gentiana kurroo royle. Saudi J Biol Sci. 2014; 21(5), 493-498.
Bekhit AA, El-Agroudy E, Helmy A, Ibrahim TM, Shavandi A, Bekhit AEDA. (2018). Leishmania treatment and prevention: Natural and synthesized drugs. Europ J Med Chem. 2018; 160: 229-244.
Božunoviæ J, Živkoviæ S, Gašiæ U, Glamočlija J, Æiriæ A, Matekalo et al. In vitro and in vivo transformations of Centaurium erythraea secoiridoid glucosides alternate their antioxidant and antimicrobial capacity. Industrial Crops Products, 2018; 111: 705-721.
Couderc JM. Aspects géographiques de l'Artense. Norois, 1973; 78(1): 301-319.
Gokhale MS. Pharmacognosy. 2008, Pragati Books Pvt. Ltd.
Gottshall RY et al. The occurrence of antibacterial substances active against Mycobacterium tuberculosis in seed plants. J Clin Invest. 1949; 28: 920–923.
Hartmann PI, Siemerling CF. Historiam gentianae naturalem et medicam. Winterus, 1777.
Kar P, Kumar V, Vellingiri B, Sen A, Jaishee N, Anandraj A et al. Anisotine and amarogentin as promising inhibitory candidates against SARS-CoV-2 proteins: a computational investigation. J Biomol Struct Dyn. 2022; 40(10): 4532-4542.
Korte F. Amarogentin, ein neuer Bitterstoff aus Gentianaceen. Charakteristische Pflanzeninhaltsstoffe, IX. Mitteil. Chemische Berichte, 1955; 88(5): 704-707.
Moulinier L. Hildegarde de Bingen, les plantes médicinales et le jugement de la postérité: pour une mise en perspective. In Les plantes médicinales chez Hildegarde de Bingen, 1993; 20(1-2): 61-75.
Prakash O, Singh R, Kumar S, Srivastava S, Ved A. Gentiana lutea Linn.(Yellow Gentian): A comprehensive. J Ayurvedic Herbal Med. 2017; 3(3): 175-181.
Recio MC, Riós JL, Villar A. Antimicrobial activity of selected plants em ployed in the Spanish Mediterranean Area. Part II. Phytotherapy Res. 1971; 3:77–80.
Raimundo VD, Carvalho RPR, Machado-Neves M, da Silva EDAM. Effects of terpenes in the treatment of visceral leishmaniasis: a systematic review of preclinical evidence. Pharmacol Res. 2022; 106117.
Ray S, Majumder HK, Chakravarty AK, Mukhopadhyay S, Gil RR, Cordell GA. Amarogentin, přirozeně se vyskytující sekoiridoidní glykosid a nově uznávaný inhibitor topoizomerázy I z Leishmania donovani. J Nat Prod. 1996; 59 (1): 27-29.
Sun H, Li L, Zhang A, Zhang N, Lv H, Sun W, Wang X. Protective effects of sweroside on human MG-63 cells and rat osteoblasts. Fitoterapia, 2013; 84: 174-179.
Tucker AO. Bitters: Beverages with Moxie–Guest Post by Susan Belsinger Therapeutics and Nutrition Add comments, 2000.
Wu S, Ning Y, Zhao Y, Sun W, Thorimbert S, Dechoux L et al. Research Progress of Natural Product Gentiopicroside-a Secoiridoid Compound. Mini Rev Med Chem. 2017; 17(1): 62-77.
 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 4.84
Účastníků: 25

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

prof Patočka





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.09 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace