Co
víme o kopru?
Jiří
Patočka, Zdeňka Navrátilová, Radoslav Patočka
Všichni víme, že kopr je nezbytnou surovinou pro přípravu bílé koprové omáčky z másla a smetany, důvěrně známé jako „koprovka“, a hodí se i do dalších jídel. Ne všichni ale vědí, že kopr je velmi staré koření používané již ve starověkém Egyptě. Kopr byl nalezen v hrobce egyptského faraona Amenhotepa II., datované do doby kolem roku 1400 před naším letopočtem (Nunn, 2002), a zmínku o kopru lze najít ve spisech mnoha slavných filosofů starověku (Sturtevant, 1886).
Kopr (Anethum graveolens L.) je jednoletá bylina z čeledi miříkovité (Apiaceae). Kopr dorůstá 30–60(–100) cm, má štíhlé duté stonky a střídavé, jemně dělené listy o délce 10–20 cm. Drobné žlutozelené květy jsou uspořádány ve složených okolících. Plody jsou dvounažky dlouhé 3–5 mm, které jsou rovné až mírně zakřivené s podélně rýhovaným povrchem. Kopr pochází pravděpodobně ze Středozemí, hojně se pěstuje a může zplaňovat (Tomšovic, 1997).
Dodnes je kopr požíván v kuchyních celého světa a mnohá národní jídla se bez kopru neobejdou. Spolu s pažitkou a petrželí je základní kulinářskou bylinou v pobaltských státech, ve Skandinávii i v Rusku. Čerstvé, jemně nakrájené listy kopru se používají jako zálivka do polévek, do fermentovaných nápojů nebo jako přísada do salátů. Uplatňuje se také při nakládání okurek.
Kopr se používá již od starověku v ájurvédské medicíně. Používají se semena kopru jako karminativa a jako diuretikum. Těkavými a vonnými složkami listů jsou α-felandren, limonen, anethofuran a myristicin, vonnou složkou semen je zejména karvon. Dalšími sloučeninami izolovanými z listů a semen jsou kumariny, flavonoidy, fenolové kyseliny a steroidy. Tato pestrá směs voňavých a biologicky aktivních látek je důvodem, proč našel kopr uplatnění v kuchyních celého světa i v tradiční lidové i moderní medicíně (Jana a Shekhawat, 2010; Goodarzi et al., 2016; Mohammed et al., 2019; Andrei Negru et al, 2021).
Literatura
Andrei Negru P, Rodica Bota S, Delia Stanasel O, Felix Blidar C, Serban G. Molecular Docking Studies on Phenolic Constituents of Anethum graveolens L. Seed Extracts. J Pharm Res Int. 2021; 33(56B): 119-128.
Goodarzi MT, Khodadadi I, Tavilani H, Abbasi Oshaghi E. (2016). The role of Anethum graveolens L.(Dill) in the management of diabetes. J Tropical Med. 2016; 2016 Article ID 1098916, 11 pages. http://dx.doi.org/10.1155/2016/1098916
Jana S, Shekhawat GS. Anethum graveolens: An Indian traditional medicinal herb and spice. Pharmacognosy Rev. 2010; 4(8): 179.
Mohammed FA, Razvi SS, Abdul WM, Mohammed K, Hakeem KR, Banaganapalli B. et al.,. Protective role of medicinal herb anethum graveolens (Dill) against various human diseases and metabolic disorders. In Plant and Human Health, Volume 3 (pp. 181-194). Springer, Cham. 2019.
Nunn JF. Ancient egyptian medicine. University of Oklahoma Press, 2002.
Sturtevant EL. History of celery. American Naturalist, 1886; 20(7): 599-606.
Tomšovic P. Anethum L. – kopr. In: Slavík B, Chrtek J jun, Tomšovic P (eds). Květena České republiky 5, p. 348–350. Academia, Praha 1997.
