Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 27640 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: VČELA MEDONOSNÁ. Je existence lidstva závislá na existenci včel?
Publikováno: Pátek, 01.07. 2022 - 19:30:20 Od: Prof. Patocka
prof Patočka

VČELA MEDONOSNÁ. Je existence lidstva závislá na existenci včel?

Jiří Patočka, Jan Šaroch, Radoslav Patočka, Milada Mičánková, Patrik Olekšák 

ÚVOD 

Včela (Apis) je rod blanokřídlého hmyzu. Včely žijí na Zemi asi 80 milionů let a v současnosti známe asi 20 000 druhů. Většinou se jedná o samotářské včely (Danforth et al., 2019), kterých žije jen na území Česka a Slovenska 609 druhů (Přidal, 1998). Z pohledu člověka je hospodářsky významná čeleď včelovití (Apidae), do níž patří tropické bezžihadllové včely, čmeláci, zejména však včela medonosná (Apis mellifera). Tento společenský hmyz je lesostepní druh, původně žijící v dutinách stromů a skal. Protože poskytoval řadu produktů užitečných pro člověka, naučil se je chovat v uměle vytvořených dutinách (úlech) a postupně je domestikoval, což mimo jiné prospělo také genetické diverzně (Oldroyd, 2012). 



UŽITEČNOST VČELY MEDONOSNÉ 
Včely vytváří řadu produktů, které se člověk naučil využívat, a časem se z nich staly důležité hospodářské komodity. Největší význam včel spočívá v jejich schopnosti opylovat řadu hmyzosnubných rostlin významných pro člověka (Papa et al., 2022). 
Foto: Ing. Pavel Řehořka
Včelí produkty 
Včelí produkty jsou hlavní motivací chovatelů včel pro jejich chov, i když se odhaduje, že tvoří pouhých 10 % z celkového přínosu včel. Význam jednotlivých včelích produktů pro člověka se v průběhu vývoje lidské společnosti měnil a v současné době jsou za hospodářsky významné považovány: med, vosk, včelí jed, propolis a mateří kašička (Giampieri et al., 2022). 
Opylování 
Přestože včelí produkty mají na trhu své místo, jejich hodnota se zdaleka nedá srovnávat s národohospodářským významem opylovací činnosti včel, která však není většinou lidí vnímána jako jejich hlavní užitek, ale je tomu tak. Včely navštěvují květy za účelem sběru nektaru a při tom sbírají z květů i pylová zrna, která přenáší na svém těle z květu na květ a z prašníku na pestík a tím provádějí opylení. Včely tvoří přibližně 80 % opylovačů hmyzosnubných rostlin. Kvalita opylení rozhoduje o výnosnosti pěstovaných rostlin a projevuje se větší kvantitou i kvalitou plodů. Kromě toho včely přispívají k udržitelnému rozvoji životního prostředí a zachování biodiverzity. Je nutné si uvědomit, že mnohé rostliny, které včely opylují, jsou důležitou součástí našeho potravního řetězce a zachování druhové rozmanitosti rostlin. Bez včel by pravděpodobně převládly tzv. větrosnubné rostliny, které by následně vytlačily většinu ostatních rostlin. To by mělo za následek také vymizení živočišných druhů, které jsou na tyto rostliny navázány. Včely jsou tedy důležité pro zachování potravního řetězce lidí i zvířat, a pro udržení biodiverzity ve volné přírodě (Vasiliev a Greenwood, 2020).
Foto: Ing. Pavel Řehořka
Další přínosy 
V poslední době jsou včely využívané také jako bioindikátor kvality životního prostředí. Jsou totiž velmi citlivé vůči škodlivým látkám, proto se využívají k lokalizaci míst s výskytem nebezpečných průmyslových chemikálií, jako jsou pesticidy nebo nebezpečných jedovatých kovů jako je arsen, olovo, mangan apod. (Davodpour et al., 2019; Di Fiore et al., 2022). Chovatelé včel tak přináší užitek nejen sobě, ale především okolní přírodě a ostatním lidem i zvířatům. 
JE EXISTENCE ČLOVĚKA NA ZEMI PODMÍNĚNA EXISTENCÍ VČEL? 
Chovatelé včel často zdůrazňují význam své práce citováním Alberta Einsteina, který prý jednou prohlásil, že až vymřou včely, lidstvo je přežije o čtyři roky. Bez opylení nebude úroda, zvířata pojdou hlady a lidé s nimi. I kdyže se pro tento Einsteinův výrok nepodařilo nalézt žádný věrohodný důkaz, naše současné znalosti ukazují, že je v podstatě pravdivý. A protože v posledních letech stavy včel na celém světě neustále klesají, na čemž má podíl právě člověk, dostává uvedený citát nejasného původu nový rozměr. Včela, její produkty a její význam pro život člověka se tak stávají předmětem zájmu nejen biologů, potravinářů či lékařů, ale také ekologů nebo politiků (Durant, 2019). 
NEJVĚTŠÍM NEBEZPEČÍM PRO VČELU MEDONOSNOU JSOU INSEKTICIDNÍ PROSTŘEDKY POUŽÍVANÉ ČLOVĚKEM PRO BOJ SE ŠKODLIVÝM HMYZEM 
Pro boj s nebezpečným škodlivým hmyzem se člověk naučil používat insekticidy, přírodní, ale zejména syntetické látky se selektivním toxickým účinkem pro tento živočišný druh (Oberemok et al., 2015), avšak jejich toxicita je nebezpečná i pro včely (Halm et al., 2006). Včela medonosná je v mnoha ohledech k insekticidům dokonce citlivější než jiné druhy hmyzu (Hardstone a Scott, 2910). 
JSOU MOBILNÍ 5 G SÍTĚ NEBEZPEČNÉ PRO VČELY A POTAŽMO I PRO ČLOVĚKA? 
Mobilní a bezdrátové technologie jsou všudypřítomným prvkem moderního života a vytváří podstatnou část elektrosmogu. Plné rozvinutí 5G sítí bude znamenat skokový nárůst počtu vysílačů a protože jejich vysoká přenosová rychlost vyžaduje vysokou frekvenci elektromagnetických vln, vzbuzuje to obavy z jejich škodlivého působení na vše živé, včetně člověka. Již dnes existují důkazy že antropogenní elektromagnetické záření (EMR), označované jako elektromagnetický smog, představuje riziko pro lidské zdraví a volně žijící zvířata (Vanbergen et al., 2019). Nedostatek vysoce kvalitních vědeckých studií však způsobuje, že znalost rizika antropogenního EMR pro život, např. pro hmyz, zejména opylovače jako jsou včely, je dosud nevyřešená. Studie jsou většinou málo průkazné a producenti elektromagnetického smogu je zpochybňují (Kimmel et al., 2007; Mixon et al., 2009; Carreck, 2014; Mall a Kumar, 2014; Verschaeve, 2014; Patel a Mall, 2015; Taye et al., 2017; Simkó a Mattsson , 2019; Arno et al., 2020; Thielens et al., 2020). Podobně je tomu se studiemi, které prokazují, že elektromagnetický smog se podílí na vzrůstajících psychických obtížích, jako jsou deprese a na nadužívání často neúčinných antidepresiv. Ale ukazují i na souvislost mezi EMR a rakovinou, cukrovkou, nemocemi srdce, autoimunitními nemocemi a dalšími civilizačními nemocemi jako je únava, pocity nepohody, přecitlivělost na chemické látky, potraviny, malátnost apod. (Azmy et al., 2020; Elhence et al., 2020). 
Mezi částí vědecké komunity panují velké obavy, zda rozšíření technologií 5G nebude mít za následek zhoršení kvality života, zhoršení zdravotního stavu lidské populace (Bevington a House, 2019-2020). Vždyť pobyt v elektromagnetickém poli, které bude vytvářet 5G síť může být přirovnán k pobytu v mikrovlnné troubě (Betzalel et al., 2018; Di Ciaula, 2018; Russell, 2018). 
VÝZNAMNÉ VČELÍ PRODUKTY 
Med 
Med je hustá a sladká kapalina, vytvářená včelami sběrem a zahušťováním sladkých šťáv z nektaru květů (med květový) nebo medovice (med medovicový). Jak naznačují jeskynní malby, člověk využívá med nejméně 8 tisíc let. Písemné zmínky o medu nacházíme už v nejstarších dochovaných záznamech. Med byl pro svou nutriční hodnotu používán ve výživě, rovněž jako lék s mnohostranným lékařským využitím, např. jako detoxikační činidlo, k úlevě od bolestí, při nespavosti, stresu, u žaludečních vředů, při zácpě, kašli apod (Machado De-Mělo et al., 2018). Jako sladidlo byl med později nahrazen mnohem levnějším cukrem z cukrové třtiny či cukrové řepy, nicméně dodnes zůstal významným prvkem lidské výživy a důležitou surovinou potravinářského průmyslu. Mezi oblíbené prostředky patří různé léčivé přípravky na bázi medu (Bogdanov et al., 2008). 
Foto: Ing. Pavel Řehořka
Včelí vosk 
Včelí vosk je přírodní produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel (Blomquist et l., 1980). U včely medonosné je producentem dělnice ve 12. až 18. dni svého života. Uvádí se, že ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5-10 kg medu a kolem 50 g pylu. Vosk je hlavní surovinou pro stavbu včelího díla. Člověk se naučil využívat včelího vosku jako významné suroviny a prostředku ke své práci (svíčky, medicína) a dodnes má v některých oborech lidské činnosti nezastupitelnou úlohu (farmacie, potravinářství, kosmetika, šperkařství, restaurátorství, impregnace dřeva, speciální nátěrové hmoty apod.). Včelí vosk obsahuje více než 200 různých chemických látek. Mezi nejvýznamnější patří monoestery a diestery nasycených a nenasycených mastných, volné mastné kyseliny, vyšší alkoholy a hydroxypolyestery (Tulloch, 1980). 
Včelí jed 
Včelí jed je bezbarvá kapalina charakteristické vůně a kyselé chuti, která je produkovaná jedovou žlázou včelích dělnic (Mullin et al., 2015). Včelí dělnice používá jed jako prostředek, kterým brání včelstvo před vetřelcem. Včely vpravují jed do těla nepřítele pomocí žihadel, čímž vetřelce usmrtí, paralyzují či alespoň odhánějí. Jed vytváří i včelí matka, ale používá jej pouze při souboji s jinou matkou. Jed je toxický i pro člověka, avšak pro zdravého dospělého člověka představuje smrtelné riziko asi 700 žihadel. 
Včelí jed, je pestrou směsicí nízkomolekulárních organických látek, peptidů a proteinů (Räder et al., 1987). Peptidy včelího jedu mají antivirovou aktivitu (Conlon et al., 2003) a jsou účinné i proti viru HIV, zejména melittin (Wachinger et al., 1998), peptid o 26 aminokyselinách (Terwilliger a Eisenberg, 1982), který narušuje biologické membrány tím, že v nich vytváří otvory (Vogel a Jähnig ,1986; He et al., 2013). Tento peptidický včelí toxin tím narušuje vnější strukturu víru HIV a deaktivuje jeho schopnost infikovat buňku. Další z biologicky účinných komponent včelího jedu, fosfolipáza A2, blokuje vstup viru HIV do hostitelské buňky (Fenard et al., 1999).
Melittin
Propolis 
Propolis je pryskyřičná látka příjemné aromatické vůně, která je produktem stavební činnosti včely. Surovinu k tvorbě propolisu sbírají včely na rostlinách produkujících pryskyřičné látky. Při zpracování mísí nasbíranou hmotu s výměšky hlavových žláz a výsledný produkt využívají jako stavební a ochranný materiál a účinný tmel. Propolisem vystýlají a vyztužují buňky plástů nebo zatmelují trhliny a otvory ve stěnách úlu. Pomocí propolisu upravují také velikost česna. Zvláštní využití má propolis tehdy, když do úlu pronikne nepřítel velikosti myši. Včely jej svými žihadly dokážou usmrtit, ale již nejsou schopny jej z úlu odstranit. Proto tělo pokryjí silnou vrstvou propolisu a tak zabrání jeho rozkladu. Propolisem jsou také ošetřeny vnitřní stěny úlu, resp. dutiny, kterou včely obývají. Těkavé látky z takového nátěru prosycují atmosféru úlu a působí jako účinné dezinfekční činidlo (Ghisalberti, 1979). 
Propolis je tvořen velmi pestrou směsí velkého množství organických sloučenin. Až dosud v něm bylo identifikováno více než 300 sloučenin. Jen flavonoidů v něm bylo objeveno 38. Velký podíl tvoří terpenové a seskviterpenové alkoholy a uhlovodíky (Walker a Crane, 1987; Bankova et al., 2000) s širokým farmakologickým účinkem (Marcucci, 1995). 
Propolis je jedním z mála přírodních léčivých přípravků, který si udržuje svou popularitu po velmi dlouhou dobu. Farmakologicky aktivními molekulami v propolisu jsou zejména flavonoidy a fenolové kyseliny a jejich estery, které mají  mnohonásobný inhibiční účinek na bakterie, houby a viry. Kromě toho má propolis a některé jeho složky protizánětlivé a imunomodulační aktivity (Castaldo a Capasso, 2002; Almuhayawi, 2020). 
Biologické vlastnosti propolisu závisí na jeho chemickém složení, na rostlinných zdrojích, zeměpisné oblasti a ročním období. Každý rok je publikováno mnoho vědeckých článků v různých mezinárodních časopisech a několik skupin vědců zaměřuje svou pozornost na chemické sloučeniny a biologickou aktivitu propolisu z různých částí světa (Bankova et al., 2000; Rufatto et al., 2017; Anjum et al., 2019; Markiewicz-¯ukowska et al., 2020; Ripari et al., 2021; Freitas et al., 2022). 
Mateří kašička 
Mateří kašička je produkt hltanové žlázy mladých dělnic včely medonosné, které se živí pylem. Mateří kašičkou krmí včely jednak svá vývojová stádia – larvy dělnic během prvních třech dnů života, larvy budoucích matek po celé larvální stádium a matky po celý jejich život. Díky této výživě se včelí královna dožívá více než 5 let, zatímco dělnice se dožívají pouze 2 - 4 měsíců. Živiny mateří kašičky umožňují královně v období kladení vajíček snést 2000 - 3000 vajíček během 24 hodin. Jejich váha je rovna váze samotné včelí královny. V prvopočátku je matka jen obyčejné oplozené vajíčko jako kterékoli jiné, z kterého se později líhnou dělnice. Avšak díky stravě - mateří kašičce - kterou matka od dělnic při svém vývoji dostává a také speciální buňce, ve které vyrůstá, vylíhne se do včelího světa jako královna (Johansson, 1955; Collazo etal., 2021). 
O tento včelí produkt je velký zájem a jsou v něm hledány speciální látky, které jsou schopny z včelího vajíčka udělat královnu. Již prvé chemické rozbory ukázaly, že mateří kašička obsahuje množství organických i anorganických látek, ale nic co by se nenašlo i v jiných přírodních zdrojích: minerální látky, vitamíny, aminokyseliny, peptidy, enzymy apod. (Rembold a Dietz, 1966). Pozdější analýzy prokázaly přítomnost stopových množství i jiných látek (Howe e al., 1985), ale dodnes není přesně známo, v čem spočívá mimořádná hodnota této potravy pro včely a její příznivý vliv na lidský organismus (Fratini et al., 2016; Sahin, 2022). Mateří kašička se osvědčuje jako doplněk výživy v boji proti astmatu, jaterním onemocněním, zlomeninám kostí, kožním chorobám a posilování imunitního systému. Mateří kašička celkově osvěžuje organismus, má se zato, že jej omlazuje a udržuje ve zdravém stavu kosti a klouby (Viuda-Martos et al., 2017; Chander, 2021). Používá se také v kosmetice (Spencer, 2019). Včelaři získávají mateří kašičku pro lidské potřeby vybíráním nebo odsáváním z matečníků, když jsou larvy staré 4 dny. Na získání 1 g mateří kašičky je nutné odsát tří plné matečníky. 
V roce 1987 byla v mateří kašičce objevena čínskými vědci jednoduchá nenasycená mastná kyselina – kyselina 10-trans-2-decenová (HDEA) (Ji et al., 1987) – která významným způsobem zasahuje do neurogenéze tím, že ovlivňuje diferenciaci neuronálních kmenových buněk (Hattori et al., 2007). Nedávné výzkumy prokázaly, že HDEA má estrogenní aktivitu (Mishima, 2008; Suzuki et al., 2008) a nejnovějším objevem je, že HDEA se chová jako antidepresivum a u myší, které byly vystaveny dlouhodobému stresu, odstraňuje příznaky deprese a úzkosti (Ito et al., 2012). Je to HDEA, která činí mateří kašičku tak mimořádnou potravou pro včely, nebo jsou to jiné, dosud neobjevené látky? 
VČELA MEDONOSNÁ JE PRO ČLOVĚKA STEJNĚ DŮLEŽITÁ JAKO ENERGETIKA 
Včely opylují většinu zemědělských plodin a velkou část těch volně rostoucích, bez jejich pomoci by sklizeň obilovin, řepky nebo ovoce byla výrazně chudší. Čísla se liší od rostliny k rostlině a záleží na řadě dalších okolností, ale uvádí se například, že úrodu řepky včely zvyšují až o třetinu, jabloní o víc než polovinu a třeba hrušně nebo mandloně bez opylení včelou prakticky neplodí (Potts et al., 2016). Američtí výzkumníci vyčíslili ekonomický přínos včelstev pro tamější zemědělskou produkci na 15 miliard dolarů ročně, Británie odhaduje 150 milionů liber (Hung et al., 2018). V Česku nejsou podobná čísla k dispozici. Včela se bez člověka obejde, ale člověk bez včely nikoliv. 
VYMÍRÁNÍ VČEL MŮŽE MÍT PRO LIDSTVO KATASTROFÁLNÍ NÁSLEDKY 
Nad varovnými zprávami o vymírání druhů se málokdo pozastavuje. Většina lidí se domnívá, že se vlastně nestane nic tak hrozného, když z povrchu země zmizí jeden brouček, nějaké ryba nebo druh savce. Málokdo chápe varování biologů, že ve složitém světě přírodních vztahů může být jeden konkrétní druh posledním šroubkem, bez nějž se celé soukolí života rozsype. V případě včely ale není tak složité pochopit, jaký význam v tom složitém soukolí života hraje a že její vyhynutí ohrožuje samo lidstvo (Faux a Kane, 2021). Technologické inovace vytvořené člověkem nedokážou práci včel nahradit a není pravděpodobně, že by to dokázaly v blízké budoucnosti. Ať se nám to líbí či nikoliv, včely jsou jedním ze základních kamenů života na Zemi a čím dříve to pochopíme, tím lépe. Raději dříve, protože pak už může být pozdě. 
Literatura 
Almuhayawi MS. Propolis as a novel antibacterial agent. Saudi J Biol Sci. 2020; 27(11):“ 3079-3086. 
Anjum SI, Ullah A, Khan KA, Attaullah M, Khan Ali H, Bashir MA,Tahir M, Ansari MJ, Gramh HA, Adgaba N, Dash CK. Composition and functional properties of propolis (bee glue): A review. Saudi J Biol Sci. 2019; 26(7): 1695-1703. 
Arno T, Greco MK, Leen V, Martens L, Joseph W. Radio-Frequency Electromagnetic Field Exposure of Western Honey Bees. Scientific Reports (Nature Publisher Group), 2020; 10(1): 461. 
Azmy R, Shamloul R, Elsawy NAF, Elkholy S, Maher E. Effects of mobile phones electromagnetic radiation on patients with epilepsy: an EEG study. Egyptian J Neurol Psych Neurosurg. 2020; 56(1): 1-9. 
Bankova VS, de Castro SL, Marcucci MC. Propolis: recent advances in chemistry and plant origin. Apidologie, 2000; 31(1): 3-15. 
Bevington M, House R. 5G Technology Demands a Precautionary Approach: An Interview with Michael Bevington. AHP Magazine Self Sci. 2019-2020; 4: 1-6. 
Betzalel N, Ben Ishai P, Feldman Y. The human skin as a sub-THz receiver - Does 5G pose a danger to it or not?. Environ Res. 2018;163:208‐216. doi:10.1016/j.envres.2018.01.032 
Blomquist GJ, Chu AJ, Remaley S. Biosynthesis of wax in the honeybee, Apis mellifera L. Insect Biochem. 1980; 10(3): 313-321. 
Bogdanov S, Jurendic T, Sieber R, Gallmann P. (2008). Honey for nutrition and health: a review. J Amer Coll Nutr. 2008; 27(6): 677-689. 
Carreck N. Electromagnetic radiation and bees, again. Bee World, 2014; 91(4): 101-102. 
Castaldo S, Capasso F. Propolis, an old remedy used in modern medicine. Fitoterapia, 2002; 73: S1-S6. 
Collazo N, Carpena M, Nuñez-Estevez B, Otero P, Simal-Gandara J, Prieto MA. Health promoting properties of bee royal jelly: Food of the queens. Nutrients, 2021; 13(2): 543. 
Conlon JM, Sonnevend A, Patel M, Camasamudram V, Nowotny N, Zilahi E, Iwamuro S, Nielsen PF, Pál T. A melittin-related peptide from the skin of the Japanese frog, Rana tagoi, with antimicrobial and cytolytic properties. Biochem Biophys Res Commun. 2003; 306(2): 496-500. 
Danforth BN et al. The solitary bees: biology, evolution, conservation. Princeton University Press, 2019. 
Davodpour R, Sobhanardakani S, Cheraghi M, Abdi N, Lorestani B. Honeybees (Apis mellifera L.) as a potential bioindicator for detection of toxic and essential elements in the environment (case study: Markazi Province, Iran). Arch Envoroment Contam Toxicol. 2019; 77(3): 344-358. 
Di Ciaula A. Towards 5G communication systems: Are there health implications?. Int J Hyg Environ Health. 2018;221(3):367‐375. doi:10.1016/j.ijheh.2018.01.011 
Di Fiore C, Nuzzo A, Torino V, De Cristofaro A, Notardonato I, Passarella S et al. Honeybees as Bioindicators of Heavy Metal Pollution in Urban and Rural Areas in the South of Italy. Atmosphere, 2022; 13(4): 624. 
Durant J. Bitter honey: A political ecology of honey bee declines. University of California, Berkeley, 2019. 
Elhence A, Chamola V, Guizani M. Electromagnetic Radiation Due to Cellular, Wi-Fi and Bluetooth Technologies: How Safe Are We?. IEEE Access, 2020; 8: 42980-43000. 
Faux CM, Kane TR. Honey Bees: Disaster Preparedness and Response. Veterinary Clinics: Food Animal Practice,2021; 37(3): 559-567. 
Fenard D, Lambeau G, Valentin E, Lefebvre JC, Lazdunski M, Doglio A. Secreted phospholipases A(2), a new class of HIV inhibitors that block virus entry into host cells. J Clin Invest. 1999; 104(5): 611-618. 
Fratini F, Cilia G, Mancini S, Felicioli A. Royal Jelly: An ancient remedy with remarkable antibacterial properties. Microbiol Res. 2016; 192: 130-141. 
Freitas AS, Cunha A, Oliveira R, Almeida‐Aguiar C. Propolis antibacterial and antioxidant synergisms with gentamicin and honey. J Appl Microbiol. 2022; 132(4): 2733-2745. 
Ghisalberti EL. (1979). Propolis: a review. Bee World, 1979; 60(2): 59-84. 
Giampieri F, Quiles JL, Cianciosi D, Forbes-Hernández TY, Orantes-Bermejo FJ, Alvarez-Suarez JM, Battino M. Bee products: an emblematic example of underutilized sources of bioactive compounds. J Agricul Food Chem. 2022; 70(23): 6833-6848. 
Halm MP, Rortais A, Arnold G, Taséi JN, Rault S. New risk assessment approach for systemic insecticides: the case of honey bees and imidacloprid (Gaucho). Environment Sci Technol. 2006; 40(7): 2448-2454. 

Hardstone MC, Scott JG. Is Apis mellifera more sensitive to insecticides than other insects?. Pest Management Sci. 2010; 66(11): 1171-1180.

Hattori N, Nomoto H, Fukumitsu H, Mishima S, Furukawa S. Royal jelly and its unique fatty acid, 10-hydroxy-trans-2-decenoic acid, promote neurogenesis by neural stem/progenitor cells in vitro. Biomed Res. 2007; 28(5): 261-266.

He Y, Prieto L, Lazaridis T. Modeling peptide binding to anionic membrane pores. J Comput Chem. 2013 Apr 11. doi: 10.1002/jcc.23282. [Epub ahead of print]

Howe SR, Dimick PS, Benton AW. Composition of freshly harvested and commercial royal jelly. J Apicultural Res. 1985; 24(1): 52-61.

Hung KLJ, Kingston JM, Albrecht M, Holway DA, Kohn J R. (2018). The worldwide importance of honey bees as pollinators in natural habitats. Proc Roy Soc B: Biol Sci. 2018; 285(1870): 20172140.

Chander IN. Royal jelly-a potential for healthy lifestyle. J Entomol Res. 2021; 45(4): 807-813.

Ito S, Nitta Y, Fukumitsu H, Soumiya H, Ikeno K, Nakamura T, Furukawa S. Antidepressant-like activity of 10-hydroxy-trans-2-decenoic Acid, a unique unsaturated Fatty Acid of royal jelly, in stress-inducible depression-like mouse model. Evid Based Complement Alternat Med. 2012; 2012: 139-140. Epub 2011 Jul 24.

Ji N, Yu RG, Yang QH, Yu PH, Li Y. Determination of 10-hydroxy-trans-2-decenoic acid (10-HDA) in royal jelly by gas liquid chromatography. [Article in Chinese] Zhong Yao Tong Bao. 1987; 12(9): 28-31, 62.

Johansson TS. Royal jelly. Bee World, 1955; 36(2): 21-32.

Kimmel S, Kuhn J, Harst W, Stever H. Electromagnetic radiation: influences on honeybees (Apis mellifera). In Preprint (IIAS-InterSymp Conference, Baden-Baden 2007.  http://agbi. uni-landau. de/material_download/preprint_IAAS_2007. pdf.

Kostoff RN, Heroux P, Aschner M, Tsatsakis A. Adverse health effects of 5G mobile networking technology under real-life conditions. Toxicology Letters, 2020; 323: 35-40.

Machado De-Melo AA, Almeida-Muradian LBD, Sancho MT, Pascual-Maté A. Composition and properties of Apis mellifera honey: A review. J Apicult Res. 2018; 57(1): 5-37.

Mall P, Kumar Y. Effect of electromagnetic radiations on brooding, honey production and foraging behavior of European honeybees (Apis mellifera L.). African J Agricult Res. 2014; 9(13): 1078-1085.

Marcucci MC. Propolis: chemical composition, biological properties and therapeutic activity. Apidologie, 1995; 26(2): 83-99.

Markiewicz-Żukowska R, Moskwa J, Naliwajko SK, Gromkowska-Kępka KJ, Socha K, Borawska MH, Isidorov V. Propolis from Poland versus propolis from New Zealand-chemical composition and antiproliferative properties on glioblastoma cell lines. Res Square 2020; 10.21203 / rs.2.23267 / In press.

Mishima S. Estrogenic activities of Fatty acids and a sterol isolated from royal jelly. Evid Based Complement Alternat Med. 2008; 5(3): 295-302.

Mixon TA, Abramson CI, Nolf SL, Johnson GA, Serrano E, Wells H. Effects of GSM cellular phone radiation on the behaviour of honey bees. Sci Bee Culture 2009; 1: 22-27.

Mullin CA, Chen J, Fine JD, Frazier MT, Frazier JL. (2015). The formulation makes the honey bee poison. Pesticide Biochem Physiol. 2015; 20: 27-35.

Oberemok VV, Laikova KV, Gninenko YI, Zaitsev AS, Nyadar PM, Adeyemi TA. A short history of insecticides. J Plant Protect Res.  2015; 55(3): 221-226.

Oldroyd BP. Domestication of honey bees was associated with expansion of genetic diversity. Molecular Ecology, 2012;  21(18): 4409-4411.

Papa G, Maier R, Durazzo A, Lucarini M, Karabagias IK, Plutino M. et al. The honey bee Apis mellifera: An insect at the interface between human and ecosystem health. Biology, 2022; 11(2): 233.

Patel S, Mall P. Impact of electromagnetic radiations on biology and behaviour of Apis mellifera L. J Entomol Res. 2015; 39(2): 123-129.

Potts SG, Imperatriz-Fonseca V, Ngo HT, Aizen MA, Biesmeijer  C, Breeze TD, Dicks LV, Garibalsdi LA, Hill R, Settele J, Vanbergen AJ. Safeguarding pollinators and their values to human well-being. Nature, 2016; 540(7632): 220-229.

Přidal A. A new records additional notes on faunistics of solitary bees (Hymenoptera: Apoidea) from Czech and Slovak Republic. Acta Univ Agric et Silvic Mendel Brun. 1998; 46: 27-31.

Räder K, Wildfeuer A, Wintersberger F, Bossinger P, Mücke HW. Characterization of bee venom and its main components by high-performance liquid  chromatography. J Chromatogr. 1987; 408: 341-348.

Rembold, H., & Dietz, A. (1966). Biologically active substances in royal jelly. Vitamins & Hormones, 23, 359-382.

Ripari N, Sartori AA, da Silva Honorio M, Conte FL, Tasca KI, Santiago KB, Sforcin JM. Propolis antiviral and immunomodulatory activity: a review and perspectives for COVID-19 treatment. J Pharm Pharmacol. 2021; 73(3): 281-299.

Rufatto LC, dos Santos DA, Marinho F, Henriques JAP, Ely MR, Moura S. (2017). Red propolis: chemical composition and pharmacological activity. Asian Pacific J Tropical Biomed. 2017; 7(7): 591-598.

Russell CL. 5 G wireless telecommunications expansion: Public health and environmental implications. Environ Res. 2018;165:484‐495. doi:10.1016/j.envres.2018.01.016

Sahin H. Royal jelly: Healthy aging and longevity. In Bee Products and Their Applications in the Food and Pharmaceutical Industries (pp. 245-260). Academic Press, 2022.

Simkó M, Mattsson MO. 5G Wireless Communication and Health Effects—A Pragmatic Review Based on Available Studies Regarding 6 to 100 GHz. Int J Environ Res Publ Health 2019;  16(18), 3406.

Spencer GJ. Royal Jelly, the New Elixir. J Entomol Soc British Columbia, 2019; 54: 24.

Suzuki KM, Isohama Y, Maruyama H, Yamada Y, Narita Y, Ohta S, Araki Y, Miyata T, Mishima S. Estrogenic activities of  Fatty acids and a sterol isolated from royal jelly. Evid Based Complement Alternat Med. 2008; 5(3): 295-302.

Taye RR, Deka MK, Rahman A, Bathari M. Effect of electromagnetic radiation of cell phone tower on foraging behaviour of Asiatic honey bee, Apis cerana F.(Hymenoptera: Apidae). J Entomol Zool Stud. 2917; 5: 1527-1529.

Terwilliger CT, Eisenberg D. The structure of melittin. J Bio Chem. 1982; 257(11): 6010-6015.

Thielens A, Greco MK, Verloock L, Martens L, Joseph W. Radio-Frequency Electromagnetic Field Exposure of Western Honey Bees. Scientific Reports, 2020; 10(1): 1-14.

Tulloch AP. Beeswax—composition and analysis. Bee World, 1980; 61(2): 47-62.

Vanbergen AJ, Potts SG, Vian A, Malkemper EP, Young J, Tscheulin T. Risk to pollinators from anthropogenic electro-magnetic radiation (EMR): Evidence and knowledge gaps. Sci Total Environ, 2019;  695: 133833.

Vasiliev D, Greenwood S. Pollinator biodiversity and crop pollination in temperate ecosystems, implications for national pollinator conservation strategies: Mini review. Science Total Environ. 2020; 744: 140880.

Verschaeve L. Environmental impact of radiofrequency fields from mobile phone base stations. Crit Rev Environ Sci Technol. 2014; 44: 1313-1369. http://dx.doi.org/10.1080/

Viuda-Martos M, Pérez-Alvarez JA, Fernández-López J. Royal Jelly: Health Benefits and Uses in Medicine. In Bee Products-Chemical and Biological Properties (pp. 199-218). Springer, Cham. 2017.

Vogel H, Jähnig F. The structure of melittin in membranes. Biophys J. 1986; 50(4): 573-582.

Wachinger M, Kleinschmidt A, Winder D, von Pechmann N, Ludvigsen A, Neumann M, Holle R, Salmons B, Erfle V, Brack-Werner R. Antimicrobial peptides melittin and cecropin inhibit replication of human immunodeficiency virus 1 by suppressing viral gene expression. J Gen Virol. 1998; 79 ( Pt 4): 731-740.

Walker P, Crane E. Constituents of propolis. Apidologie,1987; 18(4): 327-334.

 

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 17

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

prof Patočka





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace