Kapradí ke
snídani
Jiří
Patočka, Otakar Jiří Mika, Zdeňka Navrátilová
Kapradina, u nás známá pod jménem hasivka orličí (Pteridium aquilinum), je kosmopolitní druh kapradiny z řádu osladičotvarých, hojně rozšířený i v ČR (Svatoš a Macek, 1994). Roste ve světlých lesích, zejména borech, na pasekách a kamenitých stráních. Je to naše nejstatnější vytrvalá kapradina. Hluboko v půdě má vodorovný plazivý oddenek, z něhož vyrůstá žlutozelený, až 2 m vysoký kožovitý list s řapíkem dlouhým až 100 cm, který přes zimu uschne a zanikne. Na jaře začnou z oddenku vyrůstat další, v mládí spirálovitě svinuté listy, nazývané někde biskupská berle. Rozřízneme-li šikmo dolní části řapíku, uvidíme, jak cévní svazky vytvářejí obraz podobný dvouhlavému orlu. To dalo rostlině její české i latinské druhové jméno (aquila = orel). Na rubu lístků jsou v souvislé řadě hnědé výtrusnicové kupky, které jsou kryté podvinutým okrajem listu. Výtrusnice dozrávají v červenci až září, kdy pukají příčnou skulinou, ze které vypadávají drobné žlutohnědé výtrusy (Marrs a Watt, 2006).
Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová
Celá rostlina je jedovatá a při spásání způsobuje otravy dobytka, koní a ovcí. Je jedovatá také pro člověka (Fenwick, 1989; Marrero et al., 2006). Způsobuje útlum krvetvorby, vyvolává leukopenii a snížení počtu krevních destiček vede ke vzniku krvácivých stavů (Vetter, J. (2009). Rostlina obsahuje látky s kancerogenním účinkem, jako např. pterosin B a ptaquilosid (Aranha et al. 2014) a další jim podobné (Castillo, 1997). V experimentu na laboratorních zvířatech bylo prokázáno, že ptaquilosid způsobuje rakovinu močového měchýře a tlustého střeva (Pamukcu et al., 1980; Potter a Baird, 2000). Přes svou jedovatost jsou v některých částech světa mladé výhonky této kapradiny považovány za lahůdku a pod anglickým názvem "fiddleheads" jsou kuchyňsky upravovány na různé způsoby. Oblíbenou delikatesou jsou zejména v Japonsku, vařené s dřevěným popelem nebo jedlou sodou, podávané jako zeleninová polévka nebo smíšené s rýží. Jejich chuť prý je vynikající a naprosto neopakovatelná, problém ovšem je, že pokrmy z nich připravené jsou jedovaté (Hodge, 1973).
Dosud nebyl podán konečný důkaz o tom, že pojídání kapradí způsobuje rakovinu u člověka (Galpin et al., 1990). Skutečnost, že ptaquilosid je silné alkylační činidlo, silně podporuje domněnku, že současný vysoký výskyt rakoviny hrtanu a žaludku u mladých Japonců souvisí právě s oblibou pojídání kapradí (Vetter, 2011).
Literatura
Aranh PCR, Hansen HCB, Rasmussen LH, Strobel BW, Friis C. Determination of ptaquiloside and pterosin B derived from bracken (Pteridium aquilinum) in cattle plasma, urine and milk. J Chromatogr B,2014; 951: 44-51.
Castillo UF, Wilkins AL, Lauren DR, Smith BL, Towers NR, Alonso-Amelot ME. Jaimes-Espinoza R. Isoptaquiloside and caudatoside, illudane-type sesquiterpene glucosides from Pteridium aquilinum var. caudatum. Phytochemistry, 1997; 44(5): 901-906.
Fenwick GR. Bracken (Pteridium aquilinum)—toxic effects and toxic constituents. J Sci Food Agricult. 1989; 46(2): 147-173.
Galpin OP, Whitaker CJ, Whitaker RH, Kassab JY. Gastric cancer in Gwynedd. Possible links with bracken. Brit J Cancwr. 1990; 61(5): 737-740.
Hodge WH. Fern foods of Japan and the problem of toxicity. Amer Fern J. 1973; 63(3): 77-80.
Marrs RH, Watt AS. Biological flora of the british isles: Pteridium aquilinum (L.) Kuhn. J Ecol. 2006; 94(6): 1272-1321.
Marrero E, Bulnes C, Sánchez LM, Palenzuela I, Stuart R, Jacobs F, Romero J. Pteridium aquilinum (bracken fern) toxicity in cattle in the humid Chaco of Tarija, Bolivia. Veter Human Toxicol. 2001; 43(3): 156-158.
Pamukcu AM, Yalçiner Ş, Hatcher JF, Bryan GT. Quercetin, a rat intestinal and bladder carcinogen present in bracken fern (Pteridium aquilinum). Cancer Res. 1980; 40(10): 3468-3472.
Potter DM, Baird MS. Carcinogenic effects of ptaquiloside in bracken fern and related compounds. Brit J Cancer, 2000; 83(7): 914-920.
Svatoš A, Macek T. The rate of ecdysteroid production in suspension cultured cells of the fern Pteridium aquilinum. Phytochemistry, 1994; 35(3): 651-654.
Vetter J. A biological hazard of our age: Bracken fern [Pteridium aquilinum (L.) Kuhn]—A review. Acta Veterinaria Hungarica, 2009; 57(1): 183-196.
Vetter J. Toxicological and medicinal aspects of the most frequent fern species, Pteridium aquilinum (L.) Kuhn. In Working with Ferns (pp. 361-375). Springer, New York, NY, 2011.
