Blín černý v magii a medicíně

Jiří Patočka, Jana Matějíčková, Zdeňka Navrátilová, Bohumír Plucar

     Blín černý (Hyoscyamus niger) je rostlina z čeledi lilkovitých (Solanaceae), která má dlouhou historii v lékařství, ale také vzbuzuje zájem v oblasti botaniky a toxikologie (Unterladstetter, 2018). Rostlina je také známá svými psychoaktivními účinky a v minulosti sehrála významnou úlohu v černé magii (Müller, 1998). V minulosti byl blín černý používán v různých kouzelnických nebo okultních praktikách. Užití blínu černého v černé magii často zahrnovalo pokusy o ovládání mysli nebo vyvolávání halucinací. V dobách, kdy bylo čarodějnictví stíháno a perzekvováno, byl blín černý považován za rostlinu, která má magické a okultní vlastnosti. Byl spojován s rituály, lektvary a amulety, které byly používány čaroději a čarodějkami (Ak et al., 2022). Často byl používán u různých záhadných rituálů, na nichž se podílely dva jeho alkaloidy s psychotropními účinky - hyoscyamin a skopolamin - které mohou způsobit halucinace, dezorientaci, ztrátu kontroly nad tělem a mají mnoho dalších nežádoucích účinků. Tato rostlina je ale také známa svým historickým využitím v medicíně (Hossain  & Said, 2021). V tomto odborném článku se zaměříme na botanické charakteristiky, historii, využití a potenciální rizika spojená s blínem černým.

     Blín černý je dvouletá nebo krátkověká bylina s výraznými květenstvími a pichlavými listy. Dorůstá obvykle výšky 30-100 cm a má charakteristické žlutě zbarvené květy trubkovitého tvaru. Listy blínu černého jsou střídavé a mají zubaté okraje. Plodem jsou tobolky obsahující mnoho semínek.

Foto: Ing. Jana Matějíčková

Falcarinol a další polyacetyleny falcarinolového typu - přirozená rostlinná pesticida

Jiří Patočka, Matěj Malík

     Falcarinol, falcarindiol-3-acetat, falcarindiol, falcarinon a další podobné sloučeniny jsou rostlinné látky ze skupiny polyacetylenů, které se nacházejí v některých rostlinách jako přirozené pesticidy a které hrají roli v obraně rostlin např. proti hmyzu, houbám a zejména proti patogenním mikroorganismům. Tyto látky jsou známy především v rostlinách rodu Daucus, který zahrnuje například mrkev (Daucus carota) (Hansen et al., 2003). Tyto látky jsou sice součástí rostlinné obrany proti škůdcům a patogenům, zároveň však mohou mít různé pozitivní účinky na lidské zdraví. 

Liána Stephania tetrandra a její bisbenzylisochinolinové alkaloidy

Jiří Patočka

     Stephania tetrandra je vytrvalá liána z čeledi Menispermaceae pocházející z Číny a Tchaj-wanu. Vyrůstá z krátkého, dřevnatého kořene a šplhá do výšky kolem tří metrů. Její listy jsou uspořádány spirálovitě na stonku a jejich řapíky jsou připojeny blízko středu listu. Stephania tetrandra a další příbuzné druhy Menispermaceae tvoří hlavní zdroj zajímavého bisbenzylisochinolinového alkaloidu – tetrandrinu (Bhagya & Chandrashekar, 2016).

Vláknitá houba Periconia glaucocephala a její bioaktivní sekundární  metabolity

Jiří Patočka

     Periconia jsou vláknité houby z čeledi Periconiaceae. Posledních 50 let probíhá intenzivní průzkum jejich sekundárních metabolitů vhodných pro farmakologické účely. V těchto houbách bylo objeveno velké množství bioaktivních látek, jako jsou terpenoidy, polyketidy, cytochalasany, makrosfelidy, cyklopenteny, sacharidy, různé aromatické sloučeniny a řada dalších zajímavých sloučenin (Teles et al., 2006).

Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) v tradiční a současné medicíně

 Jana Matějíčková, Jiří Patočka 

     Tento článek shrnuje informace o všech aspektech biologie bažanky vytrvalé, které jsou důležité pro pochopení jejích ekologických charakteristik a využití léčivých látek.

     Ačkoliv bažanka vytrvalá patří mezi rostliny čeledi pryšcovitých, její buňky neobsahují latexové mléko. Bažanka vytrvalá je dvoudomá, klonální, vytrvalá rostlina našich lesů. Vyhledává sedimentární vápence, břidlice, jíly a sutě. Je velmi tolerantní k nízkému osvětlení. Můžesicerůst i v nezastíněných podmínkách, ale vyšší hustoty světelného toku mají za následek nižší biomasu výhonků. Bažanka vytrvalá je považována za indikátor starých lesů (Jefferson 2008).Výskyt bažanky vytrvalé je eurokavkazský. Vyskytuje se v celé Evropě od Skandinávie (po 66° severní šířky v Norsku) přes Středomoří a střední Evropu, severní Afriku a Kavkaz až po Írán a ruské hranice na východě. Druhotně se vyskytuje v Austrálii. Výškový rozsah bažanky sahá od hladiny moře do nadmořských výšek 1600 někde dokonce do 2000 m (Jefferson 2008).

      Kromě bažanky vytrvalé, která je u nás původní a hojná, se u na území České republiky vyskytuje bažanka vejčitá (Mercurialis ovata), která je silně ohroženým druhem v ČR. Druhotně se pak můžeme v naší přírodě setkat také se zavlečenou bažankou roční (Mercurialis annua), která se k nám dostala neúmyslně a je vnímána jako obtížný polní plevel.

Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Krásnoporka žemlička (Albatrellus confluens): Bioaktivní látky

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Krásnoporka žemlička (Albatrellus confluens syn. Albatrellopsis confluens) je houba z čeledi Pyronemataceae. Je typickým zástupcem rodu Albatrellus, který obsahuje přibližně 30 druhů. Krásnoporka žemlička je zajímavá svým zvláštním vzhledem a ekologií. Její plodnice mají tvar talíře nebo misky. Barva plodnice je obvykle oranžová až červená, což jí dává výrazný vzhled, kterým se odlišuje od mnoha jiných druhů hub. Samotné plodnice jsou relativně malé, obvykle dosahují průměru několika centimetrů. Tato houba se vyskytuje ve vlhkých lesích, zejména pod listnatými stromy, jako jsou buky nebo duby. Je známo, že vytváří mykorhizní symbiózu s kořeny těchto stromů, což znamená, že žije v symbiotickém vztahu s jejich kořeny a zajišťuje jim určité výhody ve výměně živin. Pokud jde o využití krásnoporky v kuchyni, je obvykle považována za nepoživatelnou nebo dokonce mírně jedovatou (Oohashi et al., 1993). I když některé zdroje uvádějí, že je možné ji konzumovat po důkladném povaření, většina mykologů její sběr a konzumaci nedoporučuje kvůli možnému riziku záměny s jinými jedovatými druhy (Pérez-Moreno  & Martínez, 2014).  Krásnoporka žemlička není příliš známá v medicíně, alespoň z hlediska významných lékařských vlastností. Existuje však stále rostoucí zájem o potenciální léčivé účinky různých druhů hub, žemličku nevyjímaje. A. confluens je zajímavým příkladem houby s výrazným vzhledem a specifickou ekologií, což ji činí zajímavým objektem studia také pro mykology i pro ty, kdo se zajímají o přírodu a ekologii lesních ekosystémů.

Houževnatec šupinatý (Lentinus lepidus): Taxonomie, ekologie a využití

Jiří Patočka, Jana Matějíčková, Václav Hanák, Radoslav Patočka

     Houževnatec šupinatý (Lentinus lepidus) je druh dřevokazné houby z čeledi štítovkovitých (Polyporaceae) a řádu houbotvarých (Polyporales). Tento fascinující druh má význam v oblasti mykologie, ekologie a využití v potravinářství a medicíně (Fabros et al., 2022). V následujícím článku se zaměříme na klíčové rysy houževnatce šupinatého, jeho taxonomii, ekologii a možnosti jeho využití.

     Houževnatec šupinatý patří do rodu Lentinus, který zahrnuje několik dalších druhů, známých pro svou schopnost rozkládat dřevní materiál (Wallis-Tayler, 1914). Tento druh houby je charakterizován svými plodnicemi, které mají tvar vějíře a dorůstají až do velikosti 10 cm. Jeho povrch je pokrytý šupinatými strukturami, které daly druhu jméno. Barva plodnic se pohybuje od světle hnědé po oranžovo-hnědou. Houževnatec šupinatý je saprofytická houba, což znamená, že se živí rozkládajícím se organickým materiálem, zejména dřevní hmotou. Jeho schopnost rozkládat lignin, složku dřeva, je významná pro ekologické procesy v lesních ekosystémech. Houba je často nalezena na odumřelém dřevě, kmenech stromů nebo větvích, kde pokračuje v rozkladu a přeměňuje dřevní materiál na živiny, které jsou následně dostupné pro další organismy. Houževnatec šupinatý je rozšířený v různých typech lesních prostředí, včetně listnatých i jehličnatých lesů. Jeho výskyt je doložen v různých částech světa, včetně Severní Ameriky, Evropy a Asie. Houba je jedlá (González et al., 2020).

Houževnatec šupinatý (Lentinus lepidus). Foto: Ing. Václav Hanák

Modřenec arménský a jeho bioaktivní sekundární metabolity hyacinthaciny

Jiří Patočka

     Modřenec arménský (Muscari armeniacum) je jedna z nejrozšířenějších cibulovin mírného i chladného pásu Evropy, Severní Ameriky a hlavně Asie, odkud pochází (Balkán, Malá Asie, Kavkaz). Tato jednoděložná rostlina z čeledi chřestovité (Asparagaceae) tvoří brzy zjara (březen-duben) bohatá klasovitá květenství, na  asi 10-15 cm vysokých stoncích, které jsou plné drobných, konvalinkových květů sytě inkoustově modré barvy s téměř neznatelným bílým okrajem. Květy jsou silně voňavé a jejich zvláštní vůně je označována jako „muscus“. Listy jsou úzce protáhlé a objevují se na poměrně krátkou dobu hned po odkvětu. Za dobrých podmínek mohou koncem léta vyrůst znovu (Chen et al., 2017).

Akazaoxim, nové antibiotikum z mořských bakterií rodu Micromonospora

Jiří Patočka

     Micromonospora je rod bakterií z čeledi Micromonosporaceae, který je součástí kmene Actinobacteria (Morgan et al., 2023). Tyto bakterie jsou známy svou schopností produkovat různé bioaktivní látky, včetně antibiotik a dalších sekundárních metabolitů, které mají významný výzkumný a lékařský potenciál. Bioaktivní produkty jsou získávány z různých kmenů Micromonospora a mají široké spektrum účinku proti různým patogenům, což z nich činí důležitý zdroj léčivých látek. Mezi nejznámější produkty bakterií rodu Micromonospora patří například gentamicin - antibiotikum používané k léčbě bakteriálních infekcí (Gump, 1972), rifamycin - antibiotikum používané k léčbě tuberkulózy a jiných bakteriálních infekcí (Floss  & Yu, 2005), bleomycin - chemoterapeutikum používané k léčbě některých typů rakoviny (Hecht, 2000) nebo apramycin - antibiotikum používané zejména ve veterinární medicíně k léčbě bakteriálních infekcí zvířat (Di Bonaventura et al., 2022). Micromonospory se vyskytují v různých prostředích, včetně půdy, vody a různých rostlinných substrátů. Mohou být izolovány z různých geografických oblastí a mají schopnost adaptovat se na různé podmínky.

 Akazaoxim

Pojďme na májovky. Už rostou!

Hana Juříčková, Radoslav Patočka

     Čirůvka májovka  (Calocybe gambosa), je jedlá houba patřící do čeledi Tricholomataceae. Tato houba je známá svým charakteristickým vzhledem a časným jarním růstem. Obvykle se objevuje v lesích koncem dubna, ale letos začala růst o měsíc dříve. Májovka má světlý až nažloutlý klobouk okrouhlého tvaru s miskovitým profilem, který může dosáhnout průměru až 12 centimetrů. Pod kloboukem má bílé lupeny, které později začínají žloutnout. Celá houba má mírně nasládlou vůni. Klíčovou pachovou složkou čerstvých plodnic čirůvky májovky je (E)-non-2-enal spolu s (E)-non-2-en-1-olem, v sušených plodnicích dominuje jako pachová sloučenina  kyselina 3-methylbutanová. Kvalita vůně komerčně dostupných sušených plodnic májovky  se tedy výrazně liší od kvality čerstvě nasbíraných exemplářů (Kleofas et al., 2015).

Bohatá úroda čirůvky májovky (Calocybe gambosa). Foto: Hana Juříčková.