Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 21213 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: Ohnivec rakouský: pár zajímavostí
Publikováno: Úterý, 19.04. 2022 - 16:50:54 Od: Prof. Patocka
prof Patočka

Ohnivec rakouský: pár zajímavostí

Radoslav Patočka, Jiří Patočka

     Ohnivce tvoří skupin vřeckovýtrusých hub tvořenou několika rody. Rod Sarcoscypha rostoucí také v ČR zahrnuje ohnivec rakouský (S. austriaca), šarlatový (S. coccinea) a jurský (S. jurana). Všechny tři druhy jsou vzhledově velmi podobné a rozlišit je možné jen na základě mikroskopického vyšetření (Denison, 1972; Li a Kimbrough, 1995). Ohnivce rostou koncem zimy a časně na jaře v hájích a parcích z ležících větví listnáčů a zetlelých kořenů ukrytých v zemi. Jejich plodničky jsou 2 až 5 cm široké, číšovité až miskovité, masité, křehké a posléze potrhané. Uvnitř jsou nádherně šarlatově červené, vně bíle pýřité. Třeň je krátký a obvykle ponořený v zemi (Holec et al., 2012). Ohnivce jsou všeobecně považovány za nejedlé houby, ale nejsou jedovaté a v některých zemích (Francie) jsou využívány ke zdobení některých jídel.

Foto: Milada Mičánková



Poznámka 1
     Problémy s rozlišováním druhů auastriaca a coccinea nemají jen amatérští mykologové. Až do začátku roku 1980, všechny sbírky ohnivců ve Velké Británii byly pojmenovány S. coccinea. Když však byly prozkoumány musejní sbírky v Národním museu v Edinburgu, v Královské botanické zahradě v Kew a v Mezinárodním mykologickém institutu v Enghamu, bylo nutné štítky se jménem přepsat. Bylo totiž zjištěno, že z celkového počtu 108 musejních exemplářů, 76 byli skutečně ohnivci šarlatoví, ale 32 exemplářů byli ohnivci rakouští (Butterfill a Spooner, 1995). Podobné záměny obou druhů byly zjištěny i ve sbírkách ve Skotsku (Legg, 2000) a při bližším prozkoumání sbírek by zřejmě bylo nutné přepisovat štítky i v dalších zemích. Taxonomie rodu Sarcoscypha ještě asi dozná určitých změn, jakmile budou dokončeny fylogenetické analýzy ohnivců (Harrington a Potter, 1997). 
Poznámka 2: 
     Otázka poživatelnosti ohnivce rakouského stále není vyřešena.  Už jsme byli dokonce odhodláni sami to vyzkoušet – jen co najdeme nějakou větší skupinu těchto hub, abychom sběrem několika plodnic nenarušili ekologii a estetický obrázek lesa – ale nakonec jsme se rozhodli, že zapátráme na internetu a pokusíme se najít někoho, kdo tu houbu opravdu okusil. V zásadě ale nic proti ochutnávání hub nemáme, zejména když ochutnává někdo jiný. Ostatně činil to v samých počátcích systematického studia hub i věhlasný český mykolog a průkopník československé mykologie František Smotlacha (1884-1956). Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých napsal, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. A nebyl sám, kdo to zkoušel. Bylo jich víc. A některým bylo z toho ochutnávání docela špatně. Jako např. mnichovskému profesorovi Haraldu Othmaru Lenzovi, který dříve než odborně popsal hřib satan, nejprve jej ochutnal a teprve když zjistil co je to za prevíta, dal mu vědecké jméno Boletus satanas.
     Při rešerši literatury jsme stále jen nacházeli informace o tom, že houba je nejedlá, někde bylo i upřesnění, že je hořká. Někdo ji tedy ochutnat musel. Zapomněl o tom ale napsat vědeckou práci. Hořká chuť houby je zřejmě důvodem, proč je v mykologické literatuře uváděna jako nejedla, ale nutně to neznamená, že je jedovatá. Žádný recept na jídlo z ohnivce rakouského jsme ale v odborné mykologické literatuře nenašli. Proto jsme začali hledat i mimo vědecké databáze a měli jsme štěstí. Na internetových stránkách First Nature (dostupné na http://www.first-nature.com/fungi/sarcoscypha-austriaca.php), se píše, že Scarlet Elf Cup (rozuměj ohnivec šarlatový) a jeho blízký příbuzný Ruby Elf cup (rozuměj ohnivec rakouský) jsou po důkladné tepelné úpravě poživatelné, ale jejich hlavní kulinářskou hodnotou je jejich barevnost, která dělá z pokrmů něco zcela mimořádného. Teprve na internetových stránkách nazvaných Galloway Wild Food (dostupné na http://www.gallowaywildfoods.com/?page_id=1442) jsme konečně našli to, co jsme hledali. Někoho, kdo připravil z ohnivce skutečné jídlo, velmi originální jednohubky. 
     Ani toto zjištění nám však nevyvrátilo naše přesvědčení, že krása ohnivců nejlépe vynikne v lese, zejména je-li zem kolem nich poprášena sněhem. Ohnivce tvoří nádhernou podívanou a termínu „houba“ se podle představ houbařů značně vymykají. Ocení je spíše fotografové než houbaři.  Determinace ohnivců je obtížná. V odborné literatuře udávané znaky jsou proměnlivé, nevýrazné a nestabilní. Následující informace je proto pouze orientační a mnozí s ní zcela jistě nebudou souhlasit: výskyt ohnivce šarlatového (Sarcoscypha coccinea) nebyl v posledních letech v ČR potvrzen, ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana) vyrůstá údajně jen na spadlých větvičkách lip a ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) je u nás nejhojnější. 
     Podle sdělení vedoucího mykologické poradny v Brně, RNDr. Vladimíra Antonína, CSc., se v širším okolí jihomoravské metropole vyskytuje výhradně ohnivec rakouský. Podle zjištění jednoho z nás existuje v okolí Brna několik lokalit, kde ohnivec rakouský vyrůstá v počtu desítek exemplářů každý rok. Ve všech případech se jedná o stanoviště, kde se vyskytují nitrofilní druhy rostlin: bez černý, česnáček lékařský, kakost smrdutý, často i vlaštovičník větší. Tento druh ohnivce preferuje polostín, ale nevadí mu ani trvalý zástin. Ve Veverské Bítýšce (okr. Brno – venkov), odkud jsou přiložené fotografie, roste ohnivec rakouský dokonce v intravilánu města. Objevuje od února do konce dubna na v zemi zanořených větvičkách olše, vrby a trnovníku akátu.
     To, co dělá ohnivce ohnivcem, je jeho červená barva., která je způsobena přítomností karotenových barviv. V tom mají tyto houby mnoho společného s mrkví (Daucus carota), jejíž barva je také výsledkem přítomnosti karotenoidů. Tato přirozená organická barviva žluté, oranžové, červené až fialové barvy se vyskytují zejména v ovoci a zelenině a mají za následek, že naše jídla jsou nejen chutná, ale také barevná. Zatímco hlavním karotenovým barvivem mrkve je β-karoten, u ohnivců je to plectaniaxanthin (Molnár et al., 2019). Z pohledu na chemickou strukturu obou látek je zřejmé, že velkou část molekuly mají společnou. β-karoten v lidském těle funguje jako antioxidant a jako prekurzor vitaminu A (retinolu). 
     Zajímavým úkazem pozorovaným u ohnivce rakouského, ale také u jiných discomycet, je fenomén „vyfukování“: Tím se rozumí vypouštění velkého množství askospor, které je činí viditelné pouhým okem jako závan kouře nad plodnicí. Když se jedná o větší množství plodnic, je tento „kouř“ velmi intenzivní a vypadá o, že hoří les. Je zřejmé, že musí existovat nějaký druh synchronizačního mechanismu, který způsobí, že všechny discomycety prasknou přibližně ve stejnou dobu a uvolní obrovské množství spor. Tento fenomén synchronizace zůstává stále záhadou. Při použití vysokorychlostního zobrazování se podařilo zjistit, jak se chová plodnice houby těsně před prasknutím, ale nepodařilo se zjistit, co celý proces synchronizuje (Dam, 2020).
Literatura
Butterfill GB, Spooner BM. Sarcoscypha (pezizales) in Britain. Mycologist, 1995; 9(1): 20-26.
Dam N.“Puffing” in Sarcoscypha austriaca: Back to Ziegenspeck. Mycologia, 2020; 112(2):  224-229.
Denison WC. Differentiation of tribes and genera in the family Sarcoscyphaceae. Persoonia-Molecular Phylogeny and Evolution of Fungi, 1972; 6(4), 433-438.
Harrington FA, Potter D. Phylogenetic relationships within Sarcoscypha based upon nucleotide sequences of the internal transcribed spacer of nuclear ribosomal DNA. Mycologia, 1997; 258-267.
Holec J., Bielich A., Beran M.: Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha 2012. 
Legg A. Panellus stipticus in Great Britain and Ireland. Field Mycology, 2000; 1(3): 89-93.  Li LT, Kimbrough JW.  Spore ontogeny in species of Sarcoscypha. Mycologia, 1995; 749-758.                                                                                                                                   
Molnár P, Õsz E, Turcsi E, Deli J. Carotenoid composition of the mushroom Scarlet elf cup (Sarcoscypha coccinea). Heliyon, 2019; 5(6): e01883.
 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 18

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

prof Patočka





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace