Sodagnitiny:
barevné triterpeny pavučinců
Jiří Patočka, Radoslav Patočka
Pavučinec (Cortinarius) je celosvětově rozšířený rod makroskopických lupenotvarých hub z čeledi pavučinovité (Cortinariaceae). Rod Cotinarius je velmi početný, v současné době je známo více než 2000 druhů pavučinců, z nichž některé jsou považovány za jedlé, některé za nepoživatelné a některé dokonce za smrtelně jedovaté (Short et al., 1980). Vzhledem k velkému počtu druhů, které se mezi sebou mnohdy liší jen minimálně, a vzhledem k přítomnosti několika smrtelně jedovatých druhů, se sběr pavučinců amatérským houbařům zásadně nedoporučuje (Schumacher a Høiland, 1983). Rod pavučinec navíc ještě není zcela prozkoumán – například smrtelně jedovatý pavučinec plyšový byl až do poloviny 20. století považován za jedlou houbu. To lze vysvětlit tím, že doba mezi požitím houby a objevením se prvých příznaků může být dosti dlouhá, a nemusí tak být dávána do souvislosti se snědením otráveného houbového jídla (Holmdahl J, Blohme, 1995; Holmdahl, 2001). S postupujícím výzkumem dochází k tomu, že pavučince dříve považované za jedlé jsou shledávány jedovatými. Na českém území roste řada druhů pavučinců a amatérští houbaři by se jim měli raději vyhýbat.
Cortinarius sodagnitus C. arcuatorum C. fulvoincarnatus
V plodnicích pavučince lilákového (Cortinarius sodagnitus), pavučince fialovolemého (C. arcuatorum) a pavučince C. fulvoincarnatus bylo nalezeno šest barevných triterpenoidů, pojmenovaných sodagnitiny A–F a spektroskopickými technikami byla objasněna jejich struktura (Sontag et al., 1999). Sodagnitiny jsou triterpenoidy malabarikanového typu (Stonik a Kolesnikova, 2021) s vysoce modifikovaným postranním řetězcem. Sodagnitiny jsou řazeny mezi neobvykle cyklizované triteropenoidy (Domingo et al., 2009). V přítomnosti KOH se tyto látky barví modře (Vizzini et al., 2012). O jejich biologických účincích neexistují žádné informace.
Poznámka. Konstatování, že některé pavučince se mezi sebou mnohdy liší jen minimálně, lze nejlépe demonstrovat na dvou druzích, které se od sebe makroskopicky prakticky neliší. Jedná se o pavučinec fialový rostoucí převážně pod listnáči a vzácnější pavučinec hercynský, preferující jehličnany. Rozlišení obou druhů je možné pouze mikroskopický podle tvaru a velikosti výtrusů. Fialové zbarvení hub jistě zaujme každého houbaře či návštěvníka lesa. Ještě nápadnější je zbarvení modré. Reprezentantem tohoto typu může být teplomilný, kalcifilní pavučinec modrý. Modrý až modrofialový je pavučinec tančící, který rovněž preferuje nižší polohy a vápnité půdy. Podobně zbarvený pavučinec kafrový roste naopak na půdách kyselých, mykorhizu tvoří se smrky a jedlemi. Na kyselé půdy je vázán pavučinec kozlí. Světle modře zbarvené jsou pouze mladé plodnice. Starší rychle blednou, nicméně jako starý kozel páchnou ještě silněji (Holec et al., 2012).
Literatura
Domingo V, Arteaga JF, del Moral JFQ, Barrero AF. Unusually cyclized triterpenes: occurrence, biosynthesis and chemical synthesis. Nat Prod Report. 2009; 26(1): 115-134.
Holec J, Bielich A, Beran M. Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha 2012.
Holmdahl J, Blohme I. Renal transplantation after Cortinarius speciosissimus poisoning. Nephrology Dialysis Transplantation, 1995; 10(10): 1920-1922.
Holmdahl J. Mushroom poisoning: Cortinarius speciosissimus nephrotoxicity. Göteborg: Univ. 2001.
Schumacher T, Høiland K. Mushroom poisoning caused by species of the genus Cortinarius Fries. Arch Toxicol. 1983; 53(2): 87-106.
Short AK, Watling R, Macdonald M, Robson J. (1980). Poisoning by Cortinarius speciosissimus. The Lancet, 1980; 316(8201): 942-94
Sontag B, Fröde R, Bross M, Steglich W. Chromogenic triterpenoids from Cortinarius fulvoincarnatus, C. sodagnitus and related toadstools (Agaricales). Eur J Org Chem. 1999; 1999(1): 255-260.
Stonik VA, Kolesnikova SA. Malabaricane and isomalabaricane triterpenoids, including their glycoconjugated forms. Marine Drugs, 2021; 19(6): 327.
Vizzini A, Clericuzio M, Boccardo F, Ercole E. A new Cortinarius of section Calochroi (Basidiomycota, Agaricomycetes) from Mediterranean Quercus woodlands (Italy). Mycologia, 2012; 104(6): 1502-1509.
