Muchomůrka
šafránová: zdroj užitečných antioxidantů
Radoslav
Patočka, Zdeňka Navrátilová, Jiří Patočka, Patrik Olekšák
Muchomůrka šafránová (Amanita crocea (Quél.) Singer, syn. Amanita vaginata var. crocea) (Tulloss, 2000) je houba z čeledi muchomůrkovité (Amanitaceae), která roste v celém mírném pásu, u nás je častější v podhorských oblastech. Objevuje se zejména ve smrkových porostech v období od června do listopadu. Často roste i mimo les, v parcích, zahradách, především pod břízami, na kyselých půdách, ale málokdy hojně.
Muchomůrka šafránová. Foto: Radoslav Patočka.
Je to krásná a reprezentativní houba, jejíž klobouk žlutooranžové barvy je v mládí vejcovitý, později plně rozložitý o průměru až 12 cm se středovým hrbolkem. Jeho okraj je výrazně rýhovaný, pokožka je hladká a lepkavá. Celková výška plodnice je do 20 cm, lupeny jsou bělavé, vysoké, husté a v dospělosti žloutnoucí. Třeň je uvnitř dutý a jeho povrch je mírně šupinkatý, barva třeně je okrová, oranžová nebo žlutá. Muchomůrka šafránová, stejně jako jiné pošvatky, nemá prsten, pouze výraznou pochvu. Dužnina je bílá, velmi křehká, nevýrazné vůně a mírné chuti. Výtrusný prach je bílý.
Houba je jedlá, ale pro křehkou dužninu se obtížně transportuje a vyžaduje delší tepelnou úpravu. Pro snadnou záměnu s jinými jedovatými muchomůrkami je však lepší ji nesbírat. Rod muchomůrek je znám především pro obsah řady toxinů, často smrtelných, ale obsahuje i celou řadu další sekundárních metabolitů, z nichž mnohé jsou mutagenní či antimutagenní, mají vysokou antioxidační aktivitu, nebo jsou účinnými inhibitory řady enzymů. To je i případ muchomůrky šafránové (Kiran et al., 2018; Alkan et al., 2020).
Díky rozvoji průmyslu a zemědělství se do životního prostředí uvolňuje stále více různých znečišťujících látek včetně obrovského množství volných radikálů, které jsou spojovány s výskytem různých destruktivních nemocí. I když četné syntetické antioxidanty mohou zlepšit kapacitu obranného systému, vzhledem k jejich toxickým a mutagenním účinkům a také k rostoucímu povědomí o zdravém životním stylu jsou v současné době upřednostňovány přírodní antioxidanty. V současnosti proto přibývá studií metabolitů různých druhů hub, které by takové antioxidanty mohly objevit. Antioxidační vlastnosti řady sloučenin izolovaných z hub byly opravdu objeveny a patří mezi ně například fenolické sloučeniny, vitaminy, polysacharidy, peptidy, proteiny, organické kyseliny, karotenoidy, alkaloidy a nukleotidy. Chemické složení hub je velmi rozmanité a jejich antioxidační potenciál je často velmi vysoký, ale nálezy hub jsou vysoce závislé na druhu, stanovišti, fázi životního cyklu (mycelium, mladá nebo zralá plodnice), způsobu zpracování, extrakčním rozpouštědle a dávce extraktu. Zatím však bylo dobře prostudováno pouze 5 % všech druhů hub a tisíce dalších druhů čekají na svou příležitost, aby prokázaly potenciální přínos pro lidstvo. Jednou z takových hub, u kterých lze nález užitečných antioxidantů očekávat, je také muchomůrka šafránová (Stajic et al., 1013).
Literatura
Alkan S, Uysal A, Kasik G, Vlaisavljevic S, Berežni S, Zengin G. Chemical Characterization, Antioxidant, Enzyme Inhibition and Antimutagenic Properties of Eight Mushroom Species: A Comparative Study. J Fungi (Basel). 2020; 6(3): 166. doi: 10.3390/jof6030166.
Kiran M, Khan J, Sher H, Pfister DH, Khalid AN. Amanita griseofusca: A new species of Amanita in section Vaginatae from Malam Jabba, Swat, Pakistan. Phytotaxa. 2018; 364(2): 181-192.
Stajic M, Vukojevic J, Knezevic A, Duletic Lausevic S, Milovanovic I. Antioxidant protective effects of mushroom metabolites. Curr Top Med Chem. 2013; 13(21): 2660-2676.
Tulloss RE. Nomenclatural changes in Amanita. Mycotaxon. 2000;75: 329-332.
