Lízat ropuchy není dobrý nápad.

Bohumír Plucar, Jiří Patočka

Trochu pohádkový úvod

     Žáby vystupují v pohádkách často, mnohem častěji než třeba žížaly. Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč tomu tak je? A proč je žába představována většinou v podobě ohyzdné ropuchy, která se mění v prince poté, co hlavní hrdinka přemůže psychický odpor a žábu políbí? A nepoložili jste si otázku, zda to, co taková hrdinná dívka po odvážném polibku uzří, je opravdový princ nebo jen přelud? Vždyť i pohádkové ropuchy vylučují svými žlázami hlenovitý sekret, který obsahuje mimo jiné halucinogenní bufotenin. A protože halucinogeny jsou drogy, které vyvolávají změněné vnímání reality, docela dobře si lze představit, že člověk, který políbí ropuchu, přestane pod vlivem jejího jedu vnímat žábu a představí si třeba prince nebo princeznu.

Posedlost halucinogeny

           Ropuchy jako zdroj halucinogenního bufoteninu nejsou žádnou novinkou, v 80. letech minulého století se ve Spojených státech rozšířilo kouření cigaret s obsahem usušené ropuší kůže. Novinkou ale je olizování živých žab, které je spojeno nejen s konzumací drogy, ale i nutností překonat odpor k tomuto nevábně vyhlížejícímu tvorovi.

     "Lysohlávky jsou dobrý, ale tohle je prostě něco jinýho. Jednou jsem měl pocit, že lítám," popisuje účinky žabího "tripu", dvacetiletý student biologie na Jihočeské univerzitě Martin.    Někteří ze studentů, kteří vaří z lysohlávek třeba guláš, začali chovat žáby právě kvůli jejich drogovému potenciálu. Předmětem jejich zájmu však by měla být ta správná žába.  Je to buď ropucha obecná (Bufo bufo) nebo zelená (B. viridis). Ve světě je k tomuto účelu využívána nejčastěji ropucha coloradská (B. alvarius). Několik potenciálních „psychonautů“ se již otrávilo, když místo ropuchy coloradské olizovali ropuchu velkou (B.  marinus), protože v jejím hlenovitém výměšku jsou obsaženy steroidní glykosidy, které však působí jako silné srdeční jedy.