Roste dosti hojně na rozkládajících se pařezech a kmenech listnáčů, zejména buků, dubů, jasanů, vzácně i jehličnanů. Má klobouk o průměru až 40 mm, zvoncovitý až kuželovitý, bělošedý, šedý až šedohnědý. Lupeny jsou spíše řídké, ke třeni úzce připojené, bělavé až šedé, později s červenohnědými fleky. Třeň je válcovitý, 60–120  x  2–5 mm, obvykle kořenující, šedý až šedohnědý (v barvě klobouku), většinou výrazně podélně a někdy i spirálovitě rýhovaný, na bázi s bílými vlákny. Dužnina je tenká a bělavá. Vůně nevýrazná, obvykle lehce moučná až ředkvová. Chuť je mírná. Mycelium této helmovky v noci světélkuje (Berliner, 1961). Na podzim se v lese objevuje drobnější forma, označovaná jako pumila. Helmovka rýhonohá je často napadána houbovým parazitem zvaným houbáš hnědý (Spinellus fusiger). Helmovky jsou častou součástí mycobioty mnoha lesů, kde se významným způsobem podílí na rozkladu dřevní hmoty a na tvorbě humusu. Helmovky jsou rovněž zdrojem mnoha sekundárních metabolitů zajímavých farmakologických a jiných účinků, vhodných pro komerční a terapeutické využití (Bäuerle et al., 1982; Stadler a Stemer, 1998).

     Jsou to např.antioxidačně účinné polysacharidy (Liang et al., 2019), flavonoidy,  triterpenoidy (Aqueveque et al., 2005), nebo fenolické látky s antimikrobiální aktivitou (Alves et al., 2013). Strukturně zajímavými látkami jsou také pleuromutin a jeho sirný derivát tiamulin (Lorenzen a Anke, 1998), který je osvědčeným léčivem mykoplasmózy v chovech drůbeže.