Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 3392 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: Bedla zelenolupenná (Chlorophyllum molybdites): proč je jedovatá? Jiří Patočka
Publikováno: Středa, 01.09. 2021 - 16:53:18 Od: Prof. Patocka
prof Patočka

Bedla zelenolupenná (Chlorophyllum molybdites): proč je jedovatá? 

Jiří Patočka

     Tento druh bedly patří do rodu Chlorophyllum, který v současné době zahrnuje 6 taxonů. Čtyři druhy byly objeveny v Evropě a dva další rostou v Austrálii nebo v jiných částech světa. V ČR roste bedla červenající (Chlorophyllum rachodes) a bedla šedohnědá (Chlorophyllum olivieri). Bedla zelenolupenná (Chlorophyllum molybdites, též Lepiota morganii) byla v Evropě nalezena pouze ve Skotsku.



     Druhy rodu Chlorophyllum se vyznačují červenající dužninou a bohužel také tím, že způsobují u některých citlivějších lidí zdravotní obtíže. Prokazatelně jedovatá je přitom pouze bedla zelenolupenná, v ostatních druzích žádné toxické látky objevené nebyly (Chen et al., 2014).  I přesto se po snězení bedly červenají či šedohnědé objevují žaludeční problémy, které mohou být kombinovány s otoky, dušností, zarudnutím pokožky a různým typem vyrážky (Liengswangwong  et al., 1987; Leudang et al., 2017). Reakce na některé látky v bedlách s červenající dužninou mohou být poměrně vážné a situaci komplikuje skutečnost, že někdo červenající bedly bez problémů konzumuje, zatímco jiný se jimi otráví.

     Protože kožní i další projevy otravy se vyskytují nejčastěji u lidí, kteří pokrm z těchto bedel kombinují s alkoholem, zdá se, že by mohly obsahovat látky s podobným účinkem jako má koprin z pavučinců. U popsaných otrav však nemusí jít nutně o stejné houby. Zdá se, že existuje  poddruh zvaný  bedla červenající česká (Chlorophyllum rhacodes var. bohemica), která je prokazatelně jedovatá a je nyní  řazena jako samostatný druh Chlorophyllum brunneum (Farl. & Burt) Vellinga (Oliveira, 2009). Výzkumy posledních let naznačují, že bedly rodu Chlorophyllum budou vyžadovat revizi, protože situace o tom která je a která není jedovatá, začíná být nepřehledná (Justo a Castro, 2003). Jinými slovy: to co považujeme za bedlu červenající, nemusí být bedla červenající!

      Vraťme se však k bedle zelenolupenné, o níž je tento článek. Bedla zelenolupenná má bílý, 5 - 30 cm široký klobouk s hnědými šupinami, na němž se při poškození nebo pomačkání tvoří načervenale hnědé fleky. Třeň je vysoký 5 až 25 cm, na vrcholu o průměru 1 - 1,5 cm, hladký, zprvu bílý, později se zbarvuje dohnědá. Lupeny jsou volné, široké, v mládí bílé, později šedavé až nazelenalé. Prsten je dvojitý, často pohyblivý. Výtrusy mají olivově zelenou barvu.

     Houba roste na travnatých substrátech, často v městských parcích (městská houba), kde vytváří "čarodějné kruhy". Tam kde roste, je to jedna z nejběžnějších bedlí. Objevuje se  po celé léto. Často je předmětem sběru, protože je velká, vypadá dobře a chutná dobře, ale je bohužel jedovatá (Young, 1980; Stenklyft a Lynn Augenstein, 1990; Bijeesh et al., 2017). Na první pohled vypadá jako jedna z velkých jedlých bedlí např. bedla vysoká (Macrolepiota procera). Dokud se jí nepodíváme "pod klobouk", nic nás nevaruje. Bedla zelenolupenná své jméno nenosí nadarmo. Její lupeny jsou opravdu zelené, ale intenzita barvy je velmi závislá na stáří plodnice. Intenzivně zelené jsou až u starších plodnic. Protože se ale velmi často sbírají plodnice mladé, u nichž jsou lupeny ještě bílé a nezelenají, sběratele nic nevaruje. Otravy jsou proto poměrně časté.

     Tato bedla je pravděpodobně nejčastější příčinou otrav houbami v USA (Lehmann a Khazan. 1992) a v Japonsku (Nomura et al., 2017) (viz také http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1001).

     I když z literatury nejsou známy žádné smrtelné případy, i tak je otrava velmi nepříjemná. Je doprovázena intenzivním a opakovaným zvracením (20 - 30 krát během prvních tří hodin) a lidé, kteří sní houbu k večeři, prozvrací celou noc (Levitan aet al., 1981). Látky zodpovědné za jedovatost bedly zelenolupenné nejsou dostatečně známy. Mohou to být specifické lektiny (Kobayashi et al., 2004), stejně jako již dříve v houbě nalezené alkaloidy lepiotiny  (Ohta et al., 1998) nebo toxické proteiny. Jeden takový byl nalezen japonskými autory (Yaamada et al., 2012) a byl nazván molybdophyllysin. Je to homogenní protein s hmotností 23 kDa a je vysoce homologní s metaloendopeptidázami (MEP) získanými z jedlých hub, jako je Grifola frondosa, Pleurotus ostreatus a Armillaria mellea. Tyto proteiny obsahují motiv vázající zinek HEXXH+D známý jako aspzincin. V souladu s tím je molybdophyllysin členem deuterolysinové rodiny zinkových proteáz (Yamada et al., 2012).

     Molybdophyllysin je gastroinestinálí iritant. Je obsažen ve všech částech houby; v největší koncentraci v klobouku, nejnižší ve spórách. Je jedovatý pro myši, psy, kuřata i pro člověka (Eilers a Nelson, 1974). Symptomy nastupují 1-2 hodiny po požití a zahrnují nauzeu, zvracení, a průjem spojený se ztrátou tekutin a elektrolytů a mohou vyústit v kritický pokles krevního tlaku a vyvolat hypovolemický šok (Blayney et al., 1980). Symptomy přetrvávají od 4 hodin až po 7 dnů, v závislosti a pozřené dávce. Většina pacientů se však zotaví do 24 hodin (Stenklyft a Augenstein, 1990. Naštěstí zatím nehrozí, že byste jedovatou bedlu zelenolupennou našli v ČR. Pokud ano, sláva vás nemine.

Literatura

Bijeesh C, Vrinda KB, Pradeep CK. Mushroom poisoning by Chlorophyllum molybdites in Kerala. J Mycopathol Res. 2017; 54(4): 477-483.

Blayney DE, Rosenkranz E, Zettner A. Musroom  poisoning from Chlorophyllum molybdites.  West J Med. 1980; 132(1): 74.

Eilers FL, Nelson LP. Characterization and partial purification of the toxin Lepiota morganii. Toxicon 1974; 12(6): 557-563.

Hashimoto K. Molybdophyllysin, a toxic metalloendopeptidase from the tropical toadstool, Chlorophyllum molybdites. Bioorg Med Chem 2012; 20(22), 6583-6588. https://doi.org/10.1016/j.bmc.2012.09.036.

Chen Z, Zhang, P, Zhang Z. Investigation and analysis of 102 mushroom poisoning cases in Southern China from 1994 to 2012. Fungal Diversity, 2014; 64(1): 123-131.

Justo A, Castro ML. Revisión dos Xéneros Macrolepiota e Chlorophyllum (Agaricaceae, Basidiomycota) en Galica. Mycologia, 2003; 95(3): 442.

Kobayashi Y, Kobayashi K, Umehara K, Dohra H, Murata T, Usui T, Kawagishi H. Purification, characterization, and sugar binding specificity of an N-glycolylneuraminic acid-specific lectin from the mushroom Chlorophyllum molybdites. J Biol Chem. 2004; 279(51): 53048-53055.

Lehmann PF, Khazan U. Mushroom poisoning by Chlorophyllum molybdites in the Midwest United States. Mycopathologia, 1992; 118(1): 3-13.

Leudang S, Sikaphan S, Parnmen S, Nantachaiphong N, Polputpisatkul D, Ramchiun S, Teeyapant P.  DNA-Based Identification of Gastrointestinal Irritant Mushrooms in the Genus Chlorophyllum: a Food Poisoning Case in Thailand. J Health Res. 2017; 31(1): 41-49.

Levitan D, Macy JI, Weissman J. Mechanism of gastrointestinal hemorrhage in a case of mushroom poisoning by Chlorophyllum molybdites. Toxicon, 1981; 19(1): 179-180.

Liengswangwong V, Salvaggio JE, Lyon FL. Lehrer SB. Basidiospore allergens: determination of optimal extraction methods. Clin Experiment Allergy, 1987; 17(3): 191-198.

Nomura C, Masayama A, Yamaguchi M, Sakuma D, Kajimura K. PCR-based method for the detection of toxic mushrooms causing food-poisoning incidents. Shokuhin Eiseigaku Zasshi, 2017; 58(3): 132-142.

Ohta T, Inoue H, Kusano G, Oshima Y. Lepiotins A and B, new alkaloids from the mushrooms, Macrolepiota neomastoidea and Chlorophyllum molybdites. Heterocycles, 1998; 2(47): 883-891

Oliveira P. Intoxicação por ingestão de cogumelos. Medicina Interna, 2009; 16(4): 257-263.

Stenklyft PH, Augenstein WL. Chlorophylum  molybdites – severe mushroom poisoning in child.Clin Toxicol. 1990; 28(2): 159-168.

Stenklyft PH, Augenstein WL. Chlorophylum  molybdites – severe mushroom poisoning in child.Clin Toxicol. 1990; 28(2): 159-168.

Yamada M, Tokumitsu N, Saikawa Y, Nakata M, Asano J, Miyairi K, Okuno T, Konno K, Hashimoto K. Molybdophyllysin, a toxic metalloendopeptidase from the tropical toadstool, Chlorophyllum molybdites. Bioorg Med Chem. 2012; 20(22): 6583-6588. doi: 10.1016/j.bmc.2012.09.036. Epub 2012 Sep 25. PMID: 23063519.

Yamada M, Tokumitsu N, Saikawa Y, Nakata M, Asano J, Miyairi K, Okuno T, Konno K,

Young T.  Poisonings by Chlorophyllum molybdites in Australia. Mycologist, 1989; 3(1): 11-12.

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 1

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

prof Patočka





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.09 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace