Helmovka
měnlivá a strobiluriny
Jiří
Patočka
Helmovka
měnlivá (Mycena vitilis (Fr.) Quél. je drobná a nejedlá,
saprotrofní houbička rostoucí v Evropě a Severní Americe. Má kuželovitý až
zvoncovitý klobouk o průměru 5 - 20 mm, který je za vlhka lepkavý. Klobouk má
průsvitně bílou barvu s drobným šedohnědým rýhováním a výrazným středovým
hrbolkem. Lupeny jsou bělavé až světle šedé. Třeň je 50 –100 mm dlouhý, ale jen
1 – 2 mm tlustý. Je pružný, často zprohýbaný, šedobílý, na bázi vláknitě
chlupatý. Dužnina má jen slabou vůni a
mírnou chuť. Výtrusný prach je bílý, výtrusy elipsoidní, 9–12 × 5–7 µm velké
(Прилуцький, 2013).
Helmovka měnlivá roste v mírném až subpolárním pásu Evropy a hojná je i na celém území ČR, od nížin až do hor. Roste ve světlých listnatých a smíšených lesích, na kouscích dřeva, na kůře a větvičkách i na opadaném listí (Robich, 2006). V plodnicích helmovky měnlivé byly nalezeny strobiluriny, bioaktivní látky s vysokou antifungální aktivitou proti fytopateogenním houbám a s nízkou toxicitou pro savce (Anke, 1995). Mají inhibiční účinek na růst jiných hub tím, že inhibují přenos elektronů v mitochondriích, narušují metabolismus a brání tak jejich růstu (Sauter et al., 1999). To z nich učinilo zajímavé látky pro vývoj nových typů zemědělských fungicidů.
Strobilurin A
Strobiluriny se v praxi rychle ujaly a staly se jednou z nejdůležitějších tříd zemědělských fungicidů. Výhody, které přinášejí, jsou v současné době využívány v celé řadě plodin po celém světě (Bartlett et al., 2002), ale začínají se objevovat i jejich nežádoucí účinky. Nejnovější výzkumy prokazují, že strobilurinové fungicidy (SF) zanechávají při nadměrné produkci a nekritickém používání zbytky v půdních a vodních ekosystémech a vedou tak k nežádoucímu znečištění životního prostředí. Za rizikové jsou v současné době považovány nejpoužívanější z nich: azoxystrobin (AZO), pyraclostrobin (PYR), trifloxystrobin (TRI), fluoxastrobin (FLUO), pikoxystrobin (PICO) a kresoxim-methyl (KRE). I když toxicita těchto šesti fungicidů v životním prostředí je stále nejasná, výsledky naznačují, že SF jsou vysoce toxické pro vodní i některé půdní organismy a jejich nekritické používání představuje potenciální rizika pro ekosystémy (Zhang et al., 2020).
Literatura
Anke T. The antifungal strobilurins and their possible ecological role. Canadian J Botany, 1995; 73(S1): 940-945.Прилуцький ОВ. Гриби роду Mycena (Pers.) Roussel у Харківському Лісостепу, 2013.
Bartlett DW, Clough JM, Godwin JR, Hall AA, Hamer M, Parr-Dobrzanski B. The strobilurin fungicides. Pest Manag Sci. 2002; 58(7): 649-462.
Robich G. A revised key to the species of Mycena section Fragilipedes of the Northern Hemisphere. Persoonia-Molecular Phylogeny and Evolution of Fungi, 2006; 19(1): 1-43.
Sauter H, Steglich W, Anke T. Strobilurins: evolution of a new class of active substances. Angewandte Chemie International Edition, 1999; 38(10): 1328-1349.
Zhang C, Zhou T, Xu Y, Du Z, Li B, Wang J, Wang J, Zhu L. Ecotoxicology of strobilurin fungicides. Sci Total Environ. 2020; 742: 140611. doi: 10.1016/j.scitotenv.2020.140611..
