Hořké
principy hřibu medotrpkého
Jiří
Patočka, Radoslav Patočka
Hřib medotrpký (Caloboletus radicans (Pers.) Vizzini 2014) je nepříliš hojná houba z čeledi hřibovitých. Houba je řazena do skupiny barevných a modrajících hřibů. Pro výrazně hořkou chuť je nepoživatelný a někdy je uváděn i jako slabě jedovatý (Kubička et al., 1980). Roste v teplých listnatých lesích, od nížin až po pahorkatiny. Výrazným poznávacím znakem je žluté zabarvení třeně a bílý, až světle hnědý povrch klobouku (Hagara et al., 2005).
Hřib medotrpký má klobouk o rozměrech 60 - 160 mm, který je v mládí bílý až šedavě bílý a plstnatý. Starší plodnice plstnatou vrstvu ztrácejí a mají béžový, krémový až nahnědle skvrnitý vzhled. Rourky jsou v mládí světle žluté, později citronově žluté a u starších plodnic získávají žlutoolivový nebo žlutookrový odstín. Na řezu či otlaku modrají. Třeň bývá na povrchu citronově žlutý a stářím bledne. V horní části se často objevuje červené nebo hnědočervené tečkování nebo načervenalý prstencový pásek. Výtrusy mají rozměr 11 - 14 × 4,5 - 6 µm. Jsou elipsovité, na povrchu hladké. Vůně je za čerstva nevýrazná, ve stáří plodnice páchnou po fenolu. Chuť dužniny je nepříjemně hořká. Vzhledově je hřib medotrpký dosti podobný vzácnému a zákonem chráněnému hřibu Fechtnerovu (Butyriboletus fechtneri).
Hřib medotrpký. Naleziště: Veverská Bítýška, okr. Brno-venkov. Foto. R. Patočka
Hřib medotrpký není příliš hojný, roste roztroušeně v nižších polohách a pahorkatinách. Objevuje se ve světlých listnatých lesích, v parcích a také na hrázích rybníků. Obvykle je vázaný na duby, méně často na buky, břízy či lípy. Podhoubí může na stejném místě vydržet řadu let. Plodnice se objevují od července do září. Roste v Evropě a Severní Americe. Z Evropských států jsou to: Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko (Beran a Holec, 2012). Nálezy u nás pocházejí z Bílých Karpat, Českého krasu, Radotínského údolí, Podyjí a mnoha dalších lokalit. Houby na fotografii byly nalezeny ve Veverské Bítýšce (okres Brno-venkov) pod lipami v parku u sídliště, v těsné blízkosti frekventované komunikace.
Charakteristickým znakem hřibu medotrpkého je jeho hořká chuť, způsobená přítomností látek zvaných calopiny a cyklocalopiny (Hellwig et al., 2002), které mají antibakteriální účinky, zejména proti stafylokokům (Tareq et al., 2021). Podobné látky s hořkou chutí byly nalezeny i v jiných hořkých houbách (
http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=1041).
Literatura
Beran M, Holec J. Přehled hub střední Evropy. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Boletus radicans, s. 572.
Hagara L, Antonín V, Baier J. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib medotrpký, s. 340–341.
Hellwig V, Dasenbrock J, Gräf C, Kahner L, Schumann S, Wolfgang S. Calopins and Cyclocalopins − Bitter Principles from Boletus calopus and Related Mushroom. Eur J Org Chem 2002; 17: 2895-2904.
Kubička J, Erhart J, Erhartová M. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s. Kapitola Hřib medotrpký, s. 210.
Tareq FS, Hasan CM, Rahman MM, Hanafi MMM, Ciacchi LC, Michaelis M, HarderT, Tebben J, Islam T, Spiteller P. Anti-Staphylococcal Calopins from Fruiting Bodies of Caloboletus radicans. J Nat Prod. 2018; 81(2): 400–404.
