Pro zasvěcence lze uvést, že jeho thallus (stélka) je kulatý o průměru asi 1 cm, nahoře je konvexní, zespodu bílý, bez rhizin a snadno se dá odloupnout od substrátu. Soralia a soredia chybí. Kdo by chtěl provést zkoušku roztokem hydroxidu draselného (KOH), zjistí, že povrch lišejníku se jeho účinkem mění na tmavě červenofialovou barvu.

     Terčovník pohledný má cirkumpolární a alpské rozšíření. Vyskytuje se v extrémních oblastech, toleruje i velmi nízké teploty a roste až do 7000 metrů nad mořem. Protože obsahuje zvláštní pigmenty, je také velmi odolný proti UV záření (Pedišius, 2020).  V experimentu s lišejníky a houbami (LIFE) na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) byl terčovník pohledný vystaven vesmírným podmínkám jaké panují na Marsu (Brandt et al., 2014). Byla to první dlouhodobá expozice eukaryotických organismů vystavených podmínkám nepřátelského vesmíru na nízké oběžné dráze Země (LEO). Biologické vzorky byly umístěny do zařízení EXPOSE-E a po dobu 1,5 roku byly mimo ISS vystaveny kombinovanému dopadu slunečního záření, ultrafialového záření, kosmického záření, nízkých teplot a vysokého vakua. Po jejich návratu na Zemi byla testována životaschopnost vzorků lišejníků pomocí barvení LIVE/DEAD, metodou konfokální laserové skenovací mikroskopie a analýzou chlorofylu a fluorescence. Experimenty prokázaly mimořádnou životaschopnost tohoto organismu.

      Terčovník pohledný byl jedním z prvních lišejníků, které byly použity pro metodu datování známou jako lichenometrie (Curray, 1969). Lichenometrie je metoda geochronologického datování, která k určování stáří exponované horniny využívá růst lišejníků na základě předpokládané specifické míry nárůstu jeho radiální velikosti v čase. Lichenometrie je užitečná pro datování ploch mladších 500 let, protože radiokarbonové datovací techniky jsou v tomto období málo přesné. Praktický limit této techniky může být 4000 až 5000 let. Lišejníky, které se pro lichenometrii nejčastěji používají, jsou rody Rhizocarpon a Xanthoria (Benedict, 2009).

     Poprvé byla lichenometrie použita v roce 1933 Knutem Fægrim, ale první výlučně lichenometrická práce byla publikována až v roce 1950 Rakušanem Rolandem Beschelem v článku o evropských Alpách (Beschel, 1950). Od té doby byla lichenometrie použita ke sledování stáří ledovcových usazenin v prostředí tundry, sledování změn hladiny jezer, ledovcových morén, trimovacích liníí, seismických události spojených se skalními vodopády, posuzování dřívějšího rozsahu permafrostu nebo délky trvání sněhové pokrývky. Lichenometrie byla rovněž použita jako nástroj při hodnocení rychlosti ústupu ledovců v důsledku změny klimatu (Armstrong, 2004). 

Armstrong R. Lchens, Lichenometry, and Global Warming. Microbiologist: 2004;32–35.

Benedict JB. A Review of Lichenometric Dating and Its Applications to Archaeology. American Antiquity. 2009; 74(1): 143–172. doi:10.1017/S0002731600047545.

Beschel R. Flechten als Altersmasstab rezenter Moränen. Zeitschrift Gletscherkunde  Glazialgeologie 1950; 1: 152–161.

Brandt A, de Vera JP, Onofri S, Ott S. Viability of the lichen Xanthoria elegant and its symbionts after 18 months of space exposure and simulated Mars conditions on the ISS. Int J Astrobiol. 2014; 1-15. doi:10.1017/S1473550414000214

Curray MM in: Schumm SA, Bradley WC (eds), Holocene climatic and glacial history of the central Sierra Nevada, California. Geol Society America Spec Paper, 1969; 123: 1-47. 

Pedišius V. UV-B absorbing and bioactive secondary compounds in lichen Xanthoria elegans and Xanthoria parietina: A review. Czech Polar Reports 2020; 10(2): 252-262.