Hřib
kříšť (Caloboletus calopus) a jeho
bioaktivní látky
Jiří
Patočka
Hřib kříšť (Caloboletus calopus (Pers.) Vizzini 2014) je nejedlá houba z čeledi hřibovitých (Boletaceae) (Pilát, 1952), která je řazena do sekce Calopodes a mezi modrající a barevné hřiby. Je to houba rozšířená po celém světě, která roste od června do října jak pod jehličnany tak listnáči (Beran a Holec, 2012). Ukazuje se, že tento hřib není houbaři v ČR dostatečně znám a že jej často zaměňují za podobné jedlé houby. Nedostatečná znalost určitě není nedostatkem jen českých houbařů. Podobné problémy s ním mají i v jiných zemích a podobné problémy mají dokonce i mykologové (García et al., 2016).
Ve skupině barevných hřibů jsou známy četné odchylky od "atlasových" exemplářů, které byly vysvětlovány vlivem prostředí, ve kterém houby rostou. Stále se rozvíjející genetická analýza však ukázala, že rozdíly jsou možná větší a nemusí jít vždy jen o nevýznamné odchylky, ale možná o samostatné druhy (Zhao et al., 2014; Wu et al., 2016; Janda et al., 2017; Zhang et al., 2017; Zhao a Shao, 2017).
Boletus calopus a jemu blízce příbuzné hřibovité houby ze sekce Calopodes jsou charakterizovány svou hořkou chutí, která je způsobena hlavně O-acetyl-cyklocalopinem A. Tento unikátní derivát typu δ-laktonu však není jedinou bioaktivní látkou, nalezenou v jeho plodnicích. Dále byl nalezen calopin a jeho O-acetylovaný derivát, několik cyklocalopinů a jejich cukerných derivátů (Hellwig et al., 2002).
Strukturálně blízké calopinům jsou funkcionalizované seskviterpeny, nazvané boletunony A a B, které byly izolovány z methanolického extraktu plodnic kříště (Kim et al., 2004; Steglich a Hellwig, 2004). Po chemické stránce představují sekundární metabolity kříště zajímavé látky, ale o jejich biologických aktivitách toho moc nevíme. Snad jen to, že některé jsou hořké a zodpovídají za nejedlost této houby.
Literatura
Beran M, Holec J. Přehled hub střední Evropy. Praha: Academia, 2012. 624 stran, s. 774. Boletus calopus. ISBN 978-80-200-2077-2.
García VJE, Barreto DC, Calderín JLL, Castillo JS, Hernández YT, Rodríguez RN, Vergara JIV. Últimas aportaciones al Orden Boletales en las Islas Canarias. Cantarela, 2016; 71: 1-4.
Hellwig V, Dasenbrock J, Gräf C, Kahner L, Schumann S, Steglich W. Calopins and cyclocalopin - bitter principles from Boletus calopus and related mushrooms. Eur J Org Chem. 2002; (17): 2895-2904.
Janda V, Kříž M, Konvalinková T, Borovička J. Makroskopická variabilita druhu Rubroboletus legaliae se zvláštním zřetelem na Boletus spinarii. Czech Mycol. 2017; 69(1): 31–50.
Kim WG, Kim JW, Ryoo IJ, Kim JP, Kim YH, Yoo ID. Boletunones A and B, highly functionalized novel sesquiterpenes from Boletus calopus. Org Lett. 2004; 6(5): 823-826.
Pilát A. Naše houby. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Boletus calopus.
Steglich W, Hellwig V. Revision of the structures assigned to the fungal metabolites boletunones A and B. Org Lett. 2004; 6(18): 3175-3177.
Wu G, Zhao K, Li YC, Zeng NK, Feng B, Halling RE, Yang ZL. Four new genera of the fungal family Boletaceae. Fungal Diversity, 2016; 81(1): 1-24.
Zhang M, Li TH, Gelardi M, Song B, Zhong XJ. A new species and a new combination of Caloboletus from China. Phytotaxa, 2017; 309(2): 118-126.
Zhao K, Shao HM. A new edible bolete, Rubroboletus esculentus, from southwestern China. Phytotaxa, 2017; 303(3): 243-252.
Zhao K, Wu G, Feng B, Yang ZL. Molecular phylogeny of Caloboletus (Boletaceae) and a new species in East Asia. Mycological Progress, 2014; 13(4): 1001.
