Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 5010 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: Otravy houbami v Japonsku
Publikováno: Neděle, 10.09. 2017 - 09:07:21 Od: Prof. Patocka
prof Patočka

Otravy houbami v Japonsku

Jiří Patočka

     Otravy houbami sice nepatří k těm nejčastějším, ale jejich počet na celém světě rozhodně není zanedbatelný.  Žádné přesné statistiky však nejsou dostupné a občas se objevující práce s tímto zaměřením jsou obvykle zaměřeny na určitou zemi či zeměpisnou oblast a nepříliš široký časový úsek (Alinejad et al., 2017). V tomto roce vyšla práce japonských autorů (Nomura et al., 2017), která mimo jiné umožňuje nahlédnout do situace v Japonsku. Každoročně zde dochází k několika desítkám otrav, z nichž několik je vždy smrtelných. V roce 2015 bylo takových otrav 38 a na otravách se podílely tyto houby:  



Chlorophyllum molybdites (bedla zelenolupenná)
     Má bílý, 5 - 30 cm široký klobouk s hnědými šupinami, při poškození nebo pomačkání se tvoří načervenale hnědé fleky. Noha je vysoká 5 až 25 cm, na vrcholu o průměru 1 - 1,5 cm, hladká, zprvu bílá, později hnědá. Lupeny jsou volné, široké, v mládí bílé, později šedavé až nazelenalé. Prsten je dvojitý, často pohyblivý. Výtrusy mají olivově zelenou barvu. Houba roste na travnatých substrátech, často v městských parcích (městská houba), kde vytváří "čarodějné kruhy". Je to jedna z nejběžnějších hub, objevuje se  po celé léto, ale plodí nejčastěji ke konci sezóny. Často je předmětem sběru, protože je velká, vypadá dobře a chutná, dobře, ale je jedovatá (Young, 1980; Stenklyft a Lynn Augenstein, 1990; Bijeesh et al., 2017). Tato bedla je pravděpodobně nejčastější příčinou otravy houbami  v USA (Lehmann a Khazan. 1992). Nejsou sice známy žádné smrtelné otravy, ale otrava je velmi nepříjemná. Způsobuje intenzivní a opakované zvracení (20 - 30 krát během tří hodin), lidé kteří sní houbu k večeři, prozvrací celou noc (Levitan aet al., 1981). Látky zodpovědné za jedovatost bedly zelenolupenné nejsou dostatečně známy, mohou to být specifické lektiny (Kobayashi et al., 2004), stejně jako již dříve v houbě nalezené alkaloidy lepiotiny  (Ohta et al., 1998) nebo něco jiného.
Poznámka: Tento druh bedly patří do rodu Chlorophyllum, který v současné době zahrnuje 6 taxonů. Čtyři druhy byly objeveny v Evropě a dva další rostou v Austrálii nebo v jiných částech světa. V ČR se kromě tohoto druhu můžeme setkat ještě s bedlou červenající (Chlorophyllum rachodes) a bedlou šedohnědou (Chlorophyllum olivieri). Bedla zelenolupenná (Chlorophyllum molybdites) byla v Evropě nalezena pouze ve Skotsku. Všechny druhy rodu Chlorophyllum se vyznačují červenající dužninou a bohužel také tím, že způsobují u některých citlivějších lidí zdravotní obtíže. Prokazatelně jedovatá je přitom pouze bedla zelenolupenná , v ostatních druzích žádné toxické látky objevené nebyly (Chen et al., 2014). I přesto se po snězení bedly červenají či šedohnědé objevují žaludeční problémy, které mohou být kombinovány s otoky, dušností, zarudnutím pokožky a různým typem vyrážky (Liengswangwong  et al., 1987; Leudang et al., 2017). Kožní projevy se vyskytují nejčastěji u lidí, kteří pokrm z těchto bedel kombinují s alkoholem. Reakce na některé látky v bedlách s červenající dužninou mohou být poměrně vážné a situaci komplikuje skutečnost, že někdo červenající bedly bez problémů konzumuje, zatímco jiný se jimi otráví. Nemusí však nutně jít o stejné houby. Zdá se, že existuje  poddruh zvaný  bedla červenající česká (Chlorophyllum rhacodes var. bohemica), která je jedovatá a je nyní  řazena jako samostatný druh Chlorophyllum brunneum (Farl. & Burt) Vellinga (Oliveira, 2009). Zdá se, že bedly rodu Chlorophyllum budou vyžadovat revizi, protože situace o tom která je a která není jedovatá, začíná být nepřehledná (Justo a Castro, 2003).
Gymnopilus junonius, syn. G. spectabilis, (šupinovka nádherná, syn. šupinovec nádherný, plaménka nádherná)
     Je to jedlá/nejedlá houba z čeledi límcovkovitých, která roste po celém světě. Hojná je zejména v Japonsku, ale také na americkém kontinentu. V Uruguyayi roste hojně v eukalyptových plantážích jako tzv. "eukalyptová houba" (Barneche et al., 2017). Také v ČR se můžeme s touto houbou setkat. Má klobouk o průměru  80 -25 cm, který  je polokulovitý až plochý, nejdříve jemně sametový, pak jemně šupinkatý, později políčkovitě rozpraskaný. V mládí je oranžově žlutý, později rezavě hnědý.  Lupeny jsou zoubkem sbíhavé, nažloutlé, později rezavé. Třeň je 80  - 15 cm dlouhý, 15-40 mm široký, válcovitý, bývá na bázi vřetenovitý, žlutý až okrově žlutý, s blanitým prstenem stejné barvy, posléze hnědý od výtrusů. Dužnina je žlutá a má nahořklou chuť díky přítomnosti oligoisoprenoidů  gymnopilinů (Aoyagi et al., 1983). Houba má halucinogenní účinky, za něž mají být odpovědné právě gymnopiliny (Miyazaki et al., 2012). Ty působí na nikotinové acetylcholinové receptory a jsou zřejmě jednou z příčin otravy  šupinovkou nádhernou (Kayano et al., 2014). Gymnopiliny mají i jiné farmakologické účinky, např. zvyšují srdeční výkon (Nishio et al., 2012). Jsou ale také cytotoxické (Kim et al., 2012).
     Pro své halucinogenní účinky je šupinovka nádherná velmi populární v Japonsku kde je k náboženským účelům využívána již celá staletí (Rokuya a Tsugo, 1964). Vyvolává dobrou náladu a způsobuje záchvaty smíchu (Sanford, 1972) a je také velmi často příčinou otrav (Yamaura a Yokoyama, 1986; Konno, 1997; de Oliveira, 2009; Menser, 2016).
Hypholoma fasciculare (třepenitka svazčitá) 
     je jedovatá houba, jejíž složení jedů je neznámé. Existují domněnky, že obsahuje podobné jedovaté látky jako muchomůrka zelená, ale důkazy o tom chybí. Mnohem přesnější je zařazení houby do skupiny, která způsobuje gastrointestinální dráždění. Existují jen skromné informace o cytotoxicitě houby (Boukes et al., 2017) a o tom, že produkuje terpenické látky s antibakteriálním účinkem (Lorenzen a Anke, 1998; Akasaka et al., 2005). To však nevysvětluje její jedovatost. Přestože houba varuje před sběrem svou hořkou chutí, jsou lidé které to neodradí a třepenitku svazčitou konzumují (Mortara a Mortinetti, 1955; Kohn a Moťovská, 1997).
     Michael W. Beug z The Evergreen State College, Olympia, WA, USA, v článku nazvaném Poisonous and hallucinogenic mushrooms (http://academic.evergreen.edu/projects/mushrooms/phm/s44.htm) píše, že "V Evropě a v Japonsku došlo k výrazným otravám a možná i smrti po konzumaci Hypholoma fasciculare. Doba latence je 5 až 10 hodin s nástupem příznaků vyznačujících se nevolností, zvracením, průjmem a možným kolapsem. Popsáno bylo také zhoršené vidění a paralýza. Stejně jako při mnoha otravách houbou, jediná smrt zahrnovala smíšené požití více toxických druhů. Zjištění příčiny otravy je často zpochybňováno, když lidé jedí najednou mnoho druhů nebo náhodně smíchají několik toxických druhů s jinak jedlými druhy hub. " Podobně píše Sharon Emma  Goldring ve svém článku nazvaném Suphur Tuft (Hypholoma fasciculare (https://www.flickr.com/photos/sharon_dow/21222655023), že "V Británii a Evropě byla konzumace houby l Hypholoma fasciculare spojena s těžkými případy otravy a nejspíš s nejméně jednou smrtí; bohužel existuje jen málo publikovaných informace o jejich toxických látkách. Zdá se, že stejný druh houby rostoucí v USA je jedlý, ačkoli jeho extrémně hořká chuť by měla být docela účinným odrazujícím prostředkem pro všechny, co mají nějaké chuťové pohárky."
Pleurocybella porrigens (hlíva ušatá) je druh houby z čeledi Marasmiaceae. Druh je rozšířen v mírných lesích severní polokoule, kde roste od července až do listopadu poměrně hojně v podmáčených a horských smrčinách na mrtvém dřevě jehličnanů, zpravidla smrků. Má plodnice ve tvaru škeble nebo ucha, na okraji často zvlněné, v mládí s podvinutým okrajem, tuhé, bílé, bokem přirostlé, bez třeně. Lupeny jsou husté, bělavé, částečně vidlené. Dužnina je elastická, má mírnou chuť a houbovou vůni, ve stáří někdy s nepříjemným zápachem.   
     Hlíva ušatá byla původně řazena mezi jedlé houby (Arora, 1986; Trudell a Ammirati, 2009). V roce 2004 však došlo v 9 prefekturách Japonska k otravě 59 lidí touto houbou a 17 z nich zemřelo na akutní encefalopatii. Většina těch, kteří zemřeli, měli v anamnéze dlouhotrvající jaterní problémy nebo postižené ledviny. Jejich průměrný věk byl 70 let. Úmrtí se objevovala mezi 13 a 29 dnem po nástupu příznaků a nástup příznaků se objevil nejvýše tři týdny po konzumaci houby (Kato et al., 2004). Až do roku 2004 nebyly známy žádné předchozí zprávy o otravě hlívou ušatou. 
     V roce 2009 byla zveřejněna další zpráva o úmrtí v Japonsku, která následovala po požití hlívy ušaté. Jednalo se o muže ve věku 65 let, který byl po otravě 3 měsíce na hemodialýze a poté zemřel (Trudell a Ammirati, 2009). Dodnes není zcela jasné, jaký jed mohl být zodpovědný za otravu, ale Wakimoto se spolupracovníky (2011) se domnívají, že se mohlo jednat o neobvyklou nestabilní aminokyselinu, kterou nazvali pleurocybellaziridin (Beug, 2011).
     Mechanismus účinku toxicity hlívy ušaté nebyl definitivně stanoven (Beug, 2011), ale bylo navrženo několik možností. Bylo prokázáno, že P. porrigens obsahuje neobvyklou nestálou aminokyselinu, která je toxická pro mozkové buňky krys ve studiích na buněčných kulturách (Wakimoto et al., 2011), ale zatím nebylo možné definitivně určit, zda je tato aminokyselina také příčinou fatální encefalopatie. Byly však navrženy i další mechanismy pro objasnění toxicity hlívy ušaté, a jednou z možností je, že houba může obsahovat toxické hladiny kyanidů (Akiyama et al., 2006).
Tricholoma ustale (čirůvka osmahlá)
     je druh houby z velké čeledi Tricholoma (Kibby, 2010). Houba roste v Asii, Evropě a Severní Americe, roste i v našich lesích (Antonín, 2006). Houba má 8 – 120  cm široký kaštanově hnědý klobouk, v mládí polokulovitý, později rozprostřený s vystouplým tupým středovým vrcholem. Nejtmavší tóny barev jsou uprostřed klobouku, směrem k okraji se zesvětlují. Okraj klobouku je v mládí podvinutý. Lupeny jsou husté a zoubkem připojené ke třeni. Mají krémovou barvu, která později přechází v hnědou. Vyznačuje se hnědnutím až černáním plodnic ve stáří. Třeň o průměru 10–20  a výšce 40–100 mm je válcovitý, pod kloboukem krémově bělavý a směrem k bázi hnědavě narezlý. Dužnina je v mládí krémová,poději  hnědnoucí. Houba má nevýrazný pach a nahořklou chuť. Roste v lesním opadu od léta do podzimu. především v bukových lesích od pahorkatin až do hor (De La Mata, 2002).  
     Čirůvka osmahlá je v Evropě obecně považována za jedlou houbu, ale u citlivých jedinců může vyvolat žaludeční i střevní potíže. Existují proto úvahy o tom, zda dokonce není jedovatá. Protože však existuje ještě mnoho dalších, hnědě zbarvených čirůvek, z nichž některé jsou jedovaté, je obtížné při otravě poznat, kterou z nich oběť konzumovala. Z těchto důvodů nelze hnědé čirůvky doporučit ke sběru.  Snadno zaměnitelná je např. s velmi podobnou čirůvkou opálenou (Tricholoma ustaloides). 
     Naopak v Japonsku je čirůvka osmahlá považována za houbu jedovatou, kterou se každoročně otráví velké množství lidí (Benjamin, 1995; Nomura et al., 2017). Konzumace houby způsobuje gastrointestinální potíže, včetně příznaků, jako je zvracení a průjem (Sano et al., 2002). Chemická analýza japonských populací této houby odhalila jako toxické principy kyselinu ustalovou a několika příbuzných sloučenin. Podání kyseliny ustalové myším způsobí, že zvířata jsou strnulá, váhavě se pohybují a objevuje se u nich třes a břišní kontrakce. Myš je usmrcena po perorální dávce 10 mg kyseliny ustalové (Sano et al., 2002). Kyselina ustalová působí jako inhibitor sodíkové/draslíkové pumpy (Na+/K+ -ATPáza) (Sawayama et al., 2006).
Závěr
     Z uvedených informací je zřejmé, že u některých hub není jednoduché říct, zda jsou jedlé či nejedlé. Na vině může být alergie či nesnášenlivost k některým potravinám, ale mnohem pravděpodobnější je, že houby v různých oblastech světa, které až dosud považujeme za stejný druh, mohou být rozdílné. Rozdílné pak mohou být i jejich biologicky aktivní sekundární metabolity a jejich toxicita. 
Literatura
Akasaka H, Shiono Y, Murayama T, Ikeda M. Fascicularones H-K, four new sesquiterpenoids from the  cultured mycelia of the ungus Hypholoma fasciculare. Helvetica Chim Acta, 2005; 88(11): 2944-2950.
Akiyama H, Toshihko T, Shinobu S, Yoshiaki A, Kazunari K, Yoshiko S-K, Tamio M. Determination of cyanide and thiocyanate in Sugihiratake mushroom using HPLC method with fluorometric detection. J Health Sci Tokyo. 2006; 52 (1): 73–77. 
Alinejad S, Zamani N, Abdollahi M, Mehrpour O. A Narrative Review of Acute Adult Poisoning in Iran. Iranian Journal of Medical Sciences, 2017; 41(2): in press
Antonín V. Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Libri, 2006 str. 57. ISBN: 80-200-1476-4
Aoyagi F, Maeno S, Okuno T, Matsumoto H, Ikura M, Hikichi K, Matsumoto T. Gymnopilins, bitter principles of the big-laughter mushroom Gymnopilus spectabilis. Tetrahedron Letters, 1983; 24(19): 1991-1994.
Arora D. Mushrooms Demystified (2nd ed.). Berkeley, California: Ten Speed Press, 1986. p. 135. ISBN 0898151694.
Barneche S, Alborés S, Borthagaray G, Cerdeiras MP, Vázquez A. Anti-MRSA Activity of Fruiting Body Extracts of Spectacular Rustgill Mushroom, Gymnopilus junonius (Agaricomycetes). Int J Med Mushrooms. 2017; 19(3): 243-248.
Benjamin DR. Mushrooms: Poisons and Panaceas—A Handbook for Naturalists, Mycologists and Physicians. New York, New York: WH Freeman and Company. 1995, p. 154. ISBN 0-7167-2600-9.
Beug MW. Pleurocybella porrigens toxin unmasked? McIlvainea, J Am Amateur Mycology, Retrieved June 1, 2011.
Bijeesh C, Vrinda KB, Pradeep CK. Mushroom poisoning by Chlorophyllum molybdites in Kerala. J Mycopathol Res. 2017; 54(4): 477-483.
Boukes GJ, Koekemoer TC, van de Venter M, Govender S. (2017). Cytotoxicity of thirteen South African macrofungal species against five cancer cell lines. South African J Botany, 2017; 113, 62-67.
De La Mata DM. Tricholoma ustale (Fr.: Fr.) Kurnmer. Revista Micologia, 2002; (14): 52-53.
de Oliveira P. (2009). Mushroom poisoning. Medicina Interna, 2009; 16: 232-238.
Desjardin, D.E., Wood, M.G. & Stevens, F.A. (2015). California Mushrooms: The Comprehensive Identification Guide. Timber Press: Portland, OR. 560 p.
Chen Z, Zhang, P, Zhang Z. Investigation and analysis of 102 mushroom poisoning cases in Southern China from 1994 to 2012. Fungal Diversity, 2014; 64(1): 123-131.
Justo A, Castro ML. Revisión dos Xéneros Macrolepiota e Chlorophyllum (Agaricaceae, Basidiomycota) en Galica. Mycologia, 2003; 95(3): 442.
Kato T, Kawanami T, Shimizu H, Kurokawa K, Sato H, Nakajima K, Nomoto T, Seta T, Kamei T, Yoshino H, Sasagawa I, Ito M, Karasawa S, Kimura H, Suzuki Y, Degawa N, Tagawa A, Ataka K, Ando S, Omae T, Shikama Y. An outbreak of encephalopathy after eating autumn mushroom (Sugihiratake; Pleurocybella porrigens) in patients with renal failure: A clinical analysis of ten cases in Yamagata, Japan. No to shinkei = Brain and Nerve, 2004; 56 (12): 999–1007.
Kayano T, Kitamura N, Miyazaki S, Ichiyanagi T, Shimomura N, Shibuya I, Aimi T. Gymnopilins, a product of a hallucinogenic mushroom, inhibit the nicotinic acetylcholine receptor. Toxicon. 2014; 81: 23-31.
Kibby G. (2010). The genus Tricholoma in Britain. Field Mycology, 2010; 11 (4): 113–140.
Kim KH, Choi SU, Lee KR. Gymnopilin K: a new cytotoxic gymnopilin from Gymnopilus spectabilis. J Antibiot (Tokyo). 2012; 65(3): 135-137.
Kobayashi Y, Kobayashi K, Umehara K, Dohra H, Murata T, Usui T, Kawagishi H. Purification, characterization, and sugar binding specificity of an N-glycolylneuraminic acid-specific lectin from the mushroom Chlorophyllum molybdites. J Biol Chem. 2004; 279(51): 53048-53055.
Kohn R, Mot'ovská Z. [Mushroom poisoning--classification, symptoms and therapy]. Vnitr Lek. 1997; 43(4): 230-233. Slovak.
Konno K. Poisonous mushrooms. Food Reviews International, 1997; 13(3): 471-487.
Lehmann PF, Khazan U. Mushroom poisoning by Chlorophyllum molybdites in the Midwest United States. Mycopathologia, 1992; 118(1): 3-13.
Leudang S, Sikaphan S, Parnmen S, Nantachaiphong N, Polputpisatkul D, Ramchiun S, Teeyapant P. (2017). DNA-Based Identification of Gastrointestinal Irritant Mushrooms in the Genus Chlorophyllum: a Food Poisoning Case in Thailand. J Health Res. 2017; 31(1): 41-49.
Levitan D, Macy JI, Weissman J. Mechanism of gastrointestinal hemorrhage in a case of mushroom poisoning by Chlorophyllum molybdites. Toxicon, 1981; 19(1): 179-180.
Liengswangwong V, Salvaggio JE, Lyon FL. Lehrer SB. Basidiospore allergens: determination of optimal extraction methods. Clin Experiment Allergy, 1987; 17(3): 191-198. 
Lorenzen K, Anke T. Basidiomycetes as a source for new bioactive natural products. Curr Org Chem. 1998; 2(4): 329-364.
Menser GP. Hallucinogenic and poisonous mushroom field guide. Ronin Publishing, 2016.
Miyazaki S, Kitamura N, Nishio A, Tanaka S, Kayano T, Moriya T, Ichiyanagi T,  Shimomura N, Shibuya I, Aimi T. Gymnopilin--a substance produced by the hallucinogenic mushroom, Gymnopilus junonius--mobilizes intracellular Ca(2+) in dorsal root ganglion cells. Biomed Res. 2012; 33(2): 111-118.
Mortara M, Mortinetti L. [Poisoning by Hypholoma fasciculare Fries (tufted agaric, bitter fungus)]. Arch Toxikol. 1955 ;15(7): 390-391. German.
Nishio A, Kitamura N, Tanaka S, Miyazaki S, Ichiyanagi T, Shimomura N, Shibuya I, Aimi T. Multiple effects of gymnopilin on circulatory system of the rat. Biol Pharm Bull. 2012; 35(8): 1300-1305.
Nomura C, Masayama A, Yamaguchi M, Sakuma D, Kajimura K. PCR-based method for the detection of toxic mushrooms causing food-poisoning incidents. Shokuhin Eiseigaku Zasshi, 2017; 58(3): 132-142.
Ohta T, Inoue H, Kusano G, Oshima Y. Lepiotins A and B, new alkaloids from the mushrooms, Macrolepiota neomastoidea and Chlorophyllum molybdites. Heterocycles, 1998; 2(47): 883-891
Oliveira P. Intoxicação por ingestão de cogumelos. Medicina Interna, 2009; 16(4): 257-263.Rokuya I, Tsugo H. Genshoku Nihon kinrui zukan (Colored Illustrations of Fungi of Japan). Hoikusha, Osaka, 1964.Sanford JH. Japan’s “laughing mushrooms”. Economic Botany, 1972; 26(2): 174-181.
Omae T, Shikama Y (2004). "An outbreak of encephalopathy after eating autumn mushroom (Sugihiratake; Pleurocybella porrigens) in patients with renal failure: A clinical analysis of ten cases in Yamagata, Japan". No to shinkei = Brain and nerve. 56 (12): 999–1007. PMID 15729876.
Sano Y, Sayama K, Arimoto Y, Inakuma T, Kobayashi K, Koshino H, Kawagishi H. Ustalic acid as a toxin and related compounds from the mushroom Tricholoma ustale. Chem Comm 2002; (13): 1384–1385.
Sawayama Y, Tsujimoto T, Sugino K, Nishikawa T, Isobe M, Kawagishi H. Syntheses of naturally occurring terphenyls and related compounds. Biosci Biotechnol Biochem. 2006; 70(12): 2998-3003.
Stenklyft PH, Lynn Augenstein W. Chlorophyllum molybdites-severe mushroom poisoning in a child. Journal of Toxicology: Clin Toxicol. 1990; 28(2): 159-168.
Trudell S, Ammirati J (2009). Mushrooms of the Pacific Northwest. Timber Press Field Guides. Portland, Oregon: Timber Press, 2009 p. 137. ISBN 0881929352.
Wakimoto T, Asakawa T, Akahoshi S, Suzuki T, Nagai K, Kawagishi H, Kan T. Proof of the existence of an unstable amino acid: pleurocybellaziridine in Pleurocybella porrigens. Angewandte Chemie International Edition, 2011; 50 (5): 1168–1170.
Yamaura Y, Yokoyama K. (1986). The poisonous mushrooms in Japan. Toxicological Research, 1986; 2(2): 51-62.
Young T.  Poisonings by Chlorophyllum molybdites in Australia. Mycologist, 1989; 3(1): 11-12.
 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 21

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

prof Patočka





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace