Byť se nelehkého úkolu zhostil s plným nasazením a entuziasmem jemu vlastním, není fotografie až tak moc dokonalá. Není se čemu divit. Ono je snadnější uhlídat houf zajíců na poli, než vyfotografovat včelu nedbající dobře zamýšlených rad a přání fotografa. Drvodělka přilétla pomalu a rozvážně ze směru od Hvězdárny Mikuláše Koperníka a její chování bylo hned z počátku zcela nestandardní. Bez povšimnutí přelétla bránu, ignorovala místo, kde se platilo dobrovolné vstupné, a usadila se na květu kostivalu lékařského. Ten se jí zřejmě nezdál býti tím pravým ořechovým a tudíž  se přesunula na záhony máků (Mimochodem sbírku druhů mák by mohla brněnskému Centru léčivým rostlin závidět mnohá jiná botanická zahrada). Následná trajektorie drvodělky byla nezvykle dynamická a především naprosto nepředvídatelná. Na chvíli se usadila na květu ibišku, hořce křížatého, anginovníku a šalvěje. Chviličku se zdržela, ovšem i nadále se chovala promiskuitně do chvíle, než objevila srdečník obecný, který se stal patrně její srdeční záležitostí. A právě tam ji kolega vyfotografoval.

     Dodejme, že výrazně teplomilná drvodělka fialová je největší představitelka čeledi včelovitých a vidět tuto samotářsky žijící včelu přeletovat z květu na květ je krásným, výjimečným zážitkem.